Jednou o víkendu vzala Hussaina jeho maminka do zoo. Bylo to poprvé, kdy viděl tolik různých zvířat na jednom místě. Přišli k pavilónu slonů a tam uviděl malé slůně, jak si šlapalo po chobotu a padalo na zem. Sloní maminka mu přišla na pomoc pokaždé, když padalo na zem.


Slonice viděla, jak se na ně Hussain dívá a vysvětlila mu: „Vidíš, mé mládě, slůně, je ještě tak malé, že neví jak používat svůj chobot. Neodtrhne se ode mě po celých 12 roků a v prvních šesti měsících jej naučím, jak správně používat chobot.“


Hussain odpověděl: „Vždycky jsem přemýšlel, na co sloni svůj chobot používají? Dýcháte s ním?“


Slonice mu řekla: „Je to právě chobot, který nás odlišuje od ostatních zvířat. Naše nosní dírky - nozdry - jsou na konci chobotu a používáme je na podávání potravy a vody do svých úst, na sbírání a čichání; můžeme v nich udržet až čtyři litry vody. A víš, že s ním můžeme sebrat i drobný hrášek? Tyto choboty jsme nezískali náhodou.“

„Jsou darem z milosti Všemohoucího Alláha, který stvořil vše.“

Potom se Hussain zeptal: „Jak se vám daří najít dostatek potravy?“


Slonice odpověděla: „Jsme největšími zvířaty na Zemi. Slon sní kolem 330 kilogramů rostlin každý den. Každý den trávíme jedením asi 16 hodin.“


Hussaina napadla další otázka: „A co vaše zuby?“


Slonice odpověděla: „Jak můžeš vidět, na obou stranách úst mám dva dlouhé, ostré zuby. Bráníme se jimi a také je používáme na hrabání při hledání vody. Samozřejmě, že naše zuby se při takové práci opotřebovávají, a z tohoto důvodu nám dal Všemohoucí Alláh zvláštní schopnost. Nový zub vyrůstá vzadu za starým, opotřebovávaným zubem.“

„Protože nás Alláh stvořil takto,
může nám vyrůst nový zub a dobře nám sloužit.“

Hussain chvíli přemýšlel: „Musíš mít hlad, kručí ti v žaludku.“


Slonice se usmála: „Těmito zvuky se navzájem dorozumíváme. Můžeme spolu mluvit až na vzdálenost 4 km.“


Hussain byl zmatený: „Jak se spolu tedy dorozumíváte?“ - „Alláh v našich čelech vytvořil speciální orgán, který vytváří zvuk, který lidé slyšet nemohou. Takže mluvíme v šifrách, kterým ostatní zvířata nerozumí, a jeden druhého můžeme slyšet na velkou vzdálenost.“

„Jak vidíš, Alláhovo skvělé dílo je na nás slonech dobře vidět.
Nezapomeň, že na tyto věci musíme stále myslet a
děkovat Alláhovi.“




Na nebesích i na zemi jsou věru pro věřící znamení,
a také ve stvoření vašem i ve zvířatech,
jež po zemi rozmnožil,
jsou znamení pro lid pevně přesvědčený.
(Korán 45:3-4)


Inna fí ´s-samáwáti wa ´l-ardi la´ajátin llilmu´minín.
Wa fí chalqikum wa má jabuththu min dábbatin
´ajátun lliqawmin júqinún.



Hussain přikývl: „Děkuji, že jsi mi řekla všechny tyto věci. Nyní musím jít zpátky za svou maminkou.“


„Nashledanou, Hussaine,“ řekla slonice.


Na zpáteční cestě k mamince Hussain uvažoval:

„Kdo ví, jak velké jsou Alláhovy divy u dalších zvířat?“