Upřímnost

Datum: 02. 05. 2003
Imám: Karam Badawy

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Milí bratři a sestry v islámu,
Upřímnost je takový záměr člověka, když každý pohyb nebo zastavení, a jakékoliv uctívání, vnější nebo vnitřní, je konáno kvůli Bohu. O upřímnosti tedy mluvíme v těch případech, když člověk dělá jakoukoliv činnost se záměrem, že je konána pro Boha. Nedělá to kvůli pochvale od lidí, nebo že by něco čekal od pozemského života. Dobrý služebník se snaží žít tak, aby s ním byl Alláh spokojený. To je jeho cíl, ať dělá cokoliv. Spokojenost Alláha a služba muslimům a Islámu. Kritériem není spokojenost lidí nebo jejich obdiv. To by bylo neupřímné, to by bylo jen předstírání zbožnosti (rijá).

Posel Boží (s.A.s.) v jednom svatém výroku říká slova Alláhova: „Jsem nejmocnější a nejbohatší, že nepotřebuji společníka (jsem bohatší a mocnější než všechno, co ke Mně přidružují). Kdo vykonal nějaký čin a přidružoval při tom (dělal to kvůli někomu jinému než kvůli Alláhovi), Alláh nechá toho člověka i jeho přidružování.“ (vyprávěl Muslim)

Služebník, který by hledal vědění a jeho cílem by byla pochvala od lidí, by neucítil vůni Ráje. Jak řekl Prorok (s.A.s.): „Hledejte vědění kvůli Bohu a ne kvůli pozemským věcem, kdo by nehledal vědění kvůli Bohu, ten neucítí ani vůni Ráje.“ (vyprávěl Abú Dáwúd)

Když se spojí upřímnost s vykonáním dobrého skutku, Alláh odmění svého služebníka dvojnásobně. Alláh totiž dává větší odměnu člověku, který dělá méně, ale upřímně, než člověku, který pracuje hodně, ale upřímnost jen předstírá (dělá to na odiv lidem). Alláh dokonce za upřímnost v uctívání odpustí i velké hříchy, jak se dozvíme z následujícího výroku, který se někdy nazývá karta (lístek). Prorok (s.A.s.) v něm vypráví, že v Den soudu, až budou shromážděni všichni lidé, bude vyvolán nějaký muž z jeho národa, a dostane 99 zápisníků (knih) s jeho skutky. Každý z těchto zápisníků je tak dlouhý, kam až oko dohlédne. Potom bude dotázán, jestli něco z toho, co je zapsáno, popírá, nebo jestli něco z toho je nespravedlivé. Muž řekne, že ne, že všechno je podle pravdy. Alláh se ho zeptá: „A máš za to nějakou omluvu nebo dobrý skutek?“ Muž řekne, že ne. Alláh však řekne, že u Něj je nějaké plus, a to takové, že dnes nebude nikomu ukřivděno. Vytáhnou muži jeden list, který je vedle zápisníků a na něm je napsáno: „Ašhadu an lá iláha illa Alláh, wa ašhadu anna Muhammadan rasúlu Alláh.“ Ten člověk řekne: „Co bude dělat tento lístek vedle všech těchto zápisníků?“ Alláh řekne: „Dnes ti nebude ukřivděno.“ A dají zápisníky na jednu misku vah a lístek se šahádou na druhou misku. A lístek převáží všechny zápisníky. (vyprávěl Tirmidzí)

Ten služebník totiž vyslovil dosvědčení své víry upřímně, a to byl důvod, že mu Alláh odpustil všechny hříchy zapsané v jeho knihách. Ibn-ul-Qajjim říkal, že nejlepší skutky jsou ty, které jsou upevněné v srdci, které jsou upřímné, a nikoliv ty, kterých je jen hodně. Vykonat poslušnost Bohu bez upřímnosti nemá žádnou váhu, naopak je za to trest. Alláh říká: „Ty, kdož touží po životě pozemském a jeho ozdobách, ty plně odměníme za skutky jejich v něm a nebudou v tom ošizeni. To jsou ti, pro něž v životě budoucím je pouze oheň připraven; marné bude to, co zde vykonali, a nicotné bude to, co zde dělali.“ (11:15-16)

Každý muslim se musí ptát sám sebe, dříve, než vykoná nějaký čin, jestli Alláh a Prorok by s ním byli spokojení, jestli je čin v souladu s Islámem a ve prospěch Islámu. Jestli je současně jeho záměr upřímný (ví-li předem, že dělá skutek kvůli Bohu), za každý krok jej potom Alláh odmění.

A buďte opatrní před skrytým předstíráním. To je takové, kdy člověk cítí pýchu a hrdost, když dělá nějaké uctívání před lidmi. Mohou ho napadnout myšlenky, aby dělal tu věc lépe a důkladněji jen proto, že ho sledují nějací lidé, i když to třeba původně jeho úmyslem nebylo.