Milosrdný a milující Bůh nám seslal v různých dobách mnoho proroků. Každý známý národ měl jednoho nebo více proroků. Všichni proroci Boží byli muži dobrého charakteru a vysoké cti. Byli připraveni a vybráni Bohem, aby předávali lidstvu Jeho poselství. Jejich čest a pravdomluvnost, jejich rozumové nadání a mravní čistota osobnosti jsou nepochybné. Byli neomylní v tom, že nepáchali hříchy a neporušovali Zákon Boží. Ale podobně jako smrtelníci mohli v některých lidských záležitostech a rozhodnutích učinit neúmyslné chyby. Jejich soukromé úsudky nebyly vždy nezbytně pravdivé.
Skutečnost, že Bůh takové proroky seslal, jasně prokazuje silné spojení mezi nebem a zemí, mezi Bohem a člověkem. Znamená to, že člověka lze napravit a že v něm spočívá mnoho dobra. Smysl proroctví spočívá v potvrzení toho, co člověk již ví nebo vědět může, a v seznámení se skutečnostmi, které dosud nezná nebo znát nemůže. Pomáhá rovněž člověku najít přímou stezku Boží a konat dobro a vyhýbat se zlu. Proroctví je skvělým výrazem lásky Boha vůči jeho stvořením a jeho vůle vést je správnou cestou víry a správného chování. Pojem proroctví zdůrazňuje jeho spravedlnost k člověku, protože On mu ukazuje správnou cestu, a teprve pak ho volá k zodpovědností za jeho skutky. Prostřednictvím proroků Bůh varuje a jestliže člověk nedocení nebezpečí svých špatných skutků, pak je jeho chování potrestáno. Je to v plném souladu s láskou Boží a spravedlností Boží a s hodnotou a schopnostmi člověka, který je zodpovědný svému Pánu.
Zdrojem proroctví a patronem všech proroků je jeden a týž: je to Bůh. Cílem proroků je sloužit Bohu, seznámit člověka s Bohem a jeho Božím učením, nastolit pravdu a dobro, pomoci člověku, aby si uvědomil skutečný smysl své existence, a pomoci mu smysluplně žít. Z uvedených vět vyplývá, že muslimové mezi proroky nerozlišují a že přijímají jejich učení jako souhrnné a vzájemně se doplňující. A to je důvod, proč muslimové věří ve Svatá Písma a proč přijímají všechny proroky Boží tak, jak to už bylo popsáno.