Respektování učenců

Abdurrahman al-Juree

Rozdíly v názorech by neměly být pro nikoho překážkou,
aby čerpal moudrost od těch, se kterými nesouhlasí.

Abú Hanífa šel jednou utěšit Sufjána ath-Thawriho, když zemřel jeden z jeho bratrů, a Sufján ho vřele přivítal a posadil se s ním způsobem, jak si obvykle sedají studenti před svým učitelem. Sufjánovi studenti byli ohromeni a projevili nesouhlas s tím, jak se zachoval jejich šejch.
Když Sufján zaznamenal jejich nelibost, řekl: „Kdyby to, co jste viděli, nebylo pro Abú Hanífovo vzdělání, bylo by to pro jeho věk, a kdyby ne, bylo by to pro jeho zbožnost, a kdyby ne, bylo by to pro jeho skvělé chápání otázek fiqhu.
Jeho studenti potom řekli. „Tím nás přemohl v argumentaci a nebylo k tomu co dodat.“

Z této události si můžeme vzít následující lekci:

  1. Následovníci a studenti musí být vedeni k tomu, aby se věnovali svým nesprávným poznámkám a výrokům a někdy musí být dokonce pokáráni, zvláště když jsou drzí ke znalým učencům.
  2. Pozornost studentů by měla být zaměřena na přednosti učenců a musí být povzbuzováni, aby se od nich učili, dokud neodejdou (nezemřou).
  3. Rozdíly v názorech by neměly být pro nikoho překážkou, aby čerpal moudrost od těch, se kterými nesouhlasí. Přes mnoho rozdílů mezi myšlenkovou školou reprezentovanou Abú Hanífou a školou hadíthů jak ji reprezentuje Sufján, tyto dvě osobnosti vždy chválily jeden druhého. Muhammad ibn Bišr měl ve zvyku navštěvovat studijní kroužky obou, jak Abú Hanífy, tak Sufjána. Když šel do studijního kroužku Abú Hanífy, ten se ho ptal, kde byl. Když mu odpověděl, že byl ve studijním kroužku Sufjána, Abu Hanífa říkával: „Kdyby dnes byli mezi námi al-Aswad a Alqamah (to jsou učenci hadíthů), jistě by potřebovali znalosti Sufjána.“ A když šel do studijního kroužku Sufjána a on se ho zeptal, kde byl a on odpověděl, že byl ve studijním kroužku Abú Hanífy, Sufján na to řekl: „Není nikdo na povrchu zemském, kdo by byl učenější než Abú Hanífa.“
  4. Islámská civilizace se vší svou vědou a obory vznikla díky čistému duchu nesobeckosti, který byl daleko od všech znaků dogmatického fanatismu a úzkoprsosti. Je to v ostrém kontrastu k přístupu, který zastávají někteří současní nevzdělaní mladí, kteří jsou povýšení nad ty, kteří mají jiný názor než oni sami, jmenují je a diskreditují jejich pověst, vážnost a čest s výmluvou, že oni sami představují pravdu a tímto způsobem před nimi varují ostatní muslimy.
  5. Když učenci nebo hledači náboženských znalostí ochraňují učencova práva a brání jeho čest, musí prokazovat pravdu bez patolízalství nebo pod vlivem vlastní nálady či rozmarů. Ukazování pravdy není to samé jako prokazování neuctivosti a lhostejnosti vůči učencům.