Hrdost muslimů
Datum: 11. 05. 2001
Imám: Khalid Hakimi
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.
Milí bratři, milé sestry v islámu,
jednou ze zásad nás muslimů je to, že jsme hrdí na islám a na to, že jsme muslimy a že patříme k muslimskému národu. Kdo toto necítí, víra v jeho srdci není dokonalá. Alláh (SWT) říká v súře 43:44 – „A je to věru připomenutí pro tebe i lid tvůj, a budete ohledně toho dotazováni“. A říká v jiném verši (3:139): „Neochabujte a nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící!“
Právě proto musíme být hrdí na to, že jsme muslimy. Nevěřící a jiní lidé se chlubí svým bohatstvím a jinými věcmi, my naopak jsme hrdí na to, že jsme služebníci Boha a že dodržujeme to, co Alláh přikázal.
V islámské historii je mnoho příběhů, které ukazují, jak muslim je hrdý na příslušnost k muslimské obci, bez ohledu na to, jaký má majetek nebo jak vypadá. Uveďme jen některé.
V Mekce jeden z přátel Proroka Abdullah Ibn Um Maktúm žádal Proroka (NBŽM), aby mu něco vysvětlil. Byl chudý a slepý. Ale Prorok(NBŽM) mu neodpovídal a vyzýval k islámu bohaté Kurajšovce, chtěl totiž, aby islám v Mekce posílil díky vlivným lidem. Allah nenechal ten příběh bez odpovědi a poslal Gabriela (alajhi salam) s verši súry 80:1-10: „Zakabonil se a odvrátil, že slepec se na něho obrátil. Co můžeš vědět? Snad on chtěl se očistit či připomenutí vyslechnout, a prospěšné mu to mohlo být. Však pokud o boháče jde, o něho ty se zajímáš, a že neočišťuje se, nic nedbáš! O toho však, kdo spěchá k tobě pln snahy a jat z Boha obavami, o toho ty zájem nemáš!“
Tyto verše ukazují velký rozdíl mezi věřícím a nevěřícím. Nevěřící neposlechli výzvu k islámu a umřeli jako pohané (kuffár). Věřící Abdullah se dokonce zúčastnil v bitvě Al Kadisijah. Když mu řekli, že má důvod, aby se bitvy nezúčastnil, trval na tom, aby šel s ostatními. Nesl prapor muslimů a v bitvě padl.
Jiný příběh se odehrál v Medíně. Jeden z přátel Proroka (NBŽM), jmenoval se Gulajbeeb, přišel za Prorokem, který se ho zeptal: Nechceš se oženit? Odpověděl, kdo by si mne vzal, vždyť nic nemám. Prorok (NBŽM) mu řekl, aby šel do jednoho domu za jedním pánem a řekl mu, aby mu dal svou dceru za ženu. Ani otec ani matka té dívky se sňatkem nesouhlasili, ale když jejich dcera viděla, že jde o příkaz Proroka (NBŽM), souhlasila a vzala si Gulajbeeba za manžela. Gulajbeeb se s Prorokem (NBŽM) zúčastnil jedné bitvy a když bitva skončila, Prorok sám ho začal hledat. Našel ho mrtvého vedle sedmi zabitých nevěřících. Tehdy Prorok (NBŽM) řekl: Zabil 7 lidí a pak byl zabit, ten patří ke mě a já patřím k němu. Tuto větu opakoval 3x a sám vlastníma rukama ho pohřbil.
Takových příběhů je mnoho. Ještě si řekneme jeden o 30 letém vojákovi z bitvy Al Kadisijah. Jmenoval se Rib‘i Ibn Ámir a byl poslán k perskému vůdci Rustomovi, který shromáždil svou rodinu a vojáky ve svém nádherném paláci a snažil se tak muslimského vyslance ohromit. Rib‘i si vedl svého koně až do paláce a opíral se o ostěp, kterým potrhal drahé koberce. Řekl Rustomovi: Nepřišel jsem jako host, chtěl jsi s námi mluvit, tak řekni, co chceš. Rustom řekl: Co vy Arabové chcete v mé zemi, jste slabí, nikdo si vás nevšímá. Co jste vedle mé perské nebo římské říše. Rib‘i mu odpověděl: Ano, byli jsme slabí, ještě horší než říkáš. Dříve jsme uctívali modly, bojovali mezi sebou bez důvodu, ale co jsme přijali islám, stalo se z nás to, co vidíš a co slyšíš. Alláh nás pověřil, abychom zachránili lidstvo před peklem, abychom jim ukázali správnou cestu, abychom lidi vytáhli ze tmy na světlo a přivedli je z úzkosti v tomto životě k radosti v tomto i v posmrtném životě.“ Když to Rustom slyšel, rozzlobil se a řekl: Neodejdeš, až na tvou hlavu nasypu písek z mé země. Ale Rib‘i s tím souhlasil a řekl si, že to je začátek našeho vítězství in šáalláh, když nám odevzdá svou zemi. A byla válka mezi muslimy a peršany po 3 dny a čtvrtý den muslimové zvítězili. Jejich vůdce Sa‘d Ibn Abu Waqás když viděl bohatství a paláce Peršanů, četl verš z Koránu (44:25-29): „Kolik opustili zahrad a pramenů, osetých polí a vznešených příbytků a příjemností, v nichž vesele si žili! A stalo se tak a dědici toho jsme lid jiný učinili. Ani nebesa, ani země nad nimi nezaplakaly a nebyl dán odklad jim,…“
Muslimové, musíme takové lidi mít a takové děti vychovávat. Aby byli silní ve víře jako jejich předchůdci. Naučme je být dobrými muslimy, udělejme z našich domovů školu, učme své děti, kdo je Alláh, vysvětleme jim Boží vlastnosti. Když dítě jí, řekněme mu, že je to dar od milosrdného Boha, když se obléká, řekněme mu, že je to od Alláha, který nám vše umožnil.
Učme děti, jak být s Bohem, jak Mu poděkovat, jak respektovat Korán a čistě a správně s ním zacházet. Vyprávějme dětem historii proroků a Proroka Muhammada (NBŽM) a jeho přátel. Snažme se je oddálit od špatných televizních programů a nahradit jim to islámskými věcmi. Nečekejme, že to někdo přijde udělat za nás, to jsou věci, o které se musíme sami postarat.