Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.
Bratři a sestry v Islámu,
vzhledem k tomu, že se stále nacházíme na začátku islámského roku a v posvátném měsíci muharramu, je třeba zmínit jednu ze základních, velmi významných událostí v životě Proroka Muhammada (sAs). Je to zároveň i bod, od kterého druhý chalífa Umar Ibn Al Chattáb začal počítat islámský letopočet. Touto událostí je Hidžra, tedy stěhování neboli emigrace z Mekky do Medíny. Nevěřící z Mekky v době před hidžrou pronásledovali Proroka (sAs) a došlo to tak daleko, že začali plánovat jeho vraždu. V tu dobu Alláh přikázal Prorokovi (sAs), aby se přesídlil z Mekky do Medíny. Z toho je vidět, že když muslim nemá možnost praktikovat Islám ve své zemi nebo v zemi, kde žije, měl by se odstěhovat.
Alláh řekl: „Těch, kdož sami sobě ukřivdili a kteří povoláni budou anděly, se zeptají: ‚V jakém stavu jste byli?‘ I odvětí: ‚Byli jsme poníženými na zemi.‘ I řeknou jim andělé: ‚Což nebyla země Alláhova dosti rozlehlá, že jste se nemohli vystěhovat?‘ A obydlím těchto bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný! Jen utištěným mužům, ženám a dětem, kteří nemohli použít žádné lsti k vystěhování a nemohli nalézt správnou cestu, Alláh možná vymaže viny jejich, neboť Alláh je Odpouštějící, Milostivý.“ [Korán, súra 4, verše 97 až 99]
Hned, jak Prorok (sAs) dostal tento rozkaz, pověřil Alího (rAa), aby vrátil všechny věci, které byly uschovány u Proroka (sAs) jejich majitelům. Z toho vidíme, že je velmi důležité vrátit svěřené věci jejich majitelům (tzv. amána) , ať jsou majiteli muslimové nebo ne.
Alláh řekl: „Alláh vám přikazuje, abyste vraceli svěřené majetky jejich vlastníkům, a když soudíte mezi lidmi, abyste soudili spravedlivě“ [Korán, súra 4, verš 58]
Hned na to Prorok (sAs) vyrazil ze svého domu směrem k domu Abú Bakra, aby se spojili v této historické cestě. V tu samou noc se nevěřící Kurajšovci rozhodli Proroka (sAs) zabít. Muhammad (sAs) proto požádal Alího (rAa), aby spal na jeho místě a přikryl se jeho přikrývkou. Ali udělal to, co mu Prorok (sAs) přikázal, přesto, že věděl, že se tím vystavuje velkému nebezpečí a přesto, že byl ještě mladík. Po té Prorok (sAs) vyšel před zraky nevěřících, které Alláh uspal:
„a před ně i za ně jsme přehradu umístili a přikryli jsme je, takže nevidí.“ [Korán, súra 36, verš 9]
Když se nevěřící Kurajšovci probudili, našli Alího na místě Proroka (sAs). Ali tím dal příklad všem muslimům svou odvahou a nebojácností… Toto jsou vlastnosti, které chybí dnešní mládeži v mnoha zemích, často se i stydí projevovat se jako muslimové a ukázat základní způsoby uctívání – stydí se modlit před ostatními, nechat si narůst vousy, číst Korán apod., protože jsou to znaky typické pro muslimy. Tento neoprávněný stud může vést ke ztrátě principů islámského chování nebo dokonce ke ztrátě víry.
Významná role Abú Bakra (rAa) při emigraci
Abú Bakr as-Siddíq měl obrovskou radost, když Prorok (sAs) souhlasil, aby ho doprovázel při cestě. Dobře se na to připravil on i celá jeho rodina – Asmá‘, dcera Abú Bakra, se starala o jídlo pro Proroka (sAs) a svého otce, když se ukrývali v jeskyni. Jeho syn Abdulláh jim zajišťoval bezpečnou cestu a přinášel Prorokovi (sAs) zprávy o plánech nevěřících, kteří vypsali velké odměny pro toho, kdo najde a zajme Muhammada (sAs). Zatímco Abú Bakr se celou cestu staral o to, aby byl Prorok (sAs) v bezpečí – chvíli chodil po jeho pravici, jindy po levici, před ním i za ním … Když dorazili do jeskyně Thaur, trval Abú Bakr na tom, aby do ní vstoupil jako první, aby ochránil Proroka (sAs) před jakýmkoli nebezpečím uvnitř. Když byli v jeskyni a Prorok (sAs) si chtěl odpočinout, pokládal svou hlavu na stehno Abú Bakra. Přitom, co Prorok (sAs) spal, Abú Bakr zacpával nohama mezery v jeskyni, ze kterých by mohli vylézt hadi a štíři, aby neublížili Prorokovi (sAs). Byl proto neustále štípán štíry, až mu začaly téct slzy, z nichž jedna spadla na Proroka (sAs) a vzbudila ho. Když to Prorok (sAs) zjistil, plivnul na místo štípnutí a bolest zmizela. Abú Bakr as-Siddíq tak byl vzorem pro štědrost, věrnost a obětování se ve službě Islámu. To nás vyzývá k tomu, abychom se zeptali sami sebe: „Čím jsme posloužili Islámu?“ A zachovali jsme vůbec principy Islámu, které se k nám dostaly díky trápení a obětem, které vynaložili Prorok (sAs) a jeho přátelé proto, aby nám toto náboženství předali?
Když byli Prorok (sAs) a Abú Bakr as-Siddíq v jeskyni Thaur, dostali se nevěřící Kurajšovci až ke vchodu do jeskyně; v tom Abú Bakr řekl: „Proroku, kdyby se jeden z nich podíval dolů, uviděl by nás (protože byly vidět jejich stopy).“ Prorok (sAs) mu odpověděl s jistotou a klidem: „Co říkáš o dvou lidech, se kterými je Alláh jako jejich třetí společník?“ V tom Alláh seslal verš:
„Jestliže vy mu nebudete pomáhat, Alláh pomohl mu již dříve, když vyhnali jej nevěřící a když byl jedním ze dvou: a když byli oba skryti v jeskyni, pravil svému příteli: ‚Nermuť se, vždyť Alláh je s námi!‘“ [Korán, súra 9, verš 40]
Z toho máme další ponaučení: Je třeba se vždy a ve všem spoléhat na Alláha, ale zároveň musíme i pracovat (je třeba přemýšlet a jednat, nemáme tím na mysli slepé a nečinné spoléhání).
Prorok (sAs) řekl: „Kdybyste se spoléhali na Alláha tak, jak skutečně máte, obdaroval by vás tak, jak obdarovává ptáky, kteří vyráží s prázdným břichem a vracejí se plní.“
A jak by ne, když spoléhání se na Alláha je jednou z podmínek víry.