Kibr neboli falešná pýcha je nepochybně jeden z nejohavnějších hříchů, a proto nepřísluší člověku, který je služebníkem Alláha, chovat se pyšně.
Prorok (nmAž) řekl: „Nikdo, kdo má v srdci byť jen váhu prášku pýchy nemůže doufat, že vstoupí do ráje.“
Alláh varoval ty, kdo se chovají pyšně, od hrozného trestu v příštím životě.

Opakem pýchy je pokora. Prorok (nmAž) byl pro nás dokonalým příkladem pokory. Nikdy nebyl znaven připomínáním si toho, že je pouze služebníkem Alláhovým.
Říkával: „Jsem Alláhův služebník; sedávám jako služebník a jím jako služebník.“
Také říkal: „Kdo se uskromní kvůli Alláhu jedním stupněm, Alláh ho vyzvedne o jeden stupeň dokud se nedostane do nejvyšších stupňů ráje.

Jak rozvíjet pokoru?
Jak řekl imám al-Ghazali, jedinou cestou pro toho, kdo se provinil pýchou (kibr) a chce se napravit a být skromným, je použít jak poznávací tak praktické prostředky a využít je pro získání návyku pokory.

1. Rozpoznávací prostředky zahrnují za prvé vědět, proč se chováme pyšně a potom proti tomu přesvědčit sami sebe. Například, pokud jsme pyšní kvůli majetku, měli bychom přemýšlet o tom, co se stalo s těmi, kdo byli bohatí a jednali pyšně. Přemýšlet nad strašným osudem Faraona, Nimroda, Qarúna atd. Přemýšlejme o těch lidech, kteří nikdy ze svého bohatství neměli žádný užitek; spíše bylo zdrojem jejich zkázy a smutku.
2. Měli bychom si připomenout naše skutečné postavení jako Alláhové stvoření. Narodili jsme se z bídné kapky semene, to byl náš počátek. A co se týká našeho konce, po smrti budeme pouze hnijícími mrtvolami a potravou červů a nakonec splyneme se zemí. Jak se může někdo, kdo si je vědom této skutečné povahy člověka, chovat pyšně?
   Na druhé straně mysleme na Proroka Alláha (nmAž), který přesto, že byl nejlepším a vybraným služebníkem Alláha, byl vždy tak skromný, že se nikdy žádným způsobem neodděloval od ostatních lidí. Díky této jeho skromnosti Alláh povýšil jeho postavení. Naopak postavení těch, kdo se chovali pyšně, se zmenšilo u Alláha stejně jako v očích lidí; dnešní lidé si je připomínají pouze s opovržením a výsměchem.
3. Pro další posílení této představy si najděme všechny možné verše z Koránu a hadíthy, které hovoří o hrozném trestu nebo osudu, které čekají na ty, kdo byli pyšní.

Nyní uvedeme praktické tipy, jak se vyhnout pýše a naučit se pokoře. Nemůžeme změnit žádný náš špatný zvyk, dokud nezískáme návyk opačný. Takže pokud se chceme zbavit pýchy, musíme vykonávat to, co dělají obvykle pokorní lidé a to tak dlouho, dokud se pro nás pokora nestane naší druhou přirozeností. Bude to snadné, pokud využijeme každé příležitosti jak být skromnými, kdykoliv se setkáme s ostatními lidmi. Musíme v tom vytrvat tak dlouho, dokud se skromnost nestane našim zvykem, stejně jako se stala našim zvykem pýcha.

Spolu s tím vším se obraťme k Alláhu s prosbami a modleme se k němu, aby nás prodchnul pokorou. Můžeme použít následující prosby:

Alláhumma inní aúdhu bika min aš-šiqaqi wa an-nifáqi wa sú al-achláq.

(Ó Alláhu, hledám u tebe útočiště od neshody, pokrytectví a špatné morálce a charakteru.)

Alláhumma habbib ilajná al-imána wa zajjinhu fí qulúbiná wa karrih ilajná al-kufra wa al-fusuqa wa al-'isjána

(Ó Alláhu! Učiň víru drahou našemu srdci a okrášli ji pro nás v našem srdci a přiměj nás nenávidět nevíru, zkaženost a neposlušnost)

Výběr z Koránu:

Qárún byl jedním z lidu Mojžíšova, avšak vzpurně jednal s nimi, neboť jsme mu tolik pokladů dali, že klíče jeho těžké byly i pro houf lidí plných síly. A hle, pravil mu lid jeho: Nejásej příliš, neboť Bůh nemá rád ty, kdož příliš jásají! Spíše usiluj pomocí toho, co ti Bůh daroval, o dosažení příbytku posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Bůh učinil dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Bůh nemá rád ty, kdož pohoršení šíří! Odpověděl: Všeho toho se mi dostalo jen díky vědění mému vlastnímu! Což nevěděl, že Bůh zahubil již před ním celá pokolení, jež mocnější byla než on silou a mohutnější bohatstvím? Ale hříšníci nebudou dotazováni na viny své! A vyšel k lidu svému s ozdobami svými; ti, kdož toužili po radovánkách života pozemského, zvolali: Kéž bychom měli něco podobného tomu, čeho dostalo se Qárúnovi, neb on věru vlastníkem je blahobytu nesmírného! Naopak ti, jimž bylo dáno vědění, řekli: Běda vám, odměna Boží je lepší pro toho, kdo uvěřil a zbožné skutky konal, však setkají se s ní toliko trpěliví. A dali jsme pohltit zemí Qárúna i jeho dům a neměl družiny, jež by mu byla pomohla kromě Boha, a nebyl z těch, jimž pomoc by byla poskytnuta. A nazítří zrána ti, kdož včera ještě toužili na jeho místě být, zvolali: Zdá se, že Bůh věru hojně uštědřuje obživu i odměřuje ji tomu ze služebníků Svých, komu chce. Kdyby nám byl Bůh neposkytl milost Svou, věru by nás byl dal pohltit zemí. Zdá se, že nevěřící vskutku nebudou blažení! [Korán 28:76-82]

A podobně bylo s Qárúnem, Faraónem a Hámánem; a přišel k nim Mojžíš se zřetelnými důkazy, a ačkoliv byli na zemi domýšliví, přece nás nepředstihli. A uchvátili jsme všechny z nich za hříchy jejich; proti jedněm z nich jsme vyslali vichřici, jiní byli uchváceni křikem, další jsme dali pohltit zemí a jiné jsme pak utopili. A nebyl to Bůh, který jim ukřivdil, leč oni sami sobě ukřivdili. Ti, kdož si místo Boha vzali jiné ochránce, podobají se pavouku, který si pro sebe staví obydlí z pavučin. A ze všech obydlí zajisté obydlí pavoukovo je nejchatrnější, kéž by to jen věděli! [Korán 29:39-41]

Potom jsme vyslali Mojžíše a bratra jeho Áróna se znameními Svými a s pověřením zjevným k Faraónovi a velmožům jeho, však oni zpyšněli a byli lidem povýšeným a řekli: Máme uvěřit dvěma smrtelníkům stejným jako my, jejichž lid nám otročí? A oba za lháře prohlásili a stali se těmi, kdož do záhuby spějí. [Korán 23:45-48]

Pokud se Ádovců týká, ti pyšně po zemi chodili, aniž právo na to měli, a říkali: Kdo silnější je než my mocí svou? Což neviděli, že Bůh, jenž je stvořil, daleko silnější než oni je mocí? A přitom popírali ještě znamení Naše. [Korán 41:15]

Tohle je trest za to, že jste se na zemi neoprávněně radovali, i za to, že jste byli zpupní. Vejděte do bran pekelných, kde zůstanete nesmrtelní! Jak hnusné bude hrdopyšných přebývání! [Korán 40:75, 76]

Od znamení Svých odvrátím ty, kdož na zemi neprávem pyšně si vykračují. [Korán 7:146]

Arabský slovníček:

Slovní kořen K B R – být velký, vyrůst, narůst, být větší než ..., být neúnosný

Kabír (m.), Kabíra (f.), Kibár (pl.): velký, starý
Akbar (m.), Kubrá (f.): velmi veliký, mocný, důležitý, větší
Takabbar: být pyšný
Kibr: pýcha, nadutost (negativní vlastnosti). Pocit, že je někdo nadřazený ostatním. Z toho důvodu si ostatní nezaslouží jeho respekt a on nemusí přijímat jejich rady.
Kibríja: velikost, pýcha, sebejistota (může mít i pozitivní význam). U Alláha toto slovo znamená suverenitu a velkolepost: Jemu náleží velkolepost na nebesích i na zemi a On mocný je i moudrý! Korán 45:37
Mutakabbir: nadutý, pyšný člověk
al-Mutakabbir: svrchovaně povýšený. Jedno z Alláhových jmen, jeden z Jeho atributů. Ten, který je nad jakoukoliv nedokonalostí nebo nedostatkem.