V jedné z londýnských mešit začal působit nový imám, který se do Londýna nedávno přistěhoval. Ke své cestě do mešity a zpět domu používal autobus - jezdil obvykle stejnou autobusovou linkou a za volantem autobusu viděl vždy stejnou tvář řidiče.

Během jedné cesty, když si chvatně přepočítal vrácené peníze, imám zjistil, že mu řidič vrátil o 20 centů navíc. Ihned si pomyslel, že musí peníze vrátit, protože na ně nemá právo. Pak se, ale ještě jednou zamyslel - jedná se přece o tak zanedbatelnou částku, která nikomu neprospěje, co je to 20 centu v porovnání se zisky dopravního podniku? Podnik tuto ztrátu ani nezaregistruje a já se nebudu muset prodírat mezi cestujícími až k řidiči. Řekl si: "Peníze si nechám a budu to počítat jako dárek od Alláha."

Když autobus zastavil a imám se chystal vystoupit, najednou mu to nedalo, strčil ruku do kapsy a peníze řidiči s vysvětlením vrátil. Řidič si peníze vzal, usmál se a hned se zeptal: "Nejste vy náhodou imámem pro tuto oblast? Už dlouho přemýšlím o tom, ze bych se přisel podívat do zdejší mešity. Těch 20 centu jsem vám vrátil navíc schválně, abych viděl, jak budete reagovat. Abych věděl, jaký islám zde představujete."

Když imám vystoupil z autobusu, vypověděly mu nohy službu. Musel se opřít o nejbližší sloup. Pohlédl k nebi a řekl: Ó Alláhu, dnes jsem málem prodal Islám za 20 centu." A začal plakat.

Dávejme si pozor, za jakou cenu Islám samy občas prodáváme.

Nezapomínejme na to ze i malá lež, malá krádež a malý podvod zůstanou u Alláha zapsány v nás neprospěch. A že i tyto malé hříchy mohou jiné lidi odvést od našeho krásného náboženství. A že i malé dobré skutky, jako je milý úsměv, příjemné slovo a třeba uvolnění místa k sezení v autobuse naopak mohou někoho přivést k zájmu o Islám a převážit váhu skutků ve Dni soudu v náš prospěch. Uvědomme si, že jsme chodícími reprezentanty Islámu.