Když cvičíme tělo, pomáháme mu, aby mohlo lehce vykonávat funkce, které mu příslušejí. Odborníci říkají, že člověk, který cvičí, má silnější tělo a rychleji se uzdravuje. Cvičení je přirozená ochrana před špatnými vlivy a nejlepší forma léku.

V historii lidstva existuje mnoho příkladů sportů, kterými se lidé snažili posilovat své tělo. Každé lidské společenství si vyvinulo cviky, které jsou nejvhodnější pro situaci, v níž žije. Například bojovné národy zdvíhají těžké předměty, učí se střílet z luku nebo pořádají různé zápasy se zbraněmi. Národ, který žije na břehu moře, se cvičí v plavání. Mírumilovný národ se snaží uvolnit svaly v těle, takže se věnuje třeba gymnastice. Arabové také měli své zvláštní sporty, které byly spojeny s jejich životem, tedy s dlouhými cestami, lovem a vzájemnými válkami.

Islámské pokyny pro sport
Islám nezakazuje, abychom sportovali a posilovali si tělo. Islám totiž naopak chce, aby jeho věřící byli silní tělem, rozumem, morálkou i duší. Islám oslavuje sílu a Silný je dokonce jednou z vlastností Alláha. Alláh je totiž Ten, kterému patří síla, Ten, kterého nic nemůže porazit.
Jeden hadíth říká: „Silný věřící je lepší a Alláh ho víc miluje než slabého“ (podle Muslima).
Kdo má silné tělo, může lépe plnit své náboženské i světské povinnosti. Islám nepředepisuje nic, co by oslabilo lidské tělo do takové míry, že by člověk nebyl schopen plnit své povinnosti. Právě naopak, v mnoha zákonech poskytuje úlevy, aby člověka nepřetížil. Například lidé, kteří by nebyli schopni vykonat modlitbu vstoje, se mohou modlit vsedě. Ti, kdo by nebyli schopni se postit, mají dovoleno jíst. Ti, kteří nemají peníze, nemusejí vykonat pouť. Ti, kdo na to nemají prostředky, se nemusí účastnit ozbrojeného boje. Proto Prorok (nmAž) řekl 'Abdalláhovi Ibn Amr Ibn al-'Ásovi, který byl příliš unaven, protože se celý den postil a celou noc se modlil: „Posti se a pak se najez. Modli se a pak spi. Protože tvoje tělo má nad tebou právo. A tvoje oči mají nad tebou právo.“ (podle al- Buchárího a Muslima)

Vliv sportu na lidské tělo
Ibn al-Qajjím ve své knize „Zád al-Ma'ád“ o sportu napsal:„Pohyb přirozeným způsobem odstraňuje z těla škodlivé látky a zbytky stravy; dává tělu lehkost a dynamiku; tělo díky němu lépe tráví; má dobrý vliv na klouby a zpevňuje svaly a šlachy; je prevencí před všemi fyzickými a většinou psychických nemocí, za předpokladu, že cvičíme s mírou, správně a přesně. Každou část těla můžeme procvičovat určitými cviky. Lukostřelba, zápas a běh mají dobrý vliv na celé lidské tělo a jsou prevencí před chronickými nemocemi.“

Různé formy sportu v Islámu
Sport má v Islámu různé podoby. Islámské povinnosti vedou naše duše i chování k disciplíně a navíc obsahují fyzický trénink. Umývání před modlitbou a modlitba sama procvičí celé tělo, připomeňme si také pouť a její rituály, nebo příležitosti k chůzi spojené s návštěvou blízkých nebo nemocných nebo cestou do mešity. Dále existují ve společnosti další sporty, které jsou pro člověka dobré, pokud se jim věnuje rozumným způsobem.

Etická pravidla pro sportovce
Islám tedy schvaluje a doporučuje sport. Zásady Islámu jsou pružné a univerzální a vztahují se na všechny stránky civilizace. Vytvářejí spravedlivý rámec, který je ve všeobecném zájmu. Samotná tělesná výchova by nenesla žádoucí plody, pokud by nebyla doprovázena duchovním a morálním učením. Například na úrovni soutěží musíme zachovávat také pravidla slušnosti. Jedním z nejdůležitějších pravidel je nenechat se vtáhnout do fanatismu. Když nějaký atlet nebo družstvo zvítězí a máme z toho radost – a radost je část lidské povahy – musíme tuto radost vyjádřit slušně a vhodně. Budoucnost nám totiž možná přinese něco, co nás nepotěší, a dnešní vítěz může být zítra poražen. Asi nechceme, aby se pak někdo radoval z našeho smutku. Kromě toho máme chtít pro ostatní to, co chceme pro sebe. Nádherný příklad nám dal Prorok (nmAž). O jeho velbloudici se totiž říkalo, že ji žádný jiný velbloud nepředběhne. Jednou však jeden beduín nad Prorokem (nmAž) vyhrál. Muslimové dávali najevo své zklamání, ale Prorok (nmAž), ukázal svůj smysl pro soutěž a řekl: „Alláh nic na světě nepozdvihne, aniž by to neponížil, aby zklidnil vášeň příznivců.” Jednou také Prorok (nmAž) předběhl 'Áišu, když s ní závodil, a řekl: „Tohle za tamto.” Prorok (nmAž) tak narážel na předchozí závod, ve kterém ho 'Áiša předběhla.

Islámská slušnost žádá, abychom při zápolení a soutěžení nikdy nezapomněli na čest a abychom se nikdy nesnížili k urážkám protivníka. Al-Buchárí a Muslim zapsali následující hadíth: „Jsou čtyři věci a kdo je má, je čistý pokrytec. Kdo má jednu z nich, má jednu vlastnost pokrytce, dokud se té věci nezbaví. Ty věci jsou: když mu někdo důvěřuje, zradí tuto důvěru; když mluví, vypráví lži; když udělá slib, nedodrží ho; když se hádá, vykřikuje urážky.”

Islám netoleruje odchylky od slušnosti ani když sportujeme, ani když se účastníme soutěží jako diváci.
Islám nepřipouští, aby se mladí lidé zajímali o port do té míry, že by neplnili své náboženské povinnosti, povinnosti vůči své vlasti a ostatní povinnosti. Islám také nepřipouští, aby se sportu věnovala přehnaná pozornost, která zakryje důležitější věci.

Islám nepřipouští, abychom sportovali takovým způsobem, kterým bychom mohli někomu škodit. Není možné hrát fotbal a ohrožovat přitom chodce nebo řidiče aut. Není možné hlučně sportovat v době vyhrazené ke klidu. Islám zakazuje působit i přijímat křivdy.

Islám nepřipouští fanatismus, který od sebe vzdaluje přátele a bratry a který ve společenství věřících vytváří nepřátelské strany. Islám vyzývá k jednotě a zavrhuje nesváry.
Islám nepřipouští, aby si soutěžící nadávali. Nenávidí nemístné jednání, které nepřísluší čestnému člověku. Není možné, aby takoví lidé dávali příklad při výchově mládeže.

Islám nepřipouští kolektivní sporty smíšených družstev, v nichž jsou odkryté části těla, které by měly být zahaleny, a nepřipouští sporty, v nichž se dějí věci zakázané náboženstvím.

Islám nepřipouští sporty, které vzbuzují vášně a pokušení, například určité typy ženského tance, pokud jsou předváděny na veřejnosti.

Islám nepřipouští, aby se člověk jednoho pohlaví věnoval sportu, který je určen druhému pohlaví, pokud je tento sport přirozeně určen jen pro jedno pohlaví a má pro něj určitý význam.

Pokud Islám něco dovoluje, stanovuje hranice, které zamezují přehánění, zaručují zachovávání slušnosti a harmonicky se slučují s obecnou moudrostí islámského zákonodárství. Jinak by totiž nevýhody, které by ze sportu vyplynuly, byly větší než jeho výhody. Takový sport by pak byl nedovolený.

Alláh řekl:

„Vy, kteří věříte! Nezakazujte výtečné pokrmy, jež vám Bůh dovolil, a nepřestupujte Jeho příkazy - vždyť Bůh věru nemiluje přestupníky.“ [Korán, 5:87]