Ježiš syn Mariin

Jednou z nejspornějších otázek lidské historie je problém Ježíše. Byl naprosto božskou bytostí, nebo pouze lidskou, anebo byl napůl Bůh a napůl člověk? Byl skutečný nebo šlo jen o podvodníka? Narodil se normálním způsobem otci a matce jako každé jiné dítě? Narodil se v zimě nebo v létě? Křesťané i nekřesťané si stále pokládají mnohé podobné otázky. Debaty a tvrzení v této oblasti pokračují od Ježíšových časů až do dnešní doby. Mnohá křesťanská vyznání se zakládají na drobných rozdílech ve výkladu některých nedůležitých aspektů těchto otázek. Křesťané i nekřesťané to dobře vědí. Jaké je stanovisko islámu? Může islám nabídnout nějakou interpretaci, která by mohla tyto matoucí otázky vyřešit? (1)
Než začneme se svým výkladem, musíme si ujasnit jistá fakta. Muslimové mají v otázce Ježíše jasno, jejich svědomí je čisté a jejich víra je zdravá. Za druhé, muslimské pojmy Bůh, náboženství, proroctví, zjevení a lidstvo muslimy nutí přijmout Ježíše nejen jako historickou osobnost, ale také jako jednoho z nejdůležitějších apoštolů Božích. Měli bychom si zde připomenout, že přijmout Ježíše představuje pro muslimy základní článek islámské víry a že muslim nemůže nikdy o Ježíši smýšlet hanlivě. Muslim je rád, že mu je upírána svoboda rouhavě se vyjadřovat o Ježíši nebo o jiném Prorokovi Božím.
Pozornost si zasluhuje okolí, v němž se Ježíš narodil a byl vychován. Lidé, k nimž byl seslán, měli zvláštní rysy, mezi něž především patří tyto:
Zaměňovali a špatně vykládali význam a slova Písma.
Odmítali některé své proroky, včetně Ježíše a některé z nich zabili.
Byli proslulí svým bohatstvím a nezodpovědným chováním k němu. Korán praví:
A kdykoliv přišel k vám (dětem Izraele) posel s něčím, co duše vaše si nepřály, zpyšněli jste: jedny jste prohlásili za lháře a druhé jste zabili (2:87).
Bůh věru slyšel řeči těch, kdož hovořili: "Bůh je chudý, zatímco my jsme bohatí!" A zapíšeme si dobře slova jejich i jejich bezprávné zabíjení proroků a pak jim řekneme: "Ochutnejte trestu spalujícího!" (3:181).
Protože však porušili svou úmluvu, prokleli jsme je a zatvrdili srdce jejich, takže přemísťují slova z jejich míst a zapomněli na část toho, co jim bylo připomenuto (5:13).

Takoví byli lidé, k nimž byl Ježíš seslán. Pokud jde o datum narození, křesťané se nemohou ujednotit na ročním období. "Astronomové sále leště nepodali vědecké vysvětlení betlémské hvězdy ... Ani rok Kristova narození ani roční období, kdy se hvězda objevila, nejsou s Určitostí známy... Historikové považují za nejdříve možný rok 11 před Kristem a za nejpozdější rok 4 po Kristu ... Přestože roční období, kdy se narodil, není pevně zjištěno, nejpravděpodobněji k tomu došlo na jaře spíš než v prosinci .. ." (Simone Daro Gossnerová z U. S. Naval Observatory, citováno na str. 12 The Edmonton Journal z 23. dubna 1960.)

Bez ohledu na tyto spory je pro muslimy nejdůležitější, jak se Ježíš narodil. Do narození Ježíše došlo ke třem druhům stvoření, v každém z nich se jasně projevila moc, vědění a moudrost Boha Stvořitele. Nejprve zde byla lidská bytost stvořená bez fyzického zásahu nebo přítomnosti známého lidského otce nebo matky, tou byl Adam. Za druhé, existovala lidská bytost stvořená bez lidské matky, tím člověkem byla Eva. Předcházel jí Adam, kterého lze považovat za symbolického nebo obrazného otce lidstva. Za třetí, byly stvořeny milióny lidí prostřednictvím běžných intimních styků mezi otci a matkami. Zvědaví nebo hloubaví lidé by snad přemýšleli o možnosti čtvrtého druhu stvoření, tedy o stvoření lidské bytosti bez lidského otce. Tato možnost byla uskutečněna, když Bůh stvořil Ježíše, dokončil čtvrtou možnost stvoření, a ukázal tím schopnosti Stvořitele v každém možném tvaru a podobě. Narození Ježíše zbožné Marii bylo zázračné, byl to akt Boží vůle. Volba tohoto druhu stvoření v té době je pochopitelná a zajímavá. Zdá se, že medicína byla svým způsobem v různých krajích oblíbená. Současníci Ježíše sešli z pravé stezky a byli také tvrdohlaví. Bůh jím ukázal svou moc v nové formě stvoření. Ukázal jim, že má neomezenou moc a že jejich spasení se může uskutečnit jen tehdy, když se Mu podrobí a uvěří v Něho. Dokázal to jasně v živém příkladě stvoření Ježíše. Předcházel tím zázraky, které Ježíš později s Boží pomocí provedl, šlo o zázraky víceméně medicínské povahy.
Měli bychom zdůraznit, že tato hypotetická interpretace Ježíšova narození se nezakládá na autoritě Koránu nebo na Muhammadových tradicích. Tyto čtyři logicky možné formy stvoření a domněnka, že Ježíšovo zrození představuje čtvrtou a poslední formu, jsou osobními názory autora a jeho vlastními hypotézami. Tento osobní názor však nemá žádný vliv na autoritu nebo opravdovost Koránu a Muhammadových tradic. Ať je hypotéza o čtyřech formách stvoření platná nebo neplatná, nijak to neovlivňuje muslimskou víru v Korán a koránské výroky, že Ježíšovo narození bylo zázrakem Boží vůle a dílem Božím. V každém případě stojí tento bod za další zkoumání.
Chce-li někdo označovat Ježíše za syna Božího nebo za Boha jednoduše proto, že byl stvořen bez pozemského otce a protože ho Bůh přijal za syna a choval se jako jeho otec, pak by tato myšlenka měla tím spíš platit o Adamovi, který neměl nejen otce, ale ani matku. A jestliže se otcovství Boží vysvětluje metaforicky, pak by se mělo vztahovat na celé lidstvo, zvlášť na ty, kteří se vyznamenali v službě Nejvyššímu Pánu. Lidské bytosti jsou skvělá stvoření Boží a v jistém smyslu jsou Jeho dětmi. Ať už Boží otcovství vykládáme doslovně nebo metaforicky, bylo by dost svévolné, kdybychom je v prvním smyslu omezovali pouze na Ježíše a odpírali je Adamovi a zbytku lidstva v druhém typu výkladu. Korán promlouvá o Ježíšově zrození takto:
A připomeň v Knize také Marii, když vzdálila se od své rodiny do místa východního a spustila závěs mezi sebou a jimi. A poslali jsme k ní ducha Svého a zjevil se jí v podobě smrtelníka dokonalého. I zvolala: "Utíkám před tebou k Milosrdnému - kéž i ty ses bál Jeho!" Pravil: "Já posel jsem Pána tvého, abych ti daroval chlapce čistého." Pravila: "Jak bych mohla chlapce míti, když se mě nedotkl smrtelník žádný a já nejsem ženou nepočestnou!" Odpověděl: "Staniž se tak, neb Pán tvůj pravil: Toto je pro mne snadné, a věru jej učiníme znamením pro lidi i milosrdenstvím od Nás seslaným, a je to již věcí rozhodnutou!" A otěhotněla dítětem a uchýlila se s ním na místo vzdálené. A zastihly ji bolesti poblíže kmene palmy datlové a zvolala: "Ach, kéž bych byla raději již dříve zemřela a upadla v zapomenutí úplné!" I zavolal na ni zpod jejích nohou: "Nermuť se, vždyť Pán tvůj dal pod tebou téci říčce plynulé, a zatřes kmenem palmy nad sebou a spadnou k tobě datle čerstvé a uzrálé! Jez a pij a buď mysli radostné! A až spatříš ze smrtelníků někoho, rci: ‚Přislíbila jsem půst Milosrdnému a nebudu dnes mluvit na člověka žádného!'" Pak přišla s ním k lidu svému, nesouc jej. I zvolali: "Marie, tys věru provedla věc neslýchanou! Sestro Árónova, otec tvůj nebyl mužem špatným ani matka tvá nebyla nepočestnou!" A ukázala Marie na chlapce. I pravili: "Jak máme mluvit s někým, kdo ještě v kolébce je děckem?" A promluvil chlapec: "Já služebníkem Božím jsem, On mi dal Písmo a učinil mne prorokem. A učinil mne požehnaným, ať kdekoliv dlíti budu, a modlitbu a almužnu, co živ budu, mi poručil a také úctu k matce své; a ani násilníkem, ani bídníkem mne neučinil. A dal, aby mír byl se mnou v den, kdy jsem se narodil, i v den, kdy zemřu, i v den, kdy k životu budu zase probuzen." Takový je Ježíš, syn Mariin podle slova pravdivého, o němž oni pochybují jen! Není Boha důstojno, aby si bral syna nějakého. Sláva tomu, který, když o věci rozhodne, řekne pouze: "Staniž se!" a stane se. Bůh jest Pánem mým i vaším, uctívejte Jej tedy, neboť toto jest stezka přímo vedoucí! (19:16-36; cf. 3:42-64; 4:171-172; 5:17, 72-75; 25:2; 43:57-65).
Poslání, které Bůh Ježíši svěřil, nebylo spasení prostřednictvím úplného vykoupení krvavou obětí, ale spasení správným vedením a sebekázní, oživením dřímajících mozků a zjemněním zatvrzelých duší. Měl nastolit pravé náboženství Boží a obnovit Jeho zjevení, které bylo nesprávně vykládáno a pohaněno. Když Ježíš přistupoval k oněm dřímajícím mozkům a zatvrzelým duším, nekázal jenom Slovo Boží, ale přinášel také jasné důkazy a prováděl zázraky na podporu svého poslání. Logické, duchovní a také nadpřirozené a výjimečné důkazy vložil Bůh do Ježíšových rukou, aby ukázal tomu zatvrzelému lidu správnou stezku Boží. Když mluví Korán o Ježíšově poslání a zázračné povaze jeho důkazů, říká:
A hle, pravili andělé: "Marie, Bůh ti oznamuje zvěst radostnou o Slovu, jež od Něho přichází, jehož jméno je Mesiáš, Ježíš syn Mariin, a bude blahoslavený na tomto i onom světě a též jedním z těch, kdož k Bohu budou přiblíženi. A bude mluvit s lidmi již v kolébce i jako dospělý a bude patřit mezi bezúhonné." Pravila: "Pane můj, jak bych mohla mít syna, když se mne smrtelník žádný dosud nedotkl?" Pravil: "Takto Bůh tvoří to, co chce; když o věci nějaké rozhodne, řekne toliko "Staniž se!" a stane se. A naučí jej Bůh Písmu a Moudrosti a Tóře a Evangeliu." A byl poslem k dítkám Izraele:
"Přišel jsem k vám se znamením Pána vašeho. Utvořím pro vás z hlíny něco podobného ptáku a vdechnu tomu život, a stane se to skutečným ptákem z dovolení Božího. A vyléčím slepého i malomocného a vzkřísím mrtvé z dovolení Božího. A sdělím vám, co jíte a co shromažďujete v příbytcích svých. A věru je v tomto pro vás znamení, jste-li věřící. A přišel jsem, abych potvrdil pravdivost toho, Čeho se vám dostalo přede mnou z Tóry, a aby vám byla dovolena část z toho, co vám bylo zakázáno. A přicházím k vám se znamením od Pána vašeho - bojte se Boha a poslouchejte mne! Zajisté Bůh je Pánem mým i Pánem vaším, uctívejte Jej tedy - a to je stezka přímá!" (3:45-51).
A hle, řekne Bůh: "Ježíši, synu Mariin, pomni milosti Mé, kterou jsem prokázal tobě i matce tvé, když podpořil jsem tě duchem svatým a hovořils s lidmi v kolébce i jako dospělý: když naučil jsem tě Písmu, moudrosti, Tóře i Evangeliu; a když vytvořils z hlíny podoby ptáků z dovolení Mého a dýchls na ně a staly se ptáky skutečnými z dovolení Mého; a když uzdravils slepého a malomocného z dovolení Mého a dals vstát mrtvým z hrobů z dovolení Mého. A odehnal jsem od tebe dítka Izraele, když přišels k nim s důkazy jasnými a když řekli ti z nich, kdož neuvěřili: ‚Tohle není leč kouzelnictví zjevné!' A když jsem vnukl apoštolům: ‚Věřte ve Mne a v posla Mého!' a oni odpověděli: ‚Uvěřili jsme a dosvědč, že jsme do vůle Tvé se odevzdali!'" A hle, pravili apoštolové: "Ježíši, synu Mariin, může nám Pán tvůj seslat z nebe stůl prostřený?" I odvětil: "Bojte se Boha, jste-li věřící!" Řekli: "Chceme z něho pojíst, aby upokojila se srdce naše a abychom zvěděli, žes k nám mluvil pravdu, a mohli pak být svědky o tom!" I zvolal Ježíš, syn Mariin: "Veliký Bože, Pane náš! Sešli nám stůl prostřený z nebes, jenž svátkem bude pro nás, jak pro prvního, tak i pro posledního z nás, i znamením od Tebe! A dej nám příděl štědrý, vždyť Tys nejlepší z uštědřovatelů!" I řekl Bůh: "Dozajista vám jej sešlu. Kdokoliv z vás však bude i potom nevěřící, toho potrestám trestem, jakým jsem nepotrestal nikoho z lidstva veškerého!" A hle, pravil Bůh: "Ježíši, synu Mariin, zdaž jsi to byl ty, kdo řekl lidem ‚Vezměte si mne a matku mou jako dvě božstva vedle Boha?'" I odpověděl: "Sláva Tobě! Nebylo na mně, abych říkal něco, k čemu jsem neměl právo! Kdybych to byl býval řekl, byl bys to dobře věděl, neboť Ty znáš, co je v duši mé, zatímco já neznám, co je v Tvé duši, vždyť Ty jediný znáš nepoznatelné. Neříkal jsem jim, leda to, cos mi nařídil, to jest: Uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! A byl jsem svědkem o nich, dokud jsem žil mezí nimi. A když jsi mne povolal k Sobě, byls to Ty, kdo byl nad nimi dozorcem - a Tys svědkem věcí všech" (5:110-117).

Tyto verše jsou jen jednou ukázkou četných podobných pasáží v celém Koránu. Všechny zdůrazňují skutečnost, že Ježíš nikdy netvrdil, že je Synem Božím a že byl jen služebníkem a apoštolem Pána stejně jako druzí byli jeho služebníky a apoštoly. Korán tento fakt zdůrazňuje takto:
A vypravili jsme se ve stopách jejich Ježíše, syna Mariina, aby potvrdil pravdivost toho, co obsaženo bylo předtím v Tóře, a dali jsme
mu Evangelium, v němž je správné vedení a světlo, aby potvrdilo pravdivost toho, co bylo předtím v Tóře, a stalo se správným vedením i varováním pro bohabojné (5:46).
A věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: "Mesiáš, syn Mariin, je Bůh!" A pravil Mesiáš: "Dítka Izraele, uctívejte Boha, Pána mého i Pána vašeho! Kdo bude přidružovat k Bohu, tomu Bůh zakáže vstup do ráje a bude mu příbytkem oheň pekelný; a nespravedliví nebudou mít pomocníky." A jsou věru nevěřící ti, kdo prohlašují: "Bůh je třetí z trojice" - zatímco není božstva kromě Boha jediného. A nepřestanou-li s tím, co říkají, věru se dotkne těch, kdož z nich jsou nevěřící, trest bolestný! Proč se tedy kajícně neobrátí k Bohu a neprosí jej za odpuštění, když Bůh zajisté je odpouštějící a slitovný? Mesiáš, syn Mariin, není leč posel, před nímž byli již poslové jiní. A matka jeho byla pravdomluvná - a oba se živili pokrmy. Pohleď, jak jim objasňujeme znamení, a pohleď, do jakých lží se dostali! (5:72-75, cf. 4:171-172).
Začátek Ježíšova života je sporný. Stejně tak i konec jeho žití. Mezitím vytrvale vykonával svůj úkol, posiloval se Knihou Boží, jasnými znaky a svatým duchem. Jen málo lidí ho však přijalo z celého srdce. Přestože byl Ježíš snášenlivý a mírumilovný, nemohl trpět pokrytectví dětí Izraele a jejich oddanost písmenům zákona na úkor jeho ducha. Odmítali ho a stavěli se proti němu a jeho násilná smrt byla výsledkem spiknutí. Bylo mezi nimi běžné, že některé proroky odmítali a jiné zabíjeli. Ježíš nebyl v tomto směru žádnou výjimkou. Téměř ho zabili na kříži. Ve skutečnosti věřili, že ho opravdu ukřižovali. Příběh nabyl v tomto stadiu na dramatičnosti a vrcholu, náboženské truchlení se pro křesťany stalo posvátným stejně jako hořekování Židů.
Ukřižování Ježíše bylo naplánováno; odehrála se skutečná poprava na kříži; někdo byl skutečně ukřižován. Ale nebyl to Ježíš; byl to někdo, koho ukřižovali místo něho.
Pokud jde o Ježíše samotného, Bůh mu přispěchal na pomoc a zachránil ho před nepřáteli. Bůh korunoval jeho poslání na zemi tím, že ho zachránil před násilnou smrtí a pozvedl ho vysoko na nebesa. Dohady, jestli byl pozvednut ve smyslu přeneseném nebo zda byl pozvednut tělesně i duševně hned po tom, co zemřel přirozenou smrtí, nemají na islámskou víru žádný vliv. Není to článek víry, protože pro muslima je důležité a závazné to, co zjevuje Bůh, a Bůh zjevil, že Ježíš nebyl ukřižován, ale byl pozvednut k Bohu. Korán přibližuje Ježíšův konec takto:
Vlastníci Písma tě žádají, abys jim snesl z nebe písma; a žádali již kdysi od Mojžíše více než toto, řkouce: "Dej nám spatřit Boha zřetelně!" A zasáhl je blesk za nespravedlnost jejich. I vzali si tele jako modlu poté, co se jím již dostalo důkazů jasných. A odpustili jsme jim to a dali jsme Mojžíšovi pravomoc zjevnou. A vyzdvihli jsme nad nimi horu podle úmluvy s nimi a řekli jsme jím: "Projděte branou poklekajíce!" a také jsme jim řekli: "Neznesvěcujte sobotu!" A uzavřeli jsme s nimi smlouvu přísnou. A pak prokleli jsme je za to, že porušili úmluvu svou, neuvěřili ve znamení Boží, zabíjeli nespravedlivě proroky, a také za slova jejich: "Srdce naše jsou neobřezána." Ba ano, Bůh jim je zapečetil kvůli jejich nevěrectví a jen málo z nich uvěřilo; a za nevěrectví jejich a za slova jejich o Marii, jež nehoráznou byla pomluvou, a za slova jejich: "Věru jsme zabili Mesiáše Ježíše, syna Mariina, posla Božího!" Však nikoliv, oni jej nezabili ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo. A věru ti, kdož jsou o něm rozdílného mínění, jsou vskutku na pochybách o něm. A nemají o něm vědomosti žádné a sledují jen dohady; a nezabili jej určitě. Naopak Bůh jej k sobě pozdvihl, neboť Bůh je mocný, moudrý (4:153-158; cf. 3:52-59).
Islám odmítá učení o Ježíšově ukřižování nepřáteli Božími a také základy tohoto učení. Odmítnutí je založeno na autoritě samotného Boha, jak je zjeveno v Koránu, a na hlubším odmítnutí učení o krvavé oběti a o vykoupení hříchů v zastoupení. Islám učí, že prvotní hřích byl Adamovi odpuštěn, když se on sám vykoupil; že každý hříšník, jestliže mu Bůh neodpustí. je sám zodpovědný za své hříchy; a že nikdo nemůže vykupovat hříchy někoho jiného. Tato teorie neponechává možnost existence učení o krvavé oběti nebo o vykoupení hříchů jinou osobou. Některé rané křesťanské sekty nevěřily, že byl Ježíš ukřižován. Basileidánští věřili, že na kříži zemřel někdo jiný. Dokéti zastávali názor, že Ježíš neměl skutečné fyzické tělo, ale jenom zdánlivé tělo, a že jeho ukřižování nebylo skutečné, jenom zdánlivé. Markiónovské evangelium (asi 138 let po Kristu) popírá, že se Ježíš narodil, říká jen, že se zjevoval v lidské podobě. Evangelium svatého Barnabáše - jehož anglický překlad je ve Státní vídeňské knihovně a jehož arabská verze je v arabském světě dostupná - podporuje teorii záměny osob na kříži.
Pokud jde o Ježíšovu smrt, je muslimovi všechno jasné jako v případě Ježíšova narození. Muslimové věří, že Ježíš nebyl zabit ani ukřižován, ale že ho Bůh pozvedl k Sobě s poctami a milostí. Muslimové mají v této věci jasno. Korán všechny debaty vyřešil jednou provždy. Víra, že Ježíš byl ukřižován, vzbuzuje řadu nevyhnutelných otázek. Předkládáme některé z nich:
1. Odpovídá ukřižování Ježíše pojímané v křesťanském duchu Spravedlnosti, Milosrdenství a Moudrosti Boží?

2. Je od Boha spravedlivé (nebo od kohokoli jiného), aby se někdo kál z hříchů nebo špatností jiných, z hříchů, s nimiž tento kajícník nemá nic společného?

3. Neodporuje Boží moudrosti a milosrdenství víra, že Ježíš byl pokořen a zavražděn způsobem, jak se o něm tvrdí?

4. Je snad naplněním slibu (že bude ochraňovat a bránit své věrné a milované) fakt, že Ježíš byl opuštěn, a stal se proto snadnou kořistí nepřátel Božích? Máme to snad považovat za způsob plnění povinností nebo dodržování čestného slova?

5. Je ospravedlnitelné a náležité věřit, že Bůh, Nejslitovnější, nebyl schopen odpustit Adamovi a jeho dětem prvotní hřích a že je udržoval v napětí a strachu až do příchodu Ježíše, který je měl vykoupit krví?

6. Objevuje se víra v ukřižování a krvavou oběť v nějakém náboženství s výjimkou pohanských náboženství starých Řeků, Římanů, Indů, Peršanů a jim podobných?

7. Existuje v historii nějaká podoba Ježíše s výjimkou smyšlených postav Bachka, Apollóna, Adonise, Hora a dalších božstev zrozených z panny?

8. Neumožňuje nový pohled na celou problematiku srovnání slov připisovaných Ježíši se slovy Bachkovými, který údajně prohlásil, že je alfou a omegou světa a že přišel lidstvo spasit vlastní krví? Nemohla by podobnost těchto slov později připisovaných Ježíši podnítit nové úsilí v hledání celé pravdy?

9. Co měli římští vládcové proti Ježíšovi? Nijak neohrožoval jejich vládu. Ve skutečnosti vykonal pro jejich vedoucí osobnosti a domácnosti mnoho dobra. Naučil své následovníky považovat za císařovo to, co náleží císaři, a za Boží to, co patří Bohu. Byl to mírumilovný učitel a římské vládě velice pomohl udržovat v zemi klid a pořádek. Proč by se jej pak snažili ukřižovat a ztratit tak dobrého, zákonů poslušného občana a přívržence?

10. Co se vlastně ví o charakteru římského vládce Piláta? Vycházel dobře s Židy, kteří si na něho stěžovali do Říma? Cožpak jeho vláda nevyjadřovala nenávist a pohrdání vůči Židům? Cožpak nebral úplatky? Proč by pak spěchal vykonat jejich vůli nebo vyplnit jejich příkazy? Proč by nepřijal úplatek bohatého Ježíšova příznivce, Josefa Arimatejského? Tento Josef byl podle Lukáše velmi bohatý, velice se o Ježíše zajímal a byl členem rady, kde nesouhlasil s tím, aby byl Ježíš podroben ukřižování. Cožpak by se nepokusil i za cenu úplatku nabídnutého zkorumpovanému vládci zachránit Ježíše před ukřižováním, když se mu to nepodařilo v radě?

11. Kolik žáků skutečně dosvědčilo domnělé ukřižování Ježíše a jak na to reagovali? Může být pravdivý výrok Matouše, který tvrdí (26:56), že Ježíše učedníci opustili a utekli? Má to naznačit mravní výtečnost a charakter takových skvělých žáků tak velkého učitele? Jen milovaný Jan prý byl na místě popravy. Ale jak dlouho byl popravě přítomen a jak dlouho tehdy trvalo, než odsouzenec na kříží zemřel? Podle některých spolehlivých historických zdrojů (viz kapitolu Kříž Cross v The Chambers' Encyclopaedia, 1950) trvalo několik dní, než odsouzenec na kříži zemřel. A proč to tedy trvalo jen několik hodin a ne několik dní? A proč "zemřel" na kříží Ježíš, zatímco dva jeho společníci ho přežili? A co tma, která padla na zemi během období ukřižování (Matouš 27:45; Marek 15:33; Lukáš 23:44). Mohlo během období tmy a zmatku dojít na kříži k záměně nebo k nahrazení Ježíše jinou osobou?

12. Do jaké míry Ježíše znali římští vojáci, kteří ho přibili na kříž? Jak si mohli být jisti, že přivedli správnou osobu? Opravdu ho poznali, když ho šli zatknout? Měli nějaký zvláštní zájem nebo pohnutku, aby Ježíše poznali v době, kdy se konaly veřejné oslavy a neexistovaly obavy z propuknutí lidového povstání?

13. Může si věřící člověk představit, že by Ježíš (který byl jedním z pěti nejrozhodnějších a nejvytrvalejších poslů Božích ) mluvil z kříže s Bohem způsobem, jak údajně mluvil, tedy s výčitkami a s úzkostí? Je správné, aby význačný prorok jako Ježíš řekl v době zkoušky Bohu, že‚ ho Bůh opustil? Máme to snad považovat za příkladné oslovení Boha nebo jako správnou reakci v době zkoušek?

14. Byl Bůh tím Nejmilostivějším, Nejslitovnějším a Nejvyšším a přitom neschopným odpustit člověku hříchy jinak než pod podmínkou krutého a nanejvýš pokořujícího ukřižování člověka, který byl nejenom nevinný, ale také oddaný službě Bohu a Jeho věci tím nanejvýš pozoruhodným způsobem? Je to snad příklad uplatnění Božího milosrdenství a odpuštění nebo odraz Jeho spravedlnosti a lásky?

Studium těchto dobových okolností, chování pozemských vládců, veřejných reakcí, pojmu Bůh, postavení člověka, cílů náboženství a života, studium všech těchto věcí, vyvolává zajímavé myšlenky podobné těm, o nichž jsme se zmínili. Dokud nenajdeme uspokojivé vysvětlení těchto otázek, nemůže být věřící křesťan v klidu, nemůže se těšit ze skutečně pravého klidu duše. Takže všem stranám doporučujeme, aby se zabývaly vážným studiem celé záležitosti a zahájily hlubší výzkum.
Muslimy však takové otázky netrápí a v islámu podobné nejasnosti nemají žádnou váhu, protože islám zastává pevné stanovisko, že Ježíš nebyl ukřižován nebo zabit, naopak byl poctěn a pozvednut k samotnému Bohu. V křesťanské literatuře se objevují zprávy o tom, že se Ježíš po svém ukřižování zjevil některým svým žákům. Jeho zjevení je dost pravděpodobné a nijak se nerozchází s islámskou vírou. Jestliže je to pravda, pak muslimové věří, že toto zjevení se neodehrálo po ukřižování, ale po úkrytu v útulku, kam se na příkaz Boží odebral. Byl to totiž krok v Božím plánu na jeho záchranu, jímž chtěl zmařit proradné spiknutí nepřátel. Namísto toho, aby byl ukřižován a pokořen, jak to plánovali jeho nepřátelé, byl povýšen a poctěn podle předběžného Božího plánu.
Velikost Ježíše a význam jeho role podle muslimů nevyvěrají z křesťanské víry, že byl chladnokrevně ukřižován za své učení, aby tak vykoupil hříchy člověka. Jestliže je tato populární víra platná, pak se člověk ocitá v pokušení vyslovit přesvědčení, že Ježíšovo vykoupení bylo marné, protože hřích nebyl vymýcen. Nebo by se mohlo říci, že existují tisíce velkých hrdinů, kteří jako Ježíš zemřeli při šíření svého učení, ať už šlo o věci skutečně hodnotné nebo ne. Můžeme je nalézt všude, dokonce i mezi Němci, spojenci, komunisty, úředníky OSN, náboženskými bojovníky, bojovníky za svobodu atd. Jestliže násilná smrt postaví mrtvého na roveň Bohu, pak musí lidstvo mít nespočet bohů a božstev, a kdyby se kdokoliv pokoušel obdařit tímto božským postavením jen Ježíše, bylo by to nespravedlivé, pomíjeli by se tak všichni ostatní hrdinové, kteří zemřeli v podobných situacích.
Muslimům takový paradox nehrozí. Muslim věří, že Ježíšova velikost je založena na skutečnosti, že byl vybrán Bohem a poctěn Jeho Slovem; že mu byla svěřena Boží zjeveni a že byl pověřen učit Jeho poselství; že byl prorokem s velkým charakterem a osobností; že byl upřímný uvnitř i navenek; že bojoval proti pokrytectví a rouhačství; že byl výjimečný v okamžiku zrození a v okamžiku nanebevstoupení; a že byl svému lidu Znamením a milosrdenstvím Božím. Budiž mu mír a dalším jeho spoluprorokům.
Povaha tohoto přehledu nám neumožňuje, abychom se tímto tématem zabývali do hloubky, uváděli citáty z Koránu o Ježíšovi a jeho poslání. Co jsme zde načrtli, je jen základ. K dalšímu studiu odkazujeme čtenáře na samotný Korán. Abychom toto studium usnadnili, uvádíme přehled se závažnými kapitolami a verši z Koránu.

(1) Neexistuje shoda v žádné významné etapě Ježíšova života: Jak, kde a kdy se narodil, žil, obdržel své poslání, zemřel, byl pohřben; zda opravdu prováděl „zázraky“, jakého druhu; zda, kde a jak povstal z mrtvých. Nedostatek prostoru a rouhačská utrhačná povaha dohadů nás nutí, abychom diskusi o těchto provokativních otázkách omezili. Kritický přehled a vynikající bibliografii týkající se tohoto problému naleznete v Qazi Muhammad Barakatullah, Jesus Son of Mary. Fallacy and factuality. (Philadelphia: Dorrance & Company), 1973.