Život je vynikající ukázkou Boží moudrosti a vědění, živým odrazem jeho umění a moci. On je dárcem a stvořitelem života. Nic nevzniká náhodně a nikdo nevytváří sám sebe nebo kohokoli jiného. Život je drahocenné a láskyplně opatrované bohatství a žádný rozumný nebo normální člověk by ho nechtěl dobrovolně ztratit. Dokonce i ti kteří propadají beznaději a berou si život pomalou sebevraždou, se v poslední minutě pokoušejí život zachovat a chtějí získat ještě jednu příležitost žít. Život dává člověku Bůh a jenom On má právo jej vzít; nikdo jiný nemá právo život ničit. Proto islám zakazuje všechny druhy sebevraždy a sebepoškozování a doporučuje trpělivost a dobrou víru, když navěky odchází drahá duše. Když je vrah potrestán popravou, pak je jeho život brán po právu Božím a v souladu s jeho zákonem. Když Bůh dává člověku život, ne nadarmo ho vybavuje vynikajícími vlastnostmi a velkými schopnostmi. A ne nadarmo mu ukládá i jisté povinnosti. Bůh chce člověku pomoci naplnit smysl života a uvědomit si cíl vlastní existence. Chce mu pomoci poznat tvořivé umění života a těšit se z života pod Božím vedením. Bůh svěřil člověku život, a proto by měl člověk s touto hřivnou zacházet čestně a opatrně, s myslí upřenou k Bohu, s pocitem vědomí Boha a zodpovědnosti před Ním.
Život lze připodobnit k cestě, která někde začíná a někde končí. Je to přechodné období, úvod k věčnému životu na onom světě. Člověk je poutníkem na této cestě, a měl by se proto zabývat pouze tím, co mu bude v budoucím životě užitečné. Jinými slovy, měl by vykonat veškeré dobro, jehož je schopen, a plně se připravit na okamžitý odchod na věčnost. Svůj pozemský život by měl považovat za možnost, kterou dostal, aby vykonal to nejlepší, co vykonat lze, protože až nastane čas odchodu, nebude ho moci ani o vteřinu oddálit. Až uplyne vyměřená doba, bude už příliš pozdě na to, aby něco podnikl nebo svůj čas nějak prodloužil. Nejlepší využití života proto spočívá v životě podle učení Božího a ve vytvoření bezpečného přechodu do budoucího života věčného. Protože je život důležitým prostředkem k definitivnímu konci, islám předkládá ucelený systém nařízení a zásad, které člověku ukazují, jak žít, co brát a co ponechat, co dělat a čemu se vyhnout atd. Všichni lidé pocházejí od Boha a nejsou žádné pochybnosti o tom, že se k němu navrátí. V jednom souhrnném výroku prorok Muhammad moudře člověku poradil, aby se ve svém životě považoval za cizince nebo za poutníka.