Abú Bakr As-Siddiq, Epizoda II, díl 2

Arm Khaled

Příklady chování Abú Bakra během emigrace do Medíny s prorokem Muhammadem (nmAž).

Chtěl bych také hovořit o tom, jak Abú Bakr emigroval s Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír) do Medíny. Žádal Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír), aby mu dovolil odcestovat, ale Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) řekl: „Nebuď netrpělivý, možná ti Alláh vybere společníka na cestu.“ Abú Bakr doufal, že tímto společníkem by mohl být Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) sám, ale byl příliš v rozpacích, aby se na to zeptal, takže mlčel. Ale připravil dvě velbloudice. Stejně jako byl Abú Bakr horlivý ve volání lidí k Islámu, tak horlivě připravil tajně dvě velbloudice, pro případ, že by skutečně doprovázel Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) na této cestě. Později Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) navštívil Abú Bakrův dům, a byla tam také Aiša, která byla ještě velmi mladá a ta vyprávěla, co se stalo. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) sdělil Abú Bakrovi, že mu Alláh povolil vycestovat a Abú Bakr žádal: „Ó Posle Alláha, nech mě tě doprovázet do Medíny!“ Aiša vyprávěla, že nikdy neviděla plakat muže radostí tak, jak to potom udělal Abú Bakr. Byl tak šťastný, protože mohl doprovázet Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) do Medíny. Pamatujte na to, že to nebyl žádný lovecký výlet, ale nebezpečná cesta, která mohla skončit smrtí. Podívejte se, jak byl Abú Bakr pevný a jak miloval Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Byl připraven zemřít pro Islám a proto žádal, aby jej mohl doprovázet. A když mu to bylo dovoleno, plakal radostí. „Nech mě tě doprovázet, ó Posle Alláha“ Jak působivé!

Můžeme doprovázet Posla Alláha (nechť mu Alláh žehná a dá mír) v Ráji? Já doufám, že ano. Ale co pro to děláme? Bude to snad oplátkou za nic? Bude to beztoho, abychom konali dobro?“

Abú Bakr pro to dělal skutečně hodně, a plakal štěstím kvůli tomu, že mohl Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) doprovázet. Možná oči některých z vás jsou naplněny slzami, ale Abú Bakr plakal hlasitě, on nedokázal svůj plač vůbec ovládnout. Byl to tak dobrý člověk. Mám rád toto hodnocení a neustále je opakuji: „Abú Bakr vás nepřevyšuje množstvím modliteb....ale něčím, co se usídlilo v jeho srdci.“ Jeho víra byla tak hluboká a miloval Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a toto náboženství tolik, že dělal vše pro to, aby Islám zvítězil, aby muslimové mohli mít navrch. Všimněte si ještě dalšího faktu – Abú Bakr vzal všechny svoje peníze, když s Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír) emigroval; tj. skutečně všechny peníze, které měl doma. Přestože svou rodinu zanechal v Mekce. Asma ani Aiša, jeho dcery, neemigrovaly. Měl je zanechat zcela bez peněz? Možná si řeknete, že to neměl udělat! Lidé vězte, že jemu nebylo nic dražší než Islám. Byl mu dražší než vlastní děti. Já sám jsem to pochopil až v okamžiku, když jsem slyšel jednoho Palestince odpovídat jednomu muži na otázku: „Netrpěli jste už dost? Každý den máte nové mučedníky! Neztratili už jste naději?“ On odpověděl: „Jak to myslíš? Rodina, která nemá mučedníka se cítí trapně a drží se zpět od lidských pohledů.“ Myslel tím, že je lidé považují za zbabělce. Byl jsem v úžasu nad tím, že někteří lidé se stydí za to, že nikdo z jejich rodiny nezemřel jako mučedník!

Nechť Alláh pomůže Palestincům a učiní je Prorokovými společníky v Ráji. Tolik na ně myslíme a vzýváme pro ně Alláha a žádáme Ho, aby jim pomohl a také, aby nám pomohl sloužit Jeho náboženství.

Takže Abú Bakr vzal všechny peníze, které měl a upřednostnil Islám před ženou a dětmi. Dal přednost službě Alláhovi a Jeho Poslu (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a pro rodinu nezanechal žádné peníze. Potom odešel s Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír) z Mekky a dostali se až k jeskyni Thawr. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) do ní chtěl vstoupit, ale Abú Bakr chtěl nejprve zjistit, jestli v ní není ukryto něco, co by mohlo Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) ublížit. Proto vstoupil do jeskyně jako první. Důkladně jeskyni prohlédl. Víte proč? Aby se ujistil, že tam není skutečně nic, co by mohlo Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) ublížit. A protože jeskyně byla plná děr a škvír, Abú Bakr je prozkoumával svýma rukama a tím se vystavoval smrtelnému uštknutí. Takto prozkoumal všechny škvíry v jeskyni a protože si stále nebyl jist, roztrhal své oblečení a ucpal jim škvíry. Skutečně úžasné! Potom teprve vyzval Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír), aby vstoupil. Když se ho Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zeptal, co roztrhalo jeho oblečení, Abú Bakr mu odpověděl, že se obával, že by mohlo něco uškodit Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) byl unavený a chtěl spát, ale jak to mohl udělat? Položil svou hlavu na Abú Bakrův klín. Jaká čest! Ale on si to skutečně zasloužil. Takže položil svou hlavu na jeho klín a usnul. Abú Bakr uviděl ještě jednu trhlinu a zakryl ji svou nohou, aby nějaký škorpión nemohl Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zranit. Ovšem škorpión uštknul Abú Bakra. Co byste dělali, kdybyste byli v jeho kůži? Jak nahlas byste křičeli? Samozřejmě velmi nahlas! Ale Abú Bakr nechtěl Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) probudit, potlačil bolest a pouze tiše ronil slzy. Jeho slzy dopadly na Prorokovu (nechť mu Alláh žehná a dá mír) tvář a on se tím probudil. Zeptal se, proč Abú Bakr pláče, a on odpověděl, že byl uštknut, ale nechtěl Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) působit starosti a nechtěl jej obtěžovat. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) dal na Abú Bakrovu ránu trochu svých slin a bolest okamžitě ustala.

Mnoho lidí chválí Abú Bakrovy vlastnosti, ale nikdo jej nemůže pochválit tak, jak to udělal Alláh Vznešený, poslouchejte:

Jestliže vy mu nebudete pomáhat, Alláh pomohl mu již dříve, když vyhnali jej nevěřící a když byl jedním ze dvou; a když byli oba skryti v jeskyni, pravil svému příteli: „Nermuť se, vždyť Alláh je s námi!“ [Korán 9:40]

Alláh nazval Abú Bakra přítelem Prorokovým (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a potvrdil jeho požehnané společnictví. Uvědomujete si to, když recitujete tento verš? Je to potvrzení, že Abú Bakr byl Prorokovým společníkem (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Existuje větší čest?

...pravil svému příteli: „Nermuť se, vždyť Alláh je s námi!“... [Korán 9:40]

Ibn Abbas řekl, že Allah seslal svůj klid na Abú Bakra, protože Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) již byl klidný, ale byl to Abú Bakr, kdo potřeboval tento klid, který byl seslán zvláště pro něj. Jaká je to čest, když se o někom hovoří v Koránu!

Umar si velice cenil této noci, které byl Abú Bakr svědkem a řekl, že byla lepší než milion nocí se svými vlastními příbuznými. Umar také řekl: „Přál bych si být chlupem na Abú Bakrově hrudi.“ Pamatujte si, že to byl přísný Umar, kdo řekl tato slova!

Stále si připomínejte vznešenost Alláha. Když k vám mluvím, pokouším se dosáhnout jednoho cíle: aby všichni lidé milovali tohoto skvělého muže, Abú Bakra. Protože to je jedna z nejlepších lidských bytostí vůbec, po prorocích není nikdo lepší než byl on. Při Alláhu Jediném a Jedinečném, po prorocích (mír s nimi) nikdo nepředčil a nevynikal nad Abú Bakra. Přísahám při Alláhu, že je to pravda. Obracím se na všechny mladé, kteří si čtou životopisy Madony, Pelého a podobně, nebo ty, kteří se zabývají životem Hitlera a obdivují jeho násilné chování, aby si přečetli životopis Abú Bakra, nejskvělejšího muže po prorocích (mír s nimi)!

Ale nyní zpátky do jeskyně, kdy byli schovaní Abú Bakr s Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a oba byli velmi žízniví a hladoví. Za těchto těžkých podmínek kolem šel muž se svými ovcemi na pastvu. Když tento pastýř přišel blíž, Abú Bakr se jej zeptal, zda nemá mléko. Chtěl, aby Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) uhasil žízeň. Muž mu ale mohl dát pouze velmi málo mléka. Abú Bakr byl žíznivý stejně jako Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír), ale co myslíte, kdo pil první? Samozřejmě, že Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Abú Bakr si mohl vzít trochu mléka jako první, alespoň aby se trochu posilnil pro tuto těžkou cestu, ale on dal přednost Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Šel za ním, dal mu mléko a Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) jej vypil. Abú Bakr k tomu řekl velmi dojemná slova, když to popisoval: „On (Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír)) pil tak dlouho, dokud jsem nebyl spokojený.“ Abú Bakr byl spokojený, když Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) uhasil svou žízeň. Vidíte? Byl to nejskvělejší člověk po prorocích (mír s nimi). Poslyšte znovu: „On pil, dokud jsem já nebyl spokojen.“

Potom opustili jeskyni Thawr směrem k Medíně. Lidé, kteří je potkávali, poznávali pouze Abú Bakra, protože to byl známý obchodník a když se jej ptali na jeho druha a on odpovídal: „Tento muž mi ukazuje cestu.“ Lidé mysleli, že to znamená, že Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) je jeho průvodcem, ale Abú Bakr nelhal, protože Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) vede všechny správnou cestou Islámu. Jak moudré!

Já se u tohoto vyprávění usmívám, protože jsme šťasten, že vám mohu vyprávět o Abú Bakrovi. Všichni lidé milují Umara ibn al-Chattába, ale Abú Bakr ho zastiňuje. Umar řekl: „Abú Bakr voní lépe než mošus, zatímco já bloudím více než velbloud mé rodiny.“ Přemýšlejte o těchto dojímavých slovech. On bloudí více než jejich rodinný velbloud, vzdálen od správné cesty, zatímco Abú Bakr voní lépe než mošus, což se týká jeho silné víry. Jaké srovnání!

A ještě další skvělé příklady jeho chování: během cesty do Medíny šel Abú Bakr někdy před Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír), někdy za ním, někdy šel po jeho pravé straně a někdy po levé. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) byl zaměstnán připomínáním si Alláha. Potom se jej však zeptal, proč to dělá? Abú Bakr odpověděl, že šel před ním, aby jej chránil před nebezpečím zepředu, potom šel za ním, aby jej chránil před pronásledovateli. A šel po Prorokově (nechť mu Alláh žehná a dá mír) pravé a levé straně, aby se ujistil, že i tam mu nehrozí nebezpečí. A Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) se ho potom zeptal, jestli ho miluje a on mu odpověděl souhlasem. Pak se ho Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zeptal, jestli je připraven pro něj zemřít a Abú Bakr opět odpověděl ano. Pokud zemře Abú Bakr, bude to smrt člověka, ale pokud zemře Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír), bude to konec Islámu. Řekl to, protože miloval své náboženství a pravdu, ke které volá a chtěl, aby se rozšířilo po celé zemi. Pokud on zemře, bude to neštěstí, ale pokud zemře Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír), bude to konec Islámu.

Abú Bakr zůstal s Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír), dokud se nedostali do Medíny. Lidé zde Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) neznali, většina z nich, kromě několika málo ansárů, ho nikdy neviděla. Protože šel Abú Bakr vepředu, všichni lidé si mysleli, že to on je Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Proto pospíchali z radosti táhnout Abú Bakrovu velbloudici. Abú Bakr byl v rozpacích, ale nenapomenul je, že on není Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír), protože se mu to v tuto chvíli nezdálo vhodné. Svléknul si tedy svůj plášť a položil jej kolem Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír), jako by mu chtěl poskytnout stín. Lidé to hned pochopili, nechali Abú Bakra a spěchali k Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Abú Bakr se usmál, nehledal zájem o vlastní osobu a nechtěl být centrem pozornosti. Jeho hlavním cílem bylo chránit Islám.

Takové lidi potřebuje Jeruzalém, aby mohl být osvobozen, aby se stal opět zemí muslimů a aby učení proroků zvítězila nad učením jiných! A lidé by se modlili a milovali Alláha.
Abú Bakr miloval Alláha a Islám a to byla jeho charakteristická vlastnost.

Uběhl nějaký čas a nadešel den bitvy Badr. V té době byl Abú Bakrův syn Abdulrahmán ještě nevěřícím. Jakmile začala bitva, jeho syn vystoupil a žádal, aby se s ním někdo utkal v duelu (protože on byl na straně nevěřících). Ze strany muslimů vystoupil Abú Bakr a chtěl se utkat s vlastním nevěřícím synem, ale Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) mu řekl: „Nech mě těšit se ze tvé společnosti“, což znamená, že Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) nechtěl, aby Abú Bakr zemřel – a Abú Bakr mu vyhověl. Časem, když Abdulrahmán přijal Islám, řekl svému otci, že když ho uviděl na bitevním poli, schovával se, nechtěl s ním bojovat. Ale Abú Bakrmu na to řekl, že by ho zabil, jakmile by ho uviděl.

Lidé, přestože byl Abú Bakr velice hubený a slabý, jeho rozhodnutí byla pevná. Možná dal Alláh Abú Bakrovi takové slabé tělo z toho důvodu, aby byl připomenutím pro ostatní, pro ty se zdatnými těly, kteří pro Islám nedělají vůbec nic.

Podívejte se jak aktivní a nadšený byl Abú Bakr. Byl aktérem velmi zvláštní situace ve dni bitvy u Badru. Aby byl Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) chráněn před nepřáteli, byl pro něj vystavěn jakýsi přístřešek. Potom muslimové rozhodovali, kdo jej bude strážit. Ali vypráví, že váhali, protože boj se jim zdál lehčí než ochrana Prorokova (nechť mu Alláh žehná a dá mír) přístřešku. Byl to těžký úkol. Ale Abú Bakr neváhal, tasil meč a prohlásil, že on bude bránit Prorokovo (nechť mu Alláh žehná a dá mír) místo. Vypráví se, že stál během bitvy před přístřeškem s taseným mečem a neustále se rozhlížel kolem sebe, aby Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) uchránil. A toto vše vykonal takový slabý, hubený ale pevný člověk, jehož rozhodnutí vycházela z jeho hluboké víry v Alláha.




Pokračování příště.