Neduhy jazyka (1.díl)

Datum: 13. 09. 2002
Imám: Karam Badawy

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Milí bratři, milé sestry v islámu,
Bůh obdařil člověka různým dobrodiním. A jen Bůh sám ví, kolik těchto darů mu dal. Nejvýznamnější z těchto darů jsou orgány a části našeho těla, které potřebujeme k životu. Tyto dary Alláh stvořil v tom nejlepším obraze. Jak o tom říká v súře Fíkovníku: "Stvořili jsme věru člověka v postavě nejkrásnější." (95:4) 
Jeden z těchto orgánů hraje v životě člověka velmi důležitou roli, ne-li jednu z nejdůležitějších. Je to jazyk, kterým promlouváme. Tento malý orgán může člověka přivést do nejvyššího patra ráje, pokud jej používá k uctívání Boha, anebo ho může uvrhnout do nejnižšího pekla, pokud jím člověk Boha zavrhne. Prorok Muhammad (s.A.s.) nám muslimům objasnil obrovskou roli tohoto lidského orgánu a řekl Mu´ádzovi ben Džabal: "Drž svůj jazyk." Mu´ádz se zeptal: "A my jsme zodpovědní za to, co řekneme?" Prorok (s.A.s.) odvětil: "Ať se ztratíš své matce za tvoje slova Mu´ádzi. Co tě dovede rovnou čelem do pekla? Co si váš jazyk vysloužil." Jazyk má mnoho výhod, ale je s ním spojeno také mnoho nebezpečenství. Kdo s jazykem neumí zacházet, může o mnoho přijít v příštím životě.

Jaké jsou tedy neduhy jazyka:
a) zesměšňování náboženství Božího
To se bohužel stává běžně, že někteří muslimové zlehčují nebo zesměšňují Boží zákony, příkazy a nařízení nebo dokonce pochybují o jejich vhodnosti v dnešní době. Některé omezují a některé vynechávají úplně. A také se smějí těm, kteří zákony Boží dodržují a řídí se jimi. Toto zesměšňování má různé podoby. Kdo si dělá legraci z Božích zákonů a z lidí, kteří dodržují pilíře víry, vtipkuje o zbožných lidech, aby se někomu zavděčil, ironizuje náboženství a to vše na úkor času, který by mohl zaplnit modlitbou nebo prosbou k Bohu. Musíme si my, muslimové dávat pozor na to, co říkáme, protože jedno slovo, které rozzlobí Boha, nás může uvést do pekla. Bůh zakázal zesměšňovat muslimy, jak uvedl v Koránu: "Vy, kteří věříte! Nechť neposmívají se jedni lidé druhým, možná že tito jsou lepší než oni! A nechť jedny ženy se neposmívají druhým, možná že tyto jsou lepší než ony! Neurážejte se vzájemně a nenazývejte se přezdívkami! A jak hnusný je název ‚hanebník' poté, co byla přijata víra! A ti, kdož se nebudou kát, jsou věru nespravedliví!" (49:11)
V životopisu Proroka (s.A.s.) je uvedeno, jak Prorok (s.A.s.) cestoval se svými společníky do bitvy u Tabúku. Cesta trvala příliš dlouho a ve velkém vedru. Někteří muslimové (kteří ještě úplně nepochopili podstatu víry), chtěli zahnat nudu a ve verších vtipkovali na adresu zbožnějších sahába. "....a ještě jsme neviděli přednašeče Koránu s takovými břichy, kteří, když se setkají s nepřítelem, jsou zbabělí." Tím naráželi a zesměšňovali skupinu sahába, kteří se učili veršům Koránu nazpaměť. A byly těmto posměváčkům seslány verše: "Když se jich tážeš, tu věru řeknou: ‚My jsme jen tak tlachali a bavili se!' Rci: ‚Jak jste se mohli posmívat Bohu, Jeho znamením a Jeho poslu?' Nevymlouvejte se! Stali jste se nevěřícími poté, co dostalo se vám víry pravé." (9:65-66)

b) dalším neduhem jazyka je pomluva
Je to nejhorší a nejhnusnější neduh jazyka, ale je také nejrozšířenější mezi lidmi. Je jeden hadís našeho Proroka (s.A.s.), ve kterém se Prorok ptal svých přátel: "Víte, co je to pomluva?" Oni odpověděli: "Bůh a Jeho posel to vědí nejlépe." A řekl: "Vzpomínat svého bratra v jeho nepřítomnosti v nejhorším světle (co nemá rád)." Řekli: "Posle Boží, a co když v té řeči není lež?" Řekl: "Když to řekneš, tak tím pomlouváš. A když pomlouváš a řekneš i to, co není pravda, je to podlost."
A v jiném hadísu se říká o pomluvě: "Muslim je ten, který neubližuje ostatním muslimům jazykem ani rukama." Opravdový muslim neubližuje svým bratrům jazykem tím, že jim nenadává, nepomlouvá, nemluví o nich jinak než dobře. Bůh popisuje v Koránu pomlouvače jako nejhorší z nejhorších: "Vy, kteří věříte! Střezte se přílišného podezřívání druhých, vždyť některá podezření jsou hříchem! Nevyzvídejte a nepomlouvejte se vzájemně! Což si někdo z vás přeje jíst maso bratra svého mrtvého - vždyť by vám to bylo odporné!" (49:12)
A bylo vyprávěno o Muhammadovi ibn Sírínovi, z následovníků přátel Proroka (s.A.s.), že měl v posledních dnech svého života hodně dluhů a svěřil se svému příteli: "Asi vím, proč mě Bůh zkouší takovýmito dluhy za můj hřích." Jeho přítel se ho zeptal, co je to za hřích. Řekl: "Protože před čtyřiceti lety jsem o jednom svém známém řekl, že je bez peněz." 
Musíme si opravdu dát pozor na náš jazyk, abychom nepomlouvali. A pomluvu musíme brát velmi vážně.

c) Dalším neduhem jazyka je šíření řečí a pomluv s cílem někoho očernit či pošpinit, nebo vyvolávat mezi lidmi problémy
Od Hudajfy, nechť v něm Bůh nalezne zalíbení, že Prorok (s.A.s.) řekl: "Nevejde do ráje ten, jenž šíří řeči o někom, aby mu ublížil a pošpinil ho." (namám) Takový člověk nebude mít dobrý konec svého života. Celý život se snažil vnášet problémy mezi lidi a proto nemůže vyjít bez trestu. 
Bylo vyprávěno o jednom z následovníků Prorokových přátel, že za ním přišel nějaký muž a řekl: "Nějaký člověk o tobě mluví špatně." A ten následovník Prorokových přátel na to řekl: "Satan nenašel jiného posluchače než tebe, abys zkazil náš vztah."