Nastal další těžký okamžik – muslimové si měli zvolit svého chalífu. Ansárové (pomocníci z Medíny) se shromáždili, aby o tom rokovali, neboť to byli původní obyvatelé Medíny. Shromáždili se v přístřešku rodu Banu Saida a diskutovali o tom, kdo by se měl stát chalífou. Chtěli, aby to byl někdo z nich. Společně rozhodli, že chalífou by se měl stát Sad ibn Ubada. Byl to hlavní vůdce kmene al-Aws a mezi společníky zaujímal vážené postavení. Ale v této době si Alláh přál, aby Sad onemocněl a to takovým způsobem, že ani nemohl mluvit. Skutečně se zdá, že to bylo v Abú Bakrově zájmu, tak aby se stal chalífou muslimů, že Sad byl tolik nemocen, že musel vybrat někoho, aby mluvil za něj.
Když Umar viděl, že ansárové uspořádali v přístřešků Banu Saida setkání, zamířil spolu s Abú Bakrem a Abú Ubaidou ibn al-Džarra za nimi. Když k nim tito tři čestní společníci došli, začali diskutovat o tom, koho by měli vybrat za chalífu. Ansárové byli toho názoru, že oni jsou hodnější této cti, pro to, co všechno pro Islám udělali a navrhovali, aby se chalífou stal Sad ibn Ubada. Umar chtěl říci něco z toho, co si připravil, ale Abú Bakr ho požádal, aby to neříkal. Protože on sám chtěl k ansárům promluvit. Potom řekl: „Ó ansárové, všechny dobré skutky, které jste si připsali jsou zasloužené, ale ó ansárové, Arabové budou uznávat autoritu pouze v kmeni Kurajšovců.“ Vidíte, jak moudrý Abú Bakr byl? Věděl, že bude těžké pro většinu Arabů, kteří přijali Islám teprve nedávno, aby jim vládl člověk, který není z jejich kmene. Proto Abú Bakr vyslovil svá slova. Ansárové chvíli přemýšleli a pak jejich mluvčí řekl: „...ať je tedy jeden vládce od vás a jeden vládce od nás.“ Ale Abú Bakr naprosto odmítl i tento návrh. Potom jeden z ansárů – Bašír ibn Sad – požádal ostatní ansáry, aby přijali návrh muhádžirů (imigrantů z Mekky), protože skutečně oni jsou toho titulu více hodni. Situace se začala komplikovat. Medínský kmen al-Chazradž chtěl, aby se chalífou stal někdo z muhádžirů a ne člověk z kmene al-Aws. Přitom oba kmeny pocházely z Medíny. Najednou Umar řekl: „Natáhni svou ruku, Abú Bakře. Slibuju ti věrnost.“ Abú Bakr navrhnul již na začátku, aby muslimové vybrali za svého chalífu buď Umara nebo Abú Ubaidu.
Vidíte, jak hladce lze převést na někoho moc? Podívejte se, jak tito věřící lidé rychle přijali za svého chalífu dobrého člověka? Bylo to proto, že byli správně vedeni Alláhem, vidíte?
Učenci zmiňují mnoho vlastností, které kvalifikují Abú Bakra na místo chalífy všech muslimů. Ale já se vás zeptám: Víte o tom někdo něco? Jaké měl Abú Bakr vlastnosti, které ho kvalifikují pro tuto funkci?
Všichni společníci byli připraveni udělat pro Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) cokoliv, ale pouze Abú Bakra vybral, aby vedl modlitbu. Někteří společníci o tom řekli, že pokud Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) Abú Bakra nechal vést muslimy v modlitbě, neměli by mu oni důvěřovat, aby je vedl i v tomto světě? Skutečně, proč by neměli?
Co dalšího kvalifikuje Abú Bakra na post chalífy?
Abú Bakr byl nejstarším ze společníků. Měl 38 let, když přijal Islám a 61, když Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zemřel. To znamená, že byl jedním z nejstarších společníků. Kromě toho byl jediným člověkem, který doprovázel Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) během emigrace z Mekky do Medíny. Navíc Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) řekl ženě, která se jej přišla na něco zeptat, aby šla za Abú Bakrem, pokud zde příště Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) nenajde. Existuje ještě mnoho dalších důvodů. Ale nastává zde otázka: Proč Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) nevybral Abú Bakra otevřeně? Proč ho sám nejmenoval? Proč to neudělal? Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) chtěl dát muslimům volnost ve volbě. Nechtěl jim vnutit svůj názor. Chtěl je naučit důležitost konzultace. Podívejte se, jak si Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) vysoce cenil svobody názorů muslimů. Mohl nominovat pro muslimy toho, koho sám chtěl, ale on si přál, aby muslimové učinili toto významné rozhodnutí sami. Přestože dal Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) muslimům nějaké rady naznačující, že si přeje, aby se chalífou stal Abú Bakr, nikdy svůj názor neřekl otevřeně. Jak skvělý a moudrý byl náš Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír)!
Doufám, že rodiče následují Prorokův (nechť mu Alláh žehná a dá mír) příklad a učí děti, jak činit svá vlastní rozhodnutí. Pokuste se učit z Prorokova (nechť mu Alláh žehná a dá mír) zacházení s jeho následovníky! Následujme jeho příkladu, když se snažíme jednat se svými partnery a kolegy. Je to velmi důležitá věc. Dejte ostatním možnost vyjádřit svůj názor a udělat vlastní rozhodnutí.
Národ slíbil Abú Bakrovi věrnost a on převzal chalífát. První co udělal, bylo to, že pronesl řeč, ve které ujasnil principy, kterými se bude řídit. Toto je skvělý Abú Bakrův proslov: „Ó lidé, byl jsem zvolen vašim vůdcem, ačkoliv nejsem lepší než kdokoliv z vás.“
Vidíte jak skromný byl hned od začátku?
„Jestli budu konat dobro, podpořte mě. Pokud se zmýlím, opravte mě. Slyšte, následujte mne tak dlouho, jak já budu následovat Alláha a jeho Posla. Jestli já neuposlechnu Alláha a jeho Posla, neposlouchejte mne. Silní budou v mých očích slabí tak dlouho, dokud jim nevezmu to, co dluží jiným, dá-li Alláh.“
To byla hrozba pro každého, kdo by myslel na útisk jiných.
„Slabí mezi vámi budou v mých očích silní, dokud nedosáhnou svého práva, dá-li Alláh“.
Všimněte si, jak skvělá byla slova Abú Bakra, prvního chalífy! Na závěr svého proslovu řekl:
„Slyšte, jestli se lidé vzdálí od úsilí na cestě Alláha, Alláh na ně sešle ponížení. Pokud se lidé stanou hříšnými, Alláh na ně sešle neštěstí.“
Chtěl upozornit muslimy na důležitost úsilí na cestě Alláhově. Takto Abú Bakr začal nové údobí, ve kterém se stal chalífou muslimů – tím, že stanovil tyto vznešené zásady.
V příštím díle budeme hovořit o jeho chalífátu a smrti. Nyní vám ještě vylíčím něco z jeho dojemného chování a milého vystupování. Představte si, že kdykoliv šel Abú Bakr po ulicích Medíny, běhaly za ním děti a volaly: „Ó otče, ó otče!“ Ale když se stal chalífou Umar ibn al-Chattáb, děti se k něčemu takovému neodvážily. Děti běhaly za Abú Bakrem a chytaly ho za oblečení a on se k nim choval mile a objímal je.
Předtím, než se stal Abú Bakr chalífou, pomáhal často sirotkům a vdovám zvláště tak, že dojil jejich ovce. Představte si to! Byl tak milý k sirotkům a vdovám po mučednících, že osobně dojil jejich ovce. To bylo předtím, než se stal chalífou, ale když zaujal toto postavení, vdovy a sirotci si mysleli, že už tuto práci pro ně dělat nebude. Když se Abú Bakr doslechl jejich slova, přísahal, že to bude činit do té doby, dokud nezemře!
Chalífa a osobně dojil ovce potřebných lidí!! Přemýšlejte o tom, jak skromný a prostý byl tento skvělý společník.
Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír) za svého života poskytoval určitá privilegia těm, kdo čerstvě přijali Islám, aby je udržel loajální. Abú Bakr v tom Proroka (nechť mu Alláh žehná a dá mír) následoval. Proto někteří z těchto lidí přišli opět za Abú Bakrem a žádali ho, aby jim dal určité území, tak jak to dělával Prorok (nechť mu Alláh žehná a dá mír). Abú Bakr souhlasil s tím, oč ti lidé žádali, ale když si šli tuto zemi vyzvednout, Umar ibn al-Chattáb jim ji odmítl udělit. Umar to udělal proto, že stát byl již dostatečně silný a nepotřeboval si udržet takovéto lidi loajální. Takže použil svůj názor a zrušil Abú Bakrovo rozhodnutí. Odmítl jim půdu vydat. Rozzlobeni Umarovým postojem, se tito lidé vydali zpět k Abú Bakrovi a řekli: „Při Alláhu, nevíme, kdo je chalífou, ty nebo on?!“ Vidíte, jak vážná to byla situace? Takový výrok může podnítit velké potíže, ale Abú Bakr klidně odpověděl: „On, jestli to chce.“
Vidíte jak moudře dokázal Abú Bakr vyřešit tak kritickou situaci?
Po Prorokově (nechť mu Alláh žehná a dá mír) smrti téměř celý Arabský poloostrov opustil učení Islámu a stali se z nich odpadlíci. Pouze muslimové v Mekce a Medíně zůstali Islámu věrni. Všimněte si znovu: většina Arabů se stala odpadlíky. Ale pouze během dvou a půl roku Abú Bakr dokázal navrátit celý poloostrov zpět k Islámu. Také dobyl několik římských a perských zemí a sestavil text Svatého Koránu. Nikdy v lidské historii nebyl člověk schopen změnit svět za dva roky, kromě Abú Bakra. Jeho skvělý úspěch byl dosažen díky jeho lpění na učení a principech Islámu. Když se ho Umar ibn al-Chattáb snažil přesvědčit, aby byl shovívavý k těm, kdo odmítají platit zakát (povinnou almužnu), Abú Bakr mu řekl: „Hledal jsem tvoji podporu, ale ty jsi mne nechal na holičkách. Byl jsi mocný před přijetím Islámu a slabý nyní? Bude snad zrušena nějaká náboženská povinnost, zatímco já ještě žiji?“ Podívejte se, jak byl Abú Bakr pevný. Nikdy nepřimhouřil oko. Také řekl Umarovi: „Při Alláhu, pokud odmítnou byť jen kůzle, které měli platit během života Proroka Muhammada (nechť mu Alláh žehná a dá mír), budu s nimi kvůli tomu bojovat.“ A dodal: „ Pokud by mě všichni lidé nechali na holičkách ... budu bojovat sám.“ Abú Bakr slíbil bojovat proti lidem, dokud se nevrátí zpět k Islámu nebo dokud pro to nebude obětovat svůj život. Podívejte do jaké míry byl ochoten obětovat život pro Islám. Všimněte si, jak byl tento hubený a kostnatý člověk silný, když to situace vyžadovala.
Jste i vy tak věrní Islámu? Přejete si také bránit Islám tak jako Abú Bakr? Zeptejme se obyčejných lidí, kteří o islámu nemají přílišné znalosti: pokud budete vidět, že je Islám v nebezpečí, obrátíte se k silnému, odhodlanému člověku, abyste kvůli tomu bojovali? Budete, ó lidé, bránit Islám?
Ukončím tento díl některými Abú Bakrovými slovy určenými Umarovi: „Hledal jsem tvoji podporu, ale ty jsi mne nechal na holičkách. Byl jsi mocný před přijetím Islámu a slabý nyní? Bude snad zrušena nějaká náboženská povinnost, zatímco já ještě žiji? Při Alláhu, pokud odmítnou byť jen kůzle, které měli platit během života Proroka Muhammada (nechť mu Alláh žehná a dá mír), budu s nimi kvůli tomu bojovat. Pokud by mě všichni lidé nechali na holičkách ... budu bojovat sám.“
Chtěl, aby se všichni odpadlíci vrátili zpět k Islámu a byl za tímto účelem připraven obětovat sám sebe.
„Prosím Alláha Vznešeného, abychom milovali Islám, tak jako Abú Bakr, aby nám pomohl být Islámu věrni, jako byl on a tak pravdomluvnými, jako byl on. Nechť nás Alláh připojí k těmto drahým lidem v Ráji. Ámín.“
Pokračování příště.