Abú Bakr As-Siddiq, Epizoda II, díl 1

Amr Khaled

Abú Bakrovo chování po Prorokově (nmAž) zázračné cestě do Jeruzaléma a v období kdy pobýval v Mekce pod ochranou Ibn al-Daghina.

Abú Bakr měl mnoho dobrých vlastností. Byl jedním ze skvělých Prorokových společníků (nechť je Alláh s nimi spokojen). Nyní budeme pokračovat v dalším vyprávění, abychom lépe poznali jeho úžasnou povahu – jak miloval Islám a jak nadšeně mu sloužil. Zasvětil sebe, svůj život, majetek, děti i manželky, aby sloužil tomuto skvělému náboženství. Nechci vám připomínat, jak mnoho muslimů je od tohoto vzdálených, omlouvám se, že to říkám, ale chci, abyste si uvědomili, jak mnoho Abú Bakr miloval Islám. Poslouchejte pozorně a Abú Bakrův příběh může pohnout vašimi pocity. Připomeňme si tedy další události z jeho života.

Připomeňme si jeho chování po Prorokově (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zázračné cestě do Jeruzaléma a na nebesa (al-isra a al-mirádž). To, jak se zachoval, bylo skutečně jedinečné. Myslím, že vám všem je znám příběh o této cestě a o tom, jaký k ní Abú Bakr zaujal pozoruhodný postoj. Ale jde o to, abyste si uvědomili zvláštní povahu této události. Představte si, že by vám nyní někdo tvrdil, že odcestoval odtud, z Káhiry, do Jeruzaléma, bez letadla, a potom že vystoupil do nebe a vrátil se zpět a to vše během jedné jediné noci!? Může tomu někdo z vás uvěřit? Dokonce i někteří z těch, kdo přijali Islám, byli v úžasu z této události a pochybovali o tom, že Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) tuto cestu uskutečnil. Stali se odpadlíky od Islámu! Na druhou stranu Abú Bakr přijímal tyto informace velmi jednoduše. Kurajšovci se domnívali, že mohou použít tuto zprávu, aby získali jednoho z nejskvělejších společníků zpět na svou stranu a pospíchali, aby viděli Abú Bakra, do jehož srdce bude zasazeno semínko pochybností o Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Vyprávěli mu, co se stalo té noci, že Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) tvrdí, že cestoval z Mekky do Jeruzaléma, vystoupil na nebesa a potom se vrátil domů, a to vše během jedné noci. Pro někoho neuvěřitelné, viďte? Abú Bakr však odpověděl, že pokud to říká Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír), je to nepochybně pravda! Věřil všemu, co Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) řekl! Není to výjimečné? Tento muž musel mít jedinečně čistou duši! Kurajšovci vůbec nepředpokládali, že by tomu Abú Bakr uvěřil, ale on řekl, že uvěřil Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír), když mu vyprávěl o Alláhově zjevení, které obdržel, pak proč by neměl věřit v jeho zázračnou cestu? Co je těžší k uvěření? Abú Bakr je vyzval, aby šli za Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír), který jim potom ještě jednou vyprávěl o této noci a zázračné cestě. A Abú Bakr potvrdil, že věří všemu, co Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) říká. Deklaroval, že Muhammad (nechť mu Alláh žehná a dá mír) je skutečným Poslem Alláha. Na to jej Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) pojmenoval as-Siddiq, to znamená ten, kdo dosvědčuje a věří v Pravdu. Jeho víra v Alláha a Posla byla silná a jistá. Proto o něm Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) řekl: „Abú Bakr vás nepřevyšuje tím, že by se více postil nebo modlil, ale vlastností, která je usídlená v jeho srdci.“

Co se týká Noční cesty, umíte si představit, jak byste reagovali vy, kdybyste byli přítomní?

Abú Bakr uvěřil Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) okamžitě, stejně jako uvěřil jeho Zjevení, daleko intenzivněji nežli my. My věříme, že proroctví bylo zjeveno Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) andělem Gabrielem, ale Abú Bakr si v tom byl jistý! Takže uvěřit této události bylo v podstatě jednodušší. Vidíte to? Měl tak silnou víru, že uvěřil Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) okamžitě. Abú Bakrova pevná víra pomáhala upevnit víru i u ostatních muslimů. Všichni ti, kdo potom Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) uvěřili, byli motivováni Abú Bakrovou silnou vírou v Prorokova (nechť mu Alláh žehná a dá mír) slova. Takto tedy Abú Bakr reagoval na Prorokovu (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zázračnou cestu.

Později dal Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) Abú Bakrovi na výběr, zda chce emigrovat s ostatními muslimy do Abisynie nebo zůstat v Mekce. Abú Bakr si vybral emigraci. Ovšem jeden nevěřící Kurajšovec jménem Ibn al-Daghina, když uviděl, že se Abú Bakr chystá odcestovat, požádal jej, aby zůstal v Mekce, protože Abú Bakr byl člověk urozeného původu. Abú Bakr souhlasil s jeho návrhem. Zůstal tedy v Mekce pod jeho ochranou. Kurajšovci však tlačili na Ibn al-Daghinu, že pokud je Abú Bakr pod jeho ochranou, musí mu zakázat recitovat nahlas Korán, protože se obávali, že díky tomu přijme Islám ještě více lidí. Abú Bakr totiž během recitace často propukal v pláč, jeho reakce byly velmi zvláštní. Když lidé slyšeli jeho recitaci a pláč, byli tím zasaženi a to se Kurajšovcům nelíbilo. Proto řekli Ibn al-Daghinovi, že pokud má Abú Bakr zůstat pod jeho ochranou, nesmí recitovat Korán. Abú Bakr však na ně vyzrál tím, že poněkud změnil vzhled svého domu a udělal něco jako ohrazený dvorek nebo balkón otevřený směrem na ulici. Chápete, proč to Abú Bakr udělal? V současnosti také mají domy určité části otevřené, třeba balkóny, ale Abú Bakr to udělal proto, aby lidé mohli snadno slyšet jeho recitaci Koránu! Chápete? Vždy myslel na to, jak vhodně sloužit Islámu.

Víte, komu teď adresuji svá slova? Těm, kdo mají banální zájmy v tomto životě a zaměřují se pouze na světské radovánky. Takoví lidé si musí vzít tyto skvělé muslimy za své vzory. Každý z nás by se měl snažit napodobit Abú Bakra tak, abychom se mohli postavit tváří v tvář všemu neštěstí, kterému jsou muslimové podrobeni. Přál bych si, abychom byli lidé jako Abú Bakr, alespoň vzdáleně. To je vše. Jak je možné, že nikdo nemiluje a neochraňuje svou víru tak, jak to dělají naši trpící bratři v Palestině? Proč bychom neměli mít podobné úsilí v Egyptě, Sýrii, Libanonu a podobně? Muže a ženy, kteří skutečně milují Islám. Nevyzývám vás ke vzpouře, to ne, ale pouze k tomu, abyste milovali Islám.

Abú Bakr tedy změnil vzhled svého domu a zmenšil obytnou část tak, aby lidé mohli poslouchat jeho recitaci Koránu. V tomto otevřeném nádvoří recitoval Korán, lidé přicházeli a poslouchali tyto verše a Abú Bakrův pláč a to se jich dotýkalo. Kurajšovci si stěžovali Ibn al-Daghinovi, co udělal Abú Bakr se svým domem a on šel za Abú Bakrem. Ten mu však řekl, že je to jeho vlastní dům a trval na tom, že bude v recitaci pokračovat. Potom prohlásil, že jemu stačí ochrana Alláha Vznešeného a nepotřebuje ochranu Ibn al-Daghiny a v recitaci neustal. Skutečně ohromné!
Tento skvělý společník byl tak oddán Koránu, že pokaždé když slyšel recitovat:

Až se země bude otřásat svým zemětřesením [Korán 99:1],

jeho oči se zalily slzami. On nebyl jako my! Jak často my slyšíme tyto verše? Plakali jste při tom někdy? Abú Bakr plakal vždy, když slyšel tento verš, jako by jej slyšel poprvé a plakal a plakal.

Těsně před svou smrtí řekl Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír): „Řekněte Abú Bakrovi, aby vedl lidi v modlitbě.“ Ale Abú Bakrova dcera Aiša řekla, že její otec je příliš měkkosrdcatý člověk a bude během modlitby hlasitě plakat a lidé neuslyší dobře jeho recitaci. Aiša navrhla místo svého otce Umara. Všimněte si, co tento měkkosrdcatý člověk řekl, když jemenská delegace přišla deklarovat přijetí Islámu a plakali při poslechu Koránských veršů. On řekl: „Já jsem byl také takový předtím, než moje srdce ztvrdlo.“ To řekl Abú Bakr! A co potom lidé, jako jsme my? Abú Bakr tím myslel, že jeho srdce bylo předtím měkké, tak jako jejich srdce, když plakali při poslechu Koránu, ale už se zatvrdilo. A když to dořekl, vyhrkly mu slzy!! Prostě to nemohl unést! Je to skutečně politováníhodné, jak málo my pláčeme při takových příležitostech.

Upomeňte se, kdy jste naposledy plakali ze strachu před Alláhem? Bylo to během posledního ramadánu nebo během poutě? Proč jsou naše srdce tak tvrdá? Alláh stvořil svět a posílám nám hojnost deště a plné zabezpečení a my k tomu nemáme dost slz, abychom plakali, a ocenili to. A málokdy pláčeme ze strachu před Alláhem!

Pokračujme v tom, jak moc Abú Bakr miloval Korán.

Alláh zjevil: Alif lám mím! Poražení byli Byzantinci v nejbližší zemi, však po porážce své zase zvítězí v několika letech. Alláhu u přísluší rozhodnutí jak dřívější, tak i pozdější. V ten den pak se zaradují věřící z vítězné pomoci Alláha. [Korán 30:1-5]
Peršané již porazili Římany a Korán popisuje tento fakt a potom tvrdí, že: ...po porážce své zase zvítězí v několika letech.

Abú Bakr miloval Korán tolik, že vyprávěl všem lidem, co jeho verše říkají. Jak hluboká byla jeho víra! Naopak, pokud by nám dnes někdo tvrdil, že nějaký velký národ padne během 3 let, většina z nás tomu nebude věřit, ale Abú Bakr hluboce věřil všem údajům v Koránu. Ubaj ibn Chalf navrhl Abú Bakrovi sázku, tvrdil, že Římané nezvítězí a Abú Bakr tuto sázku přijal, protože v té době ještě nebylo sázení prohlášeno za zakázané. Určili sumu peněz jako výhru a Abú Bakr tvrdil, že vítězství Římanů nastane během tří let. Když o tom vyprávěl Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír), ten řekl: „Několik v tomto verši neznamená 3 roky, může to být i více, není to přesně specifikováno.“ Abú Bakr se vydal za Ubajem a ten, když jej viděl přicházet si myslel, že lituje své sázky, neboť určitě prohraje. Ale Abú Bakr přišel pouze potvrdit svá slova a to, že věří, že Římané skutečně zvítězí, ale nabídl Ubajovi delší dobu a také zvýšil obnos sázky. Výhra nyní činila 100 dirhamů. Abú Bakr tvrdil, že vítězství nastane do devíti let.

Léta tedy ubíhala, až do doby smlouvy al-Hudajbija, asi sedm let po uzavření sázky. Tehdy dobyli Římané Perskou říši přesně podle Alláhových slov:

...po porážce své zase zvítězí v několika letech.
Jde o to, jak silně byl Abú Bakr věřící.

V dnešní době se lidé bojí citovat Alláhova slova a mnoho lidí se stydí mít vůbec kopii Koránu, aby se jim jejich kamarádi neposmívali, dokonce se stydí modlit v mešitě a říci otevřeně, že nedělají určité věci, protože jsou hříšné! Některé ženy si neoblékají šátek, aby na sebe nepřitahovaly pozornost!

Takže Abú Bakr vyhrál sázku a obdržel peníze, a to se stalo v době po uzavření smlouvy al-Hudajbija. Ale v té době již byly sázky prohlášeny za nezákonné, takže Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) řekl Abú Bakrovi, aby peníze odevzdal na charitu.




Pokračování příště.