FATWY
Název: VZTAH MEZI SNOUBENCI
Odpovídá: Dr. Yúsuf Abdulláh Al Qaradáwí
Zdroj: Islamophile.org
Otázka: Jaké limity se mají dodržovat ve vztazích mezi snoubenci?
Odpověď
Ve jménu Alláha milosrdného slitovného

Zásnuby se jako slovo i jako zvyk odlišují od sňatku. V pojmenování je jasný rozdíl mezi snoubencem a ženatým mužem a je tomu tak i v islámském zákonodárství (šarí‘a) : „Zásnuby jsou pouze prohlášením, které slibuje sňatek s určitou ženou, manželství je úplný vztah založený na slavnostním a závažném prohlášení, které s sebou nese podmínky, práva a povinnosti.“

Dokud není podepsána svatební smlouva, manželství v očích tradice ani šarí‘a neexistuje a snoubenec a snoubenka jsou cizí žena a muž. Znamená to, že spolu nemohou být o samotě, ani ji snoubenec nesmí doprovázet na cestu, pokud s nimi není ještě další člen snoubenčiny rodiny, s nímž je sňatek nemožný, například její otec nebo bratr.

Když je smlouva sepsána, ale manželství ještě nebylo konzumováno a muž se rozhodne, že se rozvede, musí ženě dát polovinu obvěnění – mahru. Alláh řekl:

„Jestliže se s nimi rozvedete dříve, než jste se jich dotkli, ale již jste jim určili obvěnění - pak jim patří polovina toho, k čemu jste se zavázali, pokud se toho nevzdají nebo se toho nevzdá ten, v jehož rukou je uzavření manželské smlouvy. A vzdát se toho je blíže k bohabojnosti. A nezapomínejte si vzájemně prokazovat velkomyslnost, vždyť Bůh jasně vidí vše, co děláte!“ [Korán, 2:237]

Pokud však snoubenec zruší zasnoubení, nemusí ženě dát žádné odškodnění. Samozřejmě, že to pro něj bude trapná situace a že uslyší řadu výčitek, ale jak by mohla mít snoubenka stejná práva jako vdaná žena, když nedošlo k manželství ani jeho konzumaci.

Alláh Všemohoucí ví nejlépe.