Vnitřní nepřítel

Ibn al-Džawzí

Překlady z rukopisů raných učenců

Nehlídané živočišné touhy ničí plody zbožnosti.

Někteří lidé jsou poslušní vůči Alláhu v malých otázkách a podstatné ignorují. Dělají všechno, co je jednoduché nebo běžné spíše než to, co je jejich morální či náboženskou povinností. Dělají jen to, co nejméně zasahuje do jejich pohodlí a do toho, jak je vnímají ostatní.

Například mnoho lidí si dává pozor na ochranu před malými fyzickými nečistotami, zatímco nevidí a neuvědomují si velké hříchy, jako je pomlouvání a šíření klepů. Vykonávají mnoho nočních modliteb, ale odkládají pět povinných modliteb. Dávají mnoho na almužnu, ale akceptují lichvu. Je mnoho příkladů lidí, kteří jsou zaníceni malými otázkami náboženství, zatímco zanedbávají ty nezbytné. Po dlouhém přemýšlení jsem zjistil, že tato chyba vzniká ze dvou důvodů a to je zvyk a osobní touha. Tyto dvě věci mohou člověka oslepit a ohlušit k tomu, co je správné.

Mnoho lidí je skutečně poctivých jen proto, že nemohou hřešit,
ale je-li jim dána možnost zhřešit, nezaváhají tuto příležitost využít.

Typickým příkladem jsou bratři proroka Júsufa , mír s ním. Súra Júsuf vypráví příběh, jak se proti němu spikli jeho bratři. Později, když byli obviněni před soudem Júsufa z krádeže zlaté mísy, protestovali a aby ukázali svou zbožnost, odvolávali se na to, že svým velbloudům nasadili před vstupem do města náhubky jen proto, aby zabránili zvířatům jíst to, co není legálně jejich. Předpokládali, že takové jednání bude dostačujícím důkazem jejich poctivosti a bezúhonnosti:

„Při Alláhu,“ řekli bratři, „vždyť dobře víte, že nepřišli jsme páchat v zemi nepravosti - my věru nejsme zloději žádní.“ [Korán 12:73]

V tom právě Júsufovi bratři udělali chybu, kterou jsem zmiňoval: znepokojení nad několika málo sousty velbloudů, zatímco se nestyděli nehorázně očerňovat svého bratra a vrhnout jej do studny.

Někteří lidé přehánějí v záležitostech rituální očisty a vyplýtvají za tímto účelem mnoho vody, avšak nemají žádných námitek proti šíření pomluv a urážkám na cti. Cítí se volní v záměrném překrucování slov o zákazech Alláha tak, aby vyhovovala jejich úmyslům.

Takoví lidé se slabou vírou jsou skutečně poctiví jen proto, že nemají možnost hřešit, ale pokud se vyskytne nějaká příležitost, neváhají se jí chopit.

Známý příklad nesprávných priorit a falešné zbožnosti jsou někteří židovští učenci v Medíně v době proroka Muhammada, nechť mu Alláh žehná a dá mír, kteří byli jen zdánlivě zbožní. Když jim byl představen Islám, poselství od Alláha, kterého uctívali, odmítli jej navzdory tomu, že znali pravdu, protože nebyli schopni odporovat svým vrtochům a touhám a přijmout pravdu. Ten samý postoj zastával i císař, který poznal pravdivost Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír), přesto nedokázal vzdorovat své vlastní touze po moci a ohrožení svého panování.

Z tohoto důvodu musíme prozkoumat svou zbožnost a její skutečnou hnací sílu. Dát si pozor na osobní touhy v masce zbožnosti, neboť neuhlídané zvířecí touhy ničí plody zbožnosti.

Vrtochy a touhy jsou jako připoutaný lev. Pokud bude řetěz dostatečně silný, pak bude lev neškodný. V případě, že řetěz bude slabý, pak se přetrhne a zuřivý lev uteče a začne šílet.

Někteří lidé svazují své vrtochy řetězem, jiní jen provázkem. Moudrý člověk krotí své touhy a zůstává si vědom svého vnitřního nepřítele. Musíme mít pod kontrolou své zvyky a touhy tak, aby nepřemístily priority v naší víře.