Co se týká této otázky, měli byste vědět, že těhotenství je stav podobný nemoci. Proto islám zmírnil přísnost náboženských úkonů pro těhotnou ženu dovolujíce jí přerušit povinný půst v ramadánu, jestliže se obává o sebe nebo svůj plod. Stejně tak pro modlitbu, těhotná žena musí stát, pokud je schopná. Je-li pro ni stání obtížné, nebo je-li ohrožena potratem, může sedět nebo ležet podle svého stavu. Jak těhotenství pokračuje, klanění a prostrace se mohou stát obtížnými. Pak se může těhotná žena naklánět v těchto pozicích, které jsou popsány podrobně níže. Dostane stejnou odměnu za své modlitby, protože těhotenství nebo nemoc je mezi platnými omluvami, které zmírňují přísnost islámských pravidel.

Nejdříve bychom měli vyjasnit, že islám nevyhledává důvody pro ztížení uctívání, aby jeho dodržování nebo obtížnost nebyla nad naše schopnosti. Jednoduchost a snadnost jsou mezi hlavními rysy islámu. Alláh Nejvyšší praví:

„Alláh vám nechce působit žádné nesnáze, nýbrž vás chce očistit a dovršit tak dobrodiní Své vůči vám – snad budete vděční!“ [Korán 5 :6]

Prorok (NMAŽ) řekl: „Náboženství je velmi jednoduché a kdokoliv sám sebe přetěžuje ve své víře, nebude schopný v této cestě pokračovat.“

Koncepce snadnosti a lehkosti v islámu je ukázána v jeho jednoduchých a pružných pravidlech. Islám bere zřetel na osoby, které mají jisté omluvy a uvolňuje svá pravidla tak, aby tito lidé nebyli postaveni před strasti, když se řídí předpisy šarí‘y.

Osvětlíme–li více pohled na tuto otázku, rádi bychom citovali následující fatwu šejcha M. S. al-Munadžžida, prominentního saudského muslimského učence a autora:

Základním principem modlitby pro toho, kdo je nemocný, je že on/ona by měli učinit cokoliv, aby byli schopni hlavních částí modlitby, a on/ona nemusí dělat to, čeho nejsou schopni. Toto je naznačeno v Koránu a v Sunně: Alláh Nejvyšší praví:

„Bojte se tedy Alláha, jak jen můžete!“ [Korán 64:16]

„Alláh ukládá duši jen to, co je pro ni možné:“ [Korán 2:286]

A Prorok (NMAŽ) řekl: „Jestliže vám doporučím, aby jste dělali nějakou věc, pak dělejte tolik z ní, kolik můžete.“ (al-Buchárí a Muslim)

Od ‘Imrána ibn Husajna, který řekl: „Trpěl jsem hemeroidy a zeptal jsem se Proroka (NAŽM) na modlení. Řekl mi: Modli se ve stoje, a jestliže nemůžeš, pak si sedni, a jestliže nemůžeš, pak si lehni na svou stranu.“ (al-Buchárí)

Na základě tohoto jestliže je těhotná žena schopná modlit se ve stoje, pak by měla stát. Nebude-li schopná stát nebo je to pro ni příliš obtížné, může si sednout dolů, zatímco se modlí.

Je dovoleno sednout si na židli nebo na zem podle toho, co je člověk schopen udělat a co je pro něj jednoduší. Ale je lepší si sednout na zem, protože Sunna pro člověka je, aby seděl se zkříženýma nohama na místě, kde by stál nebo se klaněl, a toto není lehké dělat na židli.

Šejch Ibn ‘Uthajmín řekl: „Jestliže se člověk nemůže modlit ve stoje, měl by se modlit v sedě, ale je lepší sedět s překříženýma nohama na místě stání či klanění.“

Citujeme z jeho eseje, Tahárat al-maríd wa salátih:
„Sezení s překříženýma nohama není povinné: on/ona může sedět jakkoliv chce, protože Prorok (NMAŽ) řekl: „Jestliže nemůže, ať si sedne.“ A nevysvětlil, jak by měl člověk sedět. Jestliže je velmi těžké pro ženu dělat prostraci a klanět se, pak se může naučit naklánět se a klanění pro sudžúd dělat hlubší než pro rukú´. Jestliže může stát, pak ať se klaní pro rukú‘, zatímco stojí, a ať se klaní pro sudžúd, zatímco sedí. Měla by to dělat takto, protože stání je blíže klanění než sezení, a sezení je blíže k sudžúdu než stání.

Šejch Ibn Baaz řekl: „Kdokoliv je schopný stát, ale neschopný se klanět nebo dělat prostraci, není osvobozen od povinnost stát, raději by se měl modlit ve stoje a měl by se klanět vpřed pro rukú‘ (zatímco stojí) a sedět a klanět se pro sudžúd... a měl by udělat klanění pro sudžúd hlubší než pro rukú‘. Jestliže je pouze neschopný prostrace, pak by měl dělat rukú‘ a naklánět se vpřed pro sudžúd. Jestliže je během modlitby nemocný člověk schopný udělat něco, co nebyl schopný před tím vykonat jako stání, sezení, klanění nebo prostrace, měl by to začít dělat a pokračovat v tom, aby tak dokončil svou modlitbu.“

V esseji „Ahkám salát al-maríd wa taháratih“ šejch Ibn Uthajmín řekl: „Kdokoli není schopný se předklonit, měl by se naklonit vpřed, zatímco stojí a kdokoliv není schopný prostrace, měl by se naklonit vpřed zatímco sedí.