Zaostřeno na islám

Modlitba představu je jeden z pilířů islámu a je považována za základ náboženství. Každý muslim, který nedodržuje modlitby a nemá pro to rozumnou omluvu, se dopouští vážného přestupku a ohavného hříchu. Tento přestupek je závažný, protože se neprotiví jen Bohu, což je samo o sobě dost špatné, ale protiví se i lidské přirozenosti. Sklon uctívat skvělé bytosti a směřovat k vznešenym cílům je lidskym instinktem. Nejvyšší bytostí a nevznešenějším cílem všeho je Bůh. Islámská modlitba je nejlepším způsobem, jak v člověku vypěstovat rozumnou osobnost a jak upřesnit jeho zralé směrování. Zanedbávat modlitby znamená potlačovat dobré vlastnosti lidské přirozenosti a neospravedlnitelné popírání jejího práva uctívat a milovat, práva směřovat a stoupat k vyššímu, práva vynikat v dobru a dosahovat vznešených cílů. Takové potlačování a popíráni představu je velmi vážný a škodlivý přestupek. V tom spočívá význam a životni důležitost modlitby v lidském životě.
Vždy bychom měli pamatovat na to, že Bůh lidskou modlitbu nepotřebuje, protože On žádné potřeby nemá. Bůh se zajímá jen o naše celkové blaho a prospěch. Když Bůh nutnost modlitby zdůrazňuje a ukládá nám ji za povinnost, chce nám pomoci; protože všechno dobré, jež činíme, je v náš prospěch, a každý přestupek, jehož se dopustíme, je přestupkem proti naší duši. Proto i zde je člověk ve středu pozornosti a hlavní jsou jeho společné zájmy. Užitek, který člověk získává z islámské modlitby, je neměřitelný a požehnání modlitby přesahuje lidskou představivost. Není to jen pouhá teorie nebo konvenční domněnka, je to úchvatný fakt a duchovní zkušenost. Následuje vysvětlení účinnosti islámské modlitby:
1. Posilu je víru v Boži existenci a v Boží dobrotu a přináší tuto víru do nejskrytějších koutů lidského srdce.
2. Oživu je tuto viru a činí z ní v praktickém životě tvořivou sílu.
3. Pomáhá člověku, aby si uvědomil přirozené a pudové směřování k velikosti a vysoké morálce, k výtečnosti a k růstu ctností.
4. Očisťuje srdce a rozviji mysl, zušlechťuje svědomí a uklidňuje duši.
5. Upevňuje v člověku prvky dobra a slušnosti, potlačuje zlo a sklony k nepatřičnému chováni.

Rozebíráme-li islámskou modlitbu a studujeme její jedinečnou povahu, zjišťujeme, že ne jde jen o fyzické pohyby nebo o prázdné recitování ze Svaté knihy. Islámská modlitba je nevyrovnatelný a bezpříkladný způsob rozumové meditace a duchovní oddanosti, morálního růstu a fyzického cvičení; všechny tyto prvky jsou přitom obsaženy v jednom jediném aktu. Je to výlučně islámská zkušenost, v níž se každý sval lidského těla spojuje s duší a myslí při uctívání Boha a ke slavě Boží. ]e těžké zvolit nějaká slova, jež by vystihla plny
význam islámské modlitby, lze však říci, že v ní jde o:

1. Cvičení disciplíny a síly vůle;
2. Procvičení oddanosti k Bohu a všem hodnotnym cílům;
3. Ostražitá připomínka Boha a neustálého zjevování Jeho dobroty;
4. Semeno pěstění duchovna a morální ryzosti;
5. Průvodce po nejpříjemnější životní stezce;
6. Ochrana před necudností a zlem, před zblouděním ke zlu;
7. Pro jev pravé rovnosti, pevné jednoty a bratrství;
8. Vyraz díků Bohu a vážnosti k Bohu.
9. Směřování k vnitřnímu míru a stabilitě;
10. Bohaty zdroj trpělivosti a odvahy, naděje a důvěry.
To všechno je islámská modlitba, to všechno dokáže člověku dát. Nejlépe pravdu tohoto výroku z jistíte, jestliže modlitbu sami vykonáte a dopřejete si jejích duchovních radosti. Teprve pak člověk pozná, co modlitba opravdu znamená.

Podmínky modlitby:
Každý muslim muž či žena, má povinost konat modlitbu. Musí všakbýt:
1. Duševně zdravý a svéprávný
2. Relativně zralý a dosáhl jíž puberty, tedy obvykle kolem čtrnácti let. (Rodiče by měli svým dětem radit, aby se modlitby začali učit v sedmi letech a důrazně byjím to měli doporučit v deseti letech);
3. Nepostížený vážnou nemocí, ženy nesmějí mít menstruaci nebo rodit nebo být v šestinedělí. Nejlepší vymezenou dobou k těmto obdobím je deset a čtyřicet dnů. Ženy jsou za těchto okolností od modliteb zcela osvobozeny.

Modlitba není platnám, nejsou-li splněny následující požadavky:
1. Abdest neboli rituální omývání (Wudu') bude vyvětleno později.
2. Čistota celého těla. Tělo musí být oděno a země použitá k modlitbám musí být zbavená veškeré špíny a nečistoty. 3. Oděv. Musí vyhovovat morálním zásadám, intimní části těla musíbýt zakryté. Muži musí mít tělo zakryto alespoň od pupku po kolena.
U žen by mělo být zakryto celé tělo kromě tváře, rukou a chodidel. Obě pohlaví nesmějí mít při modlitbách průhledný látky.
4. Vzhlášení úmyslu modlit se srdcem i hlasem všude, kde to je možné.
5. Postoj čelem směrem ke qible, tedy směrem ke Ka'abě v Mekce.
Existuje řada způsobů, jak určit správný směr. Jestliže člověk neví, jak by směr zjistil, měl by se řídit svým nejlepším úsudkem.

Druhy modliteb :
Následují různé druhy modliteb:
1. Povinné (fard), které zahrnují pět povinných modliteb, účast na shromáždění v pátek odpoledne a pohřební modlitbu. Jestliže člověk tyto modlitby nedodržuje, pak páchá vážný a trestuhodný hřích, nemá-li ovšem rozumnou omluvu.
2. Dobrovolné (wadžib a sunna), které zahrnují modlitby doprovázející povinné modlitby a shromáždění u příležitosti dvou velkých svátků (Id). Nedodržování těchto modliteb je vážná nedbalost a zasluhuje si výtky.
3. Nepovinné modlitby, které zahrnují veškeré nepovinné modlitby v kteroukoli denní nebo noční dobu. Zvláštní význam mají dvě období: konec noci před úsvitem a půlnoc.

Časové rozložení modliteb
Každý muslim, muž či žena, musí vykonat přinejmenším pět denních modliteb v určenou dobu, nemá-li ovšem nějaký ospravedlnitelný důvod, proč je nekoná, proč je koná dohromady nebo proč je koná opožděně. Jsou to tyto modlitby:
1. Časná ranní modlitba (salátu-l-fadžr), kterou lze konat kdykoli po rozbřesku a před východem slunce, v rozmezí asi dvou hodin.
2. Polední modlitba (salátu-z-zuhr). Tuto modlitbu lze konat od okamžiku, kdy slunce začne sestupovat ze zenitu, až do okamžiku, kdy je na poloviční cestě k západu. Jestliže například slunce zapadá v sedm hodin odpoledne, pak čas této modlitby začíná krátce po poledni a konči o půl čtvrté odpoledne. Krátce nato začíná období další modlitby. Existují však přesné kalendáře, které stanovují časy jednotlivých modliteb. Nemáte-li ho k dispozici, spolehněte se na svůj nejlepší úsudek.
3. Odpolední modlitba (salátu-l'asr), kterou lze vykonat hned po vypršení období polední modlitby až do západu slunce.
4. Modlitba při západu slunce (salátu-l-maghrib). Čas této modlitby začíná hned po západu slunce a končí, jakmile na západním nebi zmizí červánky. Doba, v níž lze konat tuto modlitbu, normálně trvá jednu hodinu a dvacet až třicet minut.
5. Večerní modlitba (salátu-l-'iša'), jejíž čas nastává hned po zmizení červánků na západě (asi hodinu a půl po západu slunce).

Stojí za povšimnutí, že islám rozvrhl doby modliteb tak, aby se naše duchovní obnova spojovala s fyzickým občerstvením, a že se tím spojuje klid mysli s tělesným uvolněním. Časná ranní modlitba se koná v pravidelnou dobu snídaně, polední modlitba se koná v době oběda, odpolední modlitba v době, kdy se osvěžujeme šálkem čaje nebo kávy, modlitba při západu slunce připadá na čas večeře a večerní modlitba odpovídá době večerního občerstvení. Rovněž stojí za povšimnutí, že muslim vykonávající tyto modlitby poznamenává celý den duchovním znamením na jeho začátku, na konci i v jeho průběhu. Věřící tím spojuje náboženství se životem, celý den cítí přítomnost Boží ve své duši, zakončuje své denní konání v duchovních pocitech a buduje svou mravní výtečnost na silných základech. Navíc tím muslim vhání do všech oblastí života duchovní svěžest a náboženství je přítomno ve všech jeho činnostech. Působí v obchodech a kancelářích, doma a na farmách, v továrnách a v závodech. Proniká svým světlem do každého druhu obchodu a práce. Rozvržení modliteb je pozoruhodné, protože je dílem Božím a dílem islámu.
Vždy je nejlepší vykonat modlitbu hned, jak nastane její čas, ledaže by něco zapříčinilo neočekávané zpoždění nebo odložení modlitby. Tyto modlitby jsou zkouškami Božími. Odměna věřícím, kteří touto zkouškou projdou, je nezměrná a jejich blaho si nelze představit. Štěstí, kterého dosáhnou, radost, kterou pociťují, a čest, kterou získávají, nelze slovy vyjádřit. Na druhé straně neschopnost zúčastnit se takové zkoušky je trestuhodným hříchem. Má za následek přísné tresty, duchovní odcizení a umrtvení a společenskou izolaci.
Polední (zuhr) a odpolední ('asr) modlitby lze konat společně, jestliže člověk cestuje nebo je nemocen. Totéž povolení se uděluje k modlitbě při západu slunce (maghrib) a k večerní modlitbě ('iša).

Částečný abdest (wudu')
Před vykonáním modlitby musí být člověk v dobré tělesné pohodě a ve stavu čistoty. Je nezbytné omýt části těla, které jsou běžně vystaveny špíně nebo prachu či smogu. Tento obřad se nazývá ABDEST (wudu') a provádí se nejlépe takto:
1. Vyhlašte úmysl, že tento úkon slouží uctívání Boha a čistotě.
2. Umyjte si třikrát ruce až po zápěstí.
3. Očistěte si ústa vodou, rovněž třikrát, nejlépe však kartáčkem.
4. Očistěte si nosní dírky vtahováním vody, opět třikrát.
5. Třikrát si umyjte celý obličej oběma rukama, pokud je to možné, od horní strany čela k bradě a od ucha k uchu.
6. Třikrát si omyjte pravé předloktí až na konec lokte, pak proveďte totéž při omývání levé ruky.
7. Utřete si celou hlavu nebo jakoukoli její část vlhkou rukou, a to pouze jednou.
8. Utřete si vnitřní strany uší ukazováky a jejich vnější strany pomocí palců. Palce by měly být vlhké.
9. Utřete si mokrýma rukama krk.
10. Umyjte si obě nohy po kotníky a to třikrát. Začněte pravou nohou.

Tím je abdest u konce a člověk, který jej dokončil, je připraven k modlitbě. Je-li abdest vykonán řádně, může jej osoba podle svého přání použit pro mnoho další modliteb. Dáváme přednost tomu, aby se abdest obnovoval co nejčastěji . Je dobré abdest vykonávat v určeném pořádku, i když abdest bude přijat i od osob, které takový pořádek poruší. Abdest vykonaný zmíněným způsobem pro modlitbu dostačuje, není-li však nějak zrušen.

Zrušení abdestu :
Abdest je rušen, jestliže:
1. Dojde k vyměšování, např. moči, stolice, tělesných plynů apod.;
2. Dojde k výtoku krve nebo hnisu a podobných látek z kterékoli části těla;
3. Dojde ke zvracení;
4. Člověk usne;
5. Dojde ke ztrátě rozumu požitím drogy nebo jakékoliv toxické látky.
Jestliže nastane některá ze zmíněných věcí, je nutné abdest obnovit. Po vyměšování by měla být použita voda, protože toaletní papír nemusí být pro účel čistoty a modlitby dostatečný.

Úplná nahrazení abdestu (tajammum)
Tajammum nebo uchýlení se k čisté zemi může nahradit abdest a dokonce i koupel. Povoluje se v následujících případech:
1. Jestliže je člověk nemocný a nemůže používat vodu;
2. Jestliže nemá v dostatečném množství přístup k vodě;
3. Kdyby mu voda způsobila obtíže nebo způsobila nemoc;
4. Kdyby konání abdestu člověku zabránilo účasti na pohřební modlitbě nebo modlitbě ld, za něž neexistuje náhrada.

V každém takovém případě je možné provést tajammum, které se provádí takto:
1. Udeřte oběma rukama o čistou zem nebo písek či na kámen.
2. Otřepejte si ruce a otřete si s nimi obličej stejně jako při abdestu.
3. Opět udeřte oběma rukama o zem a otřete si pravou paži k lokti levou rukou a pak otřete levou ruku pomocí pravě ruky.

Toto tajammum je symbolickým projevem důležitosti abdestu, jenž má pro uctívání Boha a pro zdraví životně důležitý význam. Když islám zavedl nutnost opakovat abdest, bral v úvahu nejlepší hygienickou formulaci, kterou nedokázala předvídat žádná duchovní doktrína nebo lékařský předpis.

Zvláštní nařízení při abdestu
Pro abdest islám přikazuje určitá opatření. Jestliže má člověk ponožky nebo punčochy na nohách nebo si je po vykonání obřadu natáhl, není nutné si je při obnovení abdestu sundávat. Místo toho je možné přejet přes ně mokrou rukou. Ponožky nebo punčochy by si však člověk měl sundávat alespoň jednou za dvacet čtyři hodin a umýt si přitom nohy. K této praxi se lze uchýlit i v případě, že má člověk na nohou boty a jejich podrážky jsou čisté a boty vypadají čistě. Jestliže je na částech těla, které mají být při abdestu omyty, nějaké zranění, je možné otřít obvaz poranění mokrou rukou, kdyby sundávání obvazu a umývání poranění způsobilo další obtíže.

Úplný abdest (koupel ghusl)
Celé tělo s nosními otvory, ústy a hlavou se musí umýt v úplné nové koupeli před začátkem modlitby v následujících případech:
1. Po intimním styku;
2. Po polucí ve spánku;
3. Po uplynutí menstruačního období u žen;
4. Na konci šestinedělí kojících žen. Jestliže toto období skončí dříve než za čtyřicet dní, měl by se vykonat úplný abdest.
Měli bychom zdůraznit, že na začátku koupele nebo abdestu si člověk musí uvědomit, že jej koná kvůli čistotě a uctívání Boha. Člověk, který provádí abdest, částečný nebo úplný, by měl tento úkon spojit s výroky slavícími Boha a žádajícími Ho o správné vedení. Podoby těchto výroků jsou detailně popsány ve vypracovaných náboženských zdrojích. Nezná-li člověk správné znění doporučovaných výroků, může pronášet i vlastní věty. Dostačuje, jde-li o výroky chválící Boha a jsou-li pronášeny upřímně.

Svolávání k modlitbě (adhán)
Věřící vykonal abdest a je připraven k modlitbě. Když nastane čas modlitby, je dobré v souladu s Tradicemi proroka Muhammada pronést svolávání k modlitbě ( adhán). Modlící se stojí směrem ke qible (směrem ke Ka'abě v Mekce], zvedá obě ruce k uším a hlasitě pronáší následující text:

Alláhu Akbar (Bůh je největší), (opakuje se čtyřikrát);
Ašhadu An La Illáha-il-l-Láh (Dosvědčuji' že není boha kromě jediného Boha), (opakuje se dvakrát);
Ašhadu Anna Muhammadan Rasúlu-l-láh (Dosvědčuji, že Muhammad je Prorokem Božím), (dvakrát);
Hajja 'Ala-s-sálah (Pojďte rychle k modlitbě), (dvakrát a obrací tvář doprava);
Hajja 'Ala-l-faláh (Pojďte rychle k úspěchu), (dvakrát, obrací tvář doleva);
Alláhu Akbar (Bůh je největší ze všech), (dvakrát);
Lá lláha llla-l-láh (Není Boha kromě jediného a opravdového Boha), (jednou).

Když se svolává k časné ranní modlitbě, přidá vyvolávač jednu větu hned za část 5. Požadovaná věta zní takto:

Člověk stojí pokorně a zbožně směrem ke qlible, zvedá obě ruce až k uším a říká: "Nawajtu Osalli Sunnata Saláti-l-Fadžr nebo Farda Saláti-l-Fadžr (ponechává se na vlastním výběru); Alláhu Akbar".

Znamená to: "Vyhlašuji svůj úmysl vykonat dobrovolnou nebo povinnou (podle okolností) modlitbu ranní; Bůh je ze všech největší." Pak spustí paže k tělu a pravou ruku položí na levou. Obě ruce spočívají těsně pod pupkem.

Poloha rukou je v souladu s jednou právnickou školou. Jiné školy dávají přednost jiným polohám. Jde však o nevelké rozdíly, které nemají na platnost modlitby vliv. Ve skutečnosti se všechny takové rozdíly považují za příhodné a účelné spíš než za omezování a překážku.

poloha wakuf

Protom pronáší slova: "Alláhu Akbar" (Bůh je ze všech největší), klaní se do pravého úhlu, dlaně pokládá na kolena a tiše říká:

"Subhána Rabbija-l-'Azím"
("Budiž chvála mému velikému pánu", opakuje se třikrát). Tomu se říká ruku'. Po tomto postoji věřící zaujímá polohu vestoje s těmito slovy:

"Sami' a-l-áhu Liman Hamidah; Rabbaná Laka-l-Hamd" (Nechť vyslyší Bůh toho, kdo ho chválí, Pane náš, budiž Ti chvála.) Ruce jsou přitom připažené. Poloha ruku´

poloha ruku'

Věřící pak říká "Alláhu Akbar", a pokládá se na zem tak, že se dotýká země prsty na nohou, oběma koleny, oběma rukama a čelem. Je to poloha sedžda a doprovázejí ji tato slova:

"Subhána Rabbija-l-A'Lá "
("Budiž sláva Pánu Nejvyššímu, opakuje se třikrát")

poloha sudžůd

Pak po slovech "Alláhu Akbar" následuje poloha džalsa, krátký odpočinek vsedě: vnější strana levého chodidla a prsty pravého chodidla stojí kolmo a dotýkají se země, ruce jsou položeny na kolenou.
poloha džalsa

Pak následuje druhé padnutí na tvář (sedžda); vykonává se stejně a se stejnými slovy jako první. Tím končí jeden díl modlitby (rak'at).

poloha džulůs

Část 7.
Po prvním dílu se modlící zvedá a říká "Alláhu Akabar", přechází přitom do polohy vestoje, aby mohl začít s druhým dílem modlitby a recituje Fátihu (Otevírající súru), po ní následuje úryvek z Koránu jako v prvním dílu modlitby.

Část 8.
Po druhém úklonu a dvou padnutích na tvář, která jsou stejná jako v prvním dílu, si sedá do polohy džalsa a recituje tašahhud s jeho dvěma částmi (pojednáme o tom později).

Část 9.
Nakonec otáčí tvář doprava a pronáší tato slova: "Assalámu 'Alajkum wa rahmatu-l-Láh" (Mír budiž s tebou a milost Boží). Pak otáčí tvář doleva a pronáší totéž.
Tak se provádí kterákoliv modlitba skládající se ze dvou dílů (raka'tů), ať už jde o povinnou nebo nepovinnou modlitbu. Jakmile se naučíte tuto modlitbu správně provádět, zjistíte, že všechny ostatní modlitby jsou velmi jednoduché. Měli bychom ještě zdůraznit, že každý pohyb a každé slovo má v islámské modlitbě velký význam a symbolizuje velmi hluboký smysl.

2. Polední modlitba (salátu-z-zuhr)
Skládá se ze čtyř dílů jako sunna, pak následují čtyři díly jako fard a pak dva další jako sunna. Fard se v této modlitbě provádí takto:
a) První dva díly se provádějí stejně jako při ranní modlitbě. Fátiha a část Koránu se recitují potichu. Klanění a padání na tvář je stejné.
b) Když po druhém dílu recituje tašahhud, modlící se na konci první části tašahhudu zastaví, aby mohl zaujmout polohu vestoje.
c) Pak recituje Fátihu pouze v třetím dílu a nerecituje úryvky z Koránu.
d) Když ukončí třetí díl, staví se k čtvrtému a recituje Fátihu stejně jako ve třetím dílu.
e) Po klanění a padání na tvář zaujímá polohu džalsa (vsedě) a recituje tašahhud s jeho dvěma částmi.
f) Pak pronáší napravo a nalevo mírové pozdravy.
g) Dva díly sunny jsou stejné jako při ranní modlitbě, pronášejí se však potichu.

3. Odpoledni modlitba (salátu-l-'asr)
Skládá se ze čtyř dílů jako sunna a následují po ní čtyři díly jako fard. Vykonávají se stejně jako při polední modlitbě a potichu.

4. Modlitba při západu slunce (salátu-l-maghrib)
Skládá se ze tří dílů jako fard, po nich následují dva další díly jako sunna. První dvě části lze pronášet tichým nebo slyšitelným hlasem; třetí se pronáší potichu. Provádí se stejně jako polední nebo odpolední modlitba až na to, že čtvrtý díl se vynechává. Závěrečné sezení po recitaci Fátihy, klanění a padání na tvář tedy následuje už po třetí části, která končí vyslovením mírových pozdravů. Dvě sunny se pronášejí stejně jako při ranní modlitbě.

5. Večerní modlitba (salátu-l'iša)
Skládá se ze čtyř dílů jako fard, dvou jako sunna a tří jako witr (vyšší než sunna a nižší než fard). První dva díly ze čtyř fardů lze pronášet tlumeně nebo nahlas. Vykonávají se stejně jako při polední nebo odpolední modlitbě.
Pokud jde o tři díly witr, provádějí se jako modlitba při západu slunce s dvěma výjimkami:
ve třetím dílu následuje po Fátize část Koránu a při stání po klanění a před padáním na tvář věřící pronáší tato slova:

"Alláhumma mna nasta'ínuk, wa nastahdík, wa nastaghfiruk, wa natubu ilajk, wa nu'minu bik, wa natatawakkalu 'alajk, wa nuthni 'alajka-l-chajra kullah. Naškurk, wa lá nafkurk, wa nachla'u wa natruku man jafdžuruk. Alláhumma ijjáka na'bud, wa laka nusalli wa nasdžud, wa ilajka nas'a wa nahfid. Nardžu rahmátak, wa nachšá adhábak; inna 'adhábaka bi-l-Kuffari mulhaq wa salli-l-lláhumma 'alá sajjidiná Muhammad wa 'alá alihi wa sahbihi wa sallim."
Této pasáži se říká qunut a lze ji přeložit takto:
"O Bože! Prosíme Tě o pomoc a vedení a toužíme po Tvé ochraně a věříme v Tebe a spoléháme se na Tebe a velebíme Tě a děkujeme Ti a nejsme Ti nevděční a prohlašujeme, že mezi námi nejsou takoví, kteří Tě neposlouchají.
Ó Bože! K tobě se modlíme a před Tebou padáme na tvář a k Tobě se uchylujeme a Tebe rychle posloucháme a v Tvé milosrdenství doufáme a Tvého trestu se obáváme, neboť Tvůj trest stihne nevěřící.
Ó Bože! Pozvedni našeho mistra Muhammada a jeho lid a jeho pravé následovníky."
Nedokážete-li si qunut zapamatovat, postačí, budete-li recitovat něco podobného do doby, než recitaci qunutu zvládnete. Všechny modlitby sunna (dobrovolné) se mají říkat jednotlivě, ne sborově, s výjimkou modliteb Id a witr v měsíci ramadánu.
Modlitby sunna se nepožadují od osob, které zmeškaly některé modlitby fard. Takový člověk musí dohnat, co promeškal, a pronést povinné modlitby. Modlitby sunna se také nevyžadují, jestliže vypršel správný čas konání modliteb fard. Zmešká-li tedy člověk jakoukoliv modlitbu a chce ji nahradit, musí pronést pouze fard.
Jestliže věřící neví, jak se mají modlitby recitovat arabsky, může použít jakýkoli jiný jazyk, který zná, je-li tento jazyk schopen vyjádřit arabské významy. Abychom učení arabské verze usnadnili, používáme transliteraci.

Modlitby na shromáždění (džama'a)
1. Shromáždění řídí imám vybraný z přítomných věřících. Musí být vybrán na základě svých náboženských znalostí a zbožnosti.
2. Imám stojí sám vpředu, ostatní věřící stojí v řadách za ním, všichni jsou obráceni ke qible. Shromáždění lze sestavit dokonce i jen ze dvou osob: imáma a jednoho věřícího.
3. Po ohlášení modlitby imám recituje Fátihu a doplňkovou pasáž z Koránu hlasitě při ranní modlitbě a ve dvou prvních dílech modlitby při západu slunce. Když imám recituje nahlas Korán, ostatní ho zamyšleně a pokorně poslouchají. Neopakují po imámovi Fátihu ani žádnou jinou pasáž.
4. Když imám zakončí Fátihu, věřící pronesou "Amen". Imám se po úkloně napřímí a řekne: "Sami'a-l-láhu liman hamidah" (Nechť vyslyší Bůh toho, kdo Ho chválí) a ostatní odpovídají těmito slovy: "Rabbaná laka-l-Hamd" (Budiž ti chvála, Pane).
5. Věřící by měli imáma v jeho pohybech následovat, nesmějí ho však předbíhat. Kdyby někdo imáma v nějakém pohybu předběhl, byla by jeho modlitba neplatná.
6. Modlitba při shromáždění neplatí, jestliže imám neoznámí, že vykonává roli imáma. Rovněž věřící musí prohlásit, že následují toho kterého imáma v modlitbě, jíž pronáší.
7. Jestliže někdo přijde na shromáždění po začátku modlitby a připojí se, musí, i kdyby promeškal jednu nebo více částí, sledovat imáma. Když imám dokončí závěrečnými mírovými pozdravy bohoslužbu, opozdilci se k němu připojí, ale postaví se a nahradí díly, které promeškali. Když se člověk ke shromáždění připojí během klanění před vztyčováním, pohlíží se na něho, jako kdyby se k modlitbě připojil od začátku příslušného dílu. Jestliže se však připojí během kterékoli polohy po klanění, promeškal celý díl, a musí jej nahradit individuálně, jakmile imám dokončí modlitbu.
8. Naskytne-li se příležitost k modlitbě při shromáždění, neměl by ji muslim promeškat. Modlitba při shromáždění je hezkým projevem jednoty cíle a činu, pluralitní zbožnosti a pokory před Bohem, projevem účinné solidarity mezi muslimy, veřejného pořádku a společného smýšlení.

Islámské shromáždění je kladnou odpovědí na nejbolestnější problémy lidstva, které plynou z rasové diskriminace, společenských kast a lidských předsudků. Při společných modlitbách není v islámu rozdíl mezi králem a poddaným, boháčem a chudákem, bělochem nebo barevným člověkem, mezi jednotlivými třídami, předními nebo zadními lavicemi, lidmi v soukromých nebo veřejných lavicích. Všichni věřící stojí a modlí se těsně jeden vedle druhého nanejvýš disciplinovaně bez jakýchkoli světských úvah.

6. Páteční modlitba (salátu-l-džumu'a)
Dosud jsme mluvili o každodenních modlitbách. Teď se dostáváme k pátečnímu shromáždění. Tato bohoslužba je povinná pro každého muslima, který má vykonávat ostatní modlitby a nemá rozumné důvody nezúčastnit se jí. Bohoslužba připadá na každý pátek v týdnu a je zvlášť důležitá, protože:
1. Bůh muslimům tento den označil za den pro kolektivní vyznávání víry.
2. Jde o schůzku, na níž probíráme duchovní úrodu uplynulého týdne a připravujeme se na následující týden, jak to lidé dělají i v jiných oblastech života.
3. Je to schůzka muslimů, kteří se ujišťují o své víře a na morálních a duchovních základech potvrzují své náboženské svazky a společenskou solidaritu.
4. Ukazuje, jak muslimové dávají přednost volání Boha před jinými zájmy.

Hlavní body této modlitby
Pro páteční modlitbu jsou typické tyto rysy:
1. Časově spadá na tutéž dobu jako polední modlitba (salátu-z-zuhr) a nahrazuje ji.
2. Musí se pronášet na shromáždění vedeném imámem. Nikdo ji nemůže pronášet sám.
3. Jestliže tuto modlitbu někdo zmešká, nemůže ji nahradit. Místo toho se pomodlí polední modlitbu, tedy modlitbu, jež páteční bohoslužba nahrazuje.
4. V pátek se může pracovat jako v každý jiný den. Pro muslimy neexistuje žádný šábes. Mohou vykonávat své povinnosti a činnosti za předpokladu, že se včas dostaví na modlitby. Po bohoslužbách se mohou opět zabývat svými světskými záležitostmi.
5. Páteční modlitba se musí konat v mešitě, je-li nějaká dostupná. Jinak ji lze vykonat na jakémkoliv shromáždění, například doma, na farmách, v parcích atd.
6. Když nastane čas modlitby, pronáší se adhán. Pak se čtyři díly modlitby vykonávají jako sunna. individuálně a potichu jako při polední modlitbě. Jakmile je tato část u konce, imám povstane tváří k ostatním a pronese kázání (chutba), které je podstatnou částí bohoslužby. Během imámova kázání by se nikdo neměl modlit nebo mluvit; každý účastník by měl usednout a potichu vyslechnout kázání až do konce.
7. Kázání (chutba) se skládá ze dvou částí, každá začíná chválou Boha a modlitbami žehnajícími proroku Muhammadovi. V první části se musí recitovat některé pasáže z Koránu a musí se vysvětlit, aby se mohly využít k nabádání a kárání. Na konci první části si imám v sedu krátce odpočine, pak povstane a přednese druhou část svého kázání. V kázání lze probírat obecné muslimské záležitosti. V druhé části se imám modlí především za obecné blaho všech muslimů.
8. Potom se vykoná iqámah a pak dvě povinné části pod vedením imáma, který slyšitelně recituje Fátihu a další úryvky z Koránu. Pak modlitba končí. Věřící pak jednotlivě a potichu vykonají dvě sunny.
První čtyři a dvě poslední sunny lze vykonat doma. Lze je také nahradit nějakými povinnými modlitbami, které člověk v minulosti meškal a jež musí nahradit.
Každý účastník týdenního shromáždění nebo modliteb 'Id by se měl vynasnažit, aby byl čistý a upravený. Není třeba provést povinně abdest, ale doporučuje se koupel; člověka osvěží a je příjemná.

Význam modliteb 'Id
'Id znamená vracející se štěstí nebo svátečnost. Modlitba 'Id je pro muslimy velmi důležitá. Má stejné hodnoty jako denní modlitby, jež jsme dříve vysvětlili, má účinky jako týdenní shromáždění (džumu'a) a má charakter výročních setkání muslimů. Jsou dvě takové modlitby. První z nich se jmenuje 'Idu-l-f itr (Svátek konce půstu). Připadá na první den šawwalu, což je desátý měsíc muslimského kalendáře, navazující na ramadán, během něhož byl zjeven Korán, a který je postním měsícem. Druhou modlitbou je 'Idu-l-adha (svátek oběti). Připadá na desátý den dzu-l-hidždža, posledního měsíce muslimského kalendáře, jenž následuje po ukončení poutě hadždž (poutě do Mekky), což je nesmírně zbožná pouť.
Islámské modlitby 'Id jsou v každém ohledu jedinečné. V žádném jiném náboženství nebo sociálně politickém systému není nic obdobného. Vedle vysoce duchovního a morálního charakteru mají tyto nepřekonatelné vlastnosti:
1. Každá modlitba 'Id je celistvou oslavou pozoruhodných výsledků jednotlivého muslima v jeho službě Bohu. První 'Id přichází po měsíci "naprostého" denního půstu. Druhý 'Id označuje dokončení hadždže do Mekky, poutě, kterou muslim demonstruje své odmítnutí pozemských zájmů a při níž naslouchá pouze věčnému hlasu Božímu.
2. Každý 'Id je dnem díkůvzdání; muslimové se shromažďují v bratrské a radostné atmosféře, aby Bohu nabídli svou vděčnost za Jeho pomoc při plnění svých duchovních povinností před 'Idem. Tato forma díkůvzdání se neomezuje jen na duchovní zanícení a slovní projevy. Sahá mnohem dál a projevuje se příjemnou formou společenského a humanitárního ducha. Muslimové, kteří dokončili půst ramadánu, vyjadřují svůj dík Bohu službami, které rozdělují chudým a potřebným při prvním 'Idu. Podobně muslimové, kteří vykonali hadždž do Mekky, a ti, kdo jsou doma, nabízejí oběti porážením dobytčat, která se rozdělují chudým a potřebným. Rozdělování almužen a obětí představuje významnou část I'du. V této islámské formě díkůvzdání se uceleně spojuje duchovní zanícení s humanitární blahovůlí, což je spojení, jaké mimo islám nenaleznete.
3. Každý 'Id je dnem vzpomínání. Dokonce i v nejradostnějších dobách muslimové začínají den shromážděním k uctění Boha. Modlí se k Němu a oslavují Jeho jméno, aby názorně ukazovali, že chovají v paměti Jeho přízeň. Současně si připomínají zesnulé modlitbou za jejich duše, dále nabízejí pomocnou ruku potřebným, zarmouceným prokazují soucit a útěchu, nemocným přátelské návštěvy a přání všeho dobrého. nepřítomným nabízejí srdečné pozdravy a upřímný zájem atd. Takže význam Vzpomínání v tento den přesahuje všechny hranice a šíří se dalekosáhlými prostory lidského života.
4. Každý 'Id je Dnem vítězství. Člověk, jemuž se podaří zabezpečit svá duchovní práva a růst, získává 'Id ve vítězném duchu. Člověk, který věrně dodržuje své povinnosti, které jsou s 'Idem spojeny, vítězí. Dokazuje, že ovládá své touhy, umí se zdravě ovládat a těší se disciplinovanému životu. A jakmile člověk těchto vlastností nabude, dosáhne svého největšího vítězství; neboť člověk, který se dokáže ovládat a ukáznit své touhy, je osvobozen od hříchu a zla. od strachu a zbabělosti, od neřesti a necudnosti, od žárlivosti a chamtivosti, od pokoření a všech ostatních forem zotročování. Jestliže tedy získává 'Id označující dosažení jeho svobody, oslavuje tak vlastně své vítězství a 'Id se stává Dnem vítězství.
5. Každý 'Id je Dnem sklizně. Všichni dobří dělníci ve službě Boží, všichni věrní věřící, sklízejí v tento den ovoce svých dobrých skutků, neboť Bůh zaručuje hojné Své milosrdenství a požehnání. Na druhé straně islámská společnost soustřeďuje příspěvky potřebné k náboženskému bratrství a společenské zodpovědnosti; tyto hodnoty se splácejí formou vzájemné lásky, soucitu a zájmu. Každý člen islámské společnosti sklidí určité ovoce nebo tak či onak dostane jisté dividendy. Bůh rozdává nekonečně především těm, kteří se upřímně zajímají o veřejné blaho svých spoluvěřících. Příjemci, kteří nemohou dávat, obdrží společně s ohromnými příspěvky Boha i příspěvky svých společníků. Bohatí a chudí budou všichni užívat prozřetelnosti Boží nanejvýš rozmanitě a tento den bude skutečně Dnem dobré sklizně.
6. Každý 'Id je Dnem odpuštění. Když se muslimové scházejí na shromáždění, všichni se celým srdcem modlí za odpuštění a sílu víry. A Bůh ujistil ty, kdož se k Němu blíží s upřímností, o Svém milosrdenství a odpuštění. V takovém čistém a vysoce duchovním shromáždění by se každý opravdový muslim cítil před Bohem zahanben, kdyby vůči svým bratřím choval jakékoli nepřátelské nebo zlovolné úmysly. Opravdový muslim je tímto bratrským a duchovním shromážděním hluboce dojat a překonává své zlovolné pocity, když je jim vystaven. Pohybuje se mezi ostatními a reaguje na ducha tohoto Dne, aby očistil svou duši a srdce. Odpouští těm, kdo mu snad způsobili zlo, neboť on sám se modlí za Boží odpuštění, a udělal by to nejlepší, jen aby ho dosáhl. Duch tohoto vysoce zaníceného shromáždění ho poučí o tom, že když odpustí, pak bude i jemu odpuštěno. A jestliže odpustí, Bůh mu milosrdně přisoudí ctnost odpuštění a široce ji rozšíří mezi muslimy. A proto se tomuto dnu říká Den odpuštění.
7. Každý 'Id je Dnem míru. Nastolí-li muslim ve svém srdci mír dodržováním Božích zákonů a příkladným životem, pak dozajista s Bohem uzavírá neporušitelnou mírovou smlouvu. Jakmile je člověk smířen s Bohem, je smířen i sám se sebou, a tudíž i se zbytkem vesmíru. Slaví-li tedy člověk 'Id správně, slaví vlastně uzavření mírové smlouvy mezi sebou a Bohem, a proto se 'Idu říká Den míru.
Takový je pravý význam islámského 'Idu: Den míru a díkůvzdání, Den odpuštění a morálního vítězství, Den dobré sklizně a skvělých úspěchů a Den svátečního vzpomínání. Islámský 'Id je toto všechno a mnohem více, protože je to Den ISLÁMU, Den Boží.

Vykonávání modliteb 'Id (salátu-l-Id):
1. Stejně jako v pátek by se každý věřící měl odebrat na shromáždění 'Id ve svých nejlepších šatech, čistý, upravený a v dobré náladě. V mešitě nebo v místě shromáždění se před vlastními modlitbami vykonává určitá slovní modlitba. Říká se jí takbír a najdete ji na konci této kapitoly.
2. Doba modliteb 'Id je kdykoli po východu slunce a před polednem. Není třeba vykonávat adhán nebo iqámah. Modlitba se skládá ze dvou dílů, v každém z nich imám hlasitě recituje Fátihu a další pasáž z Koránu.
3. Imám oznamuje úmysl řídit modlitbu slovy "Alláhu Akbar" (Bůh je největší ze všech). Pak tento výrok zopakuje ještě třikrát, zvedá ruce k uším a po jednotlivých provoláních je nechá klesnout. Po dokončení třetího takbíru (věty) klade pravou ruku na levou spočívající pod pupkem stejně jako při jiných modlitbách. Věřící přesně napodobují jednotlivé imámovy pohyby.
4. Na konci první části se imám postaví k druhému "Alláhu Akbar". Pak přidává další tři tyto věty a dělá totéž, co během prvního dílu, shromáždění ho přitom následuje.
5. Po dokončení obou dílů modlitby pronese imám kázání rozložené na dvě části, mezi nimiž je krátká přestávka. První část začíná devítinásobným opakováním slov "Alláhu Akbar", druhá začíná sedminásobným opakováním týchž slov. Zbytek kázání se věnuje nabádání a radám jako během pátečního kázání.
6. V kázání prvního 'Idu v roce musí imám připoutat pozornost k věci sadaqatu-l-fitr (dobročinnost na konci půstu). Je to povinná daň, každý jednotlivý muslim, který si ji může dovolit, musí věnovat chudým alespoň jedno celé jídlo nebo jeho protihodnotu. Jsou-li na něm závislé druhé osoby, musí totéž vykonat i za tyto osoby. Jestliže například živí sebe a tři závislé osoby, pak musí potřebným lidem rozdat přinejmenším čtyři úplná jídla nebo jejich protihodnotu. Tato dobročinnost je záslužnější a milejší, je-li vykonávána s jistým předstihem před modlitbami, aby i chudí mohli sváteční den přivítat svátečně a radostně.
7. Během kázání při druhém 'Idu by měl imám obrátit pozornost na povinnost oběti. V den 'Idu-l-adha (svátek oběti) musí každý muslim nabídnout oběť. Na jednu domácnost postačuje jedna koza nebo ovce. Pro sedm různých domácností postačuje oběť krávy nebo býčka. Oběť zvtřete by se v den 'Idu měla odehrát po modlitbách. Je-li však zvíře obětováno až druhý nebo třetí den, i tehdy bude oběť přijata. O masu obětovaných zvířat podává Svatý Korán tyto pokyny: A když padli na boky své, jezte z nich a nakrmte zdrženlivé i stydlivě prosící (Korán, 22:36).

V téže části Koránu se říká, že Boha maso nezajímá, že se k němu maso nebo krev zvířat nedostane; zajímá Ho však zbožnost Jeho věřících, tu dostává.

Měli bychom zdůraznit, že modlitby 'Id nenahrazují povinné ranní modlitby (fadžr) a je samotné nelze žádnými modlitbami nahradit.
Takbír, který se pronáší před modlitbami obou 'Idů a po běžných shromážděních konaných během tří dnů po druhém 'Idu, se nazývá
takbíru-t-tašríq. Zní takto:

Tento takbír znamená:
Bůh je největší (třikrát).
Není boha kromě Boha.
Bůh je největší (dvakrát) a Jeho jest chvála.
Dozajista je Bůh největší.
Jeho jest hojná sláva.
Budiž Mu sláva, ve dne i v noci.
Není boha kromě Boha.
Splnil Svůj slib, podpořil služebníka (Muhammada),
daroval Svým vojákům velké vítězství a spojeným nepřátelům
zasadil rozhodnou porážku. Není boha kromě Boha a neuctíváme
nikoho kromě Něho, s upřímným zanícením, i když se to protiví
nepřátelům našim.
Ó Bože! Pozvedni a požehnej našeho mistra Muhammada
a lid našeho mistra Muhammada
a společníky našeho mistra Muhammada
a ty, kdo podporují našeho mistra Muhammada,
a manželky našeho mistra Muhammada
a potomky našeho mistra Muhammada
a sešli jim všem velký mír.

Zkracování modlitby:
1. Cestuje-li někdo z domova s úmyslem urazit osmdesát nebo více kilometrů, měl by zkrátit povinné modlitby skládající se ze čtyř dílů jen na dva díly. Vztahuje se to na polední modlitbu (zuhr), na odpolední modlitbu ('asr) a na večerní modlitbu ('iša). Ranní modlitba a modlitba při západu slunce zůstávají beze změn.
2. Tato výhoda zůstává v platnosti, i když cestovatel dorazil do cíle, nehodlá-li svůj pobyt prodloužit na patnáct nebo více dní. Pak by měl vykonávat modlitby, jež lze zkracovat, v jejich původní formě a s plným počtem dílů.
3. Jestliže člověk cestuje za výše zmíněných okolností, je osvobozen od všech nepovinných modliteb (sunna) s výjimkou ranní (fitr) modlitby a modlitby witr, která následuje po večerní modlitbě ('iša).

Období, kdy je modlitba zakázána
Muslim nesmí vykonávat nepovinné modlitby v následujících obdobích:
1. Při východu slunce;
2. Když je slunce v zenitu;
3. Při západu slunce;
4. V období menstruace a během šestinedělí;
5. V období nečistoty částečně nebo úplné.

Nahrazování opožděných modliteb:
1. Každý muslim, muž či žena, by zpravidla měli vykonávat modlitby v určený čas. Pokud tak nečiní, dopouštějí se trestuhodného hříchu, ledaže by pro to měli rozumnou omluvu.
2. S výjimkou menstruujících žen nebo žen v šestinedělí a lidí duševně nemocných nebo upadlých na nějakou dobu do bezvědomí musí každý muslim nahradit své opožděné povinné modlitby.
3. Při nahrazování opožděných modliteb je člověk musí vykonávat v původní podobě, tedy byly-li zkráceny, vykoná je zkráceně a naopak.
4. Měla by se dodržovat posloupnost mezi opožděnými modlitbami a mezi opožděnými a současnými, to znamená, že modlitba, která byla zmeškána jako první, by se jako první měla nahrazovat, posloupnost se nemusí dodržovat, je-li zameškaných modliteb příliš mnoho, než aby si člověk pamatoval jejich data, nebo když na zameškané a současné modlitby nestačí čas. V takovém případě je první na řadě modlitba současná a zmeškané modlitby mohou být vykonány později. V každém případě si muslim musí být jistý, že si přesně své modlitby pamatuje a že žádné nezameškal.

Modlitby tarawíh
Tyto modlitby jsou omezeny jen na měsíc ramadán. Následují po večerních modlitbách ('iša). Skládají se z osmi až dvaceti dílů (rakatů) vykonávaných po dvou s krátkou přestávkou. Doporučuje se vykonávat je ve shromáždění a před modlitbami witr, což je poslední část večerních modliteb.

Znehodnocení modliteb
Jakákoli modlitba je znehodnocena a zrušena kterýmkoliv z následujících činů:
1. Předbíháním imáma v pohybech nebo úkonech během modlitby;
2. Konzumováním potravin nebo pitím během modliteb;
3. Říkáním něčeho, co se vymyká předepsanému průběhu modlitby;
4. Odklonem od směru k Mekce;
5. Jakýmkoli zjevným úkonem nebo pohybem nepatřícím mezi úkony a pohyby při modlitbě;
6. Jakýmkoli činem, který ruší abdest, například vyměšováním moče nebo stolice, plynů, krve atp.;
7. Nedodržováním základních modlitebních úkonů jako je stání, recitace z Koránu, rukú, sedždy atd.;
8. Odhalením mužského těla mezi pupkem a koleny během modlitby nebo odhalením kterékoli části těla žen s výjimkou, rukou, obličeje a chodidel.
Modlitba, která byla z jakéhokoliv důvodu zrušena, musí být řádně zopakována.

Pohřbení modlitby (salátu-l-džanazah)
1. Modlitba k Bohu za zesnulého muslima je společnou kolektivní povinností (fard kifaja). Znamená to, že někteří muslimové by měli tuto službu vykonat, a jestliže ji někteří přítomní muslimové vykonají, plně to dostačuje, ostatní jsou od této služby osvobozeni.
2. Když muslim zemře, celé jeho tělo - počínaje částmi omývanými při abdestu (wudu'] - musí být několikrát omyto mýdlem nebo jiným podobným prostředkem nebo dezinfekčnínl roztokem a zbaveno všech viditelných nečistot. Když je tělo naprosto čisté, zabalí se do jednoho nebo více kusů bavlněného plátna pokrývajícího celé tělo.
3. Mrtvé tělo je pak položeno na máry nebo do rakve a neseno na modlitební místo, do mešity nebo do jiných čistých prostor. Tělo se pak položí tváří k Mekce.
4. Všichni účastníci modlitby musí vykonat abdest, ledaže by si uchovali abdest dřívější. Imám stojí vedle těla otočen tváří ke qible v Mekce, ostatní věřící stojí v řadách za ním.
5. Imám pozvedne ruku k uším a tichým hlasem oznámí začátek modlitby k Bohu za zesnulého a pronáší slova "Alláhu Akbar" (Bůh je největší ze všech). Věřící sledují imáma a podle jeho příkladu si položí pravou ruku přes levou pod pupkem jako při jiných modlitbách.
6. Imám tiše recituje slova recitovaná při jiných modlitbách, tedy pouze "Thanu" a Fátihu.
7. Pak pronese "Alláhu Akbar", aniž by zvedal ruce, a zarecituje druhou část tašahhudu (Od "Allahumma salu 'alá Sajjidiná Muhammad" až do konce).
8. Pak provede třetí takbír se slovy "Alláhu Akbar", aniž by zvedal ruce, a nabízí prosebnou modlitbu (du'a) jakýmikoliv vhodnými slovy, jež zná, nejraději těmito:

Allahummá ghfir ti hajjiná wa majjitiná, wa šahidiná wa gha'ibiná' wa saghíriná wa kabíriná wa dhakariná wa unthaná.
Allahummá man ahjajtahu minná fa ahjihi 'alá-l-Islám. Wa man tawaffajthu minná fa tawafahu 'alá-l-Islám. Allahummá lá tahrimná adžrah, wa lá taftinná ba'dah.
"O Bože! Dej odpuštění našim žijícím i našim zesnulým a těm, kdo jsou přítomni a těm, kdo jsou nepřítomni a našim mladým a našim starým a našim mužům a našim ženám."
"O Bože, každému, komu z nás dáváš život, pomoz žít v islámu a každému, koho necháš zemřít, pomoz zemřít ve víře!"
"Ö Bože! Nezbavuj nás odměny za trpělivost, s níž snášíme jeho ztrátu a nevystavuj nás soužení kvůli němu."
Pak vykoná čtvrtý takbír (se slovy Alláhu Akbar"), aniž by zvedal ruce, pak následují závěrečně pozdravy míru napravo a nalevo jako při jiných modlitbách. Měli bychom mít na paměti, že věřící stojící v řadách za imámem opakují krok za krokem po něm a potichu recitují tatáž slova.
Po modlitbě se tělo spustí do hrobu s tváří obrácenou k Mekce. Při spouštění těla se pronášejí tato slova:

"Bism-l-Láhi wa bi-l-Lahi wa 'ala Millati Rasuli-l-Láhi Sallá-l-Lahu 'Aljahi wa Sallam."
"Ve jménu Božím a s Bohem a podle sunny (tradice) Posla Božího, jenž buď požehnán a budiž mu mír Boží."
Kromě toho lze vykonat i jakékoli jiné vhodné modlitby.
Zesnulo-li dítě v předpubertálním věku, je modlitba stejná, až na to, že po třetím takbíru místo dlouhé prosebné modlitby recitují věřící tato slova:

"Allahumma-dž'alhu laná faratan wa dž'alhu haná dhuchra, wa dž'alhu laná šafi'an wa mušaffa'a."
"Ó Bože! Učiň z něho (z ní) našeho posla a učiň z něj naši odměnu a poklad, a učiň z něho našeho přímluvce a přijmi jeho přímluvy."
Celá pohřební modlitba se provádí vestoje.
Když muslima míjí pohřební průvod, ať už je muslimský nebo jiné víry, měl by každý muslim vestoje uctít památku zesnulého.
Muž omývá muže a žena omývá ženu. Žena smí omývat svého manžela a muž nebo žena smí omývat své malé děti. Během omývání by jejich ruce měly být pokryty rukavicemi nebo kusem látky a intimní části těla by se měly omývat s odvrácenou tváří.
Hrob by měl být postaven a označen jednoduše. Mrtvé tělo by mělo být pokryto kusy bavlněné látky běžné kvality. Jakékoliv výstřednosti v úpravě hrobu nebo okázalé oblékání těla mrtvého a podobné věci nejsou islámské. Je to falešná marnost a mrhání hodnotami, které lze využít lépe a jinak.
Zvyk některých severoamerických muslimů pořádat po pohřbu zesnulých nákladné a velké hostiny je také neislámský, je to nezodpovědné mrhání penězi a energií, které mohou být s ohromným prospěchem využity jinak.

Obecné poznámky o modlitbách
Jak jsme již zdůraznili, mysl muslima by měla být vždy obrácena k Bohu a jeho jazyk by měl být plný slov chvály a slávy Boží. Kromě už zmíněných možností existuje mnoho dalších příležitostí, pro něž Prorok Muhammad silně modlitbu doporučoval. Jsou to tyto příležitosti:
1) Za nadměrných dešťů;
2) V době sucha a nedostatku vláhy;
3) Během zatmění slunce.
Za takových úkazů se má muslim modlit tolik dílů a tak dlouho, jak si přeje.

Existují i jiné příležitosti, kdy muslim vyslovuje určité výrazy, aniž by se uchyloval k předepsaným obyčejným modlitbám. V takových větách muslim vyslovuje vděčnost Bohu a lásku k Jeho přízni, naději v Boha a spoléhání na Jeho pomoc, upamatování se na Boha a modlitbu za Jeho milosrdenství. Jsou to tyto příležitosti:
1) Při narození dítěte;
2) Při sňatku;
3) Při uléháni a vstávání z postele;
4) Při odchodu z domu a při návratu;
5) Při vstupu na toaletu a odchodu z toalety;
6) Při započetí cesty nebo při vstupu do města;
7) Při jízdě nebo řízení auta;
8) Při vstupu do člunu;
9) Při depresi;
10) Před pohledem do zrcadla nebo při pohledu na něj;
11) Po koupeli nebo abdestu;
12) Při sklizni prvního ovoce;
13) Při návštěvě hřbitova.

Při každé z těchto příležitostí se muslimovi doporučuje, aby na Boha pamatoval správnými a příhodnými výrazy, které vyjadřují jeho pocity a myšlenky.

I k těmto příležitostem existují jisté modlitby, avšak člověk může použít to, co zná, jde-li o slova chvály Boha a pamětlivosti na Boha. Uvádíme některé zvláštní příklady, Jež lze použít jako vhodný vzor:
1) Před jídlem nebo nápojem se říká:

" Bismi-l-Láhi wa'ala barakati-l-Láh."
"Ve jménu Boha a s požehnáním Božím."
Před Jídly je rovněž chvályhodná recitace fátihy.

2) Po jídle se říká:

"Al Hamdu lil-Láhi-l-Ladhi At'amaná, wasaqaná, wa Dža'alaná Muslimín."
"Veškerá chvála patří Bohu, který nám dal pokrm a nápoj a který z nás učinil muslimy."

3) Při návštěvě u nemocného se říká:

"Adhhibi-l-ba'sa Rabba-n-nás, wa šifi Anta-Š-šafi; lá šifa a' lla šifá-uk-šifá'an ha jughadiru saqama."
"Odeber tuto nemoc, ó Pane všeho lidstva! a obnov zdraví, Ty jsi léčitel; není léčení, kromě léčení, které poskytuješ; uděluješ uzdravení, které nezanechává nemoci."

Nastal čas zabývat se Fátihou, tašahhudem a některými krátkými pasážemi z Koránu.

1. Fátiha (Otevíratelka nebo aI-Hamd):

Modlitba ( Salá )