Nejdřív bychom rádi připomněli, že muslim musí přijímat Alláhovy příkazy. Když muslim uslyší Alláhův příkaz, musí říct: „Uslyšeli jsme a poslechli jsme.“ Toto přijímání je znamením skutečné víry a naprostého odevzdání se. Odráží i hlubokou víru v Alláha a úctu k jeho přikázáním. Vyplývá z toho, že muslim by měl dodržovat učení Proroka (nmAž) ve všech stránkách svého života. Bude se tak chovat podle Alláhova příkazu:

„To, co Bůh poskytl poslu Svému jako kořist z obyvatelů měst, to patří Bohu a poslu Jeho, příbuzným, sirotkům, chudákům a tomu, kdo po cestě Boží kráčí, aby se to nedostalo do oběhu mezi bohatými z vás. To, co vám dává posel, to si vezměte! Ale toho, co vám odepřel, toho se zdržujte! A bojte se Boha, neboť Bůh je věru strašný v trestání Svém. “ [Korán, 59:7]

„Kdokoliv je poslušen posla, je poslušen i Boha, a kdokoliv se obrátí zády. . . vždyť jsme tě neposlali, abys byl dozorcem nad nimi. “ [Korán, 4:80]

Prorok (nmAž) naučil své společníky, jak se modlit. Nařídil jim, aby se modlili tak, jak se modlil on. Proto se i my modlíme tak, jak se modlil Prorok (nmAž).

Pokud jde o to, proč se některé modlitby modlíme nahlas a některé potichu, Dr. Atiyyah Saqr vydal tuto fatwu:

Modlitby zuhr (polední) a 'asr (odpolední) se modlíme potichu. Bylo to velice moudrý příkaz pro první muslimy v Mekce. V té době byli muslimové vystaveni pronásledování a mučení. Proto jim bylo nařízeno, aby se modlili potichu. Chránilo je to před nepřáteli. Brzo ráno modlitbu fadžr a po západu slunce modlitbu magrib se muslimové mohli modlit nahlas. Před východem slunce totiž obyvatelé Mekky ještě spali a po západu slunce se scházeli, popíjeli víno a byli hluční. Proto už bylo možné modlit se nahlas bez obav.

Je tedy jasné, že cílem tichých modliteb zuhr a 'asr bylo chránit se před útlakem. Když muslimové emigrovali do Medíny, už nebyli pronásledovaní. Přesto nebylo pravidlo tiché modlitby zuhr a 'asr zrušeno, aby si muslimové stále připomínali dny, kdy se modlili ve strachu a v tichosti, a aby chválili Alláha, že jim ve svém nekonečném milosrdenství dopřál vítězství. Alláh Nejvyšší nám připomíná svou milost v následujícím verši:

„Vzpomeňte si, jak bylo vás málo a byli jste poníženými v zemi a báli jste se, že vás lidé odvlekou násilím! Tehdy vám dal útočiště a podpořil vás pomocí Svou a uštědřil vám pokrmy výtečné - snad budete vděční! “ [Korán 8:26]