Tajemství půstu pochopíme, jen když pochopíme tajemství lidské bytosti... Co to vůbec je člověk? Je to vzpřímená kostra s tělem? Je to soubor orgánů, buněk, masa, krve, kostí a nervů? Kdyby to byl člověk, jak by byl nicotný a bezcenný!
Lidská bytost přece není jen tělesná. Ve skutečnosti je to nebeská duše obývající pozemské tělo, je to tajemství nebeského království umístěné do schránky z hlíny. To je člověk, díky duchovnímu klenotu, který do něj Alláh vložil, může přemýšlet a chápat, díky němu cítí, díky němu organizuje pozemské království a snaží se dosáhnout nebeského království, kvůli němu Alláh rozkázal andělům, aby se klaněli před Adamem, určitě se neklaněli kvůli skořápce z hlíny.
"když Pán tvůj pravil andělům: "Já smrtelníka z hlíny vytvořím, a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha Svého, padněte na zem klaníce se před ním!" [Korán 38:71-72 ]
Takový je člověk: nadřazená duše v podřízeném těle. Tělo je dům, duše je jeho majitel a obyvatel. Tělo je dopravní prostředek, duše je cestující. Dům nebyl vytvořen jen tak a dopravní prostředek nebyl vytvořen jen tak. Oba mají cíl - sloužit cestujícímu. Lidé, kteří zanedbávají sami sebe a starají se o své domy nebo se stávají služebníky svého dopravního prostředku, jsou opravdu zvláštní. Zanedbávají svou duši a uctívají své tělo. ... Neustále myslí na své tělo, na své břicho a své pohlaví, na své instinkty, na jídlo, pití, spánek,... Říkají, že bez toho není žádný život.
Bůh je popsal těmito slovy:
"Myslíš, že tomu, kdo si vzal jako své božstvo vášeň svou, jsi dozorcem, anebo domníváš se, že většina z nich naslouchá či uvažuje rozumně? Vždyť oni jsou jen jak dobytčata ba ještě dále zbloudili z cesty správné." [Korán 25:43-44]
Takový je člověk - duše a tělo. Tělo má své požadavky, které odpovídají jeho nižší povaze, a duše má své požadavky, které odpovídají její vyšší povaze. Pokud člověk ve svém duchu nahradí tužby duše za tužby těla, změní se na zvíře a pak na ďábla. ...
Když si člověk uvědomí svou vlastní hodnotu, když pochopí tajemství, které do něj Bůh uložil, když se ptá své nebeské části, jak řídit pozemskou část, když se zabývá cestujícím dřív než povozem, když se zabývá obyvatelem dřív než domem, když dává přednost tužbám své duše nad tužbami svého těla, stane se andělem, a ještě lepším než andělem.
"Avšak ti, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, to jsou ti nejlepší ze všech stvoření." [Korán 98:7]
Z tohoto důvodu Alláh předepsal půst, aby se člověk osvobodil od svých instinktů, aby se vytrhnul z vězení svého těla, aby zvládl svou zvířecí stránku a směřoval k andělské, aby se přiblížil nebeskému království, aby zaklepal na brány ráje svými prosbami a aby se mu tyto brány otevřely, aby vzýval svého Pána a On mu odpověděl: "Tady jsem, můj služebníku, tady jsem!". Vždyť Prorok (nmAž), řekl, že prosba postícího se je vždy vyslyšena.