Volba správné cesty

Datum: 27. 01. 2006
Imám: Ammar Abbas

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Bratři a sestry v Islámu,
dnes si budeme povídat o našem krásném náboženství, kterým nás Alláh poctil a o kterém řekl v súře 54: al-Qamar: Měsíc, ve verši 22: „A učinili jsme Korán snadným pro připomínání, což není nikoho, kdo připomněl by si to nyní?“ Takže naše víra je snadná a Alláh skrze své poselství nenechal nikomu možnost výmluvy, aby říkal, že nerozuměl či nevěděl. Každý tomu porozumí, podle své úrovně, pokud ho s ním seznámíme správným a snadným způsobem, tak jak to činil Prorok (sAs) při šíření poselství. K Prorokovi (sAs) přijde jedna malá dívka-služebná a on se jí zeptá: „Kde je Alláh?“ A ona ukáže na nebe. A on poté řekne jejímu pánovi: „Osvoboď ji, ona je věřící.“ Nebo k němu přijde jednou beduín a chytne Prorokovu velbloudici za otěže a zeptá se: „Muhammade, co jest Islám?“ Posel Alláhův (sAs) řekne: „Že dosvědčíš, že není jiného boha kromě Alláha a že já jsem Jeho posel, že se budeš modlit pětkrát denně, budeš dávat almužnu a postit se měsíc Ramadán a vykonáš pouť k Posvátnému domu.“ Proto je naše víra snadná, když ji podáme dobře, jak nás to naučil Prorok (sAs). Proto Prorokův způsob zvaní k Islámu je považován za sunnu a ten, kdo se ho bude držet, jde správnou cestou. Je to jako Noemova archa, kdo do ní nastoupí, ten se zachrání, a kdo odmítne, bude zničen.

Před příchodem Islámu byli Arabové izolováni v poušti, bez úcty a slávy. A tak jim Alláh poslal svého proroka (nechť mu Alláh žehná), a tak začali vládnout světu a naplňovat ho spravedlností, pravdou a světlem. Alláh Nejvyšší řekl v súře 62: al-Džumu‘a: Pátek, ve verši 2: „On je ten, jenž poslal mezi národy a nevědomé Posla z řad jejich, aby jim přednášel znamení Jeho, očistil je a Písmu a moudrosti je naučil, zatímco dříve žili v bludu zjevném.“ Ano, to je Alláhova vůle, abychom vedli zemi a vládli jí, jestliže se budeme držet Jeho víry a následovat sunnu Jeho posla. ‘Umar ibn Al-Chattáb řekl: „Jsme národ, jehož Alláh uctil Islámem. Kdybychom tuto poctu vyměnili za něco jiného, Alláh by nás ponížil.“

A zde je dnešní situace muslimů na zemi, která nás upozorňuje na Alláhův hněv, jestliže se vzdáme Jeho náboženství a oddálíme se od Něj. A všichni jsme svědky toho, jak mnozí muslimové se nechali unést svými vášněmi a pudy a všemožnou zábavou, která je obklopuje. A tím se stali snadnou kořistí a potravou těm, kteří nemají slitování. Proto milí bratři a sestry, není jiného východiska než návratu k Alláhově víře, která navrátí našemu muslimskému národu úctu. Proto jsem vám vybral některé příběhy těch, kteří byli ve víře před námi, abychom je mohli srovnat s některými dnešními událostmi.

První příběh:
Jednou k Prorokovi (sAs) přišel jeden chlapec, kterému nebylo ještě ani šest let a řekl: „Posle Alláhův, chtěl bych přijmout Islám.“ A tak Prorok (sAs) řekne: „Běž a požádej svého otce o svolení.“ Po třech dnech se chlapec vrací a řekne Prorokovi (sAs): „Posle Alláhův, chci přijmout Islám.“ A tak Prorok (sAs) se ho zeptá: „Dovolil ses svého otce?“ Chlapec řekne: „Ne.“ Posel Alláhův (sAs) poté řekne: „Proč?“ Chlapec odpověděl: „Protože když mě Alláh stvořil, nevzal si svolení mého otce.“
A kdybychom se zeptali dnešních mladých lidí na jejich záliby, dozvěděli bychom se, že někteří poslouchají hudbu a tancují na ni, a někteří se oddávají zábavě a z nich někteří zapomněli na důvod své existence. Jak by se pak mohl muslimský národ obrodit s takovou mládeží? Když dosáhnete hvězd, dosáhnete více respektu, a jestliže sestoupíte k mrakům, sestoupí s vámi váš respekt. A jakého respektu pak dosáhnete, pokud spadnete úplně do prachu?

Druhý příběh:
Jeden ze záchranářů v jedné muslimské zemi vypravuje, že se jednoho dne stala dopravní nehoda a on převážel těžce raněného, který byl ještě velice mladý. Na jeho tváři byly vidět známky blížící se smrti. A tak mu tento záchranář řekl: „Řekni lá iláha illa Alláh.“ Ale mladík neodpovídal. Avšak po chvíli začaly z jeho úst vycházet slova nějaké písně a začal zpívat a pokračoval dál. Umřel a jeho zpěv pak ustal. Po několika letech ten samý záchranář šel na místo další dopravní nehody, kde se snažil zachránit dalšího mladíka. Tak si řekl, že bude dělat vše, co bude v jeho silách, aby tento mladík řekl šahádu ještě předtím, než přijde smrt. Když ho vyzval, aby vyřkl šahádu, mladík také neodpověděl. Poté z jeho úst začala vycházet nesrozumitelná slova, kterým přes veškeré úsilí nemohl porozumět. Zachranář vypravuje: „Začal jsem mít o něj strach, aby nedopadl jako ten první mladík. Po chvíli mladík přestal mumlat a začal říkat slova, kterým jsem jasně rozuměl a která po chvíli začala dávat smysl, až mi bylo jasné, že čte Korán. Pak pokračoval v recitování Koránu s velice jemným a krásným hlasem a ještě dříve než jsme dorazili do nemocnice, podíval se na mě a jeho tvář naplnil krásný úsměv a on řekl: „Pozdravujte ode mne mou rodinu a sdělte jim, že se setkáme v Ráji.“

Proto si, služebníci Alláhovi, vyberte pro sebe i své blízké správnou a úspěšnou cestu skrze Alláhovu Knihu a sunnu Jeho Posla, protože vaší cílovou stanicí bude Ráj, jestliže správně zvolíte. Prosíme Alláha o správné vedení a pevnou víru, jelikož On je nablízku a naši prosbu vyslyší.