Islám položil jistá univerzální základní práva lidstvu jako celku, která se mají sledovat a dodržovat za všech okolností. Aby zaručil tato práva, Islám nevytvořil pouze právní záruky, ale rovněž i velmi účinný morální systém. Takže cokoliv prospívá blahu jedince nebo společnosti, je podle Islámu morálně dobré a to, co mu škodí, je morálně špatné. Islám přikládá tolik důležitosti lásce Boží a lásce k člověku, že varuje před přílišným formalismem. V Koránu čteme:
"Není zbožnosti v tom, když obracíte tváře své směrem k východu anebo k západu, však ten jest zbožným, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v anděly, Písmo a proroky, a ten, kdo z lásky k Bohu dává z majetku svého příbuzným a sirotkům a nuzným a poutníkům a prosícím a na otroků vykoupení, a ten, kdo modlitbu dodržuje a dává povinnou almužnu. A zbožní jsou ti, kdož úmluvy své dodržují, když je jednou uzavřeli a kdož trpěliví jsou v protivenství, v neštěstí a v dobách zlých. Tito jsou spravedliví a tito jsou, kdož se bojí Boha." (Korán, 2:177)
V tomto verši máme krásný popis zbožného a bohabojného člověka. Měl by poslouchat prospěšné příkazy, ale přitom by měl zaměřit svůj zrak na lásku Boží a lásku k bližnímu.
Máme čtyři základní pravidla:
Podle těchto měřítek se určitý druh chování považuje a označuje za dobrý nebo špatný. Toto měřítko pro posuzování nám dává jádro, kolem kterého by mělo oscilovat celé morální chování. Předtím, než Islám vytváří nějaké zákazy a příkazy, snaží se do srdce člověka vložit přesvědčení, že jeho skutky jsou viděny Bohem, který ho vidí vždy a všude; že se může skrývat sám před sebou a celým světem, ale ne před Ním; že může podvést kohokoli, ale nemůže podvést Boha, že může prchnout z pout kohokoliv, ale ne z pout Boha.
Tím, že Islám stanovil Boží spokojenost jako cíl lidského života, dosáhl nejvyššího možného měřítka morálky. Tento čin nepochybně otevře neomezené cesty k morálnímu rozvoji lidstva. Ustavením božských zjevení za hlavní zdroj vědění dodává morálním normám trvalost a stálost morální úrovni pro ryzí úpravy, adaptace a inovace, ale ne pro perverze, divoké variace, atomistický relativismus nebo morální nepevnost. Dodává souhlas morálce v lásce a bázni Boží, které přinutí člověka, aby poslouchal morální zákon i bez vnějšího tlaku. Prostřednictvím víry v Boha a v Den posledního soudu vzniká síla, která umožňuje, aby člověk přijal morální chování s uvážlivostí a upřímností, s odevzdáním srdce a duše.
Zabraňuje, aby falešně vykládaným smyslem pro originalitu a inovaci vznikaly nějaké nové morální ctnosti, nesnižuje důležitost celkově rozšířených morálních norem, ani nepřikládá přehnanou důležitost některým normám při neodůvodněném zanedbávání některých jiných. Bere všechny běžně známé morální ctnosti a se smyslem pro rovnováhu a proporce jim přiděluje vhodné místo a funkci v celkovém schématu života. Rozšiřuje obzor individuálního a kolektivního života - vztahy v domácnosti, občanské chování, činnosti člověka v politické, hospodářské, právní, výchovné a společenské oblasti. Zahrnuje život člověka od domova po společnost, od jídelního stolu po bojiště a mírové konference, doslova od kolébky do hrobu. Zkrátka, praktické uplatnění morálních zásad Islámu je univerzální a všezahrnující a nevynechává žádnou sféru života. Morálka panuje s nejvyšší svrchovaností a zajišťuje, že životní záležitosti nebudou ovládány sobeckými touhami a malichernými zájmy, ale morálními normami.
Garantuje člověku životní systém, který je založen na všem dobrém a je prostý všeho zlého. Vyzývá lidi, aby nejen dodržovali ctnosti, ale aby je přímo prosazovali a vymycovali nectnosti, aby podporovali dobro a zavrhovali zlo. Vyžaduje, aby převládl rozsudek svědomí a aby ctnost nemusela hrát vedle zla druhé housle. Ti, kteří reagují na tuto touhu, se shromažďují do společenství, které má jméno muslimové. A jediným cílem, na němž spočívá vytvoření této společnosti (Umma), je vynaložit organizované úsilí, aby bylo prosazeno dobro a potlačeno a vymýceno zlo.
V následujících řádcích uvádíme některá základní morální naučení Islámu pro různé aspekty života muslima. Pokrývají široké spektrum osobního morálního chování muslima a stejně tak i jeho společenskou zodpovědnost.
BOHABOJNOST
Korán se o ní zmiňuje jako o nejvyšší vlastnosti muslima:
"Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější - a Bůh je vševědoucí a dobře zpravený." (49:13)
Pokora, skromnost, ovládání vášní a tužeb, pravdivost, bezúhonnost, trpělivost, vytrvalost a plnění vlastních slibů jsou morální hodnoty, které Korán neustále zdůrazňuje. V Koránu čteme:
"A Bůh miluje vytrvalé." (3:146)
"Pospíchejte k milosti od Pána svého a k zahradě, jejíž šířka se rovná nebesům a zemi a jež připravena je pro bohabojné, kteří rozdávají almužny ve štěstí i v neštěstí a kteří krotí hněv svůj a odpouštějí lidem. Bůh věru miluje ty, kdož dobro činí." (3: 133-134)
"Synáčku, dodržuj modlitbu, přikazuj vhodné a zakazuj zavrženíhodné! Buď trpělivý vůči tomu, co tě postihne, neboť to patří k podstatě věcí! Neodvracej tvář svou od lidí a nechoď nadutě po zemi, neboť Bůh věru nemiluje domýšlivé vychloubače! Buď umírněný v chůzi své a ztišuj hlas svůj, vždyť nejodpornější z hlasů všech je věru hlas oslů." (31: 17-19)
Způsob, který shrnuje morální chování muslima, vyjádřil Prorok (NMBŽ) takto:
"Ó Bože! Ty znáš nepoznatelné a jsi všemohoucí, nech mě žít, pokud víš, že život je pro mě nejlepší. Dej mi zemřít, pokud víš, že smrt je pro mě nejlepší. Nechť zůstanu bohabojný v soukromí i na veřejnosti, mluvím spravedlivě v hněvu i v radosti, chovám se skromně ve stavu chudém i bohatém, ..." (an-Nisá'í č. 1288)
SPOLEČENSKÁ ZODPOVĚDNOST
Učení Islámu o společenské zodpovědnosti je založeno na laskavosti a zájmu o druhé. Protože příkaz být laskavý by v určitých situacích byl pravděpodobně ignorován pro jeho široký význam, Islám zdůrazňuje konkrétní akty laskavosti a definuje zodpovědnost a právo různých vztahů. V rozšiřujícím se kruhu vztahů příbuzenských náleží k naší první povinnosti naši nejbližší rodinní příslušníci - rodiče, manžel nebo manželka a děti, pak ostatní příbuzní, sousedi, přátelé a známí, sirotci a vdovy, potřební jedinci, ostatní muslimové, všechny ostatní lidské bytosti a zvířata.
RODIČE
Úctu a péči o rodiče islámské učení zvlášť zdůrazňuje, je to velmi důležitá součást muslimského vyznání víry.
"Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. A jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim "Fuj!" a neodbývej je stroze, nýbrž mluv s nimi slovem laskavým! Skloň k nim oběma z milosrdenství křídla pokory a řekni: ‚Pane můj, smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý!'" (17: 23-24)
DALŠÍ PŘÍBUZNÍ
"A dávej příbuznému po právu, a také chuďasovi a po cestě Boží jdoucímu, však nerozhazuj rozhazováním." (17: 26)
SOUSEDI
Prorok (NMBŽ) řekl:
"Není věřícím ten, kdo jí dosyta, když jeho soused vedle něj hladoví a on o tom ví." (at-Tabarání - al-Bazzár. Al-Haithámí v Mudžamac az-Zawáid č. 167/8)
Ve skutečnosti muslim podle Koránu a sunny (Prorokovy tradice) musí projevovat svou společenskou zodpovědnost nejen vůči rodičům, příbuzným a sousedům, ale vůči veškerému lidstvu, zvířatům a užitečným stromům a rostlinám. Například se nepovoluje lov ptactva a zvířat pro potěšení. Podobně se zakazuje i kácení stromů a rostlin, které poskytují ovoce, ledaže je pro to obzvlášť silný důvod.
Takto, na základní morální charakteristice buduje Islám vyšší systém morálky, jejímž prostřednictvím si lidstvo může uvědomit svůj největší potenciál. Islám očišťuje duši od silně marnivého sobectví, tyranie, žádostivosti a nedisciplinovanosti. Vytváří bohabojné lidi oddané svým ideálům, plné zbožnosti, abstinenty, lidi disciplinované, nekompromisní, když jde o lež. Vzbuzuje pocit morální zodpovědnosti a upevňuje schopnost sebekontroly. Islám přivádí na svět laskavost, štědrost, slitování, soustrast, mír, nesobeckou dobrou vůli, zásadovou spravedlnost a pravdivost vůči všemu stvořenému ve všech situacích. Sytí vznešené vlastnosti, od kterých lze očekávat jen dobro.