Půst   (Saum)

Další vynikající morální a duchovní zvláštností islámu je předepsaný půst. Doslovně řečeno, půst znamená naprosté odmítání potravin, nápojů, intimního styku a kouření od rozbřesku do soumraku během celého měsíce ramadánu, což je devátý měsíc islámského kalendáře. Jestliže však omezíme smysl islámského půstu pouze na tento význam, pak se hluboce mýlíme.
Když islám tuto jedinečnou instituci zavedl, zasadil tak neustále rostoucí strom nekonečné ctnosti a nedocenitelných plodů. Následuje vysvětlení duchovního smyslu islámského půstu :
1. Učí člověka principům upřímné lásky, neboť dodržuje-li půst, dělá to z hluboké lásky k Bohu. A člověk, který opravdově miluje Boha, je člověkem, který ví, co je láska.
2. Přináší člověku tvořivý smysl naděje a optimisticky názor na život,; neboť dodržuje-li půst, doufá, že tím potěší Boha a hledá Jeho milost.
3. Prostupuje člověka skutečnou ctností účinného zanícení, čestného, odevzdání a blízkosti Boha, neboť dodržuje-li půst, dělá to pro Boha,a pouze kvůli Němu. 
4. Pěstuje v člověku bdělé a zdravé svědomí: postící se člověk totiž drží půst v soukromí i na veřejnosti. Neexistuje žádný světský úřad kontrolující chování člověka během půstu nebo vyžadující dodržování půstu. Člověk se postí, protože to těší Boha a protože držením půstu v soukromí i na veřejnosti uklidňuje svoje svědomí. Neexistuje lepší způsob, jak v člověku vypěstovat zdravé svědomí.
5. Utvrzuje člověka v trpělivosti a nesobeckosti; protože během půstu pociťuje útrapy a strádání, avšak trpělivě je snáší. Toto strádání je ve,' skutečnosti jen dočasné, není však pochyb, že získaná zkušenost člověku umožňuje vcítit se do útrap jiných lidí, kteří jsou pravděpodobně zbaveni základních prostředků k životu celé dny nebo týdny, někdy i měsíce. Význam této zkušenosti ve společenském a humanitárním smyslu tkví v tom, že takový člověk pak mnohem rychleji než kdo jiný dokáže procítit účast se svými bližními a reagovat na jejich potřeby. A to je výmluvný vyraz nesobeckosti a opravdového soucitu.
6. Půst je účinnou lekcí praktické skromnosti a síly vůle. Člověk, který půst správně dodržuje, je určitě člověkem, jenž dokáže zvládnout své vášnivé touhy a klást své já nad fyzická pokušení. Je to člověk s osobností a charakterem, člověk silné vůle a odhodlání. 
7. Půst dává člověku čistou duši schopnou transcendence, jasnou mysl k přemyšlení a lehké tělo k pohybu a jednání. Toto všechno je neselhávající výsledek nezatíženého žaludku. Lékařské pokyny, biologické zákony a rozumová zkušenost tuto skutečnost potvrzují.
8. Půst ukazuje člověku nový způsob, jak moudře šetřit a rozumně hospodařit, neboť jí-li méně nebo méně jídel, utratí méně peněz a vynaloží méně úsilí. Půst je tedy duchovním školením v domácí ekonomice a rozpočtu.
9. Půst umožňuje člověku zvládnout umění zralé přizpůsobivosti. Dokážeme snadno pochopit proč, uvědomíme-li si, že půst člověka donutí naprosto změnit styl každodenního života. S nastalou změnou se přirozeně přizpůsobí novému systému a snaží se vyhovět novým pravidlům. Člověk si tak do budoucna rozvíjí moudry smysl pro přizpůsobivost a schopnost překonávat nepředvídatelné životní zkoušky. Člověk, který si váží tvořivé přizpůsobivosti a odvahy, ocení účinky postění i v této oblasti.
10. Půst člověka pevně zakotvuje v poli ukázněnosti a zdravého přežití. Dodržuje-li pravidelně v jednotlivých dnech svatého měsíce půst, rozhodně na svou osobnost působí vysokou ukázněností a smyslem pro pořádek. Uleví-li svému žaludku a nechává svůj zažívací systém odpočívat, pojišťuje své tělo proti přetížení žaludku. Může si být jist, že tuto formu úlevy jeho tělo přežije pokojně, aniž by bylo vystavováno obvyklému neklidu a depresím a že jeho duše bude i nadále čistě a mírově zářit.
11. Vyvolává v člověku skutečného ducha společenské sounáležitosti, jednoty a bratrství, rovnosti před Bohem a před právem. Tento duch je přirozeným produktem půstu, neboť dodržuje-li člověk půst, cítí, že patři k celé muslimské společnosti dodržující tutéž povinnost, tímž způsobem, z týchž důvodů a pro tytéž cíle. Žádny sociolog nemůže tvrdit, že by se v kterémkoliv období lidské historie vyskytlo něco, co by se dalo srovnávat s touto hezkou islámskou institucí. Lidé toužili celé věky po přijatelné sounáležitosti, jednotě, bratrství, rovnosti, jenže jejich hlas nebyl vyslyšen, a s jakým úspěchem se jejich touhy setkaly Kde jinde mohou dosáhnout svých cílů než ve světle islámu?
12. Půst je Boží předpis, na získání sebedůvěry a sebeovládání, na zachování lidské důstojnosti a svobody, na vítězství a mír. Tyto výsledky se vždy projevují jako živoucí realita v srdci člověka, který ví, jak držet půst. Když se postí správnym způsobem, ovládá sám sebe, má v rukou plnou kontrolu nad svými vášněmi, ukázňuje svoje touhy a odolává všem zlym pokušením. Touto cestou může posílit svou sebedůvěru, obnovit svou důstojnost a svébytnost a osvobodit se ze zajetí zla. Jakmile získá tyto vlastnosti, dosáhne vnitřního smíření, což je zdroj neustálého míru s Bohem a následně i s celym vesmírem.
Někdo může namítnout: "Jestliže je to všechno o islámské instituci půstu pravda a jestliže jde o pravdivý obraz islámu, proč tedy muslimové už dávno nežijí v Utopii? Na takovou námitku můžeme odpovědět, že muslimové žili a těšili se v určitě epoše svých dějin Utopii.

Uskutečnění Utopie bylo v lidských dějinách zcela jedinečným jevem. 
Říkáme jedinečným, protože žádné jiné náboženství nebo společensky systém s výjimkou islámu nebyly nikdy schopny uskutečnit své ideály. Utopie jiných náboženství a společenských systémů zůstávaly vždy v oblastí teorií nebo zbožných přání a snů - někdy jasných, jindy neurčitých, někdy zase blízkých, většinou však vzdálených. Avšak islámská Utopie se uskutečnila, byla zavedena v praxi a plně fungovala. Z lidského a praktického hlediska to znamená, že islámskou Utopii lze zde na Zemi opět obnovit a že vznikne jen na pevných základech a uskutečnitelných zásadách.
Důvody, proč se dnes islámská utopie neuskutečňuje, jsou mnohostranné a snadno vysvětlitelné. Abychom však naši debatu omezili na instituci půstu, můžeme říci, že mnoho muslimů bohužel půst nedodržuje nebo se k němu staví přinejlepším lhostejně. Na druhé straně většina těch, kteří jej dodržují, si neuvědomuje jeho pravý smysl, a proto jim půst dá velmi málo nebo vůbec nic. Proto se dnes muslimové netěší výsadám spojeným s půstem.
Někdo zase může poznamenat, že tvrzení o islámském půstu platí i o dalších typech postění, například o židovské přesnici, křesťanském masopustu, gándhíovském postění atd. Proč si tedy muslimové činí nepodložené nároky na výjimečnost jejich typu půstu?
Zaměřujeme se právě na takové lidi a jim podobné. Znesvěcování kteréhokoli Božího proroka nebo odmítání jakékoli pravdy nebo falšování kteréhokoli Božího náboženství je proti našim muslimským náboženskym zásadám a proti naší morálce. Někdo si myslí, že může páchat tyto nezodpovědné přestupky, ale my, muslimové, si to nemyslíme, víme totiž, že jakmile se ponoříme do takové pokleslé morálky nebo spíš nemorálností, octneme se mimo islám. Rovněž víme, že instituce půstu je stará jako dějiny a že jej předepsal Bůh pro lidi už před islámem, podobně jako jej předepsal muslimům. Avšak neznáme - a nevěříme, že mnoho lidi ji zná - přesnou formu nebo přesný způsob, jakym Bůh tyto jiné typy půstu nařídil. Přesto však v zájmu pravdy a osvícené zvídavosti můžeme odůvodnit naše tvrzení srovnáním jiných půstů s půstem islámským.

Půst ze srovnávacího hlediska
1. V jiných náboženstvích a dogmatech, v jiných filozofiích a učeních člověk dodržující půst nepožívá určité typy potravy nebo nápojů nebo látek, může je však nahradit a nasytit žaludek touto náhražkou, která je rovněž materiální povahy. V islámu se člověk vzdává určitých věcí materiální povahy - potravin, nápojů, kouření atd., aby mohl dosáhnout duchovních radostí a morální posily. Muslim zbavuje žaludek všech materiálních věcí: naplňuje tím svou duši mírem a požehnáním, své srdce naplňuje láskou a soucitem, svého ducha naplňuje zbožností a vírou, svou mysl naplňuje moudrostí a rozhodností.
2. Účel půstu v jiných náboženstvích a filozofiích je vždy částečný. Bud se půst dodržuje z duchovních důvodů NEBO z fyzických potřeb NEBO z potřeby myšlenkového zjemnění, nikdy však kvůli všem těmto věcem dohromady. V islámu se však půst dodržuje kvůli všem těmto jmenovaným cílům a mnoha dalším, například společenským, hospodářským, morálním a humanitárním, soukromým i veřejným, osobním a společným, vnitřním a vnějším, místním a národním - všechny se spojují dohromady již uvedeným způsobem.
3. Neislámský půst nevyžaduje nic jiného než částečné odmítání jistých materiálních látek. Naproti tomu je islámský typ půstu doprovázen zvláštním zaníceným a uctíváním Boha, zvláštní dobročinností a studiem Koránu, zvláštním pocitem společenské sounáležitosti a živosti, zvláštní sebekázní a probuzeným sebevědomím. Postící se muslim si proto připadá jako zcela jiný člověk. Je duchovně í tělesně čistý vnitřně i zevně a jeho duše je průzračná, takže pociťuje blízkost dokonalosti, neboť je blízký Bohu.
4. Podle našich nejlepších vědomostí a podle každodenních zkušeností jiné morální filozofie a náboženství uči člověka, že nemůže dosáhnout svých morálních cílů nebo vstoupit do království Božího, nepodaří-li se mu oprostit se od světských záležitostí. Podle tohoto učení je pro člověka nezbytné, aby se rozešel s pozemskými zájmy, zanedbával své lidské zodpovědnosti a uchýlil se k nějakému druhu sebetrýzněni nebo drsné askeze, jejíž podstatnou součásti je právě půst. Postěni tohoto typu lze použít - a často se tak děje - jako záminky k zakryti pokořujícího ústupu z běžného života. Islámský půst však neznamená rozchod se životem, ale šťastné manželství se životem, není to ústup, ale proniknutí do života zbraněmi duchovní povahy, islámský půst neznamená zanedbáváni, ale morální obohacení. Islámský půst neodvádí náboženství od každodenního života, ani neodděluje duši od těla. Nerozbíjí, ale harmonizuje. Nerozpouští, ale přeskupuje. Nerozděluje, ale staví mosty a obrozuje.
5. Dokonce i rozvržení islámského půstu je zcela zvláštní. V jiných náboženstvích je období půstu pevně zakotveno v určitém ročním období, tedy velmi nepružně. V islámu však čas půstu nastává s příchodem měsíce ramadánu, devátého měsíce v roce. Islámský kalendář je lunární a měsíce jdou po sobě podle různých poloh měsíce. Znamená to, že během omezeného počtu let islámský půst pokryje čtyři roční období a rotačně obíhá dopředu a dozadu mezi létem a zimou přes podzim a jaro. Povaha lunárního kalendáře je taková, že měsíc ramadán připadá dejme tomu na leden jednoho roku a na prosinec v dalším roce a na jakékoli jiné období během následujících let. V duchovním smyslu to znamená, že muslim se těší morální zkušenosti půstu na různých úrovnfch a že vychutnává jeho duchovní lahodnost v různých ročních obdobích v různých klimatických pásmech, někdy v zimě, kdy jsou krátké dny a dlouhé noci, jindy zase v létě, kdy jsou dny dlouhé a horké a noci krátké, jindy zase mezi těmito krajnostmi. Proměnlivost postní zkušenosti zůstává vždy působivým rysem živosti této islámské instituce. Představuje také nepochybný výraz připravenosti, dynamiky a přizpůsobivosti muslimského věřícího. Rozhodně je to zdravá a pozoruhodná složka islámského učení.

Doba držení půstu
Už jsme napsali, že obdobím povinného půstu je měsíc ramadán. Doba dodržování půstu začíná před rozbřeskem a končí okamžitě po západu slunce. Existují přesné kalendáře, které člověku pomohou najít přesné časy, jestliže jej někdo nemá, měl by se obrátit o radu na místní noviny, meteorologickou službu nebo jednoduše odhadnout čas podle polohy slunce nebo se řídit svými hodinkami apod.
Půst v měsíci ramadánu je povinný pro každého zodpovědného a zdravého muslima ( mukallaf ) . Kromě ramadánu jsou i další období, kdy se půst podle Tradic proroka Muhammada doporučuje. Mezi tato období patři každé pondělí a čtvrtek, několik dní ve dvou měsících předcházejících ramadánu, tedy v měsících radžab a ša'ban, šest dni po ramadánu po dni Ídu-1-fitr. Kromě toho je prospěšné postit se kterýkoliv den v měsíci s výjimkou dnů Íd a pátků, kdy by se žádný muslim postit neměl. Můžeme však jen opakovat, že jediným povinným půstem je ramadán, který může trvat 29 nebo 30 dní v závislosti na poloze měsíce. Je to jeden z pilířů islámu a nedodržováni půstu bez rozumné omluvy je přísně trestuhodným hříchem.
Protože Bůh ví, co může půst člověku přinést, přikázal, aby člověk, který půst přeruší, držel půst další tři dny. S podobným postihem se setká i ten, kdo prohlásí svou manželku za pohlavně nedotknutelnou jako svou matku - to je starý předislámský zvyk -, musí pak za svou nezodpovědnost a nedbalost zaplatit. Chce-li takový hřích smýt, musí se postit další dva po sobě jdoucí měsíce (Korán, 2:183-185; 5:92; 58:1-40).
Je zajímavé, že odpykat porušeni takové přísahy lze nakrmením a ošacením deseti chudáků. Pokud to není možné, musí provinilec osvobodit otroka nebo vykoupit jeho svobodu. Pokud ani toto není možné, pak je nařízen třídenní půst (Korán 5:92j, Užívá-li člověk slova bezmyšlenkovitě, což je nechutný předislámsky zvyk, je provinilcovou první povinnosti osvobodit otroka nebo vykoupit jeho svobodu, Nemůže-li si to dovolit, pak musí před obnovením intimních styků se svou manželkou držet dva po sobě následující měsíce půst. Nemůže-li se postit, musí nakrmit šedesát potřebných nebo rozdělit šedesát běžných jídel mezi chudé. Existují i další případy, kdy se půst vyžaduje nebo doporučuje jako náhražka nezvládnutelných úkolů (Korán 58:1-4, 2:196].

Kdo se musí postit?
Půst v měsíci ramadánu je povinný pro všechny muslimy, muže či ženy, kteří vyhovují následujícím podmínkám:
1. Musí být duševně a fyzicky zdraví.
2. Musí byt plnoletí a dosáhnout věku pohlavního a rozumového dospívání, což je obvykle věk čtrnácti let. Mladší děti by měly být vedeny k cvičení na jednodušší úrovni, aby po dosažení puberty byly k dodržování půstu fyzicky i duševně připraveny.
3. Musí být přítomni ve svém trvalém bydlišti, rodném městě, farmě, na půdě svého závodu atd. Znamená to, že by neměli cestovat na vzdálenost 80 kilometrů a více.
4. Musí si být jistí, že jim půst nezpůsobí žádnou škodu tělesnou ani duševní a jiné obtíže než hlad, žízeň atd.
Výjimky z půstu
Výše uvedené podmínky vylučují následující skupiny muslimů: 1. Děti, které nedosáhly věku pohlavního a rozumového dospívání.
2. Duševně nemocné lidi, kteří nejsou za své činy zodpovědní. Tyto dvě kategorie jsou osvobozeny od půstu a jejich příslušníkům není nařízena žádná náhrada.
3. Muži a ženy, kteří jsou příliš staří a slabí, než aby mohli tuto povinnost dodržovat a snášet její útrapy. Tito lidé jsou od povinnosti půstu osvobozeni, musejí však nabídnout přinejmenším jednomu chudému muslimovi průměrné celé jídlo nebo jeho hodnotu za každý den půstu. Náhrada naznačuje, že pokud se mohou postit jeden den, měli by tak učinit, za každý nedodržený den půstu však musejí nabídnout stanovenou náhradu. Jinak se budou ze své nedbalosti zodpovídat.
4. Nemocní lidé, jejichž zdraví by bylo půstem vážně poškozeno, mohou půst odložit až na dobu, kdy budou opět zdraví, a mohou jej den po dni nahradit.
5. Lidé, kteří cestují na vzdálenost 80 kilometrů nebo delší. V takovém případě mohou lidé půst dočasně přerušit a mohou jej nahradit později, opět den za den. Je však pro ně lepší, jak praví Korán, půst dodržet, pokud nečelí zvlášť krutým útrapám.
6. Těhotné ženy a kojící ženy mohou rovněž přerušit půst, jestliže by ohrozil zdraví jejich nebo zdraví jejich dětí. Musí však půst nahradit později, opět den za den.
7. Ženy během menstruace (nejvýš deset dní,)" nebo během šestinedělí (nejvýš čtyřicet dní). Není jim dovoleno postit se, ani když se postit mohou a chtějí. Musejí odložit půst na dobu po uzdravení a pak jej den za dnem nahradit.
Měli bychom mít na paměti, že stejně jako v jiných islámských záležitostech je nutné dát najevo smysl, že se půst vykonává jako výraz poslušnosti Boha, jako reakce na Jeho vedení a z lásky k Němu.
Půst v kterýkoli den ramadánu pozbývá platnost, jestliže člověk úmyslně Ji, pije nebo kouří nebo se oddává intimnímu styku a jestliže nechá projít cokoli ústy do vnitřních částí těla. Koná-li to člověk úmyslně a bez žádaného ospravedlnitelného důvodu, pak trest činí šedesát dní půstu po sobě nebo se jako druhá možnost nabízí dostatečné nasycení šedesáti osob a kromě toho držení půstu jeden den za každý den, kdy byl půst porušen.
Jestliže se poruší půst v jiné dny než v dny měsíce ramadánu z ospravedlnitelných důvodu, které jsou uvedeny výše pod nadpisem "výjimky", pak člověk musí půst nahradit později, den za den nedodrženého pustu.
Jestliže se někdo dopustí chyby a udělá něco, co by jinak půst porušilo, pak není půst zrušen, zůstává v platnosti za předpokladu, že danou činnost přestal provozovat v okamžiku, kdy si uvědomil, co vlastně dělá.
Po dokončení půstu v měsíci ramadánu musí být rozdána zvláštní dobročinná dávka známá jako sadqatu-1-fitr (dobročinnost na počest konce půstu) 

Obecná doporučení
Prorok Muhammad důrazně doporučuje, aby se během ramadánu dodržovaly tyto věci:
1. Pojíst lehké jídlo před rozbřeskem, jídlu se říká suhúr;
2. Sníst tři datle a nepít se vody hned po západu slunce a zarecitovat tuto modlitbu: Al-lahumma laka summa, wa 'ala rizqika aftarna. (Ó Bože, pro Tebe se postíme a teď přerušujeme půst jídlem, které jsi nám poskytl.
3. Připravovat lehká jídla, protože, jak pravil Prorok, nejhorší věcí, kterou člověk může naplnit, je jeho žaludek;
4. Dodržovat nepovinnou modlitbu známou jako tarawíh;
5. Vzájemně se navštěvovat a posilovat humanitární služby. 

6. Více se věnovat studiu a recitaci Koránu;
7. Cvičit se především v trpělivosti a skromnosti;
8. Být zvlášť obezřelý při používání smyslů, mysli a především jazyka; zdržovat se pomlouvačných a pochybných hovorů a vyhýbat se podezřívavému chování.