Jednou si Ammár cetl svuj oblíbený príbeh „Zajíc a želva“.
Smál se tomu, co se prihodilo zajíci a od želvy se ponaucil, jak je duležité používat rozum, a že chytrost je víc, než-li fyzická prevaha. Jak o techto vecech premítal, najednou si všiml, že želva z knížky oživla, a zacala si s ním povídat.



Rekla: „Ahoj Ammáre! To je skvelé, že jsi tak mladý a dost chytrý, že jsi se poucil z príbehu o zajíci a me.“



Ammár se zeptal: „Kolik je ti roku želvicko?“
Želva odpovedela: „Nejsem tak mladá, jak vypadám. Vlastne mi je 45 roku. Želvy žijí asi 60 let, ale existuje dokonce druh, který se jmenuje 'Testudo' a ty mohou žít až 189 let.“



Jemu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a
On je Sobestacný, Chvályhodný.
(Pout 22: 64)


Llahu má fí ´s-samáwáti wa má fí ´l-ardi
wa inna ´llaha lahuwa ´l-ghanijju ´l-hamíd.





Jaké je tvoje oblíbené rocní období?“ zeptal se Ammár.
Želva odpovedela: „Pro naše prežití je velmi duležité teplé pocasí. Telesná teplota se mení s teplotou vzduchu okolo nás a je obvykle o 0,1 až 0,2 stupnu Celsia nižší, než okolní vzduch. Náš trávící systém se zrychlí se zvýšením teploty.

Když nás Alláh stvoril, dal nám tuto vlastnost,
aby pro nás bylo jednodušší prežít, když je velmi horko.
Potrebujeme všechny dary, které nám Alláh dává,
ale On je hojnejší než je potreba.“



Ammár se zamyslel a rekl: „A jaké je tvoje oblíbené jídlo?“
„Milujeme žluté dýne. Naše oci jsou velmi bystré a žlutou barvu vidí nejlépe. To znamená, že mužeme jednoduše najít oblíbené jídlo,“ odpovedela želva.



Ammár mel pro želvu další otázku: „Spíte v zime?“
Želva mu to vysvetlila takto: „Ano. Když se pocasí ochladí, asi od ríjna, a je težší najít potravu, naše tela se zpomalí a ochranujeme se tím, že jdeme na nekolik mesícu spát. Náš tep a dýchání se zpomalí také. Spíme od ríjna do brezna. Protože nás Alláh stvoril takto, nemusíme v zime prežívat bez jídla, což by pro nás bylo smrtelné.“

„Alláh nás tak po generace ochranuje tím,
že nás posílá spát v pravý cas.“



Ammár se chtel zeptat ješte více: „Vím, že žiješ na souši, ale myslím, že nekteré z vás žijí i ve vode. Mužeš mi o nich neco ríci?“



Želva se usmála: „Máš pravdu, Ammáre. Jsou tu želvy sladkovodní a morské. Napríklad já žiji na souši. Mám radeji pole, mekkou pudu a vinice. Sladkovodní želvy, které chováte v akváriích, mají rády jezera a rícní brehy. Morské želvy žijí v teplých morích a na pevninu se vracejí, aby snesly vejce. Ráda bych ti povedela neco zajímavého o karete, morské želve. Karety chodí snášet vajícka na teplé pláže. Alláh mladým želvickám, které se z vajícek líhnou hlavou nahoru ke svetlu, které se odráží od more, dává vnuknutí, aby šly prímo tam, kde budou žít. Jak tato želví mládátka vedí, že more je pro jejich život tím nejlepším místem? Musí to být proto, že náš Pán do nich tuto znalost vkládá.



Ammár rekl: „Máš pravdu. Každý, kdo má rozum na premýšlení, musí vedet, že svet je plný Alláhových zázraku. Vždy musíme pamatovat na to, že ty a já, všechna zvírata a stromy a všechno ostatní jsou Jeho znamení.“



Rád jsem si s tebou povídal. Dekuji ti za to, že jsi mi toho tolik rekla. Nashledanou želvicko.



Nashledanou, chytrý chlapce,“ rekla želva.