„Dej člověku rybu a on ji do večera sní. Nauč člověka rybařit a bude mít co jíst do konce života.“
Mnoho z nás důvěrně zná toto čínské přísloví, které ukazuje, jak je důležité řešit problémy s chudobou od základů. Podělením se o dovednosti s potřebnými tak, aby mohli pracovat a živit se sami, podpoříme nezávislost všech členů společnosti. Toto přísloví předkládá skvělou filozofii, ale neodpovídá na jeden důležitý bod – člověk potřebuje jíst, zatímco se učí rybařit.
V hadíthu od proroka Muhammada, nechť mu Alláh žehná a dá mír, najdeme také lekci o samostatnosti, ale trochu z jiného konce.
Anas ibn Malik vyprávěl: „Muž z ansárů[1] přišel za Prorokem, nechť mu Alláh žehná a dá mír, a začal žebrat. Prorok řekl: „Cožpak ve svém domě nic nemáš?“ Odpověděl: „Ano, mám kousek látky, jednu část si oblékáme a druhou rozprostíráme (na zem) a dřevěnou mísu, ze které pijeme vodu.“ Prorok řekl: „Přines je ke mně.“ Přinesl to, Prorok to vzal do svých rukou a zeptal se: „Kdo to koupí?“ Jeden muž řekl: „Já to koupím za jeden dirham.“ Prorok řekl dvakrát nebo třikrát: „Kdo dá víc než jeden dirham?“ Muž řekl: „Dám dva dirhamy.“ Dal mu to (zboží) a vzal dva dirhamy, dal je muži z ansárů a řekl: „Za jeden kup jídlo a dej své rodině a za další kup sekeru a přines mi ji.“ On to pak přinesl. Posel Alláha, nechť mu Alláh žehná a dá mír, k ní vlastníma rukama připevnil topůrko a řekl: „Běž, nasbírej dřevo na topení a prodej ho a ať tě 14 dní nevidím.“ Muž odešel, nasbíral dřevo a prodal je. Když si vydělal deset dirhamů, přišel k němu spolu s oblečením (které koupil) a jídlem. Prorok Alláha, nechť mu Alláh žehná a dá mír, pak řekl: „To je pro tebe lepší, protože žebrání může být na tvé tváři ve Dni soudu jako skvrna. Žebrat mají právo jen tři lidé: ten, který je strašně moc chudý, ten kdo je vážně zadlužen a ten, kdo je odpovědný za odškodnění a je pro něj těžké zaplatit.“ (Abú Dáwúd,c.1398)
Proto tělesně schopní muži musí pracovat, aby se uživili, i kdyby to bylo jen za pomocí nejjednodušších pracovních nástrojů.
Když se chceme učit od našeho Proroka, nechť mu Alláh žehná a dá mír, měli bychom prozkoumat, jak vlastně pomáháme ostatním. Muž v tomto hadíthu byl zdravý a silný, ale nevěděl, jak si vydělat peníze. Prorokovou prioritou bylo zajistit, aby rodina toho muže nehladověla. Potom mu dal jednoduchý nápad, jak si vydělat použitím zdrojů, které mu byly dostupné. Aby ho ještě více podpořil, osobně mu dal sekyrku dohromady. Zatímco čínské přísloví poukazuje na moudrost, jak pomáhat ostatním, Prorokovy činy nás učí prakticky, jak to udělat.
Snad nejdůležitější je uvědomit si, že není důležité mít peníze, abychom mohli někomu pomoci. Dovednosti a znalosti jsou také součástí našeho bohatství a můžeme se o ně podělit.
Posel Alláha, nechť mu Alláh žehná a dá mír, řekl: „Každý muslim musí dávat sadaqa (almužnu). Lidé se zeptali: „Ó Posle Alláha, a co ten, který nic nemá? Řekl: „Může pracovat svýma rukama a dát sadaqa.“ Zeptali se: „A když nemůže pracovat?“ Odpověděl: „Může pomoci potřebnému, který žádá o pomoc.“ Zeptali se: „A když to nemůže udělat?“ Odpověděl: „Potom může dělat dobré skutky, vyhýbat se zlu a to mu bude započítáno jako sadaqa.“ (al-Buchárí, c.1353)
Ať jsme z jakéhokoliv prostředí, jakéhokoliv věku a zkušeností, všichni máme dovednosti, které mohou být užitečné pro dobro společnosti. Je otázkou každého člověka najít si čas a rozpoznat své schopnosti, rozhodnout o jejich nejlepším využití a začít pomáhat. Následuje pár nápadů:
1. Učit
Možná víte, jak začít s byznysem. Možná jste odborníky v psaní životopisů nebo můžete poskytnout tipy, jak složit úspěšně přijímací pohovor. Zorganizováním krátkého semináře, který se bude týkat tohoto námětu nebo vašich znalostí, můžete pomoci mnoha lidem. Takové setkání se může uskutečnit v mešitě nebo na jiném vhodném místě, může být pravidelné nebo jen příležitostné a může se týkat mnoha různých oblastí studia v závislosti na čase a vašich znalostech.
2. Psát
Ne každý může vést vyučování, ale je důležité, aby vás to nezastavilo od sdílení svých vědomostí s ostatními. Sepsáním letáku nebo brožurky s instrukcemi o tom, jak dělat něco užitečného, přispějete své komunitě něčím hodnotným. Vybudování webových stránek věnovaných vašemu oboru je dalším efektivním způsobem, jak sdělit své nápady.
3. Práce s mladými lidmi
Je důležité zaměřit se na sdílení svých znalostí s mladými lidmi, protože oni jsou nadějí do budoucnosti.
Nejjednodušší věc, kterou může udělat každý z nás, je být konzultantem studenta v nějakém konkrétním předmětu, aby si ten dotyčný mohl zlepšit své známky, aby se učil s radostí a rostl jeho zájem o vyšší vzdělání. Účastnit se „rádcovství“ (mentoring) je dalším způsobem, jak zainteresovat mladé lidi v jejich studiu. Takové programy obvykle dělají profesionální lidé – odborníci, pro středoškoláky a vysokoškoláky, aby je připravili na budoucí pracovní příležitosti. Mentoři poskytují studentům rady a povzbuzení a často jim pomáhají najít kurzy a aktivity, které je připraví na další studium. Někteří mentoři dokonce dovolí studentům doprovázet je na jejich pracoviště a získávat zde zkušenosti.
Být zainteresován v takovýchto užitečných projektech je šance vytvořit si pozitivní vztah ke společnosti, které sloužíte. „Středem mého učení není Islám,“ říká Umm Saleh, která učí muslimské děti angličtinu jako druhý jazyk. „Ale Islám tady vždy je. Zdravíme jeden druhého jako muslimové, mluvíme jako muslimové a oblékáme se jako muslimové, pamatujeme na to, že jsme závislí na Alláhu Vznešeném, když jde třeba o zkoušky. Je to velmi důležitý aspekt mého působení na studenty a má to vliv na jejich vnímání sebe sama.“
Dát lidem šanci
Pokud ti druh tvé práce dovoluje školit ostatní, můžeš začít přibírat lidi, kteří mohou potřebovat pomocnou ruku, aby mohli začít svůj vlastní byznys. Když najímáš lidi, najdi si čas podívat se na každého člověka osobně, než ho vnímat jen jako na jméno v seznamu. A když musíš nějakého uchazeče odmítnout, udělej co nejvíce, abys mu dodal naději a kuráž zkusit jiné věci nebo mu dej alespoň kontakt na jiného zaměstnavatele.
Žádné úsilí není příliš malé
Když sdílíme své znalosti a dovednosti s ostatními, žádné úsilí není příliš malé. I když pomůžeme jen jedinému člověku, pomohli jsme tak také jeho rodině, stejně jako jsme posílili komunitu, ve které žijeme. Dívejme se na to jako na druh dobročinnosti (sadaqa) , podělení se o své bohatství ve formě znalostí s lidmi, kteří to potřebují, je aktem islámského uctívání, které sebou přináší potěšení našeho Pána a Stvořitele.
[1]Společníci proroka Muhammada (nmAž) z Medíny