Abú Bakr As-Siddiq, Epizoda II, díl 3

Arm Khaled

O Abú Bakrově ctižádosti, zbožnosti a pokoře, které jsou příkladem pro každého se slabou vůlí.

Nyní bychom mohli říci něco o Abú Bakrově ctižádosti. Tento muž byl mimořádně ctižádostivý. Vypadá to, že se mu nezdálo dostačující, vstoupit do ráje jako ostatní muslimové, inšaallah. Myslím tím, že on byl horlivější, byla mu zaručena nejvyšší pozice a on pro to dělal všechno. Jednou byl Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) se svými společníky a řekl jim jednu velmi důležitou věc: „Ve dni soudu budou do ráje jeho obyvatelé vstupovat různými branami. Ti, kdo se pravidelně modlili budou vstupovat branou modlitby, ti, kdo se postili, budou vstupovat branou ar-Rajján, bojovníci za Alláha svou vlastní branou a ti, co dávali na charitu, budou vstupovat branou charity.“ Potom se Abú Bakr zeptal, jestli může být někdo vyzván, aby vstoupil více branami. Proč se asi Abú Bakr ptal na tuto otázku?? Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) odpověděl, že to je samozřejmě možné, někteří lidé budou vzýváni ke vstupu do ráje všemi branami a pak dodal: „A doufám, že ty budeš jedním z nich Abú Bakře!“ Jak ctižádostivý!

Muslim se může jít modlit ranní modlitbu, potom vzpomínat Alláha a nějakou chvíli číst Korán, ale když odchází z mešity, potká chudáka a pomyslí si: „Dnes už jsem vykonal dost dobrého, nedám tomu člověku nic, možná až zítra!“ Vím, že někteří z nás mohou takovým způsobem občas uvažovat. Někdy považujeme za něco velkého drobnosti, které jsme vykonali. Musíme být ctižádostiví!

Jednou vedl Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) ranní modlitbu, všimněte si, že říkám ranní modlitbu. Potom se podíval na ostatní a začal se dotazovat, neboť byl zvyklý ujišťovat se, zda jeho společníci mají dostatečně pevnou víru. Takže se zeptal, kdo z nich se tento den postí. Umar ibn al-Chattáb řekl, že neměl úmysl se dnes postit, takže tento den se nepostí. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) se ptal, přestože věděl, že jsou to dobří věřící. Abú Bakr řekl, že on měl tento den úmysl postit se a že se tedy postí. A Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) položil společníkům další otázku: kdo z nich tento den už navštívil nemocného. Umar připomenul, že přece právě vykonali ranní modlitbu a ještě ani neodešli z mešity, takže nikdo neměl možnost navštívit nemocného. Opět se přihlásil Abú Bakr a řekl, že už jednoho navštívil cestou do mešity. Navštívil Abdulrahmána ibn Aufa, který byl předešlou noc nemocen. Abú Bakr k němu zašel cestou, protože předpokládal, že bude vzhůru kvůli ranní modlitbě. Zkontroloval jej tedy a pak se vydal do mešity. Potom se Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zeptal, kdo už dnes nasytil potřebného a Umar opět připomněl, že neměli možnost to udělat, protože neopustili mešitu. Kde tedy měli najít chudáka, který by potřeboval nasytit? Znovu se přihlásil Abú Bakr, že i toto již dnes vykonal, když šel od Abdulrahmána ibn Aufa, našel chudého muže, který jej žádal o něco k jídlu, tak Abú Bakr vzal kousek chleba, který držel jeho vnuk, syn jeho syna Abdulrahmána a dal ho tomu chudákovi. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) na to Abú Bakrovi řekl: „Dostane se do ráje ten, kdo v sobě spojuje všechny tyto dobré vlastnosti.“ Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) mu tedy předal radostné poselství, že on vstoupí do ráje a to velmi zapůsobilo na Umara, až si povzdechnul. Víte co tento povzdech znamenal? Umar jednou řekl, že on nikdy v ničem Abú Bakra neporazí. Vidíte, jak nábožensky ctižádostivý byl Abú Bakr?

Je znám také příběh, který vyprávěl Umar, týkající se příprav k bitvě u Tabúku. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) přikázal muslimům financovat bitvu jako formu dobročinnosti. Umar ibn al-Chattáb vypráví, že měl v té době nějaké peníze a pomyslil si: „Dnes předstihnu Abú Bakra!“ To znamená v konání dobrého, chápete? Umar tedy vzal všechny své peníze a rozdělil je na polovinu. Potom nechal půlku pro svou rodinu a druhou odnesl. Vidíte, on vzal polovinu svých peněz, které měl a dal je Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír) s pocitem mimořádné radosti, ne proto, aby byl viděn, ale protože chtěl dobře sloužit Islámu. Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) se ho zeptal: „Co jsi nechal pro svou rodinu?“- „Stejně jako toto“ odpověděl Umar. Neříkal nic jiného než pravdu, neřekl, že pro ně nezanechal nic, jen aby na Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) udělal dojem. Řekl rovnou, že je to pouze polovina jeho peněz a Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) je od něj přijal. Ale Abú Bakr přinesl všechny své peníze, které měl, bylo jich méně, než co přinesl Umar, který tedy přispěl větší částkou. Abú Bakr dal peníze Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír), který se ho zeptal: „Co jsi zanechal pro svou rodinu?“ Abú Bakr odpověděl: „Alláha a Jeho Posla (nechť mu Alláh žehná a dá mír).“ Nenechal jim žádné peníze, ale neřekl to přímo, proč? Měl dobré způsoby a neusiloval o to, aby byl viděn v konání dobra. Řekl, že jim nechal to nejlepší – Alláha a jeho Posla (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Potom Umar poznamenal, že on nemůže konkurovat Abú Bakrovi v ničem, nikdy jej nemůže dostihnout. Je to jediný muž, který utratil všechny své peníze na cestě Alláha a to celkem třikrát! Neuvěřitelné! Je potřeba si ovšem uvědomit, že Abú Bakr utratil pouze své peníze, nikoliv také majetek, půdu, domy a pod. Toto vše ponechal pro svou rodinu.

Představte si, že byste vzali všechny své peníze, které jste střádali mnoho let, z peněženky i z banky a věnovali byste je pro vaše palestinské bratry! Dokázali byste to? Prodáte pro tento účel své automobily?

Jednou jsem viděl něco na vlastní oči, co dokazuje, že ještě stále máme mezi sebou dobré příklady. Viděl jsem pozoruhodný čin člověka na vozíku, který byl chromý. Bylo to v době, kdy lidé vybírali peníze pro naše bratry v Bosně a Hercegovině. Některé ženy dávaly své šperky, muži zase obsahy svých peněženek, dokud nebyl stůl velký jako tento úplně plný peněz a zlata. Tento chromý muž neměl u sebe nic, co by mohl dát, takže se rozhodl věnovat svůj vlastní invalidní vozík! Řekl, že zůstane nějakou dobu doma, dokud si nesežene jiný vozík, protože tito utlačovaní lidé potřebují pomoc okamžitě. On byl skutečně alespoň v tomto ohledu jako Abú Bakr. Ale potřebujeme více takových lidí, více lásky a sounáležitosti s naší vírou. Abú Bakr dal třikrát všechny své peníze pro Islám, jednou v bitvě u Tabúku, jednou když emigroval s Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a jednou když vykupoval utlačované muslimské otroky od nevěřících, aby je mohl uvolnit.

Další skvělou Abú Bakrovou vlastností byla jeho zbožnost. Jednou se stalo, že mu jeho sluha přinesl nějaké nedovolené jídlo, protože tento sluha praktikoval věštění předtím než přijal Islám a za to dostával peníze. Z těch peněz koupil pro Abú Bakra jídlo a Abú Bakr se najedl bez otázek na původ jídla, protože měl velký hlad. Potom se ale sluhy zeptal a poznal pravdu. Když to zjistil, byl zcela šokovaný, přestože toho zatím nesnědl mnoho.

„A co ti lidé, kteří se živí neprávem nabytým jídlem celá léta!? I dnes se na nás dívají lidé, kteří se nestarají o to, že jejich peníze jsou nezákonné!“

Abú Bakr řekl: „Málem jsi mě zahubil!“
„A co ti, kteří jedí pouze nezákonné jídlo? A ten, kdo utrácí své nezákonně nabyté peníze pro svoje děti a živí je jimi?“
Abú Bakr řekl: „Málem jsi mě zahubil!“ Potom se snažil vyvolat zvracení, ale jeho úsilí bylo zbytečné. Bylo mu řečeno, aby se napil vody, tak požádal o nádobu a pil vodu, aby mu to pomohlo vyzvrátit zakázanou potravu. Udělal toto vše jen pro malý kousek jídla!
Získávejte peníze pouze zákonným způsobem, ó lidé!
Pil vodu tak dlouho, dokud se mu nepodařilo jídlo vyzvracet a ten člověk řekl: „Ať ti Alláh odpustí. Toto vše pro kousek jídla?“ Abú Bakr odpověděl: „Pokud by mi zvracení tohoto jídla mělo způsobit smrt, stejně bych to udělal.“ Úžasné! Raději by zemřel, než by nechal toto nezákonné jídlo ve svých útrobách. Vidíte?

Abú Bakr byl také velmi pokorný člověk. V Medíně pravidelně navštěvoval jednu starou slepou ženu, aby čistil její dům. Vidíte? Vznešený Abú Bakr čistil dům stařenky! Navštěvoval ji pravidelně jednou týdně. Umar ibn al-Chattáb věděl o této bezmocné ženě, šel proto za ní, ale pokaždé našel její dům čistý a divil se, kdo ho vyčistil. Zeptal se tedy stařenky a ona odpověděla, že neví, byl to nějaký muž, kterého ona nezná. Umar se tedy ukryl, aby viděl, kdo je ten dobrý člověk a jednoho dne uviděl Abú Bakra jak vstupuje do jejího domu, který uklidil, potom shrnul odpadky a vynesl je ven. Skvělé! Byl to skutečně velmi mimořádný člověk, ne?

Měli bychom se snažit být jako on, ó lidé. Měli bychom pomáhat našim matkám, které jsou unaveny celodenními domácími pracemi! Proč naši mladí nepomáhají doma? Dělá to někdo z vás pravidelně? Víte co? Já jsem to pro svou matku dělal a byl jsem z toho velmi šťasten a byla to pro mě čest!

Takže již pomalu ukončíme naši dnešní epizodu, i když se mi vůbec nechce přestat mluvit o tomto skvělém člověku. Stále je zde ještě mnoho věcí, které bych vám chtěl říci. Ukončím tedy dnešní epizodu příběhem ukazujícím Prorokovu (nechť mu Alláh žehná a dá mír) lásku ke svému společníkovi. On ho miloval tolik, že to bylo známo všem. Jednou byli Prorokovi společníci (nechť je Alláh s nimi spokojen) v mešitě a když Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) vešel, Abú Bakr byl po jeho pravé straně a Umar po levé. A Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) oba držel za ruce a potom řekl: „Takto budeme vzkříšeni ve dni soudu.“ Jaké štěstí! Zkuste si představit tuto scénu v tento den. Budou vypadat takto (Amru Khaled zvedl obě ruce do výšky), a co myslíte, kdo bude držet za ruce vás? Jistě, my nemůžeme doufat, že bychom mohli být na jejich místě. Koho byste rádi drželi za ruku v tento den?

Jednou se zeptali Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír), koho miloval nejvíce. Odpověděl: „Aišu.“ A pak se zeptali: „A koho z mužů?“ Odpověděl: „Jejího otce.“
Jednou zase řekl Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) Abú Bakrovi: „Ty jsi byl mým společníkem v jeskyni a ty budeš mým společníkem v jezeře (arabsky chaut).

Také se stalo, že Abú Bakr velmi rozzlobil Umara. Řekl mu něco, co neměl rád a on odešel nazlobený. Abú Bakr litoval toho, co Umarovi udělal, ale on se na Abú Bakra skutečně velmi zlobil a odmítl jeho omluvu. Abú Bakr šel navštívit Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a řekl: „Mluvil jsem s ním nevhodně a požádal jsem ho o odpuštění, ale on odmítl.“ Umar ale také začal litovat, že odmítl Abú Bakrovu omluvu, šel do jeho domu, ale protože ho tam nenašel, šel navštívit Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Na Prorokově (nechť mu Alláh žehná a dá mír) tváři však nalezl známky nespokojenosti a byl z toho smutný a v rozpacích. Když to Abú Bakr uviděl, litoval Umara, poklekl před Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) a řekl: „Ó Posle Alláha, u Alláha, já jsem byl na něj nespravedlivější!“ To znamená, že byl nespravedlivější na Umara, než on na něho. Podle dnešních měřítek by v takovém sporu hleděl každý ospravedlnit sám sebe jakýmkoliv i nefér způsobem! Ale Abú Bakr řekl sám, že on byl nespravedlivějším! Potom řekl Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) směrem k lidem: „Alláh mě poslal jako Proroka k vám, ó lidé, ale vy jste mi řekli ´ty lžeš´ zatímco Abú Bakr řekl ´on říká pravdu´ a podpořil mě svou přítomností i svým majetkem.“ Potom řekl: „Nenecháte tedy ubližování mému společníku?“ Je vyprávěno, že potom už nikdy nikdo Abú Bakrovi neublížil.

Nyní již ukončíme tuto epizodu. Takový byl Abú Bakr, on je skvělým příkladem pro každého se slabou vůlí a všichni bychom se měli snažit ho napodobit.

Žádám Alláha Vznešeného, aby nám všem odpustil naše hříchy. Ámín.




Pokračování příště.