Milosrdenství (2.díl)

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,
po té, co jsme si v minulém setkání představili některé z projevů milosrdenství Alláha s lidmi, si dnes povíme o tom, jak důležité je pro člověka, aby se i on touto vznešenou vlastností řídil ve svém chování a jednání. Islám žádá od muslima, aby byl milosrdný ke všem stvořením okolo něj. Za toto chování je muslim odměněn, i kdyby šlo jen o vztah ke zvířeti. V Sahíhajn vypráví Abú Hurajra (rAa), že prorok Muhammad (sAs) vyprávěl o muži, který putoval pouští a měl obrovskou žízeň. Nakonec našel studnu, ze které se napil a uhasil svou žízeň. Poté našel psa, který z žízně jedl své výkaly. Muž řekl: „Ten pes má takovou žízeň, jakou jsem měl já před chvílí.“ Sestoupil tedy opět do studně, naplnil svou botu vodou a dal psovi napít. Alláh ho za tento čin pochválil a odpustil mu jeho hříchy. V Sahíh Buchárí vypráví Abdulláh ibn ‘Omar o Prorokovi (sAs), který řekl, že kdysi byla žena, která se dostala do Pekla díky kočce. Svázala ji a uvěznila, a nedala jí najíst, ani ji nenechala jíst ze země. Zamyslete se nad touto milosrdností Islámu, kdy se muž dostal do Ráje díky psovi, a kdy se žena dostala do Pekla díky kočce.

Milosrdnost člověka při jednání s lidmi

1. Jednání muslima s nemuslimy – muslim musí být milosrdný při jednání s nemuslimem, neboť tento člověk nutně potřebuje někoho, kdo by ho zachránil před Peklem. Pokud člověk umře jako nemuslim, bude v Pekle věčně. Alláh říká ve významu: „Nad těmi, kdož jsou nevěřící a jako nevěřící zemřou, bude vyneseno prokletí Alláha, andělů i lidí všech a budou v něm navěky a nebude jim trest ulehčen a nedostane se jim odkladu.“ (súra 2, verš 161, 162). Mnoho z našich bratrů a sester žijících v této zemi má spoustu příbuzných, sousedů a přátel, kteří nejsou muslimové. Tito lidé potřebují, aby jim někdo podal pomocnou ruku a vyzval je k Islámu a byl k nim přitom milosrdný. Jsem si jistý, že bys nikdy nesouhlasil s tím, aby někdo z tvých příbuzných skončil v Soudný den v Pekle. A toto je mířeno zvláště na ty, kdo mají své rodiče nebo jednoho z nich nemuslimy. A to by měl dělat z milosrdnosti k nim. Vzpomeňte si, jaké úsilí vynaložil Abrahám (as), když vyzýval svého otce k Islámu, a to příjemným a milosrdným způsobem. V Koránu se píše ve významu: „A připomeň v Knize též Abraháma, neboť on pravdomluvným byl a prorokem. Hle, pravil otci svému: Otče můj, proč uctíváš něco, co ani neslyší, ani nevidí a co není k užitku žádnému? Otče můj, dostalo se mi vědění, jehož se tobě nedostalo, následuj mne tedy a já uvedu tě na stezku rovnou. Otče můj, neuctívej satana, vždyť on vzpurný byl vůči Milosrdnému. Otče můj, obávám se, aby se tě nedotkl trest od Milosrdného a aby ses následovatelem satanovým nestal.“ (súra 19, verše 41-45).
2. Milosrdnost muslima vůči dětem obecně, a vůči svým dětem konkrétně – dítě ve svém dětství potřebuje něhu a milosrdnost. V Sahíh Buchárí vypráví Abú Hurajra (rAa), že Prorok (sAs) políbil svého vnuka Hasana ibn ‘Alí (rAa) a byl s ním Al-akra‘ bin Hábit (rAa). Al-akra‘ řekl: Mám deset dětí, a nikdy jsem nepolíbil jediné z nich! Prorok (sAs) se na něj podíval a řekl mu: „Kdo není milosrdný k ostatním, nebude Alláh milosrdný k němu.“ Prorok (sAs) se rád modlil dlouho, ale vždy, když uslyšel pláč dítěte, urychlil modlitbu – z milosrdenství k němu. Buďme tedy na pozoru před tvrdostí k dětem, neboť tato tvrdost bude mít špatné následky na toto dítě, až vyroste.
3. Milosrdenství při jednání s manželkou – Prorok (sAs) ve své poslední pouti řekl: „Chovejte se k ženám dobře!“ Buď tedy, bratře muslime, na pozoru před tím, abys své ženě ubližoval, nadával jí, bil ji apod. Toto chování naprosto odporuje verši, ve kterém Alláh řekl ve významu: „A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro – a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé.“ (súra 30, verš 21).

Díky těmto uvedeným příkladům může každý muslim zjistit, jak je na tom s milosrdenstvím a naučit se je praktikovat. Výsledkem toho je, že člověk nebude mít tvrdé srdce, přiblíží se k Alláhu a zaslouží si tím v Soudný den Ráj. Zároveň by si měl každý muslim uvědomit, že nikdo nevstoupí do Ráje díky svým činům (tedy zaslouženě). Když toto Prorok (sAs) řekl, zeptali se ho jeho společníci: „Ani ty, proroku?“, řekl: „Ani já, jedině tehdy, že by se nade mnou Alláh smiloval.“ Prosíme Alláha, aby nám pomohl získat tuto vznešenou vlastnost a učinil nás v Soudný den jedněmi z těch, nad kterými se smiluje.