Mezinárodní život v islámu je způsob vztahů mezi islámským státem nebo národem s jinými státy nebo národy. Stejně jako ostatní oblasti islámského života vyrůstá z Božího vedení a dodržuje Boží vzor. Je založen na těchto základech:
1. Neotřesitelná víra v jednotu lidstva podle původu, postavení a cílů (Korán, 4:1; 7:189; 49:13).
2. Náležitý respekt k zájmům a životním právům, cti a majetku ostatních lidí, pokud neoprávněně nezasahují do práv muslimů. Tento princip existuje proto, že uchvatitelství, porušování práv a zlo všeho druhu je přísně zakázáno (2:190-193; 42:42).
3. Mír jako normální stav vztahů, výměna misí dobré vůle a vzájemně čestné úsilí v zájmu lidstva, v němž všichni lidé mají stejná práva (viz výše a Korán, 8:61).
4. Nesmiřitelnost k politice ústupků a omezování práv v mezinárodních vztazích. Kdyby někdo chtěl porušit práva islámského státu, narušovat jeho pořádek nebo ohrozit jeho bezpečnost nebo zneužít jeho mírovou politiku, pak se stát musí urychleně bránit a potlačit všechny pokusy takového druhu. Jen tehdy a za takových okolností ospravedlňuje islám válku. Ale i zde existují morální zásady, které přikazují, aby se válka omezila na minimum a probíhala jen tehdy, když je to opravdu nezbytné. Zákon války a míru je v islámu vysoce morální a jedinečný, ucelený a zdravý. Zasluhuje si důkladné studium ze strany právníků a moralistů, tato kniha se však nemůže těmito věcmi zabývat příliš podrobně. Měli bychom si však povšimnout, že islám agresivní válku neospravedlňuje, ani nečiní cílem války ničení úrody, zvířat, domů apod. Nepovoluje ani zabíjení nebojujících žen, dětí a starých lidí, netrpí mučení válečných zajatců a nenutí poražené přijmout své učení. Válka je jenom obranným opatřením a je ospravedlnitelná praktickými islámskými zásadami, jen když na světě existuje zlo, nespravedlnost a agrese (2:190-195, 216-218; 22:39-41; viz také následující pojednání o džihádu).
5. Dodržování povinností, k nimž se islámský stát zavázal, a respektování smluv uzavřených mezi islámským státem a jinými státy. Platí to jen tehdy, když své závazky dodržuje i druhá strana a respektuje své smlouvy. Jinak nemohou mít závazky nebo závazné povinnosti platnost(5:1; 8:55-56; 9:3-4).
6. Udržování vnitřního klidu a bezpečnosti, tedy skutečná snaha o lidské porozumění a o všeobecné bratrství na mezinárodní úrovni.
Takové jsou tedy inspirační zdroje mezinárodního života v islámském státě. Islámský stát nežije sám pro sebe a své občany. Má široký záběr a významné poslání na mezinárodním poli. Podle islámského příkazu musí stát usilovat o prosperitu a pokrok vlastních občanů v každé oblasti jejich života a podle téhož příkazu by měl podnikat významné kroky k blahu lidstva obecně. Dosahuje se tak přátelských vztahů v nejširším smyslu toho slova s přátelskými lidmi a státy. Tento příkaz nařizuje islámskému státu hrát na mezinárodní úrovni životně důležitou roli v zájmu lidstva v oblasti vzdělání, ekonomiky, průmyslu, politiky atd. Tuto roli ustanovil sám Muhammad a udržuje se prostřednictvím jeho následovníků i v dalších generacích.
Než dokončíme tuto kapitolu, chceme vás upozornit, že všechno, o čem se na těchto stránkách mluvilo, je založeno na zdravých, opravdových a pravdivých islámských zásadách, jak jsou stanoveny v Koránu a v Muhammadových tradicích. Je to islám, jaký v praxi tím nejlepším způsobem uskutečňovali Muhammad a jeho věrní následovníci. Není to islám některého konkrétního teologa nebo právníka nebo vládce. Je to spíš takový islám, alespoň podle upřímného přesvědčení autora této knihy, jaký islám opravdu je a jaký má opravdu být.
Rovněž bychom měli mít na paměti, že islámský způsob života je jedinečný a liší se od všech ostatních systémů a ideologií. Budeme-li na něj pohlížet z hlediska duchovního nebo morálního, intelektuálního nebo kulturního, politického nebo hospodářského, nebo z jakéhokoli jiného hlediska, bude nám jasné, že má zcela neopakovatelný charakter. Abychom to doložili, zmíníme se alespoň o některých jeho rysech:
1. Zdroj islámské ideologie je odlišný. Není to zdroj vytvořený člověkem. Nejde o výtvor podvratných politiků nebo pomstychtivých ekonomů. Nevytvořili ho ani užitečnosti dbající moralisté nebo sobečtí průmyslníci. Je dílem Božím, uměním Nekonečného, vytvořeným v nejlepším zájmu lidstva jako celku. Svou povahou zavazuje všechny věrné, a ti jej obdivují. Je srozumitelný každému zdravě myslícímu člověku, protože v něm nejsou žádná matoucí mystéria, utajené výjimky a samozvanecké výsady.
2. Cíl islámské ideologie je rovněž jiný. Islámu nejde o ovládnutí světa nebo o expanzi. Spíš mu jde o podřízení světa vůli Boží a uzavření světa do hranic Božího zákona. Hlavním cílem islámu je potěšit Boha a zušlechťovat člověka, aby mohl poslouchat zákon Stvořitele a aby byl věrným místokrálem Božím. Aby tohoto cíle dosáhl, zabývá se všemi oblastmi života; jeho cílem je vychovat v člověku jasnou mysl, čistého ducha, živé svědomí, zdravé tělo a vnímavost. Člověk s těmito vlastnostmi nikdy nepřestane poslouchat Boha a přijímat ten nejzdravější způsob života. Cíle islámské ideologie jsou tedy vzdáleny pouze lidským nebo dočasným cílům.
3. Islámská ideologie má všechny prvky a vazné síly, které z ní vytvářejí ucelenou, uskutečnitelnou, umírněnou a pružnou ideologii. Její Boží původ se projevuje nejen v základních a neporušitelných zásadách, které ponechávají možnost využít lidskou inteligenci k dopracování podrobností a provedení nutných, přizpůsobení. Ať na ni pohlížíme z kteréhokoli úhlu, vidíme, že islámská ideologie se skládá z ucelených, uskutečnitelných a bohatých zásad. Jsou ucelené, protože pojednávají o všech hlavních stránkách života; jsou uskutečnitelné, protože se v praxi uskutečňují; jsou umírněné, protože nestraní individuálnímu kapitalistovi nebo proletáři; nezabývají se pouze přízemními nebo jen duchovními věcmi, neomezují se pouze na tento svět, ani na budoucí život. Jsou střední cestou mezi všemi extrémy a průvodcem k umírněnému a pevnému životu. Kromě těchto zásad existuje hodně možností k dopracování podrobností, které se hodí pro jisté kraje a věk. Pružnost je naprostou nezbytností, protože tato ideologie je dílem Božím a je v ní, jako v každém Jeho díle, široký prostor pro lidskou mysl a lidský úsudek.