Zatím vše, co jsme řekli, byl pouze úvod o Abú Bakrových vlastnostech. Nyní se pustíme do vážných situací, které vám přiblíží Abú Bakra důvěrně. Budu vám líčit některé jeho vlastnosti tak, jak je zmínil Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Ten popsal Abú Bakra jako nepravdivějšího ve víře mezi všemi lidmi. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) řekl: „Pokud by byl celý národ na jedné misce vah a Abú Bakr na druhé, on je převáží.“
Umíte si to představit? Zde vidíme, jak čistý byl Abú Bakr.
Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) také řekl: „On vás nepřekonává tím, že by se více modlil nebo postil.“ Takže ne proto, že by prováděl více aktů uctívání než ostatní lidé. „Spíše vás převyšuje proto, že se něco usídlilo v jeho srdci.“
Co myslíte, co je to, čím Abú Bakr převyšuje ostatní lidi? Co myslíte, že měl Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) na mysli? Proč Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) tu věc rovnou nejmenoval? Možná chtěl, abychom přemýšleli o tom, co učinilo Abú Bakra tak vznešeným. Bylo to něco, co se usídlilo v jeho srdci. Co je klíčem k Abú Bakrově osobnosti?
Každý člověk má nějaký klíč ke své osobnosti, pokud jej poznáme, můžeme pochopit povahu toho člověka. Klíč k osobnosti je něco, co nám odhalí jeho povahu. Pomůže nám to pochopit jeho život. Lidská povaha může být identifikována podle jedné základní vlastnosti. Takoví jsou lidé. Přesto mohou jednat způsobem, který se odlišuje nebo souhlasí s jejich osobností. Ale existují klíče, které umožňují prozkoumat lidskou osobnost a pochopit její chování.
Co myslíte, co je prostředkem k poznání Abú Bakrovy osobnosti? Co je například klíčem k osobnosti Umara, to je jednodušší. Co měl Umar nejraději?
Je to láska k síle. Umar miloval sílu více než cokoliv jiného. Umarova spravedlnost vychází z jeho síly. Ve dni, když zemřel Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír), Umar vytasil svůj meč a volal: „Kdo bude říkat, že Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zemřel, tomu useknu hlavu!“ Také po přijetí Islámu deklaroval své přestoupení otevřeně, bez obav. Ale co Abú Bakr?? Je klíčem k jeho charakteru čestnost, milosrdenství? Altruismus? Moudrost? Skromnost? Tyto jeho vlastnosti jsme schopni vydedukovat z jeho skutků a víme, že byl proto mezi lidmi známý. Ovšem klíčem k Abú Bakrově osobnosti je „láska k pravdě“. Pro lásku k pravdě Abú Bakr přijal Islám a usiloval na cestě Alláha. Když zjistil, že pravdu představuje Prorok Muhammad (nechť mu Alláh žehná a dá mír), byl připraven obětovat pro něj život. Abú Bakr měl pevnou víru a dobrý úsudek, což se ukázalo jasně po Prorokově smrti (nechť mu Alláh žehná a dá mír), kdy on zůstal pevný, zatímco ostatní byli zcela zmatení. Abú Bakr věnoval svůj život pátrání po pravdě, kterou nalezl v Islámu. Byl připraven vynaložit veškeré úsilí, jakého byl schopen. Musím vám říci, že poslední dva dny jsem strávil přemýšlením o klíči k Abú Bakrově osobnosti. Al-Aqqad se o to snažil ve své knize také a dospěl ke stejnému názoru jako já. Mám pocit, že Abú Bakr skutečně miloval pravdu do té míry, že byl připraven obětovat pro ni cokoliv, tak aby pravda zvítězila. Uvidíte sami, že je to řídící síla všech jeho činů. Celý svůj život miloval pravdu. A protože Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) je symbolem pravdy, Abú Bakr jej miloval a strávil s ním celý svůj život, poslouchal ho a podporoval. Dokonce i po jeho smrti jej považoval za vzor a šel v jeho stopách. Takže toto je klíč k Abú Bakrově osobnosti, jak jsem ho vysledoval. Uvidíte to sami, když budeme postupně probírat jeho činy. Tak tedy zhodnoťme různé situace milovníka pravdy.
Začněme s jeho prvním dnem, kdy Abú Bakr přijal islám a následoval Proroka Mohameda (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Učenci souhlasí s tím, že první ženou, která přijala Islám byla Chadídža, prvním dítětem byl Ali Ibn Abí Tálib, prvním otrokem byl Zaid ibn Haritha a prvním mužem byl Abú Bakr. Takže on byl prvním svobodným muslimem z dospělých mužů. Když Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) obdržel zjevení, byl Abú Bakr prvním z mužů, za kterým Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) přišel, neboť to byl jeho přítel. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) jej pozval k Islámu a Abú Bakr jej na místě přijal a pronesl vyznání víry. Abú Bakr přijal Islám velice rychle. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) jednou řekl: „Nikdy se nestalo, když jsem někoho volal k Islámu, aby alespoň na chvíli neváhal, kromě Abú Bakra, on nepochyboval.“ Přijal Islám okamžitě, zatímco jiní lidé zprvu váhali a nebyli si jisti. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) řekl, že pouze Abú Bakr byl výjimkou. V momentě, kdy o Islámu uslyšel, jej přijal. Přesto jeho konverze nebyla neuvážená nebo ukvapená, nebylo to zbrklé rozhodnutí bez uvážení, ale stalo se to, protože viděl, že Islám je pravdou, kterou on hledal. Abú Bakr znal Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) velmi dobře a protože nikdy předtím neuctíval modly, když poprvé zahlédl Správnou stezku, neváhal ji následovat.
Zkusme Abú Bakra napodobit!
Abú Bakr nebyl lepší než jiní lidé v tom, že by prováděl více úkonů uctívání, ale spíše proto, že zasvětil svůj čas pravdě a usiloval o ni, obětoval svůj život a čas, sílu a snahu, postavení a vše, co měl. Vždy podporoval pravdu. Teď mluvím k těm, kteří pravdu ignorují. Většině z nás trvá až deset let, než se staneme zbožnými, ženy mohou strávit až 15 let pochybováním o oblékání šátku. Jsme pomáhali v konání dobrých skutků.
Proč utrácíme svůj čas?? Napodobme Abú Bakra a zasvěťme naše životy pravdě! Jakmile je nám pravda zřejmá, proč váháme ji následovat a utrácíme své životy?
Jakmile Abú Bakr poznal pravdu, přijal Islám. Během týdne jej Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) naučil o Islámu více. Takže během jednoho týdne se stal skutečným muslimem.
Díky Abú Bakrovi se stalo muslimy šest lidí z deseti, kterým byl později přislíben Ráj. Vskutku nádherné! Miloval své náboženství od začátku do konce. Podívejme se, kdo byli tito lidé: Saad, vůdce v bitvě al-Qádisíja, az-Zubair ibn Awwám, Talha ibn Ubajdulláh, Abú Ubajda ibn al-Džarra, Abdulrahmán ibn Auf a Uthmán ibn Affán, který se stal třetím chalífou. A toto vše se stalo během prvního týdne. Chtěl bych vám položit jednu otázku:
Kdo má o Islámu větší znalosti, my nebo Abú Bakr v prvních dnech po přijetí Islámu?
Jsem si jist tím, že i ten nejméně vzdělaný člověk mezi námi je informován lépe než Abú Bakr v době, když přijal Islám. Jak je možné, že on dokázal pozvat k Islámu šest lidí, cožpak my jsme tak líní? Abú Bakr skutečně zasvětil svůj život Islámu a Pravdě. Čím tedy Abú Bakr převyšoval ostatní? On zasvětil svůj život Islámu, protože věděl že Islám je Pravda.
Proč my nepodporujeme Pravdu a neobětujeme se pro ni? Toto je poselství pro všechny, měli bychom zasvětit naše životy pravdě.
Jakmile Abú Bakr poznal Pravdu, pozval k Islámu 6 lidí z těch, kterým byl později přislíben vstup do ráje. Ale jak to udělal, když měl tak zanedbatelné znalosti? Vše co Abú Bakr věděl o Islámu bylo to, že existuje pouze jeden Alláh. A že existuje Ráj. Také věděl, že existuje Peklo a Soudný den.
Cožpak my všichni neznáme tyto základní pravdy? Proč se nechováme jako Abú Bakr a nepovíme o tom ostatním lidem?
Možná je to proto, že nechápeme jejich skutečný význam. Ale Abú Bakr cítil význam těchto věcí a pozval k přijetí Islámu mnoho lidí. Takže jeho odměna bude stejná jako odměna těch lidí. Odměna podobná té jakou získá Abú Ubajda bude přidána Abú Bakrovi, podobná odměna jakou získá Talha a az-Zubair bude připsána k Abú Bakrovým dobrým skutkům. Odměna Uthmána ibn Affána, Saada ibn Abú Waqqáse, dobyvatele Iráku a Perské říše, bude připsána zároveň Abú Bakrovi. Představte si tu obrovskou odměnu, jakou získá.
Když povedete lidi, získáte stejnou odměnu jako oni!
Abú Bakr pozval k Islámu mnoho lidí, např al-Arqama, v jehož domě potom Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) rozšiřoval učení Islámu nebo Uthmána ibn Malhuna. Skutečně mnoho lidí. A to byl také jeden z aspektů Abú Bakrovy dobroty.
Abú Bakr často soupeřil s ostatními v konání dobrých skutků. Ali ibn Abi Tálib o něm řekl: „Výherce soupeření.“ Po přijetí Islámu se stal Abú Bakr skutečně velmi aktivním, uvolňoval otroky, kteří přijali Islám a byli proto mučeni svými pány. Utratil 40.000 dirhamů, které měl, na uvolnění muslimů. Uvolnil 7 otroků: an-Nadiu a její děti, Zanniru, Bilála a Amira ibn Fuhairu.
Umajja ibn Chalaf jednou mučil Bilála kvůli tomu, že přijal Islám, a Abú Bakr mu nabídl, že jej od něj koupí. V té době se otrok prodával asi za jednu unci zlata a protože Bilál byl vyčerpaný a zmučený, jeho cena byla ještě menší. Ale Umajja řekl, že jej prodá za devět uncí zlata. Přesto jej Abú Bakr koupil bez váhání. Umajja potom řekl: „Pokud bys smlouval o cenu a žádal jej za jednu unci, prodal bych ti ho.“ Abú Bakr odpověděl: „Při Alláhu, kdybys trval na sto uncích, koupil bych ho i za tuto cenu.“ Takže Bilál, podobně jako mnoho jiných otroků, byl uvolněn Abú Bakrem.
Jednou přišel za Abú Bakrem jeho otec Abú Quhafa a řekl mu: „Všimnul jsem si, že uvolňuješ slabé otroky, ale je přece lepší uvolnit někoho silného, kdo ti může být později užitečný.“ Jeho otec neschvaloval jeho horlivost při propouštění otroků. Abú Bakr odpověděl: „Všechno, co hledám, je Alláhova odměna.“ Chtěl pouze potěšit Alláha. Potom začali nevěřící říkat, že Abú Bakr propustil Bilála, protože mu prokázal službu v předislámské době a Abú Bakr mu to chtěl oplatit. Alláh však zjevil v Koránu:
....a dobrodiní neprokazoval jen proto, aby byl odměněn, leč jen z touhy po tváři Pána svého nejvyššího to konal. A ten věru bude spokojen. [Korán 92:19-21]
Ve jménu Alláha milosrdného, slitovného
Při noci, když temnem zahaluje, při dni, když v slávě se objevuje, při tom, jenž stvořil mužské i ženské pohlaví, rozdílné je věru vaše snažení! Co týče se toho, jenž rozdával a Alláha se bál a za pravdivou nejkrásnější odměnu pokládal, tomu usnadníme přístup ke snadnému. Však co se týče toho, kdo lakotil a za soběstačného se vydával a nejkrásnější odměnu za lež pokládal, tomu ulehčíme přístup do nesnází, a co pomůže mu jmění jeho, až dořítí se do své zkázy? Nám věru přísluší správné vedení, vždyť Nám patří život první i poslední! Já varuji vás před ohněm jasně šlehajícím, v němž hořet bude jen ten nejbídnější, jenž za lež to pokládal a zády se obracel. Však vzdálen bude od něho bohabojný, jenž ze jmění svého dával, aby čistým se stal, a dobrodiní neprokazoval jen proto, aby byl odměněn, leč jen z touhy po tváři Pána svého nejvyššího to konal. A ten věru bude spokojen.
Sláva Alláhu Milosrdnému, který sám sebe ujistil, že takovýto člověk bude odměněn.
Abú Bakrovo jmění činilo 40.000 dirhamů a v době emigrace do Medíny pouze 5.000 dirhamů. On pouze nevolal lidi k Islámu, ale také utrácel za propuštění otroků. Dělal toto vše, protože znal Správnou stezku. A nikdy nepochyboval o něčem, co mohl udělat pro potěšení Alláha.
Přestože byl Abú Bakr velmi hubený, obětoval i svůj život, aby chránil Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Během jednoho ze svých proslovů se Ali zeptal lidí: „Ó lidé, řekněte mi, kdo byl nejstatečnějším člověkem?“ Oni odpověděli: „Ty, vůdce věřících.“ Ale on to popřel a řekl, že nejstatečnějším byl Abú Bakr. Protože síla neurčuje statečnost. Ali vyprávěl: „Viděl jsem Proroka(nechť mu Alláh žehná a dá mír) obklopeného Kurajšovci, kteří se k němu chovali hrubě.“ Více než deset Kurajšovců se shromáždilo kolem Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a začali ho napadat. Umíte si představit, že se takto někdo chová k Poslu Alláha? Nedaleko stáli Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) přátele, kteří se však báli přiblížit a Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) chránit. Dokonce ani ti nejsilnější z nich si netroufali zasáhnout. Ali dodává: „Při Alláhu, Abú Bakr byl jediný, kdo se odvážil zasáhnout a začal bránit Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Říkal: „Zabijete člověka jen proto, že říká mým Pánem je Alláh?“
Jednou zase bránil Abú Bakr Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) před Uqbou ibn Abú Mu´aitem, který se snažil Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) uškrtit u Káby. Abú Bakra bili do obličeje botou, aby jej tak ponížili. Říká se, že jej bili tak dlouho, dokud mu tvář nepohmoždili. Abú Bakrova tvář byla zdeformovaná a krev tekla tolik, že ho nemohli ani poznat. Kvůli otokům nedokázal otevřít oči. Potom přišel rod Banu Tajim, Abú Bakrův kmen, a odnesli jej do jeho domu. Byli přesvědčeni, že je mrtev. Chtěli na oplátku zabít toho Kurajšovce, který to zavinil. Šli za Abú Bakrovou matkou a řekli ji, aby mu nedávala jíst ani pít, neboť by mu to mohlo uškodit. Když přišel Abú Bakr k sobě, hned se ptal, co se stalo s Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír).
Milujeme Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) také tolik? Nemyslím, že by někdo z nás tolik trpěl pro Islám.
Přestože byl Abú Bakr vážně zraněn, ptal se na Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a jeho matka, která v té době ještě nebyla muslimkou, byla v úžasu, že se tolik trápí pro svého přítele. Abú Bakr přísahal na Alláha, že nebude nic jíst ani pít, dokud nebude vědět, co se stalo s Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Řekl své matce: „Běž za Umm Džamíl bint al-Chattáb (Fátima, sestra Umara) a zeptej se na něj.“ Jaká láska! Jak Abú Bakr miloval a chránil Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír)! Jeho matka šla tedy za Fátimou a řekla. „Abú Bakr se tě ptá na Muhammada.“ Protože Fátima přijala Islám v tajnosti, měla obavy odpovědět, aby se neprozradila. Odpověděla: „Nevím nic o Abú Bakrovi a Muhammadovi, ale jestli mě doprovodíš ke svému synovi, půjdu s tebou.“ Když se vrátily zpět, byl Abú Bakr ve velmi špatném stavu a ptal se: „Co se stalo s Prorokem?“ Fatima odpověděla: „Tvoje matka je zde a uslyší to.“ On ji uklidnil: „Neboj se“. A ona řekla: „Je v pořádku.“ Abú Bakr prohlásil, že nebude jíst ani pít, dokud Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) neuvidí. Takže ty dvě ženy počkaly, až se ulice vylidní, aby nebyly nikým viděni a doprovodily Abú Bakra, který nebyl schopen ani sám chodit, do domu al-Arqama, kde našly Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Když ho Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) uviděl, zbědovaného Abú Bakra, objal ho a políbil na ramena.
„My všichni bychom toužili po takové péči ze strany Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír), ale zasloužíme si to?“
Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) přivítal Abú Bakra a on byl dotčen něžnou reakcí a sympatiemi, které k němu Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) cítil. Řekl mu: „Obětoval bych pro tebe svou matku i otce, ó Proroku (nechť mu Alláh žehná a dá mír)! Nestalo se mi nic hrozného kromě zranění mého obličeje.“ Potom jej Abú Bakr poprosil: „Ty jsi požehnaný, popros Alláha za mou matku.“ Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) to udělal a Abú Bakrova matka na místě přijala Islám a pronesla vyznání víry. Výsledkem této události tedy bylo přestoupení Abú Bakrovy matky k Islámu.
Pokračování příště.