ÚVOD
Alláh řekl ve svatém Koránu:
Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli - snad budete bohabojní! [Korán 2:183]
V tomto verši Alláh ukazuje, že půst je stará podoba uctívání Alláha. Předepsal ji nám i všem, kteří byli před námi už od doby Adama.
Komentář Al Manár říká o půstu židů a křesťanů: "V Bibli nenajdeme jasný text, který by předepisoval půst. Najdeme tam pouze chválu půstu a těch, kdo se postí. Je řečeno, že Mojžíš se postil čtyřicet dní. Vyplývá z toho, že půst byl znám, byl dovolený a patřil mezi podoby uctívání Alláha. Židé se také postili jeden týden v roce na památku zničení Jeruzaléma. Bylo to v srpnu. Podle Bible se také židé měli postit devátý den sedmého měsíce. ... Postili se i v jiné dny.
Evangelia sice půst nenařizují, ale mluví o něm, chválí ho a považují ho za podobu uctívání Alláha. Nařizují tomu, kdo se postí, aby si umyl obličej a dal si na něj krém (olej), aby na něm nebylo vidět, že se postí. Jinak by byl pokrytec jako farizeové. ... Nejznámějším půstem je u křesťanů velký půst před velikonocemi. První křesťané zachovávali stejný půst jako židé - tedy jedli jednou za 24 hodin. Později se církev rozhodla, že půst bude od půlnoci do poledne, různé křesťanské směry se však v této otázce značně rozcházejí. Některé říkají, že by se mělo celý půst méně jíst, jiní tvrdí, že se nesmí jíst maso, jiné tvrdí, že se smí jíst pouze ryby, atd."
V Al Manar se dále píše: "Půst je stará podoba uctívání Alláha, kterou uznávají předchozí náboženství. Je považován za jednu ze základních zásad každého náboženství. Praktikovali ho dokonce i pohané, staří Egypťané, Řekové, Římané, asijská náboženství ...".
Mezi pohany, kteří se postili, můžeme uvést lid ze Sáby: jejich náboženství jim nařizovalo, aby se postili (nejedli a nepili) od východu do západu slunce po dobu třiceti dní..."
Když Alláh předepsal půst, dodal k tomu: "snad budete bohabojní." Co to vůbec je zbožnost. Skutečný půst nám pomáhá, abychom se osvobodili od pudů a od různých iluzí svého srdce, vede nás k tomu, abychom se vydali na cestu dokonalosti. Pro tuto cestu potřebuje dvě vlastnosti - opatrnost a obezřelost. Když budeme opatrní, nenecháme zvítězit pudy, když budeme obezřelí, budeme kontrolovat všechny pohyby své duše. Dosáhneme sebeovládání a to je smysl taqwa - zbožnosti a bohabojnosti.
Prorok (nmAž) si ukazoval na hruď a říkal: "Tady je sídlo taqwa, zbožnosti."
Podle Abu Sulaymana ad Daraniho jsou zbožní lidé ti,"kterým Alláh očistil srdce od pudů". Jakmile z lidského srdce zmizí pudy jako je chlípnost atd, začne člověk skutečně dělat své skutky pro Alláha, mluvit k Alláhu a odevzdá svůj osud do Jeho vůle. A to je cesta k dokonalosti.
Jednoho dne požádali Al Bustaniho, aby definoval zbožného člověka. Odpověděl: "Je to ten, který se v úzkosti obrací k Bohu a který když jedná, jedná pro Alláha." Podle Ubayye Ibn Kaba taqwa znamená "probuzenou opatrnost". Jednoho dne se ho Umar Ibn Chattab zeptal, co tím přesně myslí. Opověděl mu:"Už jsi někdy šel po cestě zarostlé trnitým křovím?" Umar odpověděl: "Ano." "A co jsi dělal?" "Postupoval jsem opatrně." "To je přesně taqwa."
PŮST
Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí! Ten z vás, kdo je nemocen nebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později; Alláh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné. Dodržujte plně tento počet a chvalte Alláha za to, že správně vás vede - snad budete vděční! [Korán 2:185]
A. Postupné zjevování půstu
a) První etapa
Když Prorok (nmAž) přijel do Medíny, měl ve zvyku postit se tři dny za měsíc a také den Ašura. Na začátku řekl muslimům v Medíně, aby se modlili jako on. .....
Půst v den Ašura se vysvětluje takto: Ibn Abbas vyprávěl, že když Prorok (nmAž) přijel do Medíny, všiml si, že se židé v ten den postí. Zeptal se jich proč, odpověděli mu, že si tak připomínají den, kdy Alláh zachránil Mojžíše a jeho lid před nepřáteli. Prorok (nmAž) řekl, že Mojžíš je blíže jemu než jim, a začal se v ten den také postit a předepsal to všem muslimům."
Když byl v roce 2 po hidžře předepsán ramadán, Prorok (nmAž) řekl: "Půst měsíce ramadánu ruší všechny ostatní půsty."
Vypráví se, že Aiša řekla: "Když Prorok přijel do Medíny, postil se v den Ašura a přikázal muslimům, aby se v ten den postili. Když byl předepsán půst v ramadánu, řekl: "Můžete se v den Ašura postit nebo ne."
b) Druhá etapa
Bylo sesláno přikázání o půstu v ramadánu. Ibn Kathir vyprávěl: "Pak Alláh nařídil půst v měsíci ramadánu veršem "Vy, kteří jste uvěřili, byl vám předepsán půst ..."
Podle uvedených veršů se nemusí v ramadánu postit nemocní a cestující. Musí se však po uzdravení nebo po konci cesty postit tolik dnů, kolik zameškali. Ten, kdo není ani nemocný, ani necestuje, ale snáší půst špatně, má možnost buď se postit nebo se nepostit. Pokud se nepostí, musí se za to vykoupit - dát najíst jednomu chudému za každý den, který se nepostil.
Muadh řekl: "Na začátku islámu jsme se mohli postit nebo ne, pokud jsem dali chudému najíst za každý den, který jsme se nepostili." Al Buchárí na toto téma uvedl několik hadíthů. Všichni se shodují na tom, že společníci Proroka (nmAž) měli ze začátku na výběr, jestli se budou postit nebo ne. Verš " Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí! " pak tuto možnost výběru zrušil.
c) Třetí etapa
Na začátku se muslimové postili ve dne i v noci. Kdokoli se pomodlil večerní modlitbu - iša - musel se postit až do dalšího západu slunce. Nesměl tedy po modlitbě iša jíst, pít a mít sexuální styk. Pro první muslimy to bylo velice těžké. Hlavně pokud zameškali krátké období, kdy mohli jíst - tedy mezi západem slunce a časem pro modlitbu iša. Když to totiž udělali, museli se nepřetržitě postit až do dalšího západu slunce.
Vypráví se, že Qays Ibn Sarmah Al Ansari pracoval celý den na poli. Vrátil se domů v době večerního jídla iftar. Jeho žena mu dala jídlo, ale on usnul a nestačil ho sníst. Pak už nechtěl jíst a postil se dál. Další ráno šel pracovat na pole a kolem poledne omdlel. Lidé to Prorokovi (nmAž) vyprávěli. Pak Alláh zjevil tyto verše:
Jest vám dovoleno přiblížit se v noci postní k manželkám svým - ony jsou pro vás oděvem a vy jste oděvem pro ně. Alláh poznal, že křivdíte sami sobě, avšak obrátil se k vám a odpustil vám. Nyní tedy souložte s nimi a usilujte o to, co Alláh vám předepsal. Jezte a pijte až do chvíle, kdy od sebe rozeznáte bílou a černou nit na úsvitu, potom dodržujte plný půst až do noci. A nesouložte s nimi, zatímco se zdržujete v rozjímání v modlitebnách! Toto jsou ohraničení Alláha, nepřibližujte se k nim! A takto Alláh činí srozumitelnými znamení svá pro lidi - snad budou bohabojní! [Korán 2:187]
B. Zásluhy půstu
Půst je před Alláhem zvláště ceněná zásluha. Podle jednoho hadíthu qudsí: "Dobrý skutek člověka se odmění desetkrát až sedmsetkrát. Půst Mi přísluší, štědře ho odměním."
Prorok (nmAž) řekl: "Přísahám na Toho, kdo vládne duší Muhammeda, že dech z úst toho, kdo se postí, je Alláhu příjemnější než krásné vůně."
C. Zásluhy ramadánu
Prorok (nmAž) řekl: "Jestli se někdo v ramadánu postí z víry, aniž by hledal nějakou odměnu, budou mu odpuštěny všechny hříchy."
Abu Hurajra řekl, že Prorok (nmAž) řekl: "Kdokoli se v ramadánu přestane postit bez oprávněného důvodu, třeba jen jeden den, nemůže to vykoupit, i kdyby se postil celý rok."