Chtěl bych zdůraznit jednu důležitou skutečnost, která se týká trestů: „Islám se nesnaží ze všech sil a za každou cenu trestat. Nespěchá s provedením trestů na těch, kteří si je zasloužili. Také nevytváří systém dozoru nad hříšníky. Islám nenamontuje "skryté kamery", aby filmoval, jak lidé hřeší. Islám neburcuje policii a výzvědnou službu, aby sledovala lidi a aby je přistihoval při činu!“

Je tomu úplně naopak. Islám je velice přísný, pokud jde o ochranu práv jedince – „Ochrana soukromého života jednotlivce je posvátná“. Je přísně zakázáno sledovat lidi, což platí jak pro jednotlivce tak pro instituce.

Al Hakim vypráví, že ‘Abdarahman Ibn ‘Awf řekl, že jedné noci hlídal v Medíně s ‘Umarem. Zahlédli v jednom domě světlo a přiblížili se k němu. Zjistili, že jsou dveře zavřené a uvnitř lidé hlasitě mluví. ‘Umar vzal ‘Abdarahmana za ruku a řekl mu: „Víš, komu patří tenhle dům?“ ‘Abdarahman odpověděl: „Ne.“ ‘Umar řekl: „Je to dům Rabi‘a Ibn Umajjah Ibn Chalafa a jsou opilí. Co si o tom myslíš?“ ‘Abdarahman řekl: „Myslím si, že jsme udělali, co nám Alláh zakázal: „Nešpehujte.“ (nevyzvídejte).“

„Vy, kteří věříte, vyhněte se přílišnému podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem. Nevyzvídejte a nepomlouvejte se! To by někdo z vás chtěl jíst maso svého mrtvého bratra? Určitě by vám to bylo odporné. Buďte bohabojní, protože Alláh je slitovný a blahovolný k tomu, kdo se kaje.“ [Korán 49:12]

Abu Dawúd a Al Hakim také vyprávěli, že Zayd Ibn Wahb řekl: Za Ibn Mas‘udem přišel nějaký muž a řekl mu: „Co uděláš s al-Walidem Ibn ‘Uqbahem, jehož vousy jsou polité vínem?“ Ibn Mas‘ud řekl: „Posel Alláha (nmAž) nám zakázal špehovat lidi. Když k nám al-Waíid přijde tak, jak ho popisuješ, potrestáme ho.“

Dále se podle čtyř společníků Proroka (nmAž) vypráví, že Prorok (nmAž) řekl: „Jestliže vládce zavede mezi lidmi podezřívavost, zasévá mezi nimi zkaženost.“

Kromě toho Prorok (nmAž) výslovně nabádal muslimy, aby kryli sebe i ostatní muslimy. Podle Ibn ‘Umara Posel Alláha (nmAž) potrestal Ma‘ize al Aslamiho za smilstvo a pak řekl: "Vyhýbejte se této špíně (smilstvu), kterou Alláh zakázal. Když se ho ale někdo z vás dopustí, ať se pokryje Alláhovým tajemstvím (tedy ať si to nechá pro sebe) a ať se kaje před Bohem. Kdokoli nás ale informuje o svém zločinu, musí být potrestán podle Alláhové knihy. (vyprávěl Al Hakím bez udání důvěryhodnosti a Al Dhahabi, podle něhož hadíth odpovídá kritériím stanoveným Buchárím a Muslimem).

V případě Ma‘ize ho Posel Alláha (nmAž) potrestal až poté, kdy za ním Ma‘iz čtyřikrát přišel a pokaždé přiznal svůj zločin, i když mu Prorok (nmAž) vysvětloval, že kromě jeho přiznání neexistují důvody, kvůli nimž by mohl být odsouzen. Ale Ma‘iz naléhal. Stejně tak tomu bylo v případě ženy z kmene Ghámidů.
Abu Burdah vyprávěl, že jeho otec řekl: „My, Společníci Proroka jsme si říkali, že kdyby Ma‘iz a ta žena nebyli přišli počtvrté za Prorokem (nmAž), nebyl by pro ně poslal, aby je potrestal.“ (vyprávěl Al Hakím, který ho považuje za autentický, hadíth se stejným smyslem vyprávěl Ibn ‘Umar).

Prorok (nmAž) řekl později Hazzalovi, muži, který nutil Ma‘ize, aby se přiznal: „Kdybys ho raději zakryl svou košilí, bylo by to pro tebe lepší.“ (Al Hakím)

Podle Abu Hurajry Prorok (nmAž) řekl: „Kdokoli nemluví o hříchu svého muslimského bratra, Alláh nebude na onom světě mluvit o jeho hříchu.“ (Abu Dawud, Al Hakím)

Abu Hurajra také řekl, že Prorok (nmAž) řekl: „Kterýkoli člověk nemluví o hříchu jiného člověka na tomto světě, Bůh nebude mluvit o jeho hříchu v den vzkříšení.“ (Al Hakím).

Minulý hadíth se vztahoval na muslimy, ale tenhle hadíth se vztahuje na každého člověka a jedná se o obecnou odměnu za pomoc jakékoli lidské bytosti.

Jeden hadíth také říká „Kdokoli zjistí nějaký přestupek druhého a nemluví o něm veřejně, je to, jako kdyby zachránil před smrtí zaživa pohřbené nemluvně.“ (Abu Dawud, Al Hakím)

Také je jasné, že islámské zásady povzbuzují k odpuštění. Jedná se zejména o fázi, kdy se o zločinu jedná mezi lidmi, dokud není spor postoupen soudu. Jakmile je spor předložen soudu, není možné odpouštět nebo se za někoho přimlouvat. V tom smyslu mluví i hadíth ‘Abdalláha Ibn ‘Umara: „Odpouštějte si mezi sebou záležitosti, za něž je stanoven trest. Protože jakmile mi záležitost předložíte, musí být potrestána.“ (Abu Dawúd, An Nasa´i v souvislosti s utnutím ruky zlodějovi a Al Hakím)

Ibn Mas‘ud řekl: Pamatuji si na prvního člověka, kterému Prorok (nmAž) nařídil utnout ruku. Před Proroka (nmAž) předvedli zloději, on nařídil trest a vypadal smutně. Lidé mu řekli: “Posle Alláha, vypadá to, že se ti ta amputace nelíbí.“ Odpověděl: „Proč by se mi líbila? Nebuďte spojenci ďábla proti vašemu bratrovi. Když se k vládci dostane záležitost, za kterou musí trestat, musí ten trest provést.

Ale Alláh je Odpouštějící a miluje odpuštění. "Ať odpouštějí a promíjejí. Cožpak vy nejste rádi, když vám Alláh promine? Alláh je odpouštějící a milosrdný." [Korán 24:22]

Jeden hadíth podle Abu Ummamah říká, že za Prorokem (nmAž) přišel muž a řekl mu: „Posle Boží, dopustil jsem se hříchu a chci, aby mě potrestal stanoveným způsobem.“ Prorok (nmAž) se ho zeptal: „Umyl jsi se, než jsi přišel?“ Muž odpověděl: „Ano.“ Prorok (nmAž) řekl: „Modlil jsi se s námi?“ Muž odpověděl: „Ano.“ Prorok (nmAž) mu řekl: „Jdi, Alláh Nejvyšší ti odpustil.“ (tento hadíth vyprávěl Muslim v dlouhé a zkrácené verzi, dále ho vyprávěl Abu Dawud, An Nasai a Buchárí).

Učenci minulých generací z toho vyvodili, že soudce nebo vládce má možnost neuplatnit trest za zločin, pokud vidí známky kajícnosti ze strany hříšníka. Je to názor šejcha islámu Ibn Tajmijjah a učence Ibn Al-Qajjima. Já sám se podle toho řídím u zločinů, za které je tělesný trest (hudud).

Poznámka:
slovo hudúd je množné číslo slova hadd, což znamená doslova hranice nebo mez. V islámské terminologii se používá spojení „hudud Allah“ tedy Boží hranice. Jedná se ve skutečnosti o Boží zákazy, za které může být udělen tělesný trest. Za „hadd“ se tedy považuje třeba nevěra, která může být potrestána bičováním nebo kamenováním. Dále je „hadd“ krádež, protože za ni může být useknuta ruka. Obecně hudúd odpovídají velkým neboli těžkým hříchům (kaba´ir) , kterých se muslim musí za každou cenu vyvarovat.