Súra číslo: 17, Název: Noční cesta, Arabský název: Al-Isrá´
Od verše:1 do verše: 111

1. Sláva tomu, jenž za noci přenesl služebníka Svého z Posvátné mešity do mešity nejvzdálenější, jejíž okolí jsme požehnali, abychom mu ukázali některá Svá znamení. A On věru slyšící je a jasnozřivý.
2. A darovali jsme Mojžíšovi Písmo a učinili jsme je pro dítka Izraele vedením řkouce: „Nevezmete sobě vedle Mne nikoho jiného za ochránce,
3. ó potomci těch, jež nesli jsme v arše s Noem, jenž služebníkem byl Naším vděčným!“
4. A stanovili jsme v Písmu o dítkách Izraele toto: „Podvakrát naplníte zemi pohoršením a vyniknete velkým povznesením.
5. A až dostaví se splnění slibu prvního, vyšleme proti vám služebníky Své strašnou mocí vládnoucí a ti mezi příbytky vaše proniknou; slib ten se věru uskuteční.
6. Potom vám opět dáme dosáhnout úspěchu proti nim a rozmnožíme vás v majetcích i v synech a početnějším houfem vás učiníme.
7. Konáte-li dobro, sami pro sebe tak činíte, a konáte-li špatné, proti sobě tak činíte. A až se vyplní slib druhý, pošleme na vás služebníky, aby vás poznamenali na tvářích a aby pronikli do chrámu, stejně jako tam vnikli poprvé, a aby zničili vše, čeho se zmocní, úplným zničením.
8. Možná že Pán váš se nad vámi slituje, však jestliže opět začnete, začneme i My. A učinili jsme peklo pro nevěřící vězením.
9. A věru tento Korán vede k cestě, jež nejpřímější je, a zprávu radostnou věřícím zvěstuje, kteří zbožné skutky konají, že odměna velká určena je pro ně
10. a že pro ty, kdož nevěří v život posmrtný, jsme připravili trest bolestný.
11. A člověk vyzývá ke zlu, tak jak vyzývá k dobru, vždyť člověk je unáhlený.
12. Učinili jsme noc a den dvěma znameními; znamení noci jsme zastřeli, však znamení dne jsme viditelným učinili, abyste mohli získávat v něm z dobrodiní Pána svého a abyste poznali počet roků i času počítání. A každou věc jsme učinili nejvýš srozumitelnou.
13. Každému člověku jsme připevnili ptáka osudu jeho na šíji a v den zmrtvýchvstání vyjmeme pak každému knihu jeho a setká se s ní otevřenou.
14. „Čti knihu svou! Dnes sám postačíš si proti sobě jako zúčtovatel!“
15. Kdo po cestě správné se ubírá, sám pro sebe tak činí, však kdo bloudí, ten jen proti sobě tak činí. A žádná duše nákladem obtěžkaná neponese břímě jiného a nepotrestali jsme nikoho dříve, než byl námi vyslán posel.
16. A když si přejeme zahubit město nějaké, poručíme boháčům jeho, aby v něm nepravosti páchali a pak uskuteční se slovo Naše nad ním vyřčené a zahubíme je zničením dokonalým.
17. Kolik pokolení jsme již zahubili po Noemovi! Pán tvůj pak hříchů Svých služebníků znalcem je i pozorovatelem dostatečným.
18. Těm, kdož po věcech rychle pomíjivých touží, pospíšíme dát v něm to, co chceme, a tomu, komu chceme; však potom pro ně peklo připravíme, aby v něm hořeli v ponížení a v zavržení.
19. Kdož však po životě budoucím touží a usilují o něj horlivě, jsouce přitom věřící - vděčně uznáno bude jejich snažení.
20. Všem, těm i oněm, My rozmnožíme Pána tvého dary a Pána tvého dary neznají omezení.
21. Pohleď, jak jsme dali přednost jedněm před druhými! V životě budoucím věru ještě vyšší hodnosti a větší přednosti jsou!
22. A nepřidávej k Bohu božstva jiného, abys nezůstal zahanben a opuštěn.
23. Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. A jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim „Fuj!“ a neodbývej je stroze, nýbrž mluv s nimi slovem laskavým!
24. Skloň k nim oběma z milosrdenství křídla pokory a řekni: „Pane můj, smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý!“ .
25. Pán váš nejlépe ví, co v duších vašich je a jste-li zbožní, On věru ke kajícníkům je odpouštějící.
26. A dávej příbuznému po právu, a také chuďasovi a po cestě Boží jdoucímu,však nerozhazuj rozhazováním,
27. vždyť marnotratní jsou bratři satanovi a satan byl vůči Pánu svému nevděčný.
28. Jestliže se od nich odvrátíš čekaje na milosrdenství Pána svého, ve které doufáš, potěš je alespoň slovem útěšným!
29. A neměj ruku svou přivázanou ke krku svému ani ji nerozevírej příliš široce, abys nebyl pomlouván a neupadl v nouzi.
30. Pán tvůj otevřenou rukou uštědřuje obživu anebo ji odměřuje, komu chce, neboť On dobře je zpraven o služebnících Svých a jasně je zří.
31. Nezabíjejte děti své z obavy před zchudnutím, vždyť My jim i vám obživu uštědříme. A jejich zabíjení je hříchem velkým.
32. A nepřibližujte se k cizoložství, neboť to ohavnost je i špatná cesta.
33. A nezabíjejte osoby, jež Bůh zakázal zabíjet, leda podle práva. A byl-li někdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu pravomoc jej pomstít, nechť však při zabití nepřehání, vždyť zajisté mu bude pomoženo.
34. A nepřibližujte se k majetku sirotka, leda způsobem co nejlepším, pokud nedosáhne dospělosti. Dodržujte věrně závazky své, neboť žádáno bude zúčtování o závazku!
35. A buďte spravedliví v míře, když odměřujete, a važte vahami přímými - to pro vás je lepší i nejlepší co do výsledku.
36. A nenásleduj to, o čem vědění nemáš, vždyť sluch, zrak i srdce budou všechny žádány, aby počet vydaly.
37. A nevykračuj si po zemi troufale, vždyť zemi nemůžeš rozpoltit a nedosáhneš výškou svou hor vrcholku.
38. To všechno je špatností u Pána tvého a je mu to odporné.
39. A toto je část toho, co vnukl ti Pán tvůj z moudrosti Své. A nedávej vedle Boha božstvo jiné, bys nebyl do pekla uvržen, potupen a zatracen!
40. Což Pán váš přednostně vás syny vyznamenal, zatímco sám pro sebe si z andělů dcery vzal? Vy věru hovoříte slova nehorázná!
41. A vysvětlili jsme to v Koránu tomto, aby se upamatovali, avšak to jen rozmnožilo odpor jejich.
42. Rci: „Kdyby byla vedle Něho ještě božstva jiná, jak říkají, věru by usilovala najít k Pánu trůnu cestu.
43. Sláva Jemu - a oč vznešenější je On než to, co o něm říkají, povýšením velikým!“
44. A pěje slávu Jeho sedm nebes a země i vše, co na nich je. A není věci, jež by chválu Jeho neslavila, avšak vy nevěřící slavení jejich nechápete. On věru mírný je i odpouštějící.
45. Když přednášíš Korán, spouštíme mezi tebe a ty, kdož nevěří v život budoucí, závěs zahalující
46. a na srdce jejich clony klademe, takže jej nechápou, a hluchotu do jejich uší: A když se v Koránu zmiňuješ o Pána svého jedinosti, zády se obracejí s nechutí.
47. My dobře víme, jakým způsobem naslouchají, když k tobě uši natahují a když tajně rozmlouvají a když nespravedliví říkají: „Vy následujete jen člověka očarovaného!“
48. Pohleď jen, jaká podobenství o tobě uvádějí, jak bloudí a nalézt cestu nemohou
49. a říkají: „Až staneme se kostmi a prachem, budeme vzkříšeni nějakým novým stvořením?“
50. Odpověz: „I kdybyste byli kamenem nebo železem
51. či jakýmkoliv stvořením, jehož vzkříšení se zdá nemožné hrudím vašim!“ A řeknou: „A kdo nás k životu navrátí?“ Odpověz: „Ten, jenž stvořil vás poprvé.“ A budou nad tebou hlavami potřásat a zeptají se: „A kdy to bude?“ Odpověz jim: „Možná že je to už blízko!
52. V ten den, kdy On vás zavolá a vy odpovíte voláním chvály Jeho, usoudíte, že zůstali jste v hrobech svých jen maličko.“
53. Řekni služebníkům Mým, aby hovořili jen to, co nejlepší je. A satan věru rozsévá mezi vámi rozkol, vždyť satan člověku je zjevným nepřítelem.
54. Pán váš zná vás nejlépe, a zachce-li se Mu, smiluje se nad vámi, a bude-li chtít, potrestá vás. A neposlali jsme tě, abys byl nad nimi dozorcem.
55. Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož na nebesích jsou i na zemi. A věru jsme posly některé nad druhými vyznamenali a Davidovi jsme žaltář dali.
56. Rci: „Jen si vzývejte ty, jež jste si vedle Něho vymyslili! Ti mocí žádnou nevládnou, aby od vás neštěstí odvrátili či je změnili.“
57. Ti, které vzývají, sami prostředek hledají, jak co nejvíce se přiblížit k Pánu svému, v milost Jeho doufajíce a trestu Jeho se obávajíce, neboť Pána tvého trest je věru obav hodný.
58. A nebylo města bezbožného, jež bychom nebyli zahubili či trestem strašným nepotrestali přede dnem zmrtvýchvstání; a takto je to napsáno v Knize původní.
59. A zabránilo nám v tom, abychom znamení seslali, leda to, že národy dávné za lež je prohlašovaly. A Thamúdovcům jsme velbloudici jako ukázku znamení dali, však bezbožně s ní nakládali. A My znamení Svá jen pro postrašení sesíláme.
60. A hle, pravili jsme ti: „Pán tvůj objímá lidi (ve vševědoucnosti své)!“ A učinili jsme vidění, jež jsme ti ukázali, jen pokušením pro lidi a taktéž i strom prokletý v Koránu. My strach jim naháníme, však to jen jejich vzpurnost velkou posiluje.
61. A hle, pravili jsme k andělům: „Padněte na zem před Adamem!“ I padli všichni kromě Iblíse, jenž řekl: „Mám padnout na zem před tím, jehož jsi z hlíny stvořil?
62. Vidíš tohoto, jehož jsi poctil více než mne? Dáš-li mi odklad až do dne zmrtvýchvstání, já věru zkrotím potomstvo jeho všechno kromě několika málo!“
63. I řekl Bůh: „Odejdi! A kdo z nich tě bude následovat, tomu peklo bude odměnou bohatou.
64. Sváděj tedy hlasem svým ty z nich, které můžeš, a zaútoč na ně jízdou svou i pěchotou, staň se společníkem majetku jejich i dětí a sliby jim čiň, vždyť sliby satanovy jsou jen šalbou pouhou.
65. Nad služebníky Mými však pravomoc nebudeš mít žádnou!“ Pán tvůj pak stačí jim co ochránce!
66. Pán váš je ten, jenž pro vás sune lodi na moři, abyste mohli hledat podíl z dobrodiní Jeho; a On vůči vám je slitovný.
67. A když postihne vás pohroma na moři, vzdálí se od vás ti, které vedle Něho vzýváte, když však zachrání vás na pevnině, tu odvrátíte se - vždyť člověk je věru nevděčný.
68. Jste si tak jisti, že On s vámi nepotopí okraj souše nebo že na vás nepošle bouři písečnou? Potom už nenajdete pro sebe ochránce jediného.
69. Anebo jste si tak jisti, že vás neuvrhne do tohoto nebezpečí podruhé a že na vás nepošle vítr bouřlivý a nezahubí vás za to, že jste byli nevděční? Potom už nenajdete proti Nám pomocníka žádného.
70. Věru jsme milostí Svou syny Adamovy poctili a na pevnině i na moři jsme je nosili a obživu jsme jim uštědřili výtečnou a před mnohými z těch, jež jsme stvořili, přednost jsme jim dali významnou.
71. Přijde den, kdy zavoláme lidi všechny i s jejich záznamy; a komu bude dána kniha jeho do pravice - ti čísti budou z knihy své a nebudou ani o nitku ošizeni.
72. A kdo v tomto životě slepý byl, bude slepý i v onom a ještě více z cesty zbloudí.
73. A věru by tě byli nevěřící málem zlákali od toho, co jsme ti vnukli, aby sis o Nás vymyslil něco jiného -a tehdy byli by si tě vzali za přítele svého.
74. A kdybychom tě nebyli posílili, byl by ses málem k nim přiklonil, byť i nemnoho. . .
75. Tehdy bychom ti byli dali okusit dvojnásob v životě i dvojnásob ve smrti a nebyl bys našel proti Nám pomocníka žádného.
76. A byli by tě málem donutili k opuštění země této, aby tě z ní vyhnali. Avšak zůstali by v ní po odchodu tvém jen nedlouho,
77. podle obvyklého osudu těch poslů, jež vyslali jsme již před tebou - vždyť ve zvyklostech Našich nenalezneš odchýlení nijakého.
78. Konej modlitbu při sklonku slunce až do setmění nočního a přednášej Korán za jitra, vždyť přednášení jitřní je před svědky konáno.
79. A za noci bdi v přednášení z dodatečné horlivosti pro sebe - možná že Pán tvůj tě pošle na místo, jež je chváleno.
80. A rci: „Pane, dej mi vstoupit vstoupením spravedlivým a dej mi vyjít vyjitím spravedlivým. A dej mi od Sebe zplnomocnění jako pomoc!“
81. A rci: „Přišla pravda a zmizel klam, a věru klam je něčím, co zmizí.“
82. A sesíláme v Koránu to, co lékem je i milosrdenstvím pro věřící, však nespravedlivým to jen ztrátu zvětšuje.
83. Když člověka dobrodiním zahrnujeme, odvrací se a vzdaluje se, když však neštěstí se ho dotkne, tu zoufalý je.
84. Rci: „Každý jedná podle způsobu svého a Pán váš dobře ví, kdo nejlépe je veden po cestě Jeho.“
85. A vyptávat se tě budou na Ducha. Odpověz: „Duch přichází z rozkazu Pána mého a bylo vám dáno z vědění, jen ne mnoho.“
86. Kdybychom chtěli, věru bychom odnesli to, co jsme ti vnukli, a potom bys nenašel proti Nám ochránce žádného ve věci té,
87. leda z milosrdenství Pána svého, jehož přízeň vůči tobě veliká je zajisté.
88. Rci: „I kdyby se lidé a džinové spojili, aby něco podobného Koránu tomuto vytvořili, nebyli by schopni přijít s něčím podobným, byť by si vzájemně byli pomocníky.“
89. A v Koránu tomto jsme vskutku lidem různé druhy podobenství vyložili, avšak většina z nich vše kromě nevíry odmítá
90. a říká: „Neuvěříme ti, pokud nedáš vytrysknout před námi ze země prameni
91. nebo nebudeš mít zahradu s datlovníky a vinnou révou a nedáš řekám s hojností vody téci mezi nimi
92. či dokud nenecháš, jak tvrdíš, spadnout na nás nebe po kusech anebo si nepřivedeš Boha a anděly jako ručitele
93. či pokud nebudeš mít dům se zlatými ozdobami anebo sám nevystoupíš na nebe. A neuvěříme ve vystoupení tvé na nebe, pokud nám z něho nesešleš Knihu, již bychom čísti mohli.“ Odpověz: „Sláva Pánu mému, což nejsem toliko smrtelníkem a poslem?“
94. Co brání těmto lidem, aby uvěřili, když se jim dostalo správného vedení, ne-li to, že říkají: „Cožpak by Bůh vyslal smrtelníka jako posla Svého?“
95. Odpověz: „Kdyby na zemi andělé byli a v míru po ní chodili, věru bychom k nim seslali z nebe anděla jako posla Svého.“
96. Rci: „Bůh stačí mi jako svědek mezi mnou a vámi, neboť On o služebnících Svých dobře zpraven je a jasně zří je.“
97. Ten, koho Bůh vede, dobře je veden, však pro ty, jimž zbloudit dal, nenalezneš ochránce mimo Něho. A v den zmrtvýchvstání je shromáždíme plazící se na tvářích, slepé, němé a hluché; útočištěm jejich pak bude peklo, a kdykoliv uhasínat bude, My přidáme více žáru pro ně.
98. Toto odměnou jejich bude za to, že ve znamení Naše nevěřili a říkali: Až staneme se kostmi a prachem, budeme vzkříšeni nějakým novým stvořením?
99. Což nevidí, že Bůh, jenž stvořil nebesa a zemi, je schopen stvořit jiné podobné jim? A stanovil jim lhůtu, o níž pochyby není, avšak nespravedliví odmítají vše kromě nevíry.
100. Rci: „Kdybyste vlastnili pokladnice milosrdenství Pána mého, věru byste je střežili ze strachu před spotřebováním, neboť člověk je velmi lakomý.“
101. A kdysi jsme dali Mojžíšovi devět znamení zřetelných. Zeptej se dítek Izraele na to, jak přišel k oněm a Faraón mu řekl: „Mojžíši, já domnívám se, žes očarovaný!“
102. Mojžíš odpověděl: „Ty věru víš, že to byl jedině Pán nebes a země, jenž seslal to jako znamení objasňující. A já se domnívám, Faraóne, že ke zkáze jsi odsouzený!“
103. A chtěl je Faraón ze země vypudit, avšak utopili jsme jej i ty, kdož byli s ním, všechny
104. a řekli jsme poté dítkám Izraele: „Obývejte tuto zem, a až přijde čas slíbený Hodiny poslední, v houfu vás přivedeme!“
105. A seslali jsme jej s pravdou a s pravdou také sestoupil. A vyslali jsme tě pouze, abys hlasatelem byl zvěsti radostné a varovatelem.
106. A Korán jsme rozdělili, abys jej přednášel lidem pozvolna, a seslali jsme jej sesláním opakovaným.
107. Rci: „Věřte v něj, nebo nevěřte - ti, kterým dáno vědění bylo již předtím, ti na tváře své padají sklánějíce se, když přednášen je jim,
108. a pronášejí: Sláva Pánu našemu, slib Pána našeho se věru vyplnil!
109. A padali na tváře své plačíce, v pokoře vzrůstající.“
110. Rci: „Vzývejte Boha či vzývejte Milosrdného,a ať již Jej nazýváte jakýmkoliv jménem, Jemu náleží jména nejkrásnější. A při modlitbě své nemluv ani příliš nahlas, ani příliš potichu, nýbrž hledej mezi obojím cestu střední!“
111. Rci: „Chvála Bohu, jenž nevzal si pro sebe dítě žádné, jenž nemá společníka ve vládě a nepotřebuje před ponížením ochránce!“ A oslavuj velikost Jeho!