Jednou večer se Umar díval s tatínkem na dokumentární film o zvířatech. Umar byl překvapený, jak některá zvířata dokáží přežít i v těch nejtěžších přírodních podmínkách. Poté, co si lehl do své postele, přemýšlel o všem, co se o zvířatech dozvěděl. Když si představoval, jak žije na místech, která v dokumentu viděl, tu se najednou objevil na místě, které bylo celé pokryté sněhem. Rozhlédl se vpravo, pak vlevo a všude viděl jen samý sníh a led. Rozhodl se prozkoumat místo, na kterém se nacházel.


Z ničeho nic uslyšel hlas, který řekl: „Vítej, Umare!“


Kdo jsi?“ zeptal se Umar.


Já jsem tučňák,“ zazněla odpověď.


Tvor, který mluvil, vypadal tak, jako by měl zrovna oblečený krásný černý smokink se sněhově bílou košilí. Umar si hned vzpomněl o jaké zvířátko se jedná, protože v dokumentárním filmu, který s tatínkem ten večer sledoval, byla část o tučňácích.


Ó, ano,“ řekl Umar. „Dnes jsem se o tobě dozvěděl mnoho věcí ve filmu, který jsem sledoval s tatínkem. Ó, ale tady opravdu moc mrzne. Není ti někdy zima tučňáčku?“


Tučňák odpověděl: „Nacházíš se na jižním pólu a teploty zde mohou dosahovat až mínus 88 stupňů Celsia. Takové prostředí by zabilo mnoho zvířat, ale pro nás není žádný problém zde žít.“

„Je to proto, že Alláh nám dal několik zvláštních vlastností.“


Jelikož máme pod kůží silnou vrstvu tuku, nejsme zimou ovlivněni tolik, jako jiná zvířata. A když přichází zima, směřujeme podél pobřeží dále na jih."


Umar si vzpomněl:„To znamená, že se stěhujete! Jaké další vlastnosti máte, o kterých nevím? Například ve filmu se mluvilo o tom, že se velmi pečlivě staráte o svá vejce, než se z nich vyklubou mláďata. Můžeš mi o tom, prosím, povědět něco podrobnějšího?“


Tučňák se usmál: „Samozřejmě. Na rozdíl od jiných zvířat, u tučňáků je to spíše samec, který sedí na vejcích až do vylíhnutí mláďat. A to při teplotě mínus 30 stupňů Celsia, 65 dní v kuse, bez hnutí. Zatímco samička chodí pryč a hledá jídlo pro mladé, které se narodí. Po narození první měsíc malí tučňáčci pobývají na nohou samičky nebo samce a to proto, že kdyby je opustili i jen na dvě minuty, umrzli by.“


Umar přikývl: „To pak tedy znamená, že musíte být opravdu moc opatrní, na své mláďátka?“


Tučňák odpověděl:

„Alláh dal každému zvířeti své instinkty,
skrze které umíme přežít a víme, jak se v určitých situacích zachovat.
Zkrátka děláme vše tak, jak nám Alláh nařídil.“


A není na světě zvířete jediného,
jehož obživa by od Boha nezávisela;
a On zná spočinutí jeho i složení jeho
a to vše je v Knize zjevné zapsáno.

(Korán 11:6)

Wa má min dábbatin fí ´l-ardi ´illá calá ´lláhi
rizquhá wa jaclamu mustaqarrahá
wa mustawdacahá kullun fí kitábin mmubín.





Umar souhlasil:

„Náš Pán naučil každého tvora,
kde a kdy se usadit a jak hledat potravu.
Život vás tučňáků je toho dobrý příklad.“

Tučňák se otočil: „Můžeš najít i mnoho dalších příkladů u jiných zvířat. Rád jsem si s tebou povídal, ale musím už jít Umárku, čeká na mě má rodina.“


Najednou Umar uslyšel silné zvonění.
Bylo ráno a zapnul se jeho budík. A tak si Umar uvědomil, že jeho malý výlet byl jen krásným a příjemným snem.