V odpovědích se učenci jednomyslně shodují na tom, že pacientovi je dovoleno se nepostit jak Alláh, Nejvznešenější, praví:

“Alláh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné.“ [Korán 2 :185]

Ve skutečnosti jsou typy různých nemocí, některé z nich neovlivňují půst, jako je bolest zubů, zranění prstu, malý absces a podobně. Půst může léčebně působit na mnoho nemocí jako jsou nemoci žaludku například špatné trávení, průjem, apod. Toto jsou nemoci, které nedovolují se zdržet půstu, a tak je v pacientově nejlepším zájmu, aby se v takovém to případě postil. Muslimovi je skutečně dovoleno, aby se zdržel půstu, pokud se obává, že by mu přinesl újmu na zdraví. Obává-li se zdravá osoba, že by onemocněla pokud by se postila, je jí dovoleno nepostit se. Toto by mělo být omezeno skrze dvě cesty: Jednou je osobní zkušenost nebo druhou rada hodnověrného muslimského lékaře, jehož znalosti a upřímnost jsou spolehlivé. Protože hodnověrný muslimský lékař by měl tohoto pacienta varovat, že půst mu způsobí obtíže a že pacientovi je dovoleno se nepostit. Vedle toho, když je muslimovi dovoleno zdržet se půstu, ale on by stále trval na půstu, dopustil by se provinění, protože sám sebe poškozuje a odmítá akceptovat povolení Alláha (ruchsa) . Pokud se muslim postí a řídí se pravidly půstu, navzdory tomu, že jeho zakončením bude jeho vlastní poškození, dopouští zakázaného činu. .. Alláh, Nejvyšší, praví: „…A nepřivozujte si smrt! A věru Alláh je vůči vám slitovný!“

Je pacientům dovoleno platit dobročinnost jako náhradu za dny, které se nepostili a ztratili je díky své nemoci? Nemoc je dvojího druhu:

• dočasná nemoc u které pacient očekává vyléčení. V tomto případě, muslim neplatí dobročinnost nebo výkupné, ale musí si zameškané dny nahradit, jak Alláh, Nejvyšší, praví „(Ať se postí stejný) počet dní.“ Pokud by byl neschopný se postit čtyři měsíc, bude se postit o čtyři měsíce později. Když nebyl schopný se postit určitý počet dní, nahradí si stejný počet dní, které zmeškal, až mu Alláh dá zdraví.
• chronická nemoc, u které pacient neočekává, že se vyléčí. Toto je vymezeno osobní zkušenosti nebo prostřednictvím lékařské rady. V tomto případě islámské právo platné pro staré muže a ženy platí i pro tyto pacienty trpící chronickou nemocí. Pacient v takovém případě musí zaplatit výkupné: nakrmit chudého člověka. Podle některých učenců jako je Abú Hanífa, by měl zaplatit cenu jídla pro chudé, slabé nebo potřebné.

Podobně je tomu i u těhotné ženy nebo kojící matky. Jestliže se obává, že ji by půst poškodil, většina právníků jsou toho názoru, že je jí dovoleno se nepostit s tím, že si nahradí zmeškané dny. Žena v takovémto případe je stejně jako pacient. Názory právníků se jednomyslně shodují, že těhotné nebo kojící ženě, která se obává poškození svého embrya nebo svého novorozeného dítěte, je dovoleno se nepostit. Neshodují na tom , zda-li si musí zmeškané dny nahradit nebo nakrmit jednu chudou osobu za každý zmeškaný den nebo oboje. Ibn ‘Umar a Ibn ‘Abbás zastávají názor, že by měla nakrmit ekvivalentní počet lidí za dny, které zmeškala. Většina učenců je toho názoru, že by si měla zmeškané dny nahradit. Někteří se drží toho, že by měla udělat obojí. Mě se zdá, že pouhé nakrmení chudých je dostatečné pro ženu, která je stále těhotná nebo kojící. Tak, že nemá možnost vynahradit si zameškané dny. To muže být v případě, že je těhotná tento rok a příští rok kojící matkou a následující rok opět těhotná ..atd. Pročež je neschopná si nahradit zmeškané dny. Pokud by jí bylo nařízeno si tyto dny nahradit pak by se musela postit nepřetržitě několik let., což by bylo velmi těžké a Alláh nevyžaduje po svých služebnících, aby trpěli útrapami.