V předešlých dvou epizodách jsme hodně mluvili o Abú Bakrově lásce k Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír). V tomto díle probereme ještě další důkazy této neobyčejné lásky. Kolik z vás touží po tom navštívit Prorokův (nechť mu Alláh žehná a dá mír) hrob? Vy všichni, to je skvělé! Pokud toužíte po tom setkat se s Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a sedět s ním tváří v tvář v ráji, pak následujte stopy Abú Bakra, jehož láska k Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) byla jedinečná. Vidíme, jak hluboce byl Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) oddán na mnoha příkladech, které jsem již zmínil v minulých dílech. Všude je vidět, jak drahý mu Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) byl. To je také věc víry, lidé! Je to požehnání Alláha – milovat Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) , skutečné požehnání má ten, kdo miluje Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) z hloubky svého srdce. Tato láska má na nás určité požadavky, ale nakonec ukazuje, že Alláh je s námi skutečně spokojen.
Je zde mezi námi někdo, kdo miluje Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) tolik, jako Abú Bakr, nebo jeho láska k Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) je nesrovnatelná s naší láskou?? Nikdo nemá rád Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) tolik, jako Abú Bakr! Pokud ano, proč neděláme víc pro naše bratry v Palestině? A co Jeruzalém, kde byl Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) přenesen během své zázračné cesty? Přemýšlejte o Abú Bakrově víře a pokuste se být takovými, jako byl on.
Příklady ukazující hlubokou lásku mezi Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a Abú Bakrem jsou nekonečné. A všichni společníci věděli, jak drahý Abú Bakr Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) byl. Příběh o Rabiovi ibn Kab al-Aslami je toho dobrým příkladem. Jednou se přihodilo, že mezi těmito dvěma muži vznikla neshoda. Abú Bakr řekl něco, co se Rabiovi nelíbilo. Později toho Abú Bakr litoval a požádal Rabíju, aby mu to vrátil a řekl mu stejná slova. Ale Rabíja řekl: „Při Alláhu, to neudělám!“ Abú Bakr se ale obával, že ho Alláh Vznešený za jeho špatná slova ve Dni soudu potrestá, bál se, že je Alláh s ním nespokojen a tak chtěl, aby mu Rabíja odplatil stejnou mincí.
Vidíte? Pár slov a jaké obavy! Zatímco my pronášíme mnoho špatných slov jeden na druhého beztoho, abychom cítili jakékoliv výčitky. Ale Abú Bakr byl tak smutný, kvůli několika slovům!
Co to byla za slova, která tenkrát Abú Bakr pronesl? Ani Rabíja, ani vypravěč tohoto hadíthu o nich nemluví, takže do dnešních dnů nevíme, o co se jednalo! Byla to zdvořilost a slušnost Rabíji a vypravěče tohoto hadíthu, že nezmínili slova, která Abú Bakr řekl.
A co my? Co naše slova? Dokážeme pomlčet o zlu našich bratrů?
Když Rabíja odmítl říct Abú Bakrovi stejná slova, jakými ho urazil, Abú Bakr byl znepokojen a řekl: „Při Alláhu, budu si stěžovat na tvůj postoj u Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) .“ A zamířil přímo k Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Cestou potkal nějaké lidi z Aslamu, Rabíjova kmene a ti šli za Rabíjou a řekli mu: „To je ten, co tě urazil a teď si jde stěžovat k Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír)!“ Rabíja jim na to odpověděl: „Držte své jazyky za zuby! Cožpak nevíte, kdo je ten člověk? To je Abú Bakr as-Siddiq...!“ Rabíja se bál, že by se na něj mohl Abú Bakr zlobit, kdyby viděl, že ho podporují tito lidé a že by si mohl stěžovat Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír), který by se na něj také rozhněval a že by na něj mohl padnout Alláhův hněv a tak on – Rabíja - by byl zcela zničen! Rabíja tedy následoval Abú Bakra a vydal se k Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Ten, když ho uviděl, řekl: „Co jsi udělal Abú Bakrovi, ó Rabíjo?“ On odpověděl: „Abú Bakr mi řekl nevhodná slova a chtěl po mě, abych ho také zpětně urazil, ale já jsem to odmítl.“ Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) řekl: „Dobře, ó Rabíjo, neměl jsi to dělat takto, ale měl jsi mu říci – Ať ti Alláh odpustí Abú Bakře.“ Rabíja nechtěl nazlobit Abú Bakra, protože tak by se mohl nazlobit i Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a z toho důvodu by se mohl rozhněvat i Alláh.
Vidíte, jak milí byli tito lidé jeden na druhého?
Další příklad toho, jak si Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) vážil Abú Bakra: Na konci svého života, ve věku 63 let ho začala zužovat závěrečná nemoc. V té době za ním přišla žena, aby se ho na něco zeptala, Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) ji ale požádal, aby za ním přišla v jinou dobu. Žena cítila, že Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) je nemocen, tak řekla: „A co když už tě tady nenajdu?“ Těmito slovy chtěla říci, co když do té doby zemře? Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) odpověděl: „Pokud mne zde nenajdeš, běž za Abú Bakrem.“ To, co Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) řekl v této situaci, se zdá být znamením jeho přání, aby se po jeho smrti stal Abú Bakr chalífou muslimů.
V posledním roce svého života Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) vykonal pouť na rozloučenou, během níž Alláh vyjevil tyto verše:
Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství. [Korán 5:3]
Během Umarova chalífátu mu jednou Židé řekli: „Pokud by tyto verše byly zjeveny nám, vzali bychom si den jejich zjevení za svátek.“ Vidíte, jak by si vážili tohoto okamžiku? Umar Židům odpověděl, že tato slova byla zjevená muslimům ve zvláštním dni, když Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) stál na hoře Arafat, ve dni pouti a také zároveň v pátek. Vidíte, jak byl Umar pohotový? Když byly tyto verše zjeveny, společníci (nechť je s nimi Alláh spokojen) byli šťastni, ale byl mezi nimi jeden člověk, který plakal. A to byl Abú Bakr. Prorokova (nechť mu Alláh žehná a dá mír) slova totiž také znamenala, že jeho smrt se blíží.
Vznešenost jejich lásky se plně projevila v posledních dnech Prorokova (nechť mu Alláh žehná a dá mír) života. Podívejme se jak. Předtím, než Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) odešel z tohoto světa, byl několik dní nemocen. Během této doby zůstával u Aiši, Abú Bakrovy dcery a jeho bolesti se zvětšovaly. Muslimové se začali obávat o jeho zdraví. Čekali na Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) , aby je vedl v modlitbě, ale Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) toho nebyl schopen. Byl si dobře vědom starostí svých společníků (nechť je s nimi Alláh spokojen), chtěl tedy pronést řeč a požádal některé z nich, aby mu pomohli na minbar (kazatelnu) a zde pronesl svůj poslední proslov, s posledními radami a instrukcemi. Zdálo se, že Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) cítí, že jeho smrt přichází. Promluvil: „Ó lidé, já vás předcházím a budu váš svědek, setkáte se se mnou brzy u pramene (haut – jezírko v ráji).“ Když to Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) muslimům říkal, bylo to, jako by to viděl před sebou. Potom muslimy žádal, aby se starali o svou modlitbu. Také řekl, že se bojí, že získávání světského bohatství opanuje muslimy a oni o něj budou mezi sebou bojovat. A pak řekl: „Alláh dal svému služebníkovi na výběr mezi Tímto světem a Oním světem, ale on si vybral život budoucí.“ Nikdo z přítomných tomu neporozuměl, kromě Abú Bakra, on věděl, že tím Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) myslel sám sebe. Nikdo z přítomných nevydal ani hlásku, byli zvyklí naslouchat Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) v tichosti, ale Abú Bakr začal plakat, protože věděl, co tato slova znamenají. Jeho nářek sílil, až přerušil Prorokova (nechť mu Alláh žehná a dá mír) slova. To bylo poprvé, co někdo přerušil Prorokova (nechť mu Alláh žehná a dá mír) slova. Abú Bakr se postavil a nahlas řekl: „My jsme pro tebe obětovali své otce a matky, obětovali jsme pro tebe naše děti.“ Abú Bakr říkal tato dojemná slova a stále plakal. Společníci (nechť je s nimi Alláh spokojen) byli překvapeni, že Abú Bakr Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) takto přerušil. Ale Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) ho bránil a požádal ostatní, aby jej nechali být. Potom Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) řekl, že kdokoliv mu někdy pomohl či prokázal službu, byl za to odměněn Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír) samotným, kromě Abú Bakra, kterému Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) nemohl nijak splatit jeho věrné služby, takže nechal na Alláhovi, aby jej odměnil v Soudném dni a dodal: „Žádné dveře nesmí být otevřeny k mešitě, kromě Abú Bakrových.“ Domy společníků (nechť je s nimi Alláh spokojen) měly totiž dveře směrem k mešitě, ale Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) chtěl, aby žádné z nich nebyly otevřeny, kromě Abú Bakrových.
Podívejte, jak Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) poctil Abú Bakra před ostatními muslimy!
Předtím, než Posel Alláha (nechť mu Alláh žehná a dá mír) odešel, prosil Alláha, aby pomohl muslimům dosáhnout vítězství nad jejich nepřáteli, aby muslimy podpořil, ochránil, posílil atd. Potom oslovil své společníky (nechť je s nimi Alláh spokojen), aby předali jeho pozdravy svým potomkům, těm, kteří jej budou následovat až do Soudného dne.
Vidíte, Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) vám poslal svůj pozdrav, pozdravme jej také:
Pokračování příště.