Muslim se musí snažit vycházet dobře se všemi lidmi. Může mít nemuslimské přátele a známé z práce. Ovšem měl by si zachovat svou muslimskou identitu a být pro ně dobrým příkladem v morálce, laskavosti, vlídnosti atd. Měl by zachovávat islámskou etiku ve všech aspektech života. Zakázanému (haram) jídlu a pití by se měl vyhýbat, stejně jako i jiným aspektům neislámských záležitostí. Takto bude uvádět islámské učení do praxe a zároveň volat lidi k Islámu, náboženství morálky a laskavosti. Muslim tedy může chodit se svými nemuslimskými přáteli do restaurace, ale musí zachovávat pravidla islámského práva (šarí'e), což se týká jídla, pití atd.

Dr. Ahmad Kutty k tomu říká:
Za podmínek, které zde byly popsány, není zcela zakázáno (harám) požívat příležitostně toto maso, pokud pochází od lidí Knihy a pokud neobsahuje vepřové nebo jeho produkty a pokud není upravováno na víně nebo jiných ingrediencích, které jsou považovány v Islámu jednoznačně za harám. Většina učenců minulosti patřících ke čtyřem právním školám potvrdila, že maso lidí Knihy je pro nás povoleno, což je založeno na koránském verši:

Dnes jsou vám dovoleny výtečné pokrmy; jídla těch, jimž dostalo se Písma, jsou vám též dovolena a pokrmy vaše jsou zase dovoleny jim. [Korán 5:5]

Tento verš podle Ibn Abbáse hovoří o mase zvířat zabitých lidmi Knihy (tj. křesťany nebo židy). Z historie víme, že Prorokovi společníci (nechť je s nimi Alláh spokojen) jedli maso od křesťanů a židů, když vstoupili na jejich území. K tomu je ovšem třeba dodat: „Pokud má člověk na výběr mezi jídlem muslimů a jídlem nemuslimů, měl by rozhodně jít do restaurace islámské.“