Slabost ve víře a její projevy (3.díl)
Datum: 28. 06. 2002
Imám: Karam Badawy
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen Jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není boha kromě Alláha, jediného, který nemá společníka, a dosvědčuji, že Muhammad (nmAž) je Jeho služebník a posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině a těm, kdož ho následují až do Soudného dne. Připomínejme si Alláha co nejvíce, dodržujme modlitbu a další pilíře Islámu a snažme se jít po správné cestě.
Milí bratři, milé sestry v islámu,
v posledních dvou kázáních jsme mluvili o příznacích a příčinách slabosti víry a dnes si povíme o léku, který nás z této slabosti vyléčí a naši víru posílí:
- První je Korán. Přemýšlení a soustředění se nad verši Koránu posiluje víru, protože Korán je duší muslimské společnosti a světlem našeho života.
Alláh řekl: "A takto jsme ti vnukli ducha ze zjevení Svého; předtím jsi neznal, co je to Písmo a co je to víra, avšak učinili jsme to světlem, jímž vedeme, koho chceme ze služebníků Svých." (42:52)
Přemýšlení nad Koránem je pro člověka účinný a rychlý lék, který působí jak na nemoci srdce, tak i fyzicky.
Alláh řekl: "A sesíláme v Koránu to, co lékem je i milosrdenstvím pro věřící, však nespravedlivým to jen ztrátu zvětšuje." (17:82)
Prorok Muhammad (nmAž) je náš vzor a on sám mnoho času přemýšlel nad Koránem a jeho verši. Vyprávěli o něm, že jedné noci opakoval při modlitbě stále jeden a ten samý verš až do rána. Byl to 118. verš ze súry Prostřený stůl. Stejně tak i jeho společníci, například Abú Bakr někdy nemohl zadržet pláč během recitace Koránu při modlitbě, Umar ibn al-Chattáb dokonce onemocněl při poslechu veršů 7-8 ze súry Hora Sinaj. Osman řekl, že i kdyby se naše srdce docela očistila, nikdy by se nenabažila Božích slov.
- Dalším lékem k posílení víry je cítění a uvědomění si ohromnosti Stvořitele. Alláh je ten, který žije a neumírá a je mocný nad svými služebníky a nic se před Ním neskryje, nic z našich slov, pohybů ani činů.
- Dále je to potřeba navštěvovat studijní islámské kroužky a dychtit po vědění. Toto přináší pokoru a bohabojnost.
Alláh řekl: "A obávají se Boha ze služebníků Jeho ti nejmoudřejší..." (35:28)
Užitek muslimských sezení, kde se učí a vzpomíná Boha, dokládá Prorok (nmAž) slovy: "Věru když se skupina shromáždí v domě Božím, čtou Korán, učí se zpaměti, Bůh na ně sešle klid a obklopí je milosrdenstvím a shromáždí se kolem nich andělé a Bůh na ně bude mnoho myslit."
- Vykonávat co nejvíce dobrých skutků. Vezměme si příklad Abú Bakra as-Siddíqa.
Když se Prorok (nmAž) jednoho dne zeptal svých přátel: "Kdo z vás se dnes postil?" Abú Bakr odvětil, že on. Prorok dále se zeptal: "Kdo z vás dnes doprovázel pohřební průvod?" Abú Bakr řekl, že on. Prorok se zeptal: "Kdo dnes nakrmil nějakého nuzného?" Abú Bakr řekl, že on. Pak se Prorok zeptal: "Kdo dnes navštívil nemocného?" Abú Bakr řekl, že on. A Prorok (nmAž) řekl: "Kdo shromáždí činy podobné těmto, přijde do ráje."
A teď vám poradím, jak konat nějaké dobré skutky:
- neodkládat dobré skutky, ale vykonat je co nejdříve.
Alláh řekl: "Pospíchejte k milosti od Pána svého a k zahradě, jejíž šířka se rovná nebesům a zemi a jež připravena je pro bohabojné, ..." (3:133)
- nepřestávat v jejich konání. Prorok (nmAž) byl dotázán, které činy jsou Bohu nejmilejší. Řekl: "Vytrvalost v jejich pravidelném konání, i kdyby jich bylo jen málo."
- nahrazovat to, co jsme vynechali. Například Prorok (nmAž) když nevstal na nepovinnou noční modlitbu, modlil se místo toho 12 raka´ přes den.
- různorodost v konání dobrých činů. Alláh je milosrdný a umožnil nám provádět uctívání různými způsoby (například modlitbou, dáváním finanční pomoci, půstem, dobrým a moudrým slovem a podobně). Někomu je bližší ten či onen způsob, který vykonává raději a častěji. A kombinace různých druhů uctívání nezpůsobí, aby se naše duše nudila, jako při neustálém opakování jednoho způsobu.