Abú Bakr As-Siddiq, Epizoda IV, díl 1

Arm Khaled

Reakce Abú Bakra na Prorokovu (nmAž) smrt.

V této poslední, čtvrté epizodě rozdělené na tři díly, dokončíme Abú Bakrův příběh. Doufám, že nikdo z nás nezapomene na lekce, které si z tohoto příběhu odneseme. Každý muslim by měl milovat tohoto významného společníka a mou snahou bylo zprostředkovat vám o něm více informací, shromážděných z různých knih a odkazů. Také doufám, že náš program přivede více lidí k lásce k tomuto člověku. Musím ještě jednou zopakovat, že si myslím, že on byl nejlepším a nejvytrvalejším člověkem po prorocích. Historie zaznamenala, že Abú Bakr byl nejlepším muslimem vůbec, který bránil jak Islám, tak muslimy a který založil dobře ustanovený muslimský stát. Nikdo nebyl tak rozhodný při obraně svého národa, jako byl on. Žádný z vládců nikdy nedosáhl takového věhlasu v jakémkoliv národě, čase nebo náboženství. Není to jen nadšená výpověď vyrobená muslimy, je to historicky zaznamenaný fakt. Ať mladí, kteří jsou nadšení jinými civilizacemi nebo celebritami, si za svůj vzor vezmou raději tohoto muže. Toto je cíl našeho programu – upozornit na skutky takových skvělých muslimů. Nemá smysl vyprávět příběhy a tím to skončí. Jediný cíl, který tento program má, je pomoci muslimům patřit skutečně k Islámu a následovat cestu Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a jeho společníků (nechť je s nimi Alláh spokojen).

Dnes budeme pokračovat v tom, čím jsme uzavřeli minulý díl, tj. jak Abú Bakr reagoval na Prorokovu (nechť mu Alláh žehná a dá mír) smrt. Když Aiša oznámila v mešitě, že Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zemřel, všichni upadli ve zmatek. Abú Bakr byl nejpevnější z nich. Nikdo kromě Abú Bakra si nezachoval chladnou hlavu. Co by se stalo, kdyby Umar pokračoval ve svých prohlášeních, že Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) nezemřel? Víte sami, co se stalo potom, co byl prorok Ježíš (mír s ním) pozvednut do nebes. Nebyl tam nikdo jako Abú Bakr, takže křesťané upadli do propasti zmatků, které vedly k mnoha diskusím a sporům. Ovšem muslimové měli Abú Bakra, který je udržel na správné cestě. Byl to skvělý člověk, který pomohl lidem svou stabilitou a rozhodností, aby zůstali dobrými muslimy.

Nyní se zaměříme na Abú Bakrův chalífát. Jeho chalífát stál na třech základech: porada mezi muslimy, právo a boj na cestě Alláha tak, jak to zmínil ve svém proslovu. Každá vláda založená na takových principech dosáhne síly a stability. Ovšem stalo se něco špatného. Víte co? Mnoho arabských kmenů se stalo odpadlíky. Již velmi brzy po Prorokově (nechť mu Alláh žehná a dá mír) smrti prohlásili, že se nebudou podřizovat nikomu jinému než Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Bylo to proto, že přijali Islám teprve nedávno a nebyli ještě neochvějnými věřícími. Mnoho z nich se stalo muslimy až po dobytí Mekky. V Koránu se říká:

Až vítězná pomoc Alláhova přijde, až úspěch se dostaví a uvidíš lidi vstupovat houfně v náboženství Alláha, pak oslavuj chválou Pána svého a pros jej o odpuštění, vždyť On věru ke kajícníku je milostivý! [Korán súra č. 110, al-Nasr]

Navzdory jejich velkému množství nebylo mnoho z těchto lidí dostatečně věřících, protože zde nebyl dostatek času, aby je společníci naučili všechno potřebné. Někteří z nich prohlásili, že se podřídili pouze Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a nebudou se podřizovat Abú Bakrovi a nechtějí, aby moc převzala Abú Bakrova rodina. Jiní zase nepřijali povinnou almužnu (zakát), nechtěli, aby byla rozdělována lidmi z Medíny, takže ji přestali platit. Řekli, že budou dodržovat pilíř modlitby, ale pilíř almužny nikoliv. Jiní odmítli dokonce i modlitbu a další odpadli od Islámu ve všech směrech. Někteří z Arabů prohlásili, že jsou také proroky, to byli například Tulaiha, Musailma Lhář nebo al-Aswad z Jemenu. Nastala skutečně velmi vážná situace, téměř všichni Arabové se stali odpadlíky a muslimy zůstali pouze lidé v Mekce a Medíně. Dokonce i lidé v Mekce málem odpadli, ale jeden velký společník je udržel při víře. Znáte toho muže? Bylo by skvělé, kdyby někdo z vás znal jeho jméno. Ano, byl to Suhail ibn Amr. Suhail byl vynikající řečník, jehož proslovy byly velmi působivé a tak přesvědčivé, že zasahoval lidi přímo na místě. Předtím, než se stal Suhail muslimem, naváděl Kurajšovce svými projevy proti muslimům. Společníci (nechť je s nimi Alláh spokojen) věděli o jeho talentu, takže když byl zajat v bitvě u Badru, žádal Umar Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír), aby mu dovolil vyrazit Suhailovi přední zuby tak, aby už nemohl své řeči pronášet. Prorok Muhammad (nechť mu Alláh žehná a dá mír) to však odmítl a odpověděl Umarovi, že Suhail možná jednou vykoná něco, co Umara potěší. A to se i stalo, když Mekkánci začali uvažovat o odstoupení od Islámu. Suhail, který přijal Islám nedlouho před Prorokovou (nechť mu Alláh žehná a dá mír) smrtí, řekl Kurajšovcům, že zatímco byli mezi posledními, kdo přijal Islám, neměli by být také mezi prvními, kdo se ho vzdá. Potom, co si Kurajšovci vyslechli tato přesvědčivá slova, zůstali muslimy. Takže na celém Arabském poloostrově si pouze dvě města zachovala svůj Islám: Mekka a Medína. Ostatní Arabové odpadli různými způsoby: někteří odmítli platit zakát, ale dodržovali modlitbu, jiní odmítli oboje, někteří odvrhli celé náboženství a jiní vyhlásili, že jsou sami proroky. Takže taková byla situace na počátku Abú Bakrova chalífátu.

Prorok Muhammad (nechť mu Alláh žehná a dá mír) před svou smrtí začal připravovat armádu, kterou chtěl vyslat do zemí ovládaných Římem. V čele této armády měl stát osmnáctiletý Usáma ibn Zaid. Byl to syn Zaida ibn Haríthy, jednoho ze tří vůdců, kteří byli zabiti jako mučedníci v bitvě Mu´tah, ve které muslimové bojovali s Římany snažíce se dobýt jimi ovládané území. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) přikázal Usámovi, aby vyrazil s armádou bojovat na území ovládaná Římany, konkrétně víte kam? Jmenovitě do dnešní Palestiny a oblehnout hrad v Gaze. Vidíte? Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) chtěl dobýt Palestinu. Byla dobyta až v době Umarova chalífátu, ale mnoho lidí ani neví, že už Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) měl v úmyslu ji dobýt, bitvy Tabúk a Mu´tah měly stejný cíl.

Těsně před svou smrtí přikázal Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) Usámovi vyrazit na území ovládaná Římany. Potom jej ovšem přepadla závěrečná choroba a armáda vyčkávala. Mimochodem v armádě bylo mnoho předních společníků (nechť je s nimi Alláh spokojen), jako např. Umar ibn al-Chattáb a další. Později Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zemřel a armáda stále čekala. Abú Bakr byl zvolen chalífou a po arabském poloostrově se rozšířilo odpadlictví. Tušíte, co se stalo s Usámovou armádou? Abú Bakr jim přikázal, aby dokončili svou misi. Vidíte, jak oddaný byl Abú Bakr Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a jak uskutečnil všechny jeho příkazy? Přikázal armádě vyrazit, ale vojáci pochybovali, protože to byla hlavní armáda muslimů a pokud by odpadlíci napadli Medínu v době její nepřítomnosti, kdo by ji bránil? V Medíně mělo zůstat pouze několik málo společníků. Měla tedy Usámova armáda vyrazit nebo měla zůstat bránit Medínu? Abú Bakr věděl, že když tento příkaz vydal Prorok Muhammad (nechť mu Alláh žehná a dá mír), měl by být vyplněn. Muslimové tvrdili, že okolnosti se změnily a začali o tomto problému diskutovat. První, kdo promluvil, byl Usáma, představte si to! Tento osmnáctiletý velitel, o kterém bychom předpokládali, že bude vyhledávat válečné vítězství, zvláště, když vedl tolik skvělých společníků, řekl Umarovi ibn al-Chattábovi, který byl pouhým vojákem podřízeným jeho příkazům, že by neměli opouštět Medínu, protože se obával o chalífu a Prorokovo (nechť mu Alláh žehná a dá mír) město – Medínu.

Takoví muži nikdy nehledali osobní slávu, spíše slávu Islámu. Pokud by každý muslim měl na mysli jen slávu Islámu a zapomínal na sebe, postavení muslimů by dnes bylo jiné.

Usáma věděl, že Umar je Abú Bakrovi velmi blízký a proto ho požádal, zda by Abú Bakra nepožádal o svolení zůstat v Medíně. Umar o tom začal přemýšlet a všichni společníci (nechť je s nimi Alláh spokojen) v Medíně ho náhle začali žádat, aby s Abú Bakrem promluvil. Proč s ním nepromluvili oni sami? Věděli, že bude těžké přesvědčit ho, tak chtěli, aby to udělal Umar, jeho nejlepší přítel. Řekli Umarovi, že pokud by Abú Bakr trval na vypravení armády, měl by alespoň vyměnit jejich velitele Usámu ibn Haríthu, protože je příliš mladý. Chtěli, aby jmenoval nějakého staršího člověka. Ale Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) sám vybral Usámu!!! Umar zprostředkoval tuto žádost Abú Bakrovi. Řekl mu, že muslimové chtějí, aby Usámova armáda zůstala v Medíně a chránila ji před všemi očekávanými útoky. Umar, který byl tak silný, měl tento názor, zatímco Abú Bakr, který byl spíše slabý a hubený, přesto se silnou vůlí, měl na věc jiný pohled. Řekl: „Při Alláhu, já nebudu svinovat armádní prapor, který rozvinul Posel Alláha (nechť mu Alláh žehná a dá mír). I kdyby na nás v Medíně zaútočili ptáci nebo lvi a i kdyby psi běhali za Matkami věřících, přesto bych Usámovu armádu vypravil.“ Jak byl odhodlaný! Všimněte si, jak jsou tato slova dojemná. Matky věřících (nechť je s nimi Alláh spokojen)– mezi nimi byla i Abú Bakrova dcera. Vidíte? Byl tak vážný, i když se jeho rozhodnutí mělo dotknout Prorokových manželek (nechť je Alláh s nimi spokojen). I kdyby za těmito drahými ženami (nechť je Alláh s nimi spokojen) měli běhat psi, on přesto poslechne Prorokova (nechť mu Alláh žehná a dá mír) příkazu! Umar poznal, že Abú Bakr nebude nikdy souhlasit. Abú Bakr své rozhodnutí nekonzultoval s lidmi, protože jeho rozhodnutí souviselo s přímým Prorokovým (nechť mu Alláh žehná a dá mír) příkazem. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) vydal tento příkaz před svou smrtí, přestože si byl vědom, co se později stane a jeho příkaz tedy musí být správný. Mohl říci, aby armáda zůstala v Medíně, ale on přikázal, aby vyrazila. Proto Abú Bakr naléhal na to, aby armáda vyrazila. Vidíte, jak poslušný byl?

Můžeme se zdráhat tváří v tvář problémům a hledat ospravedlnění. Je v pořádku uchýlit se ke svému úsudku při řešení problémů, ale ne v případě záležitostí vztahujících se přímo k Prorokovým (nechť mu Alláh žehná a dá mír) příkazům. Žena může pochybovat o obléknutí si hidžábu kvůli své práci, ale měla by mít na paměti, že je to ustanovená povinnost.

Zpět k Abú Bakrovi. Jako reakce na Umarovu druhou žádost se Abú Bakr tak rozzuřil, že chytnul Umara za vousy! Pamatujte na to, že Umar byl daleko silnější, než Abú Bakr! Držel Umara za vousy a volal: „Kéž by tě tvá matka potratila! Jmenoval ho sám Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a ty mě žádáš, abych ho propustil?“ Potom pevně prohlásil, že Usáma bude i nadále velitelem.
Prorokovy (nechť mu Alláh žehná a dá mír) příkazy musí být vyplněny, lidé! Každý muslim se jim musí podřídit, nikdo nemá právo říkat nebo dělat něco jiného! Korán přikazuje muslimům poslouchat Alláha Vznešeného a jeho Posla více než 35 krát.

Potom recitoval následující verš:

Neberte výzvu posla k vám tak, jako by to byla výzva jednoho z vás k druhému! Alláh zná dobře ty z vás, kteří se potajmu okrádají. Nechť se mají na pozoru ti, kdož se vzpouzejí Jeho rozkazu, aby je nepostihla zkouška či trest bolestný. [Korán 24:63]

Ti, kdo vzdorují Prorokovým (nechť mu Alláh žehná a dá mír) příkazům, budou potrestáni následujícími způsoby: rodinnými neshodami, hádky mezi manželi, nevděčností dětí a ekonomickými problémy. Toto vše se nám může stát, když budeme neposlušní k Prorokovým (nechť mu Alláh žehná a dá mír) příkazům.

Umar se vydal zpět za ostatními společníky a ti se ho zeptali na Abú Bakrovu odpověď. Řekl jim: „Kéž by vás vaše matky potratily!“ A dodal, že ho jen poslali rozzlobit chalífu. Vidíte, jak se Umar obával chalífovy zloby? Jak to tedy probíhalo dále? Abú Bakr jim přikázal vyrazit a začali svolávat lidi, aby se připojili k armádě, která měla ležení nedaleko Medíny. Potom armáda vyrazila kupředu a zanechala za sebou Medínu bez ochrany. Ale bylo Abú Bakrovo rozhodnutí správné? Usámova armáda opustila Medínu směrem k Palestině, kde zůstala 40 dnů plus nějakou dobu potřebnou na cestu. Jako znamení Alláhovy ochrany pro tyto věrné muslimy, všechny kmeny, které zamýšlely odloučit se od Islámu a zaútočit na Medínu, byly tak překvapené vysláním Usámovy armády a pomyslely si, že když muslimové poslali armádu na tuto výpravu, musí mít ještě daleko větší armádu, která vyčkává v Medíně. A skutečně, všechny tyto kmenu zůstaly věrné Islámu. Vidíte, protože muslimové poslechli Prorokův (nechť mu Alláh žehná a dá mír) příkaz, Alláh je ochránil a požehnal jim. Kmeny neopustily Islám pouze z toho důvodu, že uviděly Usámovu armádu s mnoha vojáky jdoucími bojovat proti Římanům a myslely si, že muslimové musí mít v záloze další bojovníky připravené pro boj s odpadlými Araby. Tyto kmeny se neodvážily odpadnout a mnoho jiných kmenů na cestě do Šámu také ne. Vidíte, jak prozíravý byl Prorok Muhammad (nechť mu Alláh žehná a dá mír), bojem s Římany muslimové omezili také odpadlictví. Usámova armáda se dostala až k hranicím Palestiny, rychle porazila Římany a potom se v pořádku vrátili do Medíny s velkou kořistí. To velmi posílilo postavení muslimů, protože Usámova výprava jim přinesla mnoho dobrého.

Ovšem mnoho Arabů zůstalo i nadále odpadlíky a začali vysílat do Medíny delegace s podmínkami, za jakých jsou ochotni zůstat muslimy. Když o tom společníci uslyšeli, přemýšleli, jak se postavit této situaci. Nikdo nikdy se nepostavil celému národu kromě Abú Bakra! Je pravda, že se člověk o to může pokusit, ale nikdy s takovým praktickým a pevným přístupem jako to udělal Abú Bakr. Proto neustále opakuji, jak zvláštní a skvělý Abú Bakr byl. Prorok Alláha (nechť mu Alláh žehná a dá mír) o něm řekl, že on nepřevyšuje ostatní tím, že by se více modlil nebo postil, ale hodnotou, která se usadila v jeho srdci. Abú Bakr miloval Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a Islám tak mnoho a tolik usiloval o nastolení práva – a to je jeho hlavní charakteristika. Byl to skutečně velký muž! Zůstal pevný tváří v tvář všem těmto odpadlíkům. Společníci (nechť je Alláh s nimi spokojen) se pokoušeli najít nějaké východisko z této těžké situace, proto žádali Abú Bakra, aby byl k těmto Arabům shovívavý. Představte si, co by se stalo, kdyby Abú Bakr souhlasil, že pilíř zakátu už nebude náboženskou povinností? Ale on byl dostatečně předvídavý, aby to odmítl hned od začátku. Umar sám ho požádal, aby prokázal určitou shovívavost k těmto arabským kmenům a odpověděl na jejich žádost, pokud si zachovají pilíř modlitby. Umar si myslel, že tímto způsobem to může fungovat, ale Abú Bakr věděl, že to tak není. A řekl Umarovi rozzlobeně: „Myslel jsem si, že mi pomůžeš, ale ty jsi mě nechal na holičkách. Mocný před přijetím Islámu a nyní tak slabý?“ A také řekl: „Při Alláhu i kdyby odmítli byť jen kůzle, které měli platit během života Proroka Muhammada (nechť mu Alláh žehná a dá mír), budu s nimi kvůli tomu bojovat. Bude snad zrušena nějaká náboženská povinnost, zatímco já ještě žiji?“ To by nikdy nedopustil! Mějte jeho slova na mysli, vy mladí! „Při Alláhu v jehož rukou je moje duše, já s nimi budu bojovat a bránit tuto věc, dokud nebudu zabit!“ Byl pro to připraven zemřít! Umar to komentoval, že cítil, jak Alláh vede Abú Bakra k tomu, co je správné a přijal jeho rozhodnutí. Chalífa odpověděl delegacím odpadlíků, že bude bojovat proti každému, kdo odmítne platit zakát.

Žádné vyjednávání v povinnostech Islámu!

Mějte na mysli, že pokud by Abú Bakr nejednal takovýmto způsobem, Islám by byl narušen a Abú Bakr chtěl, aby zůstal nedotčený a proto nedovolil odpadlíkům zrušit v Islámu cokoliv nebo věřit určitým částem a jiným nikoliv. Takové jednání nemá v Islámu místo a týká se to všech aspektů života. Islám je náboženstvím ekonomiky, sociologie, sportu, manželských záležitostí, zachováním jednoty muslimů atd., nejedná se pouze o akty uctívání. Abú Bakr si to uvědomoval, vyprovodil delegace s jejich požadavky a hned nato svolal všechny muslimy a oslovil je. Řekl, že nepřistoupil na požadavky těchto delegací a že muslimové, kterých v té době nebylo mnoho, musí očekávat, že odpadlíci přepadnou Medínu. Potom muslimům přikázal, aby se shromáždili v mešitě.

Představte si tyto těžké chvíle v Medíně! Islám se k nám dostal díky úsilí těchto skvělých společníků (nechť je Alláh s nimi spokojen).




Pokračování příště.