Ponaučení z emigrace Posla Alláha(nmAž) (2.díl)

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Dnes budeme pokračovat ve vyprávění o historické události, a to o emigraci Proroka (sAs) z Mekky do Medíny, ze které si vezmeme další a další příklady a ponaučení užitečné pro nás všechny v našem životě. Je třeba, abychom se také na chvíli pozastavili a uctili hrdiny této významné cesty, a to Posla Alláhova (sAs) a jeho přítele a společníka, Abú Bakra al-Siddíqa (nechť je Alláh s ním spokojen) a dále ty, kteří hráli nějakou roli při této cestě, jelikož všichni obětovali sebe k povznesení tohoto náboženství.

Zachování svěřeného majetku a ponaučení, které z toho plyne:
I přestože Posel Alláha (sAs) a jeho společníci byli vysteveni útlaku a pronásledování ze strany Qurajšovců, i přesto všichni Prorokovi velice důvěřovali a svěřovali mu svůj majetek, jelikož byl znám jako „pravdomluvný a důvěryhodný“ (al-Amín). A přesto všechno, Posel Alláha (sAs) zůstal tím důvěryhodným člověkem, který chránil jejich svěřený majetek, i když ho pronásledovali a trápili. A tak když emigroval z Mekky do Medíny, požádal Alího ibn Abí Táliba, aby se ujal těchto svěřených majetků a navrátil je jejich majitelům v pořádku. A právě zachování a navrácení svěřeného majetku v pořádku je jedním z hlavních rysů Islámu, o kterém se neustále zmiňuje Korán, kde Alláh říká v súře 4 – „an-nisá'“ - Ženy, ve verši 58: „Alláh vám přikazuje, abyste vraceli svěřené majetky jejich vlastníkům, a když soudíte mezi lidmi, abyste soudili spravedlivě.“ A v jednom výroku Posla Alláha (sAs) se říká: „Navrať svěřený majetek tomu, kdo ti ho svěřil a nezrazuj toho, kdo tě zradil." Proto milí bratři a sestry, buďme důvěryhodnými k tomu, kdo nám svěřuje svůj majetek v tomto životě. Vždyť naše náboženství a povinnosti vyplývající z něho jsou nám také svěřeny, abychom je dodržovali a chránili je a leží na bedrech každého z nás. Stejně tak je to s našimi manželkami, dětmi, penězi a prací, a všichni budeme za ně souzeni Alláhem. A i když je někomu z nás svěřen majetek nemuslimů, musíme ho v pořádku navrátit jeho vlastníkům, stejně tak, jak jsme to viděli u Posla Alláha (sAs), který navrátil svěřený majetek v pořádku Qurajšovcům přes jejich nenávist a ubližování jemu.

Posel Alláhův a jeho přítel u bran Medíny
Obyvatelé Medíny jsou známi pod jménem Ansárové, jelikož podpořili Posla Alláhova (sAs). A když slyšeli, že Posel Alláhův (sAs) odešel z Mekky a míří do Medíny, začali se ihned připravovat na jeho uvítání v jejich městě s radostí a štěstím. A každý den po modlitbě úsvitu se vydávali k branám Medíny, které směřují směrem k Mekce, i přes velká vedra, aby ho mohli ihned při jeho příchodu přivítat. A tak na něho takto čekali každý den. V den jeho příchodu, se také vydali k branám města a čekali, ale nepřijel, a tak se vrátili zpět do svých domovů. Avšak jeden muž z Medíny ho spatřil a hlasitě zvolal: „Toto je váš přítel, přijel, tak ho jděte přivítat.“ A tak ho přivítali slovy: „Tala'a al badru alajna, mi thaníjety al wadá', wadžaba šukru alajna, man da'á lilláhi dá'.“ A tak se všichni předháněli v nabízení své pohostinnosti Poslu Alláha (sAs), a nakonec tu velkou čest dostal Abu Ajúb al Ansárí (nechť je Alláh s ním spokojen).

Činy Posla Alláhova (sAs) po jeho příchodu do Medíny:

1. Výstavba mešity byla jeho prioritou ihned po jeho příchodu do Medíny, a to z příkazu Alláha, na místo, na kterém se usadila Prorokova velbloudice. Obyvatelé Medíny chtěli vzít velbloudici za otěže, Posel Alláhův (sAs) jim však řekl: „Nechte ji, ona se pohybuje z Alláhova příkazu." Poté se velbloudice usadila na pozemek dvou sirotků, od kterých si ho Prorok (sAs) koupil, aby zde mohl vystavět mešitu. A tak začal stavět měšitu svýma vlastníma rukama za pomoci svých společníků z vystěhovalců a Ansárů. A tímto svým činem chtěl upozornit muslimský národ, že základem zrodu muslimské společnosti kdekoli na zemi je jeho opora v mešitě, o kterou se společnost musí co nejlépe postarat a se kterou musí být co nejvíce spjata, tak jak Alláh praví v Koránu v súře 9 – „at-tauba“ - Pokání, ve verši 18: „O modlitebny Alláhovy se mohou starat jedině ti, kdož věří v Alláha a v Den poslední, modlitby dodržují, almužny dávají a jen Alláha se obávají. A možná budou mezi těmi, kdož správnou cestou jsou vedeni.“ A proto je na nás, abychom se dobře starali o naše mešity, jelikož se nám za to dostane veliké odměny. V mešitě vykonáváme všechny povinné modlitby, a to všichni společně, učíme se vědě a čtení Koránu a naše hruď se otevře a naše duše se uklidní. A každý, kdo čeká na modlitbu v mešitě, je to jako kdyby se v tu chvíli modlil, dokud ji nesplní, tak jak řekl Posel Alláhův (sAs). Důležitost mešity v této zemi je pro nás ještě větší a větší, jelikož ochraňuje věřící před všudypřítomnými nástrahami a pokušením. Stejně tak jsou důležité pro děti muslimů žijící v této zemi, jelikož mohou napomoci k navrácení muslimské identity našim dětem.
2. Bratrství mezi vystěhovalci – „muhádžiry“ a Ansáry. Vystěhovalci, neboli „muhádžirín“ jsou ti, kteří emigrovali s Poslem Alláhovým (sAs) z Mekky do Medíny, a Ansárové jsou obyvatelé Medíny, kteří bojovali ve jménu Alláha a Posla Alláhova (sAs). A Alláh o nich praví v súře 9 - Et touba" - Pokání, ve verši 117: „A Alláh již věru odpustil Prorokovi, vystěhovalcům i pomocníkům, kteří jej následovali v hodině nesnází, poté, co srdce jedné části z nich se málem odklonila, a potom přijal pokání jejich a byl vůči nim Shovívavý, Slitovný.“ A proto se Posel Alláhův (sAs) snažil o to, aby mezi nimi vznikl vztah bratrství a lásky, a tak každý z Ansárů měl svého přítele z vystěhovalců, kteří se tak stali nejkrásnějšími příklady bratrství, které přesáhly svou sílou přirozené příbuzenské vztahy. A nejvýraznějším rysem tohoto bratrství, které bylo hlavní oporou těchto vztahů a které dnes velice postrádáme, je vzdát se něčeho, co člověk má rád velice ve prospěch toho druhého. Tak, jak se to stalo mezi těmito muslimskými bratry, kdy Ansárové se vzdali mnoha věcí ve prospěch svých vystěhovaleckých bratrů. A o nich vypravuje Alláh v Koránu v súře 59 –„al hašr“ - Shromáždění, ve verši 9: „Ti, kdož pevně sídlí v tomto obvodu a utvrdili se ve víře ještě před nimi, ti milují ty, kdož se k nim vystěhovali, a nenalézají v hrudích svých žádnou závist kvůli tomu, co dáno bylo vystěhovalcům. A dávají jim přednost před sebou, i kdyby sami měli nedostatek, A ti, kdož ochrání duše své před lakotou, ti budou blažení.“ Posel Alláhův (sAs) ve svém výroku potvrdil důležitost této vlastnosti, když řekl: „Nikdo z vás nebude dobrým věřícím, dokud si nebude přát pro svého bratra to, co si přeje sám pro sebe.“ Milí bratři a sestry, opravdu velice postrádáme a potřebujeme tuto vlastnost v této naší společnosti, abychom tak mohli dosáhnout více úspěchů v naší práci pro Islám.

A na závěr bych chtěl říct, že ponaučení z této historické události je mnoho a my jsme uvedli ty nejdůležitější, a to:

1. spoléhat se na Alláha, na jeho pomoc a plně mu důvěřovat
2. statečnost a připravenost obětovat sebe kvůli vítězství tohoto náboženství
3. je důležité, aby přátelství bylo postaveno na lásce k Alláhovi
4. navrácení svěřených majetků jejich vlastníkům
5. sepjetí s mešitou
6. dokázat se vzdát toho, co milujeme, ve prospěch svých bratrů

A prosíme Alláha, abychom byli z těch, kdo naslouchají těmto slovům a následují je svými činy, jelikož Alláh je prosby Slyšící.