Když vešla do mé kanceláře, vůbec se mi nelíbilo, jak je oblečená. Ale její pohled byl plný smutku a nejistoty, které vyvolávaly soucit a trpělivost. Posadila se a začala mi vysvětlovat své starosti v naději, že u mě najde odpověď. Docela dlouho jsem ji poslouchal. Dozvěděl jsem se, že je to arabská dívka, která vyrostla ve Francii. Bylo také jasné, že téměř nezná islám. Začal jsem jí vysvětlovat zásadní věci a rozptylovat její pochybnosti, odpovídal jsem na její otázky a vysvětloval jsem jí lži, které orientalisté šíří o islámu. Také jsem poznamenal, že současná civilizace jedná se ženami jako s levným masem. Nakonec mě tato dívka požádala o další schůzku a odešla.
Jakmile se za ní zavřely dveře, vtrhl do mé kanceláře mladý muž, jehož zevnějšek poukazoval na jeho náklonnost k islámu, a ostře mi řekl: „Jak je to možné, že na tomto místě byla přijata tak zkažená osoba?“ Odpověděl jsem: „Povoláním lékaře je přijímat nemocné. Lékař se přece nesetkává jen se zdravými lidmi, že ano?“
Mladík řekl: „Samozřejmě jste jí poradil, aby začala nosit hidžáb!“ Řekl jsem mu: „V tom problém nespočívá. Nejdřív je nutné postavit základy, které ponesou stavbu. Nejdřív je víra v Alláha a posmrtný život. Pak je nutné poslouchat a podřídit se tomu, co bylo zjeveno s Koránu a sunně, souhlasit s pilíři víry a etikou. Pilíře víry nemohou existovat, aniž by ...“ V tu chvíli mě přerušil a řekl: „To neznamená, že bychom jí neměli nařídit, aby nosila hidžáb.“ Odpověděl jsem: „Nelíbilo by se mi, kdyby přišla celá zahalená, ale v jejím srdci by nebyla víra v jediného Boha. Naučil jsem jí základy, které jí z její vlastní vůle napomohou oblékat se slušnějším způsobem.“
Snažil se mě znovu přerušit, takže jsem mu pevně řekl: „Nemůžu pojímat islám z okraje, jako to děláte vy. Já postavím základy a pak celou stavbu, uskutečním své naděje tím, že využiji moudrost.“
Za dva týdny přišla dívka znovu. Tentokrát byla oblečena mnohem slušněji a měla na hlavě šál. Ptala se mě a já jsem jí odpovídal. Pak jsem se jí zeptal: „A proč nezajdeš do mešity, která je nejblíž tvého domu?“ Hned jak jsem to řekl, tak jsem si to začal vyčítat, protože jsem si uvědomil, že brány mešit bývají ženám zavřené. Dívka mi odpověděla, že nenávidí představitele náboženství a že je nerada poslouchá. Řekl jsem: „Proč?“ Bez zaváhání odpověděla: „Protože mají tvrdá srdce a jednají s námi s pohrdáním.“
Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na Hind, ženu Abu Sufyana. To ona bojovala se vším nasazením proti Prorokovi (nmAž) až do roku 8 po hidžře. Ve skutečnosti přitom Proroka (nmAž) ani pořádně neznala. Když se s ním pak po mnoha letech boje seznámila a uviděla jeho mírnost, řekla: „Vždy jsem si přála, aby žádná jiná rodina na světě nebyla víc ponížena než ty a tvoje rodina. Teď, když jsem tě poznala, přeju si, aby žádná rodina na světě neměla větší úctu než ty a tvoje rodina.“ Mírnost, milosrdenství a něha Proroka (nmAž) měnily srdce lidí, kteří ho obklopovali.
Lidé, kteří dnes vyučují islám, by se měli učit od svého Proroka (nmAž)!
Úryvek z knihy Hořká pravda