Hrdost a pokora muslimů

Datum: 28. 09. 2001
Imám: Khalid Hakimi

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.

Milí bratři, milé sestry v islámu,
islám v nás pěstuje a rozvíjí různé vlastnosti. Pěstuje v nás například čest a hrdost, tam kde je to třeba, a pěstuje v nás i pokoru, tam kde je to třeba. Bůh (swt) říká v súře 5/54: „Vy, kteří věříte! Kdo z vás se odřekne náboženství svého… A Bůh přivede lidi, které bude milovat a kteří budou milovat Jeho a kteří budou pokorní vůči věřícím a přísní vůči nevěřícím, budou bojovat na cestě Boží a nebudou se bát výčitek nikoho. A toto je laskavost Boží a On ji uštědřuje komu chce, a Bůh je velkorysý, vševědoucí.“

V tomto verši vidíme, kdy muslim musí být pokorný (s věřícími muslimy) a kdy musí prokázat svou sílu ducha, hrdost a čest a nebýt ponížený (s nevěřícími). Takové tedy mají významy slova čest a pokora.

Allah (swt) kritizoval to, co udělal vůdce Abdullah ibn Ubaj ibn Salúl a kdo s ním souhlasili, když se spojili s nepřáteli muslimů z řad nevěřících proti muslimům.V Koránu o tom píší verše 4/138-139: „ Oznam pokrytcům zvěst radostnou o tom, že je pro ně připraven trest bolestný. Ti, kdož si berou nevěřící za přátele místo věřících, hledají snad u nich moc? Vždyť moc veškerá patří Bohu.“ Šlo jim o sílu, ale hledali ji tam, kde ji neměli hledat. A zapomněli na verš 35/10: „ Kdo si přeje moci … vždyť jedině Bohu náleží moc veškerá; k Němu stoupají slova dobrá a On skutek zbožný k sobě pozvedá. Pro ty, kdož úklady zlé chystají, připraven je trest přísný a úklady jejich se vniveč obrátí.“ Kdo hledá sílu a čest, ať ji hledá u Boha.

Islám přikazuje věřícím, aby byli hrdí na svoje náboženství a zakazuje jim, aby se ponižovali.

Korán nám vypráví o několika lidech, kteří neposlechli a neemigrovali z Mekky do Medíny, aby tím zachránili svou víru. Verš 4/97 říká: „Těch, kdož sami sobě ukřivdili a kteří povoláni budou anděly, se zeptají: ‚V jakém stavu jste byli?‘ I odvětí: ‚Byli jsme poníženými na zemi.‘ I řeknou jim andělé: ‚Což nebyla země Boží dost rozlehlá, že jste se nemohli vystěhovat?‘ A obydlím těchto bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný!“ Jejich omluva nebyla přijatá, protože jim šlo o jejich majetky a báli se o své životy. A to je právě to, co islám nechce od věřících, aby nechali svou víru za nějaké peníze či majetek, které nemají trvalou hodnotu a jsou bezvýznamné v porovnání s vírou.

Islám zakazuje věřícím, aby byli ponížení. Přišel jeden k Poslu Božímu (NBŽM) a ptal se: „Proroku, co když mi někdo přijde vzít můj majetek? Porok řekl: Nedej mu ho. Zeptal se znovu: A kdyby se mnou chtěl bojovat? Prorok řekl: Bojuj s ním. Ptal se dál: A co kdyby mě zabil? Prorok řekl: Pak jsi mučedník. Ptal se: A co kdybych já zabil jeho? Prorok odpověděl: On jde do pekla.“ (od Muslima)

Na druhé straně, někteří muslimové se chovají špatně a špatně také chápou význam slova ‚hrdost‘, když vypráví ostatním, co udělali za hříchy a jsou hrdí na to, že je udělali. To je moc špatná věc. Takové chování má za následek 3 špatné věci:
  1. takový člověk úplně zapomene na chybu a hřích, který udělal, bude vzdorovat a bude hříchy opakovat.
  2. Takové chování šíří špatné vlastnosti mezi slušnými lidmi.
  3. Někdy se stane, že někdo takové řeči slyší a bude ho napodobovat. Hlavně ti lidé, kteří jsou oddáleni od muslimů a žijí daleko od muslimské komunity.

A když mu někdo radí, aby ten hřích nechal, chová se špatně, jak to popisuje Korán v 2/206: „A když se mu řekne: ‚Boj se Boha!‘, zmocní se ho hříšná pýcha. A údělem jeho bude peklo, a jak hnusné to bude lože!“