Upřímnost v uctívání Boha

Datum: 20. 12. 2002
Imám: Karam Badawy

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Milí bratři, milé sestry v islámu,
upřímnost v uctívání Boha je základní podmínkou k tomu, aby uctívání bylo správné a mohlo být přijato. Další podmínkou je shoda s Prorokovou tradicí. Islámští učenci totiž vysvětlili druhý verš v súře Království, kde se hovoří o skutcích nejlepších, že jsou to skutky upřímné a správné a ve shodě s tradicí proroka Muhammada (s.A.s.)
Co je to upřímnost v uctívání?
Cílem uctívání je spokojenost Boží bez vedlejších, světských úmyslů. A nejupřímnější uctívání je to, které je skryto před zraky ostatních. Protože tím, že člověk vedle spokojenosti Boží žádá ještě spokojenost a obdiv ostatních, není již uctívání upřímné a jen pro Boha. Hodnota tohoto uctívání se snižuje, jak čteme v súře Húd: „Ty, kdož touží po životě pozemském a jeho ozdobách, ty plně odměníme za skutky jejich v něm a nebudou v tom ošizeni. To jsou ti, pro něž v životě budoucím je pouze oheň připraven; marné bude to, co zde vykonali, a nicotné bude to, co zde dělali.“ (11:15-16) A také by muslim neměl očekávat pochvalu od ostatních, protože se tím ztrácí hodnota dobrých skutků a ještě k tomu ho to svádí k pokrytectví, jak se píše v súře Ženy: „Pokrytci se snaží oklamat Boha, ale On oklame je. A když vstávají k modlitbě, zvedají se lenivě a jen před lidmi předstírají a vzpomínají na Boha jen nepatrně,…“ (4:142)
A bylo vyprávěno od Abú Hurajry, že Prorok (s.A.s.) ho zpravil o prvních třech, kteří poslouží jako palivo ohni pekelnému: Jako první je to muž, který četl Korán ve dvě v noci, ale dělal to s očekáváním pochvaly od lidí. Jako druhý muž, který rozdává z majetku svého, ale pouze se záměrem, aby lidé mluvili o jeho štědrosti. A jako třetí to bude bojovník, který zemřel v boji s úmyslem, aby o něm lidé vyprávěli, jaký odvážný bojovník to byl.
Mějte upřímný záměr v uctívání a budete za něj odměněni.
Jaké jsou znaky upřímnosti v uctívání Alláha?
1) skrývat své dobré skutky, ve smyslu nechlubit se s nimi před ostatními.
2) Neočekávat pochvalu od lidí za vykonané dobro či upřímné uctívání. V případě, že tě lidé přesto chválí za tvoji zbožnost, řekni ducá (prosbu), kterou v tomto případě vždy řekl jeden islámský učenec: „Ó Bože, udělej ze mě ještě lepšího, než za jakého mě mají a odpusť mi to, o čem oni nevědí.“
3) Uctívej Boha stejně doma jako na veřejnosti. A nepřeháněj jen před lidmi. Alí ben Abí Tálib řekl: „Toho, který se přetvařuje a rád ukazuje svou zbožnost jen před lidmi, je možno popsat čtyřmi znaky: a) zleniví v uctívání, když zůstane o samotě, b) je velmi aktivní v uctívání před lidmi, c) ještě více zvýší zbožnost, když ho někdo pochválí, d) sníží svou zbožnost, když slyší kritiku.
4) Dalším znakem upřímnosti v uctívání Alláha je, když muslim skrývá před lidmi četnost svých nepovinných modliteb, proseb a připomínání si Boha. V súře al-Baqara se píše: „Jestliže dáváte almužny veřejně, je to krásné, jestliže však to činíte skrytě a dáváte chudým, je to pro vás lepší a vymaže vám to špatné skutky vaše. A Bůh je dobře zpraven o tom, co děláte.“ (2:271)
Ten, kdo chce skutečně dosáhnout vysokého stupně upřímnosti, musí vyvíjet úsilí, musí chtít sám, musí se snažit.
Upřímnost je u Boha ceněna velmi vysoko a je v Koránu vzpomenuta v mnoha súrách. Například: „Věru jsme ti seslali Písmo v pravdě, uctívej tedy Boha a zasvěcuj Mu svou víru upřímnou!“ (39:2) anebo: „A přitom jim bylo pouze poručeno, aby uctívali Boha, zasvěcujíce Mu upřímně svou víru jako hanífové, aby dodržovali modlitbu a dávali almužnu – a toto je náboženství neměnné.“ (98:5)
Nedá se však říci, že veškerá veřejně projevovaná zbožnost se rovná předstírání a předvádění se před lidmi. Tak jako imám jde svým příkladem islámské obci, učitel je příkladem svým žákům a také rodiče musí být dobrým vzorem pro své děti a mají jim ukazovat mnoho z náboženství. Být lidem vzorem v dobrém konání není v rozporu s upřímností. Vždy je vše posuzováno podle záměru. Kdo koná dobro pro svůj obraz u lidí, ten tak bude posuzován. A ten, kdo má záměr upřímný, tomu bude podle toho souzeno.
Prorok Boží (s.A.s.) řekl: „Kdo udělal dobrou tradici pro Islám, bude za ni odměněn a bude odměněn i za lidi, kteří v této dobré tradici pokračují, a to až do Dne posledního soudu. Kdo udělal špatnou tradici (vymyslel nějakou novotu), tomu se bude počítat jako hřích a bude se mu počítat jako hřích i za ty, kteří j následují a po něm opakují, a to až do Dne posledního soudu.“
Bojte se Boha, služebníci, buďte upřímní a mějte upřímný záměr a vězte, že Bůh nemá užitek z naší poslušnosti a ani naše neposlušnost Mu neškodí. A plody upřímnosti se obrátí k člověku už v tomto životě tím, že bude klidný a spokojený se svým životem a v Soudném dni bude přijato jeho uctívání, inšáAlláh.