Instituce proroctví v Islámu není ve zjevených náboženstvích neznámá, vidíme ji například v judaismu a v křesťanství. V Islámu však zaujímá zcela zvláštní statut a má zvláštní význam.
Podle Islámu stvořil Bůh člověka ke vznešenému účelu: aby Ho uctíval a vedl ctnostný život podle Jeho učení a pod Jeho vedením. Jak by člověk znal svou roli a smysl své existence, kdyby neobdržel jasné a praktické pokyny, co Bůh chce, aby dělal? Objevuje se potřeba proroka. Proto si Bůh v každém národě vybral nějakého proroka, nebo více takových, aby zvěstovali Jeho poselství lidem.
Můžeme se zeptat: Jak byli proroci vybráni a kdo byl poctěn touto velikou poctou? Být prorokem je Boží požehnání a projev Jeho přízně, kterou může On seslat na koho se mu zlíbí. Když však přemýšlíme o různých poslech během historie, zjišťujeme, že se vyznačují třemi rysy:
Proroci jsou pro zprostředkování Božích pokynů a vedení lidstva nezbytní. Neexistuje žádný způsob, jak bychom se mohli dozvědět, jak jsme byli stvořeni. Co s námi bude po smrti? Existuje posmrtný život? Jsme zodpovědní za své činy? Jinými slovy, existuje za skutky spáchané během našeho života nějaká odměna nebo trest? Tyto a mnoho podobných otázek o Bohu, andělech, ráji, pekle atd. nelze zodpovědět bez přímého zjevení Stvořitele a Znatele neviděného. Tyto odpovědi musí být autentické a musí být vysloveny jedinci, kterým důvěřujeme a které uznáváme. Proto jsou poslové vždy ve svých společnostech vybráni podle morálního chování a intelektuálních schopností.
Proto muslimové nepřijali některé pomlouvačné biblické historky o prorocích. Například příběh o Lotovi, který se měl dopustit smilstva se svými dcerami, když byl opilý, nebo o Davidovi, jak poslal jednoho ze svých vůdců na smrt, aby si mohl vzít jeho manželku. Pro muslimy jsou proroci větší než naznačují tyto příběhy. Tyto příběhy nemohou být z islámského pohledu pravdivé.
Proroky podporuje svými zázraky Bůh a dává jim pokyny, jak potvrdit pokračování poselství. Obsah poselství zprostředkovaného proroky lidstvu lze shrnout následujícím způsobem:
Z výše popsané diskuse je jasné, že za proroky neexistuje žádná náhrada. Dokonce i za dnešního pokroku vědy je zjevení jediným autentickým zdrojem o nadpřirozeném světě. Vedení nezískáme ani od vědy, ani z mystické zkušenosti. První je příliš materialistická a omezená, druhá je příliš subjektivní a často zavádějící.
Někdo by se teď mohl zeptat: Kolik proroků seslal Bůh lidstvu? Přesně to nevíme. Jsme si jisti jen tím, co je jasně řečeno v Koránu, že Bůh seslal posla (nebo více) každému národu. Je tomu tak proto, že jedním z Božích principů je nikdy nevolat určitý národ k účtování, ledaže jim jasně řekl, co národ má, či nemá dělat. Korán se zmiňuje o jménech 25 proroků a naznačuje, že existovali i jiní, které prorok Mohamed nejmenoval. Mezi těchto 25 patří Noe, muž archy, Abrahám, Mojžíš, Ježíš a Mohamed. Těchto pět proroků je pět největších Božích poslů. Říká se jim "rozhodní" proroci.
Význačným rysem islámské víry v instituci proroků je, že muslimové věří a uznávají všechny posly Boží bez výjimky. Protože všechny proroky seslal jeden a tentýž Bůh k témuž účelu - vést lidstvo k Bohu - je víra v ně podstatná a logická; přijímat jen některé z nich a jiné zamítat by znamenalo mylnou koncepci role proroka nebo rasovou zaujatost. Muslimové jsou jediným lidem na světě, který považuje víru ve všechny proroky Boží za článek víry. Například židé odmítají Ježíše Krista a Mohameda (NMBŽ), křesťané odmítají Mohameda (NMBŽ) a ve skutečnosti odmítají Mojžíše, protože se neřídí jeho zákony. Muslimové je všechny přijímají jako posly Boží, kteří přinesli lidstvu vedení. Avšak zjevení, které tito proroci přinesli od Boha, bylo tak či onak překrouceno. Víra ve všechny posly Boží je muslimům nařízena v Koránu:
"Rcete: ‚Uvěřili jsme v Boha a v to, co seslal nám, i v to, co seslal Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi a Ježíšovi a v to, co bylo dáno prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle Pána svého jsme odevzdáni!'" (2:136).
Korán pokračuje následujícími verši, které muslimům říkají, že je to pravá a nestranná víra. Jestliže ostatní národy věří v totéž, tak jdou toutéž cestou. Jestliže ne, pak se řídí svými rozmary a zálibami a Bůh se o ně postará. Čteme:
"Jestliže uvěří v něco podobného tomu, čemu vy věříte, pak půjdou po cestě správné; jestliže se však odvrátí, pak věru jsou v rozkolu. Však Bůh ti proti nim postačí, vždyť Bůh je věru slyšící, vševědoucí! Toto je pomazání Boží, a kdo lepší je než Bůh v pomazání? A Jemu sloužíme." (2:137-138).
Pokud jde o instituci proroctví, musí být objasněny přinejmenším dva důležité body. Jde o roli Ježíše a Mohameda jako proroků, protože zde obvykle dochází k mylnému výkladu.
Koránské pojetí Ježíše důrazně popírá koncepci jeho "božskosti" a koncepci "Syna Božího" a vykládá ho jako jednoho z velkých Božích proroků. Korán jasně říká, že zrození Ježíše bez otce z něho nečiní Božího Syna a zmiňuje se v této souvislosti o Adamovi, kterého stvořil Bůh bez otce a matky: "A podobá se Ježíš před Bohem Adamovi: Bůh stvořil jej z hlíny a potom mu řekl: 'Budiž!' a on byl!" (3:59)
Podobně jako ostatní proroci působil i Ježíš zázraky. Například probudil k životu a vyléčil slepce a malomocné, ale když konal tyto zázraky, vždy poukazoval na to, že jsou všechny od Boha.
Mylné koncepce Ježíšovy osobnosti a jeho mise si našly cestu mezi jeho následovníky, protože Božské poselství, které kázal, nebylo zaznamenáno za jeho života, došlo k tomu až po uplynutí asi sta let. Podle Koránu byl seslán dětem Izraele; potvrdil platnost Tóry, která byla zjevena Mojžíšovi, a přinesl také radostnou novinu o posledním poslovi, který přijde po něm.
A vzpomeň si, jak pravil Ježíš, syn Mariin: "Dítka Izraele, já jsem vskutku poslem Božím k vám, potvrzujícím pravdivost toho, co bylo přede mnou sesláno z Tóry, a oznamujícím vám radostnou zvěst o poslu, jenž přijde po mně a jehož jméno Ahmad bude." (61:6). (překlad jména Ahmad zní "chválený" a jde o jméno Proroka Mohameda)
Většina židů však odmítla jeho poselství. Spikli se proti němu a podle jejich názoru byl ukřižován. Ale Korán odmítá tento názor a říká, že Ježíš nebyl ani zabit ani ukřižován, byl pozvednut k Bohu. V Koránu je verš, který nepřímo říká, že se Ježíš vrátí a že všichni křesťané a židé v něj uvěří, než zemře. Tento názor podporuje i autentický výrok proroka Mohameda (NMBŽ).
Poslední prorok Boží, Mohamed, se narodil v šestém století křesťanské éry v Arábii. Až do jeho čtyřiceti let ho lid Mekky znal pouze jako člověka skvělého charakteru a vybraných způsobů a nazývali ho proto AL-AMÍN (důvěryhodný). On sám nevěděl, že se z něj brzy stane prorok a že obdrží poselství Boží. Vyzval modloslužebníky Mekky, aby uctívali jen jednoho Boha a přijali jej jako Jeho proroka. Zjevení, které obdržel, bylo uchováno během jeho života v paměti jeho společníků a bylo také zaznamenáno na palmové listy, kůži apod. Proto je Korán dneška tentýž jako Korán, který byl zjeven, nebyla změněna ani slabika, protože samotný Bůh se zasadil za jeho uchování. Korán si osobuje právo být knihou vedení pro celé lidstvo pro všechny časy a zmiňuje se o Mohamedovi jako o posledním prorokovi Božím.