Když byl Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) na pokraji smrti, řekl: „Nejvyšší společnost v Ráji.“ Aiša věděla, že si vybral příští život před současným.
Několik dnů před svou smrtí ji řekl: „Řekni Abú Bakrovi, aby vedl lidi v modlitbě.“ Ale Aiša mu připomněla, že Abú Bakr má příliš měkké srdce a během přednášení Koránu hlasitě pláče, a že tedy bude plakat, i když povede lidi v modlitbě. Aiša chtěla, aby místo něj vybral někoho jiného, ale Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) to odmítl a opakoval dvakrát: „Řekni Abú Bakrovi, aby vedl lidi v modlitbě.“ Ovšem lidé nenašli Abú Bakra doma, šli tedy za Umarem a požádali ho, aby je vedl v modlitbě. Když Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) uslyšel Umarův hlas, zeptal se na Abú Bakra a řekl opět dvakrát: „Alláh a muslimové to nedovolí.“ Potom znovu přikázal, aby Abú Bakr vedl lidi v modlitbě. Vidíte, jak důležité to pro něj bylo? Proto v další modlitbě vedl lidi Abú Bakr.
Ve dni, kdy Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zemřel, se lidé shromáždili k modlitbě, on odhrnul závěs Aišina domu a podíval se na muslimy, jak následují Abú Bakra v modlitbě. Potom se šťastně usmál, poslední věc, která vyvolala úsměv na jeho tváři byl pohled na modlící se muslimy.
Bohužel jak mnoho z nás se v současnosti nemodlí, a kolik z nás se nemodlí ranní modlitbu v jejím určeném čase!
Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) se uklidnil, když viděl, jak Abú Bakr vede lidi v modlitbě. Potom vstoupil do svého domu, kde krátce na to zemřel v Aišině klíně.
Vidíte v jakém vztahu byl ke svým ženám? Myslím, že v tomto příkladě je poselství pro páry, aby se k sobě chovali něžně.
Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zemřel a byl tak blízko ke své ženě. Slyšela, jak řekl: „S nejvznešenější společností.“ A potom zjistila, jak jeho hlava ztěžkla a poznala, že zemřel. Nevěděla, co má dělat. Byla tak šokována jeho smrtí, že položila jeho hlavu na polštář a vyběhla do mešity. Šla říci všem muslimům, že Posel Alláha (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zemřel. V mešitě zvolala: „Posel Alláha zemřel, Posel Alláha zemřel!“ Všichni propukli v pláč. Zpráva o Prorokově (nechť mu Alláh žehná a dá mír) smrti omráčila všechny přítomné muslimy. Alí ibn Abí Tálib se téměř nedokázal udržet na nohou, Fatima, Prorokova dcera zvolala: „Ó otče, jehož prosby Pán vyslyšel, ó otče, jehož smrt mu zvěstoval Gabriel, ó otče, jehož příbytkem je Ráj!“ Uthmán ibn Affán byl tak omráčen, že nechápal, co se stalo, byl bezmocný jako dítě, které ztratilo své rodiče. Umar ibn al-Chattáb vytasil svůj meč a volal: „Posel Alláha nezemřel, ale odešel za svým Pánem, stejně jako Mojžíš ibn Imrán!“ Nejpevnějším z nich byl Abú Bakr. Zpráva o Prorokově (nechť mu Alláh žehná a dá mír) smrti jej zastihla, když odcházel ze svého domu, proto rychle zamířil do mešity, aby zjistil, zda je to pravda. V mešitě našel Umara, jak mluví k lidem, kteří nevěděli, zda mají zprávě věřit nebo ne. Abú Bakr tomu nevěnoval žádnou pozornost. Šel se podívat na Prorokovo (nechť mu Alláh žehná a dá mír) tělo, sklonil se a políbil jej mezi oči a řekl: „Ó proroku, jsi požehnán živý i mrtvý.“ Podívejte se jak něžně vyjádřil své pocity k Prorokovi (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Dále řekl: „Ty jsi mi dražší, než můj otec a má matka. Ochutnal jsi smrt, kterou Alláh nařídil ...“
Podívejte se, jak klidný a vyrovnaný byl Abú Bakr v této těžké době! Přemýšlejte hluboce o tomto soucitném společníkovi, který plakal radostí, že mohl doprovázet Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) během jeho emigrace z Mekky do Medíny a který byl uštknut škorpiónem. Nyní si všimněte jak se tento hubený společník zachoval a jak se postavil těmto okolnostem.
Po rozloučení s Prorokem (nechť mu Alláh žehná a dá mír) vyšel ven a řekl Umarovi: „Umare, buď zticha!“, ale on ho neposlouchal a pokračoval v proslovu k lidem. Když Abú Bakr viděl, že Umar nezmlkne, postavil se před lidi, kteří tam byli shromážděni a řekl silným hlasem: „A nyní, kdo uctíval Muhammada, vězte, že Muhammad nyní zemřel. A kdo uctíval Alláha, vězte, že On je Stále živý a nikdy neumírá.“ Když lidé uslyšeli Abú Bakrova slova přišli k němu a nechali Umara, který začal Abú Bakra také poslouchat. Potom Abú Bakr recitoval následující verš:
Muhammad je pouze poslem a před ním odešli již jiní poslové. A jestliže zemře anebo bude zabit, obrátíte se nazpět? Ten, kdo se obrátí nazpět, neuškodí tím vůbec Alláhu, ale Alláh odmění ty, kdož byli vděční. [Korán 3:144]
Když Umar uslyšel tento verš, měl pocit, že jej slyší poprvé. Po Prorokově (nechť mu Alláh žehná a dá mír) smrti se mnoho lidí stalo odpadlíky, zdá se, že i v současnosti někteří lidé odpadají od Správné stezky. Možná už také téměř zapomněli tento koránský verš, a proto nebrání Jeruzalém a mešitu al-Aqsá. Alláh řekl:
Ten, kdo se obrátí nazpět, neuškodí tím vůbec Alláhu, ale Alláh odmění ty, kdož byli vděční.
Umar řekl: „Při Alláhu, jakmile jsem to uslyšel Abú Bakra vyslovit, upadl jsem na zem a měl jsem pocit, že mě mé nohy nejsou schopny unést. Po jeho slovech jsem se prostě zhroutil. Teprve potom jsem si uvědomil, že Prorok skutečně zemřel.“
Všimněte si prosím toho, co by se stalo, kdyby tam Abú Bakrnebyl? Když Alláh v minulosti pozvednul k sobě proroka Ježíše (mír s ním), jeho následovníci byli velice překvapení a nevěděli, co mají dělat. Nastal zmatek, o kterém všichni víme. Nebyl mezi nimi nikdo, jako Abú Bakr. Vidíte tu důležitou úlohu, kterou hrál Abú Bakr v islámské historii? Představte si, co by se stalo, kdyby lidé poslouchali Umara! Muslimský národ potřeboval Abú Bakra! Jeho reakce během emigrace jsou nejušlechtilejší v dějinách. Umar říkal: „Přál bych si být chlupem na Abú Bakrově hrudi.“ A také: „Jedna z Abú Bakrových nocí byla lepší než milión Umarových nocí na této zemi.“
Když Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zemřel, nastal čas pohřbít jeho tělo. Muslimové se rozcházeli v názoru, na jakém místě by to mělo být. Stejně jako i v jiných případech vyřešil jejich spor Abú Bakr. Řekl: „Slyšel jsem Alláhova Posla říci: Mrtvý prorok má být pohřben na místě, kde zemřel.“ Tak byl nakonec Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) pohřben v místě, kde se v Aišině domě nacházela jeho postel.
Pokračování příště.