Islám povzbuzuje muslimy, aby uzavírali manželství a budovali úspěšné lidské vztahy s cílem posílit pocit soucitu a milosrdenství. Toto je důvod, proč islám věnuje tolik pozornosti rodině a domovu. Co se týká svazků muslimů a ne-muslimů, většina muslimských právníků zastává názor, že muslim si může vzít nemuslimku z lidí Knihy (ahl al-Kitáb), křesťanku či židovku, která je praktikující věřící, nikoliv naopak.

V Koránu Alláh Nejvyšší praví:

“A dovoleny jsou vám muhsany z věřících žen a muhsany z těch, jimž dostalo se Písma před vámi, jestliže jste jim dali jejich odměnu a chováte-li se jako muži spořádaní, nikoliv jako cizoložníci nebo ti, kdož si berou milenky. A kdokoliv zavrhne víru, toho skutky budou marné a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.“ [Korán 5:5]

Islám nedovolil muslimské ženě, aby se provdala za nemuslima proto, aby ji ochránil a ochránil také její potomstvo před vlivem nemuslimů, kteří je mohou lehce přimět, aby přijali náboženství svých otců a jejich otců.

Alláh Nejvyšší praví:

„Nevstupujte ve sňatek s modloslužebnicemi pokud neuvěří, a věřící otrokyně je věru lepší než modloslužebnice, i když se vám tato více líbí. Neprovdávejte své dcery za modloslužebníky, pokud tito neuvěří a věřící otrok je věru lepší než modloslužebník, i když se vám tento více líbí. Takoví lidé vás zvou do ohně pekelného, zatímco Alláh vás zve do ráje a k odpuštění, s dovolením svým, a objasňuje znamení Svá lidem – snad si to připomenou!“ [Korán 2 : 221,222]

Mnoho učenců také zastává názor, že smíšené sňatky se mají uskutečňovat v muslimských zemích proto, aby bylo chráněno dítě (a manžel) před vlivem nemuslimské matky (manželky), i pokud ve stejné době žijí v nemuslimské zemi.

Šejch ‘Abdus-Sattar Fathalláh As-Sa‘í, profesor Výkladu Koránu a koránské vědy z university Al Azhar se staví k otázce smíšených manželství a k výchově dětí z těchto manželstvích takto:

1. Není nic zakázaného z hlediska islámu pokud se muslim ožení s věřící a praktikující křesťankou (nebo židovkou), ale měl by vymezit ve svatební smlouvě, že děti z tohoto manželství budou muslimové.
2. Manžel by měl usilovně, nikoliv však násilně, svou ženu vyzývat k islámu a ukázat ji tak správnou cestu. Za toto konání bude štědře odměněn Bohem. Jeho nevšímavost či nezájem pozvat ji k islámu, pak bude naopak ohodnocena Božím trestem na Onom světě, protože díky němu jeho žena zůstala lhostejná a netknutá islámem.
3. Jestliže v případě neshod všechny síly manželského páru, aby se smířili, propadly a rozvod se stal nevyhnutelným, pak muslimský otec nese odpovědnost za vedení svých dětí a jejich zdárnou výchovu. Islám svěřil muži tíhu odpovědnosti za děti z obav, že nevěřící matka je povede k následování jejího náboženství. Nicméně jestliže manžel matce svých dětí důvěřuje natolik, že nebude jejich děti odrazovat od islámu a ve svatební smlouvě bylo toto oběma stranami podepsáno, pak je možné, aby děti byly ponechány ve výchově matky do věku sedmi let. Po dosažení tohoto věku by měla výchova přejít na jejich otce, neboť on je zárukou ochrany jejich náboženství.

Salem Al-Hasi, konzultant, se vyjádřil k pravidlům uzavírání smíšených manželstvích následovně:
Manželství by mělo být smlouvou, která je formována jako vyjádření svobodné vůle muže a ženy, aby žili spolu jako manželé. Smlouva nesmí být dočasná, neboť islám neuznává dočasné smlouvy. Manželství musí být potvrzeno dvěma svědky. Islám neuznává tajné smlouvy. Manželství není platné bez obvěnění (mahru). Mahr je vzájemnou dohodou o částce, která bude darována ženě. V této otázce nejsou rozdíly mezi muslimkou a nemuslimkou. Nemuslimská manželka má všechna legální práva, která poskytl islám každé muslimce. Křeťanka či židovka nemusí měnit svou víru a konvertovat k islámu, aby bylo manželství platné podle islámského práva. Je jí dovoleno praktikovat její náboženství svobodně a bez omezení. Svatební akt se může uskutečnit kdekoliv: svatební akt v mešitě není právně vyžadován, ale vše by mělo proběhnout podle požadavků islámu.

Dr. Muzammil Siddiqí bývalý prezident Islámské společnosti pro Severní Ameriku (ISNA), odpovídá následovně na otázku dětí nemuslimské manželky z předchozích manželství:
Je vám dovoleno se oženit s věřící a praktikující křesťankou anebo židovkou. Jestliže si tato žena chce přivést do manželství s muslimem své děti, pak by měly být vychovávány jako muslimové.