Přinášíme Vám více než sto hadísů, zpráv o činech a výrocích Proroka Muhammada (nechť mu Bůh žehná a dá mu mír (NBŽM)) a jeho druhů. Je to pouze nepatrná část těchto hadísů, ale věříme, že i tento počin Vám přinese nové poznatky. Hadísy však neslouží jenom k mravnímu ponaučení, ale jsou základním článkem myšlení všech muslimů. Jsou vedle Svatého Koránu nejvýznamnějším zdrojem, který upřesňuje a vykládá koránské předpisy. Jsou návodem pro celou muslimskou obec jak následovat Proroka Muhammada (NBŽM) a být tak dobrými muslimy.
Arabské slovo hadís znamená “novinu”, “zprávu” nebo “vyprávění”. V užším významu pak označuje nejen jednotlivou zprávu, ale i celý její soubor, celou tradici. K označení hadís je často přidáván přívlastek “ctihodný” tedy “al-hadís aš-šaríf”.
Výroky Proroka Muhammada (NBŽM) nebyly zpočátku zapisovány, ale předávaly se ústně. Teprve v pozdějším období, sám Prorok (NBŽM) povolil jejich zapisování. Přesto většina hadísů byla nadále tradována ústně po dlouhé generace od Prorokových současníků (sahábí), jejich následovníků (tábicún) a jejich dalších následovníků (tábicún at-tábicín). Proto je tak důležité pro pravost a důvěryhodnost zpráv spolehlivý záznam o těch, kteří tyto zprávy předávali a o těch, kteří je zaznamenali. Těm, kteří zprávy předávají se říká tradenti, a podle spolehlivosti tradentů jsou jednotlivé hadísy rozděleny podle spolehlivosti do tří skupin:
Pro základní třídění hadísů je důležitý tzv. isnád tj. podepření nebo-li řetěz tradentů, tedy těch kteří zprávy slyšeli, navzájem si je vyprávěli a předávali je dál. Druhou neméně podstatnou součástí hadísu je vlastní text zprávy (matn).
Al-Hummajdí vyprávěl, že slyšel od Sufjána a ten od Jahji ibn Sacíd al-Ansárího, že mu Muhammad b. Ibrahím at-Tajmí řekl, že slyšel od Alqamy ibn Waqqás al-Lajthího, že ten slyšel Umara ibn al-Chattába (nechť je s ním Bůh spokojen (NBS)) říci z kazatelny, že slyšel Posla Božího (NBŽM) jak říká: “Činy budou posuzovány vždy jen podle záměrů. Každý bude odměněn podle toho, co zamýšlel učinit. Tomu, kdo přesídlil do Medíny proto, aby získal nějaký pozemský statek, nebo aby se oženil, bude jeho hidžra započítána podle cíle, který hledal.”
Tento hadís je napsán na hlavním vchodem do University al-Azhar v Káhiře. Avšak takovýto dlouhý řetěz tradentů bývá často zkrácen či omezen pouze na jediného z generace Prorokových druhů či jeho následovníků a to především u nejvýznamnějších autorů jako je Ibn Isháq, Málik, al-Buchárí, Muslim, Abú Dáwúd, at-Tirmidhí či an-Nasá´í.
Autoři třídili hadísy podle dvou metod. První metoda třídí zprávy podle tradentů, kteří otevírají řetěz isnádu. Těmito tradenty velmi často bývá cÁ´iša nebo Abú Hurajra. Takto utříděným sbírkám se říká musnad. Nejznámějším dílem je Musnad Ibn Hanbala, který obsahuje asi 40 tisíc hadísů od 700 různých Prorokových druhů. Druhý způsob třídí hadísy podle obsahu. Takovýto soubor zpráv se nazývá musannaf. Poprvé tohoto třídění použil al-Buchárí a využil tak systém právních knih, které jsou děleny podle tématických okruhů (rituální čistota, modlitba, pouť atd.). Kromě Buchárího knihy “Správná sbírka (Kitáb al-džámic as-sahíh) se těší obecného uznání islámských autorit dalších pět sbírek: “Správná kniha” (Kitáb as-sahíh) od Muslima, “Kniha tradic” (Kitáb as-sunnan) od Abú Dáwúda, Správná sbírka (Kitáb as-sahíh) od at-Titmidhího, “Kniha tradic” (Kitáb as-sunnan) od Nasá´ího a stejnojmenná kniha od Ibn Mádži.
Hadísy však nezaznamenávají pouze činy a výroky Proroka Muhammada (NBŽM) - tzv. marfúc, ale podávají zprávy i o životě jeho druhů (mawqúf) a autorit z generace následovníků (maqtúc).