Tragédie muslimů ve Svaté zemi
Datum: 19. 04. 2002
Imám: Karam Badawy
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.
Milí bratři, milé sestry v islámu,
nic není těžšího pro lidskou duši, než ztráta nejzákladnějších práv v životě. Nejedná se o ztrátu půdy, majetku či pohodlí. Zde jsou vyžadovány jejich životy. Zeptejte se tábora v Džinín. Už okusil tragédii Sabry, Šatíly, už okusil tragédii Srebrenici, či Grozného? Anebo se tu ještě objeví poslední zbytky života?
Buďte tu v klidu. Tam už bratry nemáte.
Odpovězte mi, jak byste vychutnali své jídlo, nápoj a pohodlí, zatímco slabí lidé tam ždímají poslední kapky života.
Neexistovala v historii podobná tragédie, jakou teď zakoušejí Palestinci. Když je mlčící svět odsoudil a rozprášil jejich národ, každý už čelí své smrti osamocen. Islámský svět i křesťanský svět už se nezajímá. Už ztratil vazby s Palestinou. Už se bombardovaly mešity i kostely. Nebo myslíte, že ještě ne? Co myslíte, že je větší hřích, bombardování mešit a budov nebo prolévat krev na zemi?
A vy, Pražané, jste stáli spořádaně a se založenýma rukama. Už sem dorazila nemoc muslimského světa? Celý měsíc byla naše mešita klidná. Nebyly tu aktivity, nesnažili jsme se o diskuse, přednášky, články, abychom objasnili společnosti kolem nás, v co opravdu věříme. Proč bychom nevěnovali té zemi část ze svého času, proč bychom část svého příjmu nevyčlenili Palestině. Nebo byste chtěli na ni být dotázáni v Den soudu? Tím bychom jen rozmnožili své hříchy, tím, že jsme na něco zapomněli a něco zanedbali. Ale ještě větší hřích má z nás ten, který utrácí peníze za víno, zatímco tam jeho bratři čekají na kapku vody, a také ten, který ztratí své peníze a majetek na zábavách, zatímco tam jeho bratři v každé chvíli okusí smrt.
Ale vězte, že co máte nadbytečné, už není vaše právo. A kdo si bere práva jiných lidí, jakoby vytrhl část z pekla. Pak nechť si každý vezme, co chce, ať je to málo nebo mnoho.
Sdělím vám, že nemůžeme být spokojeni se svou pozicí, pokud nás ta země opravdu zajímá. Buďme jako jedna ruka. Vyzývám vás všechny, abychom se tu setkávali, aby každý přišel s nápadem, s myšlenkou, abychom společně došli tam, kde máme opravdu být.