Absolutní jedinost Alláha "Tawhíd"

Alláh (Subhanahu wa ta´álá) poslal své poselství lidem skrze proroky a jejich knihy, aby lidé uvěřili v jediného Boha. Stvořil džiny i člověka, aby uctívali Alláha (Subhanahu wa ta´álá) a rovněž mu podmanil vše, co je na nebesích i na zemi pro užitek člověku, aby on byl Jeho zástupcem poslušným. "A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali" (Súra Běžící, 51:56, str. 148). "On podmanil vám vše, co na nebesích je i na zemi, a všechno od Něho pochází. A věru jsou v tom znamení pro lid uvažující!". (Súra Klečící, 45:13, str. 287). Alláh (Subhanahu wa ta´álá) poslal každému národu posla, aby mu kázal, že není Boha kromě Alláha. "A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: „Boha uctívejte a Tághútovi se vyhý­bejte!“ A byli mezi nimi někteří, jimž Bůh dal vedení, a byli mezi nimi jiní, jimž usouzeno bylo bloudění. Choďte jen po zemi a popatřte, jaký byl konec těch, kdo pokládali to za lživé!" (Súra Včely, 16:36, str. 292). I další koránské verše dokazují, že Alláh (Subhanahu wa ta´álá) stvořil vše, aby ho uctívalo. Náš Prorok Muhammad (NMBŽ) v době jeho desetiletého působení v Mekce, dříve než byla rituální modlitba povinná, vyzýval lidi pouze k víře v jedinost Boha.

1. Tawhíd alrububijah
   To znamená, uznat, že všechno, co se děje, je z vůle Boha. A Bůh je náš Pán. Tento druh tawhídu byl vyznáván mnoha lidmi knihy a modloslužebníky, kteří žili před rozšířením islámu. Uznávali, že Bůh je stvořitel a dává jim obživu, ale připustili možnost přímluvců u Alláha (Subhanahu wa ta´álá), kteří jim umožňují přiblížení se k Bohu
   "Zeptáš-li se jich, kdo je stvořil, věru odvětí: „Bůh!“ Jak se tedy mohli od Něho odvrátit?"
   (Súra Zlaté ozdoby, 43:87, str. 224).
   
   "A kdyby ses jich zeptal: „Kdo stvořil nebesa a zemi?“, Odpověděli by jistě: „Bůh...“"
   (Súra Skupny, 39:38, str. 354).
   
   "Rci: „Kdo uštědřuje vám obživu z nebes a země? Kdo vládcem je sluchu i zraku? Kdo dává vzejít živému z mrtvého a mrtvému ze živého a kdo řídí rozkazy všechny?“ I odvětí: „Bůh!“ Rci jim tedy: „Proč tedy nechcete být bohabojní?“
   (S Jonáš, 10:31, str. 376)
   
   "Oni uctívají místo Boha něco, co jim nemůže ani škodit, ani prospívat, a říkají: „Toto jsou přímluvci naši u Boha!“ Rci: „Chcete poučovat Boha o něčem, co by neznal na nebesích a na zemi? Sláva Mu, oč vznešenější je On než to, co k Němu přidružujete!“
   (Súra Jonáš, 10:18, str. 374).
   
   Alláh (Subhanahu wa ta´álá) oslovil tyto nevěřící v mnoha verších, dal jim jasná znamení a viditelné důkazy, ale přesto neporozuměli a pokračovali v svém širku - přidružování.
   
   "A stvořili jsme věru pro peklo množství džinů i lidí, kteří mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší – a to jsou ti, kdož jsou lhostejní!"
   (Súra Rozpomínání, 7:179, str. 412).
   
   
2. Tawhíd Alasmá wa alsifát (Tawhidjmen a vlastností Alláha Subhanahu wa ta´álá)
   který nelze oddělovat od tawhídu alrabb. Je to uznání jmen (99 krásných jmen Božích) a vlastností, které patří pouze Alláhovi (Subhanahu wa ta´álá) a nikdo nemůže nazývat těmito jmény žádného člověka ani cokoli jiného a přisuzovat mu Boží vlastnosti. Nevěřící obyvatelé Mekky nakonec toto uznali a vyjadřovali v súře 112, Upřímnost víry. "Bohu náleží jména nejkrásnější, vzývejte Jej tedy jimi a nechte být ty, kdož jména Jeho překrucují – ti budou odměněni za to, co činili (180)" (Súra Upřímnost víry,7:180, str. 412).
   
   
3. Tawhíd Aluluhijah (Tawhíd uctívání jediného Boha a není Boha kromě Něho a On je všemocný)
   Tento pojem je základní tezí celého náboženství a je to ten pravý důvod, pro který Bůh poslal své poselství a proroky.
   "A přitom jim bylo pouze poručeno, aby uctívali Boha, zasvěcujíce mu svou víru jako hanífové,..."
   (Súra Jasný dúkaz., 98:5, str. 478)
   "Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali...(23)"
   (Súra Noční cesta, 17:23, str. 252).
   Všechny tyto verše ukazují, komu jedinému přináleží uctívání. Alláh (Subhanahu wa ta´álá) je skutečnost, tak jako i jeho uctívání, On je jediný, koho lze žádat o pomoc, v Jeho jménu muslim koná. ..,
   " A je to proto, že Bůh je pravda a že to, co je místo Něho vzýváno je nicotné – a Bůh věru je vznešený, veliký."
   (Súra Pouť, 22:62, str. 571).
   Kdo uvěřil celým srdcem a vyznává všechny tři druhy tawhídu jako celek, stal se pravým věřícím muslimem. Kdo vynechá jen jediný druh, stává se mušrikem – přidružovačem. Mnoho nevěřících s příchodem učení islámu uznalo, že Alláh (Subhanahu wa ta´álá) je jejich Pánem i že Mu patří jeho jména a vlastnosti. Problémem je Jeho uctívání. Mnoho věřících, mezi nimiž jsou např. Křesťané, uznávají první dva druhy Boží jedinosti, ale víra v „ukřižovaného“ Ježíše, kterou se vykoupí z jejich hříchů (dle křesťanské věrouky), z nich dělá přidružovače. I mnozí muslimové dopustí, aby vzývali někoho jiného kromě Boha. Bývají to např. tzv. „svatí“, učenci, islámští teologové, někdy i proroci nebo monarchové, na které se spoléhají, nebo k jejichž hrobům se lidé chodí modlit a prosit.
   "Rci: „Mám vás zpravit o těch, kdož největší ztrátu ve skutcích svých utrpěli, o těch, jichž úsilí v životě pozemském zbloudilo, ač se domnívají, že dobré činili? "
   (Súra Jeskyně, 18:102-103, str.277)
   
   

Opačným pojmem k tawhídu je širk. Rozlišuje se mezi širkem velkým a malým.

• Širku velkého se člověk dopustí, uctívá-li něco jiného kromě Alláha (Subhanahu wa ta´álá) nebo popírá smysl víry v Boha a dodržování pravidel náboženství, jako je modlitba, půst nebo zakát. Mušrikem je také ten, který povoluje a přikazuje, co Alláh (Subhanahu wa ta´álá) zakázal, nebo se sám dopustí hříchu z něčího rozkazu a nebojí se Božího hněvu. Ten, který se vysmívá a tlachá o náboženství, zneuctí Korán, uctívá šejchy, anděly, vzývá mrtvé, věří předpovídačům budoucnosti a kouzelníkům. "Když se jich tážeš, tu věru řeknou: „My jsme jen tak tlachali a bavili se!
  “Rci: „Jak jste se mohli posmívat Bohu, Jeho znamením a Jeho poslu?"
  (Súra Pokání,9:65, str. 590)
  
  "... Kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu příbytkem oheň pekelný,..."
  (Súra Prostření stůl, 5:72, str. 608)
  
  "Bůh neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí vše, co je mimo toho, tomu, komu chce ... (116)"
  (Súra Ženy, 4:116, str. 534)
  
  
• Širk malý stojí o stupeň níž než velký širk. Malého širku se člověk dopouští, koná-li něco Bohulibého nikoliv pro Boha samotného, ale aby zapůsobil na lidi. Aby se jim zalíbil, se vychloubá pěkným přednesem Koránu, modlitbou, nebo hojně rozdává zakát. Místo aby mu byl uznán dobrý skutek, hřeší. Prorok Muhammad (NMBŽ) řekl: „Mám větší strach o vás, že budete podléhat malému širku.“ Ten, který koná dobré skutky kvůli pochvale od lidí, tomu Alláh (Subhanahu wa ta´álá) v soudný den řekne, aby šel k těm, kterým prokazoval dobré skutky, aby ho odměnili místo Něho (od Ahmeda). Malý širk jsou také zvolání typu: Když Alláh a ty budeš chtít, kdyby nebyla vůle Alláhova a tvoje, to je od Alláha a od tebe, Prorok (NMBŽ) řekl: „Neříkejte kdyby Alláh chtěl a on, ale říkejte kdyby Alláh chtěl a potom teprve kdyby on chtěl.“ (od Abú Dáwúda). Při přísahání také nelze přísahat někomu, něčemu jinému než Bohu. Kdo přísahá někomu jinému než Alláhovi je káfir nebo mušrik (od Ahmeda, Abú Dáwúda, Al-Tirmidzího). Kdo chce přísahat, má přísahat Alláhovi nebo mlčet (od Ahmeda, Abú Dáwúda). Podle hadísu ze sbírky Al-Nasáí: Jeden řekl: „Kdyby chtěl Alláh a ty, náš Proroku.“ Muhammad (NMBŽ) řekl: „Udělal si ze mě rovného s Bohem, řekni jen kdyby chtěl Alláh sám. “
  ...Nedávejte Bohu rovných, vždyť dobře to víte! (22)"
  (Súra Kráva, 2:22, str. 444)
  Součástí malého širku je skrytý širk. Jde o formu pokrytectví, kterou člověk má v srdci.

Někdy skrytý širk se stane širkem velkým. "Pokrytci se snaží oklamat Boha, ale On oklame je. A když stávají k modlitbě, zvedají se lenivě a jen před lidmi předstírají a vzpomínají na Boha jen nepatrně, váhajíce mezi obojím, nepřiklánějíce se ani k těm ani k oněm. A komu dal Bůh zbloudit, tomu ty cestu nenajdeš!" (Súra Ženy, 4:142,143, str. 536).