Jedním z trestů, které postihnou služebníka Alláha za jeho hříšné chování je to, že ho to oddálí od anděla, pověřeného nad ním dozírat, jenž je jeho ochraňujícím přítelem, nejužitečnějším ze všech stvoření a nejlepším poradcem ze všech, jehož společnost přivodí jeho (služebníkovo) štěstí.
Jeho nepřítel - ďábel, který je nejprolhanější ze všech stvoření a který je schopen mu nejvíce ublížit, se k němu přiblíží. Takže když se služebník protiví Alláhu, anděl (který mu byl určen) se od něj oddálí na vzdálenost odpovídající tomuto aktu neposlušnosti a to tak, že jediná lež ho může oddálit na velmi velkou vzdálenost.
Bylo zaznamenáno, že když služebník lže, anděl se od něj vzdálí kvůli jeho odpornému zápachu na jednu míli. Pokud se tedy od něj anděl vzdálí kvůli jediné lži, co potom v případě toho, kdo se dopouští daleko horších věcí? Jeden z našich spravedlivých předchůdců řekl: „Když muž spí s jiným mužem (homosexuální styk), země burácí a volá k Alláhu, andělé spěchají ke svému Pánu a stěžují si na tento odporný čin, kterého byli svědky.“ Další zase řekl: „Když se služebník ráno probudí, spěchají k němu (oba) satan i anděl. Když si připomene Alláha, pochválí ho a poděkuje mu, anděl zažene satana a vezme si na starost jeho ochranu. Ale když začne svůj den něčím jiným než tímto, anděl ho opustí a na starost si ho vezme satan.“
Čím blíže je anděl služebníkovi, tím větší je jeho zisk co se týká respektu, poslušnosti a vítězství. Anděl se tudíž stává jeho ochráncem v tomto životě, na jeho smrtelné posteli a ve Dni vzkříšení. Alláh říká v tomto ohledu:
K těm pak, kdož říkali: „Pánem naším je Alláh,“ a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: „Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben! My ochránci jsme vašimi v pozemském i budoucím životě ... [Korán 41:30-31]
Když se anděl stane služebníkovým přítelem a ochráncem, tak vlastně získal společnost nejlepšího poradce, jakého kdy mohl získat, nejužitečnějšího, loajálního a důvěryhodného. Bude jej tudíž posilovat, učit, upevňovat a podporovat. Alláh říká:
A hle, Pán tvůj vnukl andělům: „Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož uvěřili! Já vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu a vy bijte je po šíjích a bijte je po všech prstech!“ [Korán 8:12]
Na smrtelné posteli ho anděl podpoří slovy: „Neboj se ničeho ani se netrap, ale přijmi zprávy o tom, co potěší tvoje srdce“ Na smrtelné posteli a také v jeho hrobě, kde bude dotazován (dvěma anděly), ho upevní ve slovech, kterých se pevně držel na tomto světě (tj. setrvá v uctívání Alláha a nikoho jiného). Proto není nikdo, kdo by byl pro služebníka užitečnější, než společnost anděla. Protože on bude jeho ochráncem během jeho bdění i během spánku, v životě, při umírání a v hrobě. Bude jeho společníkem v jeho stesku i osamění, bude s ním ve styku v soukromí, bude za něj bojovat s jeho nepřítelem, zaštiťovat ho a pomáhat mu proti němu, bude v něm vzbuzovat naději v dobro a vybízet ho k víře v pravdu. Bylo zaznamenáno, že anděl ovlivňuje (srdce služebníka) a satan také. Vliv anděla je v příslibem dobra a víry v Alláhův slib, zatímco satana je příslibem zla a odmítání pravdy.
Když se anděl dostává ke služebníkovi blíže a blíže, stává se jeho jazykem, kterým hovoří a inspiruje ho mluvit stále pravdu. Ovšem když je od něj vzdálen a převezme ho satan, stane se satan jeho jazykem, kterým hovoří a povzbuzuje ho k pronášení lží a neslušných slov. Prorok, nechť mu Alláh žehná a dopřeje mír, jednou zmínil, že na ‘Umarově jazyku je manifestována moudrost. Bylo také běžnou praxí, že když někdo řekl něco hezkého, bylo mu řečeno, že to bylo jistě inspirováno andělem; a pokud řekl něco špatného, bylo řečeno, že k tomu ho mohl inspirovat pouze satan. Tak anděl vkládá pravdu do srdce a jazyka a satan stejně vkládá faleš do srdce a jazyka.
Proto jedním z trestů, které postihnou služebníka Alláha za jeho hříšné chování je to, že ho to oddálí od jeho ochraňujícího přítele v jehož společnosti a přátelství leží jeho úspěch. Přivádí to také blíže jeho nepřítele v jehož společnosti a přátelství leží jeho zkaženost, neštěstí a zkáza. Anděl se zastává služebníka a brání ho, když se k němu nerozumný člověk chová pošetile a uráží ho. Jednou se stalo, že se hádali dva muži v přítomnosti Proroka, nechť mu Alláh žehná a dá mír, a jeden z nich začal nadávat druhému, zatímco ten druhý mlčel. Ale jakmile tomu prvnímu muži něco odpověděl, aby se bránil, Prorok, nechť mu Alláha žehná a dá mír, se postavil, aby odešel. Na to se ho ten muž zeptal: „Ó Posle Alláha, proč jsi se rozhodl odejít, když jsem mu něco řekl, abych se bránil?“ Prorok, nechť mu Alláha žehná a dá mír, odpověděl: „Anděl tě bránil, ale když jsi mu odpověděl, přišel satan a tak jsem nemohl déle zůstat.“
Když se muslim modlí za svého (muslimského) bratra v jeho nepřítomnosti, anděl říká: „Ámín, a pro tebe tu samou věc“. Podobně když recituje súru al-Fátiha a ukončí ji závěrečnou prosbou, andělé také řeknou „Ámín“. Když se věřící služebník, který neuctívá spolu s Alláhem nikoho jiného a následuje praxi Alláhova Posla, dopustí nějakého hříchu, andělé, kteří nesou Alláhův Trůn a ti, kteří jsou kolem, pro něj žádají odpuštění. Když jde do postele ve stavu čistoty „táhir“, zůstává u něj anděl celou noc. Tak se anděl věřícího zastává, bojuje pro něj, brání jej, učí ho, posiluje ho a povzbuzuje ho. Služebník by tedy neměl svému společníkovi ubližovat a způsobit jeho odchod, protože je jeho hostem a sousedem. Vzhledem k faktu, že uctění lidského hosta a vlídnost k sousedům jsou jednou z podmínek víry, co potom uctění vznešených hostů a nejlepších a nejzbožnějších sousedů?
Když služebník ubližuje andělovi všemi druhy hříchů, zlem a necudnostmi, anděl prosí Alláha proti němu slovy: „Nechť tě Alláh neodmění dobrým.“ Naopak když ho uctí konáním dobrých skutků, přivolává pro něj božskou péči. Jeden z Prorokových společníků řekl: „Mezi vámi jsou ti, kteří vás neopouštějí, tak je respektujete a uctěte je.“ Skutečně není hříšnějšího než ten, kdo neprokazuje respekt vůči vznešeným a ctěným a neuctí je a neváží si jich. Alláh na to poukazuje takto:
Nad vámi věru strážcové dozírají, zapisovatelé vznešení, kteří o činech vašich dobře vědí! [Korán 82:10-12]
To znamená: neurážejte tyto vznešené zapisovatele, ale uctěte je a respektujte je a nechte je dívat se, jak děláte věci, za které byste se nestyděli, kdyby vás viděli jiní lidé. Vždyť andělé se cítí dotčeni tím, co se dotýká také lidských bytostí.
Pokud se lidé cítí dotčeni těmi, kteří se dopouštějí hříchů a jednají amorálně v jejich přítomnosti, i když oni sami mohou dělat to samé, co teprve vznešení andělé, kteří zapisují naše činy?